ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.166.2015:10
sp. zn. 3 As 166/2015 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: L. M.,
zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Otmíče, Otmíče 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem Liberec 2, U Jezu 642/2a, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 28. 1. 2014, č. j. OD 30/14- 3/67.1/14006/Rg, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 28. 8. 2014,
č. j. 60 A 3/2014 - 62,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále „krajský soud“) ze dne 28. 8. 2014 (v kasační stížnosti
chybně uvedeno 28. 8. 2015), č. j. 60 A 3/2014 – 62. Tímto rozsudkem krajský soud zrušil
rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2014, č. j. OD 30/14- 3/67.1/14006/Rg, kterým bylo zčásti
změněno prvoinstanční správní rozhodnutí, jímž byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání
přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Přestupku se měl dopustit tím,
že dne 16. 9. 2013 v 11:57 hodin při řízení motorového vozidla značky VOLVO (registrační
značka X) překročil nejvyšší povolenou rychlost 50 kilometrů za hodinu o 15, respektive 12,
kilometrů za hodinu.
Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že napadený rozsudek krajského soudu
byl tehdejšímu zástupci stěžovatele doručen do datové schránky dne 11. 9. 2014.
Nyní posuzovaná kasační stížnost byla dle záznamu o ověření elektronického podání podána
dne 3. 8. 2015.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal splnění podmínek řízení o kasační stížnosti,
mezi které náleží její včasné podání [§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], řádné zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.), absence
dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.), apod.
Kasační stížnost je opožděná.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení
rozhodnutí krajského soudu, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu
od doručení tohoto usnesení. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout.
Podle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu začíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke s kutečnosti určující
její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení,
lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků, končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není- li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím
posledního dne tohoto měsíce.
Nejvyšší správní soud považuje za prokázané, že napadený rozsudek byl stěžovateli
(prostřednictvím jeho zmocněnce) doručen dne 11. 9. 2014. Lhůta dvou týdnů k podání kasační
stížnosti tak počala běžet dne 12. 9. 2014 (§40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila dne 25. 9. 2014
(§40 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána elektronicky dne 3. 8. 2015 a tedy téměř rok
po uplynutí dvoutýdenní zákonné lhůty k jejímu podání.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Z důvodu neodvratného dopadu zmeškání lhůty k podání
kasační stížnosti nebylo zapotřebí se zabývat odstraňováním jejích dalších vad.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo rozhodnuto za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. , ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. září 2015
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu