ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.152.2015:17
sp. zn. 3 As 152/2015 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce:
CHEMPAL spol. s r. o., se sídlem Kostelec na Hané, Hluchov 141, zastoupeného Mgr. Jiřím
Šlencem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 148, proti žalované:
Státní zemědělská a potravinářská inspekce – Ústřední inspektorát, se sídlem Brno,
Květná 15, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 11. 7. 2012, č. j. BI991-2/39/9/2012-SŘ,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2015,
č. j. 78 Ad 53/2013 – 51,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu žalobce
proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 7. 2012, č. j. BI991-2/39/9/2012-SŘ. Žalovaná tímto
rozhodnutím zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské
inspekce, Inspektorátu v Olomouci, ze dne 27. 2. 2012, č. j. EA 863-5/2011/038/8/2012-SŘ,
jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání správních deliktů na úseku nakládání s potravinami.
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě, ve kterém byli účastníci řízení řádně poučeni
o možnosti podat kasační stížnost do dvou týdnů od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu
správnímu soudu, byl žalobci prostřednictvím datové schránky v souladu s §42 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
a v souladu se zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi
dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, doručen dne 1. 7. 2015. Dne 16. 7. 2015 podal žalobce
kasační stížnost.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout.
Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její
počátek. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den
v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
V daném případě dnem určujícím počátek běhu lhůty ve smyslu §40 odst. 1 s. ř. s.
byl den doručení písemného vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Ostravě žalobci –
t. j. středa 1. 7. 2015. Den následující po dni doručení je podle tohoto ustanovení považován
za první den běhu dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti ve smyslu §106 odst. 2 s. ř. s.
Konec lhůty pro podání kasační stížnosti ve smyslu §40 odst. 2 s. ř. s. pak v návaznosti na výše
uvedené připadl na den, který se svým pojmenováním shodoval se dnem určujícím počátek běhu
lhůty - t. j. dnem doručení, a to na středu 15. 7. 2015. Zákonná lhůta uplynula žalobci marně,
kasační stížnost podaná dne 16. 7. 2015 je opožděná. Nejvyšší správní soud ji proto podle
§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2015
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu