ECLI:CZ:NSS:2015:3.AFS.226.2014:20
sp. zn. 3 Afs 226/2014 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: Ing. J. H.,
proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 26. 7. 2013, č. j. 34183/13/7001-41000-050167,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2014,
č. j. 30 Af 115/2013 - 51,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 30 Af 115/2013 požádal o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud
stěžovatele v této věci osvobodil ve výši 80%, Nejvyšší správní soud následně v rozsudku
z 10. 7. 2014, č. j. 3 As 53/2014 – 26, postup krajského soudu potvrdil. Krajský soud v Brně poté
usnesením ze dne 16. 10. 2014, č. j. 30 Af 115/2013 - 51, zastavil řízení o žalobě proti
žalovanému rozhodnutí, neboť stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ve výši 600 Kč za žalobu,
ačkoli jej k tomu krajský soud předtím vyzval usnesením z 28. 8. 2014, č. j. 30 Af 115/2013 - 45,
a k zaplacení mu stanovil dodatečnou lhůtu 3 dnů.
Stěžovatel usnesení krajského soudu o zastavení řízení napadl kasační stížnosti a znovu
požádal o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud v návaznosti na tyto návrhy zaslal stěžovateli formulář potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a požádal o jeho předložení soudu ve lhůtě
jednoho týdne od doručení tohoto formuláře. Usnesením z 8. 12. 2014, č. j. 3 Afs 226/2014 - 14,
poté zamítl návrh stěžovatele na osvobození od soudních poplatků (výrok I.), zamítl rovněž
návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnost (výrok II.). V návaznosti na tyto
výroky poté Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval v náhradní lhůtě jednoho týdne k zaplacení
soudních poplatků za kasační stížnost a za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
(výrok III.) a vyzval stěžovatele k doložení splnění podmínky povinného zastoupení advokátem
(výrok IV.) a k odstranění vad kasační stížnosti a návrhu na přiznání odkladného účinku
(výroky V. a VI.). Usnesení Nejvyššího správního soudu bylo stěžovateli doručeno dne
12. 12. 2014.
Stěžovatel následně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a o osvobození
od soudních poplatků „na základě nového aktuálního zdravotního skutkového i právního stavu“.
Stěžovatel „pro řízení zahájená z důvodu nápravy vadných postupů a rozhodnutí správních orgánů“ navrhl
zrušit ustanovení §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, stejně
tak i zpoplatnění podání kasační stížnosti soudním poplatkem.
Nejvyšší správní soud k těmto návrhům stěžovatele předesílá, že s těžovatelovu osobní
a majetkovou situaci v tomto řízení posoudil krajský soud a opakovaně i Nejvyšší správní soud,
oba soudy shodně konstatovaly, že částečné osvobození ve výši 80% dostatečně reflektuje situaci
stěžovatele. Ačkoliv stěžovateli musí být z průběhu předchozího řízení ji6 dostatečně známo,
že předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a potažmo též pro ustanovení zástupce
je soudu nezbytné prokázat, stěžovatel k „aktuálnímu zdravotnímu skutkovému i právnímu stavu“
kromě blanketního tvrzení nedoložil žádné nové skutečnosti. Nejvyšší správní soud proto
stěžovatele k prokázání jeho poměrů již znovu nevyzýval a je toho názoru, že takto uplatněné
žádosti nejsou způsobilé k přehodnocení dřívějšího rozhodnutí ve věci návrhů na osvobození
od soudního poplatku a ustanovení advokáta.
Nejvyšší správní soud podotýká, že z blanketního podnětu stěžovatele nevyplývají
ani žádné skutečnosti, jež by mohly odůvodnit eventuální návrhy k Ústavnímu soudu na zrušení
namítaných ustanovení zákonů. Z podání stěžovatele sice vyplývá jeho nesouhlas
se zákonnou povinností platit soudní poplatky, takový zájem však nemůže odůvodnit
tak privilegovanou výjimku z uceleného a ustáleného systému soudních poplatků,
jíž by bylo zrušení soudního poplatku za návrh na zahájení řízení. Nejvyšší správní soud
rovněž podotýká, že v českém právním řádu je povinné zastoupení advokátem v řízení před
vrcholnými soudními instancemi obvyklé (srov. §241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, srov. §265d odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, srov. §30 odst. 1 zákona
č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Nepochybným a stěžejním účelem této formy
zastoupení je - mnohdy ve skutkově i právně složitých věcech - vnos vyšší míry odbornosti,
erudovanosti a procesní obratnosti, kterou má zastávat právě zástupce s vysokoškolským
právnickým vzděláním a potřebnou praxí v oboru. Nejvyšší správní soud je proto toho
názoru, že na podmínce povinného zastoupení advokátem je nezbytné trvat i v řízení o kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel soudní poplatek za kasační stížnost
ve stanovené lhůtě jednoho týdne nezaplatil, přičemž byl poučen o následcích nesplnění výzvy
soudu, Nejvyšší správní soud po marném uplynutí lhůty řízení zastavil v souladu s §9 odst. 1
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní. Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatel současně ani v náhradní lhůtě
neprokázal splnění podmínky podle §105 odst. 2 s. ř. s., a proto jsou zde důvody pro odmítnutí
kasační stížnosti podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s., neboť odstranitelný
nedostatek řízení – absence povinného zastoupení – nebyl přes výzvu ve stanovené lhůtě
odstraněn a v řízení proto nelze pokračovat.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 7. ledna 2015
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu