ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.126.2014:42
sp. zn. 3 As 126/2014 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce:
DEICHMANN-OBUV s. r. o., se sídlem Brno, Londýnské nám. 853/1, zastoupeného
Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem Praha 1, Malá Strana, Tyršův dům,
Újezd 450/40, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7,
o přezkoumání rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 8. 6. 2012 č . j. 2816-2/2012-
130100 - 21, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
7. 5. 2014, č. j. 22 Af 90/2012 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Celního ředitelství Olomouc ze dne 8. 6. 2012 č. j. 2816-2/2012-130100 - 21. Tímto rozhodnutím
bylo v odůvodnění změněno rozhodnutí Celního úřadu Valašské Meziříčí (dále jen „celní úřad“)
ze dne 16. 3. 2012, č. j. 105 -7/2011-136500-021, tak, že slovo „Burberry“ se nahrazuje slovem
„CONVERSE“. Ostatní části rozhodnutí celního úřadu zůstaly nezměněny.
Celní úřad shledal, že se stěžovatel dopustil jiného správního deliktu dle §24 odst. 1
písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“)
porušením právní povinnosti stanovené v §4 odst. 3 téhož zákona tím, že dne 14. 2. 2011
v prodejních prostorách provozovny na adrese Jasenická 197, Vsetín, nabízel a prodával výrobky,
které porušují práva duševního vlastnictví ve smyslu §2 odst. 1 písm. r) zákona o ochraně
spotřebitele, a to práva k prostorové ochranné známce Společenství registrované vlastníku
CONVERSE Inc., One High Street, North Andover, MA 01845, USA, u Úřadu pro harmonizaci
ve vnitřním trhu (dále jen „OHIM“) pod č. 007497373 (dále jen „ochranná známka Converse“).
Celní úřad za toto protiprávní jednání stěžovateli uložil pokutu ve výši 9 .000 Kč a povinnost
nahradit náklady řízení ve výši 1 .000 Kč. Současně mu uložil sankci propadnutí zboží - 19 párů
„tenisek“.
Krajský soud předně konstatoval, že správní orgány ve svých rozhodnutích provedly
výklad pojmů shodnost, zaměnitelnost či podobnost. Připomněl, že podřazení skutkového stavu
těmto pojmům je otázkou výkladu práva a jeho aplikace na zjištěný skutkový stav, nikoli otázkou
skutkovou. Při posouzení žalobní námitky, že správní orgány založily svá rozhodnutí
na zaměnitelnosti obuvi jako celku, nikoli na zaměnitelnosti podešve, pak krajský soud odkázal
ze závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. 9 As 49/2013 - 44,
v němž byla rovněž řešena otázka zaměnitelnosti stěžovatelem nabízených výrobků
(kotníčkové šněrovací obuvi) s výrobky chráněnými prostorovou ochrannou známkou
společnosti Converse. Nejvyšší správní soud uvedl, že „ i když je chráněn ochrannou známkou pouze
tvar podešve, tak z hlediska průměrného spotřebitele může právě celkové provedení stěžovatelkou nabízené obuvi
vyvolat na trhu kotníčkové šněrovací obuvi (popř. na trhu obuvi s označe ním „tenisky“) asociaci s výrobky
společnosti Converse. Vizuální podobnost, která hraje při hodnocení zaměnitelnosti zásadní roli, je markantní.
Celkový dojem ve spojení s použitím prakticky shodného tvaru a struktury podešve s výrobky chráněnými
předmětnou ochrannou známkou, přispívá k závěru o asociaci popř. možné záměně zajištěné obuvi s výrobky
společnosti Converse. Závěr o zaměnitelnosti výrobků podporuje i povědomí spotřebitelů o působení společnosti
Converse na trhu s kotníčkovou obuví určenou pro volný čas, což je ji stě nezbytný faktor, který je nutné
při posuzování zaměnitelnosti vzít v úvahu… Tvrzení stěžovatelky, že originalitu a nezaměnitelnost dodávají
zajištěné obuvi prvky populárních motivů „Hello Kitty“ či „Hannah Montan a“, je třeba odmítnout.
Výrobci kotníčkové obuvi včetně společnost Converse používají různé vyobrazení populárních motivů na své obuvi
(srov. např. řadu Chuck Taylor DC Comics). Z hlediska nebezpečí záměny za výrobky chráněné ochrannou
známkou tyto motivy nehrají samy o sobě žádnou roli. ….Je třeba dodat, že pěticípá hvězda či samotný nápis
„CONVERSE“ jistě patří k charakteristickým znakům společnosti Converse, avšak tyto symboly nejsou
přítomny na všech typech obuvi, kdežto typický vzor podrážky chráněný ochrannou známkou je naopak přítomen
na každém typu obuvi.“
Krajský soud dále nesouhlasil se stěžovatelem v tom, že spotřebitel věnuje pozornost
podešvi téměř výhradně z důvodu funkčních vlastností. Funkčnost je samozřejmě jedním
z kritérií, ale není možno bagatelizovat další skutečnosti, na zá kladě nichž se spotřebitel
rozhoduje pro koupi zboží – vizuální stránka zde hraje významnou roli a vzor podešve, chráněný
ochrannou značkou Converse (tzv. vafle) je velmi výrazný a snadno zapamatovatelný.
Krajský soud se neztotožnil ani s žalobní námitkou, že běžný spotřebitel dokáže snadno odlišit
originální výrobky Converse podle jejich (vyšší) ceny. Spotřebitel se sice orientuje také cenou
výrobku, nicméně cena není jediným, osamoceným znakem. Je v šeobecně známou skutečností,
že se prodejci snaží prosadit na trhu nejrůznějšími slevovými akcemi, a to nevyjímaje renomované
„drahé“ značky. Neobstojí rovněž námitka, že nemohlo docházet k záměně zboží, pokud nebylo
v prodejně prodáváno přímo vedle sebe. Zákazník prochází prodejnou obuvi různými směry,
nezřídka se vrací, sahá na zboží, nosí jej po prodejně. Vzhledem k tomu, že průměrný spotřebitel
na trhu kotníčkové obuvi může zajištěnou obuv stěžovatele zaměnit s výrobky společnosti
Converse, byl naplněn základní předpoklad nekalosti obchodní praktiky podle §4 odst. 1 zákona
o ochraně spotřebitele. K námitce stěžovatele o vedení řízení o výmazu předmětné známky
krajský soud uvedl, že ke dni rozhodování celního ředitelství byla ochranná známka řádně
zapsaná. Na základě uvedeného krajský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou ve smyslu
§78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdě jších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“).
Podanou kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu Ostravě z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Má za to, že kra jský soud i správní orgány posuzovaly
zaměnitelnost výrobků jen na základě vlastních domněnek a neprovedly ve věci žádné
dokazování. Krajský soud neuvedl žádné skutkové závěry ohledně shodnosti či podobnosti
podrážky stěžovatelem nabízené obuvi či jejích prvků s podrážkou chráněnou ochrannou
známkou. Správní orgány pak pouze konstatovaly, že jde o užití čtverečků, čárek a jejich
specifické uskupení nebo členění na čtverce (vzor vafle), což jsou popisy odpovídající velké
skupině podrážek veškeré obuvi. Srovnávané podrážky nejsou nijak blíže popsány.
Stěžovatel nesouhlasí s tvrzením celního úřadu, že se jedná o vizuálně naprosto shodné
provedení. Ve skutečnosti nebylo nijak prokázáno, že zboží nabízené stěžovatelem je svým
provedením totožné či zaměnitelné s ochrannou známkou č. 007497373, tj. že došlo k porušení
práva k ochranné známce způsobem, který předpokládá §4 odst. 3 ve spojení s §5 odst. 2
zákona o ochraně spotřebitele. Stěžovatel dále uvedl, že při posuzování zaměnitelnosti výrobků
musí soud vycházet z hlediska průměrného spotřebitele zařazeného do správné cílové skupiny.
Krajský soud však v tomto případě vůbec cílovou skupinu nedefinuje, není tedy zřejmé,
jak zaměnitelnost z hlediska průměrného spotřebitele hodnotil. Z těchto důvodů je napadený
rozsudek nepřezkoumatelný.
Stěžovatel namítl, že se napadená rozhodnutí zabývala celkovým hodnocením podobnosti
obuvi, avšak mělo být zkoumáno, jak celkový vzhled obuvi asociuje ochrannou známku chránící
tvar podešve. Vznik takové asociace je přitom z hlediska průměrného spotřebitele téměř
vyloučený. Stěžovatel zásadně nesouhlasí s tvrzením, že by si cílová skupina běžných potřebitelů
byla vědoma toho, že grafická úprava podrážky je typickým prvkem podešve společnosti
Converse Inc. Jedná se o opět o pouhou domněnku soudu a správních orgánů. Celý problém
nejasnosti v otázce, co má být v tomto případě srovnáváno, vychází z toho, že ochranná známka
vůbec nenaplňuje definici ochranné známky, protože chrání vzhled pouze části výrobku,
která nemá rozlišovací schopnost – tj. vzhled podrážky. Z výpisu z rejstříku ochranných známek
vedeného u OHIM vyplývá, že ochranná známka č. 7497373 byla rozhodnutím ze dne 6. 2. 2014
částečně zrušena pro neplatnost, a to právě pro všechny výrobky třídy č. 25: Obuv a její části
a vybavení.
Stěžovatel trvá na tom, že je zcela nepravděpodobné, že by běžný spotřebitel
posoudil jím nabízenou obuv jako výrobek společnosti Converse podle vzorku podešve.
Celkové provedení není chráněno ochrannou známkou, zejména se ale jedná o zcela standardní
provedení tzv. tenisek, které vyrábí řada výrobců. Stěžovatel rovněž trvá na tom, že hlavními
poznávacími znaky výrobků společnosti Converse je typická pěticípá hvězda, nápis All Star
či samotný název Converse, tvar podešve poznávacím znakem pro drtivou většinu spotřebitelů
není. Na jím nabízené obuvi ani jejím obalu není nikde vyobrazen žádný symbol společnosti
Converse.
Jestliže soud uvedl, že ne na všech výrobcích Converse je např. pěticípá hvězda,
pak je třeba uvést, že tato společnost vyrábí různé řady obuvi. Jestliže soud při srovnání výrobků
odkazuje na rozdíly mezi jednotlivými řadami, pak má přesně vymezit, s výrobky které řady
Converse stěžovatelem prodávanou obuv srovnává, neboť tyto řady se odlišují také v jiných
znacích, nejen např. nepřítomností hvězdy či nápisu. Všechny výrobky Converse navíc nemají
stejnou podrážku, toto nebylo nijak prokázáno. Pokud jde o populární motivy na stěžovatelem
prodávané obuvi („Hello Kitty“ či „Hannah Montana“), krajský soud je nepovažoval za nijak
odlišující s tím, že společnost Converse používá na své obuvi také různá zobrazení. Dle názoru
stěžovatele je však spotřebitel, který je cílovým zákazníkem společnosti Converse, seznámen
s motivy, které tato značka na své obuvi používá, pro to je nemůže zaměnit za jím užívané motivy.
Stěžovatel dále poukázal na podstatně vyšší cenu výrobků Converse a uvedl, že pro spotřebitele
je cena zboží znakem zcela určujícím, má tudíž zásadní rozlišovací schopnost. Ceny obuvi
Converse se pohybují kolem 2.000 Kč, což je proti cenám, za které byla prodávána jím nabízená
obuv, nejméně dvakrát více. Stěžovatel má konečně za to, že nebyl naplněn základní předpoklad
nekalosti obchodní praktiky dle §4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Na základě uvedeného
navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že fakt, že si stěžovatel nechce
připustit, že neoprávněným použitím vzoru podrážky chráněného prostorovou ochrannou
známkou společnosti Converse na jím nabízené obuvi – tzv. teniskách došlo k tomu,
že je tato obuv svým celkovým provedením zaměnitelná s výrobky společnosti Converse,
nemůže být důvodem nesprávnosti napadeného rozsudku. Co se týče výmazu ochranné známky
č. 7497373, žalovaný považuje za podstatné, že v době vydání správního rozhodnutí ochranná
známka splňovala všechna kritéria pro její zápis a byla s ní spojena příslušná práva.
Názor stěžovatele, že podobnost obuvi je zvykem posuzovat podle jiných kritérií, než vzorem
na podrážce, považuje žalovaný za mylný. Vzor podrážky obuvi Converse je totiž pro spotřebitele
poznávacím znakem. Žalovaný navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hlediska uplatněných stížních
bodů, jakož i ve smyslu §109 odst. 3 s. ř. s., a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Podle obsahu správního spisu byla dne 14. 2. 2011 pracovníky Celního úřadu Zlín
provedena v provozovně stěžovatele kontrola dodržování povinností stanovených v §23 odst. 6
zákona o ochraně spotřebitele. Při kontrole bylo zjištěno, že je v provozovně nabízeno
a prodáváno zboží - 19 párů tenisek, u něhož vzniklo podezření, že se vzhledem k jeho možné
zaměnitelnosti s výrobky Converse jedná o padělky ve smyslu §2 odst. 1 písm. r) bod 1 zákona
o ochraně spotřebitele. Současně pojali pracovníci celního úřadu podezření, že stěžovatelem
nabízená obuv za účelem prodeje porušuje práva duševního vlastnictví, a to konkrétně
k prostorové ochranné známce č. 007497373 společnosti Converse. Předmětná obuv (19 párů)
byla zajištěna na základě rozhodnutí celního úřadu ze dne 14. 2. 2011, č. j. 2498-2/2011-136600-
032. Ve správním řízení dospěl celní úřad k závěru, že se stěžovatel dopustil klamavé obchodní
praktiky dle §5 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele. Klamavá praktika je zároveň praktikou
nekalou, která je dle §4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele zakázána. Porušením zákazu
používání nekalých obchodních praktik stěžovatel naplnil skutkovou podstatu správního deliktu
podle §24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele.
Stěžovatel spatřuje nepřezkoumatelnost rozsudku v tom, že z něj není zřejmé,
na základě jakých skutkových zjištění krajský soud posuzoval podobnost provedení podrážky
jím nabízené obuvi a obuvi chráněné ochrannou známkou Converse, a k jakým závěrům přitom
dospěl. Nejvyšší správní soud především uvádí, že stěžovatel v podané žalobě celním orgánům
nevytýkal, že se dostatečně nevěnovaly srovnání vzorů obou podrážek, nijak nerozporoval
ani samotné závěry celních orgánů o podobnosti, resp. shodnosti znaků provedení podešve
jím nabízené obuvi a ochranné známky Converse (rozporoval totiž zaměnitelnost obuvi jako
celku). Krajský soud tak neměl žádný důvod vyjadřovat se k podobnosti obou podrážek,
když tato skutečnost nebyla mezi stranami sporná. Nejvyšší správní soud připomíná,
že to byl stěžovatel, který svými žalobními body vymezil rozsah přezkumu roz hodnutí Celního
ředitelství Olomouc (srov. §75 odst. 2 s. ř. s.).
Stěžovatel dále spatřoval nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v tom, že krajský
soud nedefinoval cílovou skupinu a nemohl se tedy při posuzování zaměnitelnosti výrobků řídit
hlediskem průměrného spotřebitele. Nejvyšší správní soud opět upozorňuje na to, že stěžovatel
v podané žalobě proti vymezení cílové skupiny spotřebitelů ničeho nenamítal. Tvrdil pouze to,
že si cílová skupina spotřebitelů není vědoma toho, že je grafická úprava podrážky typickým
prvkem podešve společnosti Converse (bod 10 žaloby). Z podané žaloby je navíc zřejmé,
že si stěžovatel byl vědom toho, jaká je cílová skupina [viz bod 15 žaloby, kde stěžovatel uvedl,
že „[s] žalovaným lze souhlasit v tom, že cílová skupina běžných spotřebitelů ve většině případů zná loga
a označení společnosti Converse Inc. (nikoli však už vzor podešve), … “]. Krajský soud tak neměl důvod
se ve svém rozsudku podrobně věnovat vymezení cílové skupiny, jestliže ji ve svých
rozhodnutích vymezily celní orgány (zejména Celního ředitelství Olomouc ), a toto vymezení
nebylo mezi stranami sporné.
Nelze se tedy ztotožnit s námitkou stěžovatele, že z napadeného rozsudku není jasné,
jakými úvahami se soud řídil při posuzování otázky zaměnitelnosti z hlediska průměrného
spotřebitele zařazeného do cílové skupiny. Tyto úvahy soudu jsou srozumitelným
a přezkoumatelným způsobem popsány na stranách 4 až 6 napadeného rozsudku.
Stěžovatel trvá na tom, že je zcela nepravděpodobné, že by běžný spotřebitel posoud il
jím nabízenou obuv jako výrobek společnosti Converse podle vzorku podešve, a na tom,
že hlavními poznávacími znaky výrobků společnosti Converse je typická pěticípá hvězda, nápis
All Star či samotný název Converse. Dále uvádí, že samotný vzor podrážky ne může vyvolat
u spotřebitele asociaci s výrobky společnosti Converse. Těmito námitkami se Nejvyšší správní
soud již podrobně vypořádal ve svém rozsudku ze dne 13. 2. 2014, č. j. 9 As 49/2013 – 44,
v bodech 29 – 32. Na uvedené závěry, které v napadeném rozsudku citoval již krajský soud
(viz výše), proto odkazuje. Nejvyšší správní soud zde tedy pouze shrnuje, že o buv nabízenou
stěžovatelem může průměrný spotřebitel zaměnit za obuv vyrobenou společností Converse
s ohledem na její podobné celkové provedení a prakticky shodný tvar a strukturu podešve.
Tvar a vzor podešve (chráněný ochrannou známkou) je jedním z charakteristických znaků
výrobků společnosti Converse a bývá takto prezentován i v nabídce výrobků společnosti
Converse. Pěticípá hvězda či nápis „CONVERSE“ sice patří k charakteristickým znakům
společnosti Converse, nejsou však přítomny na všech typech obuvi. Nemohou proto spolehlivě
vyloučit zaměnitelnost srovnávaných výrobků. Z uvedeného pak vyplývá, že jednotlivé dílčí
odlišnosti různých řad výrobků společnosti Converse nejsou v projednávané věci rozhodující.
Nejvyšší správní soud proto neshledal pochybení krajského soudu v tom, že přesně nevymezil,
s kterou řadou výrobků společnosti Converse stěžovatelem prodávanou obuv srovnával.
Co se týče námitky, že nebylo prokázáno, že všechny výrobky Converse mají stejnou
podrážku, konstatuje Nejvyšší správní soud, že v nyní posuzované věci je zcela irelevantní,
zda mají podrážku chráněnou ochrannou známkou všechny boty od společnosti Converse
či jen některé řady těchto bot. Podstatné je to, že ochranná známka chránící tvar a vzor podešve
byla v rozhodném období registrována u OHIM a stěžovatelka tuto ochrannou známku porušila
tím, že nabízela k prodeji obuv s podobným provedením podešve. Celková podobnost obuvi
ve spojení s takovýmto tvarem a vzorem podešve pak vede k závěru o zaměnitelnosti zajištěné
obuvi s výrobky společnosti Converse (samozřejmě s výrobky, které tuto známkově chráněnou
podešev obsahují).
Nelze se ztotožnit ani s námitkou, že spotřebitel, který je cílovým zákazníkem společnosti
Converse, je seznámen s motivy, které tato značka na své obuvi používá, a proto je nemůže
zaměnit za motivy užívané výrobky stěžovatele. Hledisko průměrného spotřebitele vychází
z toho, že jde o „spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem
na sociální, kulturní a jazykové faktory“ (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 16. 7. 1998,
sp. zn.C-210/96, ve věci Gut Springenheide GmbH, popř. i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne
26. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1757/2012). Od průměrného spotřebitele je tedy třeba požadovat
určitý stupeň pozornosti, a tím lze od něho očekávat, že náležitě přihlédne k podstatným
rozdílům mezi značkami, označením výrobku apod. Nejvyšší správní soud do spěl k závěru,
že průměrný spotřebitel nemůže mít povědomí o veškerých motivech používaných společností
Converse na její obuvi. Tyto motivy se navíc v čase poměrně rychle mění, a to v závislosti
na kulturních a společenských trendech. Průměrný spotřebitel vstupující do obchodu s úmyslem
zakoupit si tenisky tak může s ohledem na podobnost podrážky zaměnit obuv nabízenou
stěžovatelem za obuv vyráběnou společností Converse, neboť bude mít např. za to,
že společnost Converse uvedla na trh novou řadu obuvi s aktuálními motivy.
Nejvyšší správní soud má dále za to, že vyšší cena výrobků Converse není natolik
významným prvkem, který by vyloučil možnost jejich zaměnitelnosti s výrobky nabízenými
stěžovatelem, a to i vzhledem k různým slevovým akcím, na které poukázal již krajský soud.
Stěžovatel namítl, že ochranná známka Converse vůbec nenaplňuje definici ochranné
známky, protože chrání vzhled pouze části výrobku, která n emá rozlišovací schopnost.
Dále uvádí, že ochranná známka byla rozhodnutím ze dne 6. 2. 2014 částečně zrušena
pro neplatnost, a to právě pro všechny výrobky třídy č. 25: Obuv a její části a vybavení. K těmto
námitkám Nejvyšší správní soud uvádí, že dle §75 odst. 1 s. ř. s. krajský soud při přezkoumání
rozhodnutí správního orgánu vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu. V době rozhodování správního orgánu byla ochranná známka
Converse zapsána u OHIM. Správní orgán tak musel vycházet z toho, že zapsaná ochranná
známka splňovala všechna kritéria dle §1 zákona o ochranných z námkách pro její zápis,
tedy že měla i rozlišovací způsobilost. Dále je nutné poukázat na §33 odst. 1 písm. a) zákona
o ochranných známkách, dle něhož se účinky zrušení nebo neplatnosti ochranné známky netýkají
rozhodnutí ve věci porušení práv z ochranné známky, která nabyla právní moci a byla vykonána
před nabytím právní moci rozhodnutí o zrušení nebo neplatnosti ochranné známky.
Pozdější prohlášení neplatnosti ochranné známky tak v posuzované věci není s ohledem
na uvedené ustanovení a ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s. nijak relevantní.
K námitce, že nebyl naplněn předpoklad nekalosti obchodní praktiky dle §4 odst. 1
zákona o ochraně spotřebitele, Nejvyšší správní soud uvádí, že klamavé obchodní praktiky jsou
zakázány, pokud s ohledem na jejich charakteristické rysy a věcné souvislosti vedou nebo mohou
vést k tomu, že průměrný spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak
neučinil (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 23. 4. 2009 sp. zn. C -261/07 a C -299/07,
ve věci VTB - VAB a Galantea, bod 55). Jak již bylo uvedeno výše, Nejvyšší správní soud dospěl
stejně jako krajský soud i celní orgány k závěru, že průměrný spotřebitel na trhu kotníčkové obuvi
může zajištěnou obuv stěžovatele zaměnit s výrobky společnosti Converse. Nejvyšší správní soud
má za to, že pokud byl naplněn předpoklad klamavé praktiky ve smy slu výše uvedené judikatury,
bylo dosaženo i předpokladu generální klauzule nekalé obchodní praktiky ve smyslu §4 odst. 1
zákona o ochraně spotřebitele, který je prakticky shodný. Stěžovatel se tak dopustil správního
deliktu dle §24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele
Nejvyšší správní soud uzavírá, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě netrpí
nezákonností z důvodů tvrzených stěžovatelem podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.,
z úřední povinnosti pak nebyly zjištěny ani vady podle §103 odst. 3 s. ř. s. Kasační stížnost proto
podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady
řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto náhradu
nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2015
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu