ECLI:CZ:NSS:2015:3.AFS.175.2015:13
sp. zn. 3 Afs 175/2015 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: J. Ž., proti
žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Praha 1, Těšnov 17, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2012, č. j. 179620/2012-MZE-14132, o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2015, č. j. 7 A 69/2012 – 41,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 14. 12. 2012 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného
ze dne 9. 10. 2012, č. j. 179620/2012-MZE-14132, ve věci poskytnutí dotace v rámci
agroenvironmentálních opatření pro rok 2011. Městský soud v Praze usnesením ze dne
31. 7. 2015, č. j. 7 A 69/2012 – 41, výrokem I., zastavil řízení o žalobě podle §47 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
výrokem II. usnesení vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
a výrokem III. rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni ve výši 2.000 Kč.
Proti výroku III. tohoto usnesení Městského soudu v Praze podala žalobkyně kasační
stížnost. Namítla, že jí soud vrátil zaplacený soudní poplatek pouze ve výši 2.000 Kč,
přestože zaplatila 3.000 Kč. Dále poukázala na průtahy řízení o žalobě, která sama nezavinila.
Žádala vrácení zaplaceného soudního poplatku v celé výši.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení
o kasační stížnosti, a zda není dán důvod k jejímu odmítnutí. Soud vycházel z následujících
skutečností a úvah.
Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 23. 2. 2007, č. j. 8 As 25/2006 – 144,
poznamenal, že „rozhodování o soudních poplatcích by bezesporu svou podstatou náleželo do výkonu státní
správy. Zřejmě však z praktických důvodů, především se zřetelem na často úzkou souvislost s vlastním
rozhodováním, svěřuje zákon o soudních poplatcích rozhodování o soudních poplatcích soudům (§3 tohoto
zákona)“. Kasační stížností napadený výrok usnesení Městského soudu v Praze byl tedy vydán
jakožto součást řízení ve správním soudnictví a je tedy rozhodnutím soudu ve správním soudnictví
ve smyslu §102 s. ř. s. V tomto směru je nepodstatné, že důvody rozhodnutí se opírají o jiný
zákon než je soudní řád správní.
2
Podání kasační stížnosti právní úprava obecně připouští proti každému rozhodnutí
krajského soudu vydanému ve správním soudnictví. Výjimky ze zásady přípustnosti kasační
stížnosti stanoví soudní řád správní v §104.
Podle §104 odst. 2 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku
o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu.
Ustanovení §57 odst. 1 s. ř. s. zahrnuje mezi náklady řízení i soudní poplatky. Rozhodnutí
o soudních poplatcích, v daném případě rozhodnutí o vrácení soudního poplatku, je tedy
rozhodnutím o nákladech řízení.
Jestliže kasační stížnost směřuje právě proti výroku III. usnesení Městského soudu v Praze
o vrácení soudního poplatku, je nepřípustná ve smyslu §104 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud
ji proto podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 17. září 2015
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu