ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.179.2015:25
sp. zn. 3 As 179/2015 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce V. K.,
zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Josefa Skupy 1639/21, Ostrava,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Ostrava, Zelená 3158/34a,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2015,
č. j. 78 Ad 1/2015 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádnému z účastníků se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce se n ep ři zn áv á odměna za zastupování
žalobce v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále „krajský soud“) ze dne 29. 7. 2015,
č. j. 78 Ad 1/2015 – 40, bylo žalobci (dále „stěžovatel“) prvním výrokem přiznáno osvobození
od soudních poplatků, druhým výrokem mu byl pro řízení před soudem ustanoven zástupce z řad
advokátů Mgr. Tomáš Gurecký, advokát, a konečně třetím výrokem byla zmiňovanému zástupci
uložena povinnost doplnit správní žalobu.
Stěžovatel kasační stížností ze dne 21. 8. 2015 napadá druhý výrok usnesení krajského
soudu, neboť s ustanovením shora jmenovaného advokáta nesouhlasí. Uvádí, že jej ustanovený
advokát nemůže zastupovat a dostatečně chránit jeho práva, jelikož je ve zjevné nemilosti soudců
senátu 78 Ad. Touto námitkou reflektuje vlastní vnímání průběhu řízení a rozhodnutí o žalobě
podané stejným advokátem ve věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 22 Af 50/2012.
Stěžovatel v kasační stížnosti dále namítl podjatost soudců senátu 78 Ad a především jeho
předsedy. Námitku podjatosti odůvodňuje tím, že z důvodu kritiky je proti němu předseda
uvedeného senátu zaujatý.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou splnění podmínek řízení. Zjistil,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je
kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), přípustná (přiměřeně srovnej rozsudek zdejšího soudu
ze dne 3. 8. 2005, č. j. 3 Azs 187/2005 – 52, všechna rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz), stěžovatel je v řízení fakticky zastoupen ustanoveným advokátem (viz §35
odst. 8 in fine s. ř. s.) a z kasační stížnosti jsou zřejmé i další obsahové náležitosti. Od soudních
poplatků byl stěžovatel osvobozen v řízení před krajským soudem, přičemž přiznané osvobození
se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti (viz §36 odst. 3 in fine s. ř. s.). Na posuzovanou věc
navíc dopadá i rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19, podle něhož „[s]těžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační
stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé
(o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§1 písm. a), §2 odst. 2 písm. b)
a §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].“
Nejvyšší správní soud následně přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s
ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal
přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že obdržel prostřednictvím krajského soudu
přípis ustanoveného zástupce obsahující žádost o prodloužení lhůty k doplnění žaloby. Důvodem
žádosti je skutečnost, že žalobce nepředal ustanovenému zástupci materiály potřebné k doplnění
správní žaloby s tím, že žalobu bude doplňovat a podklady předávat tomu zástupci, o němž
rozhodne zdejší soud.
Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 28. 1. 2005, č. j. 7 Azs 348/2004 - 74 zaujal
názor, že „v řízení o kasační stížnosti proti usnesení o ustanovení advokáta je rozhodný skutkový a právní stav
v době rozhodování krajského soudu“. Nejvyšší správní soud tedy může při meritorním přezkumu
usnesení o ustanovení zástupce vyhodnotit pouze takové okolnosti, které mohly být krajskému
soudu známy již ke dni vydání napadeného usnesení. Jedinou námitkou stěžovatele je neurčité
tvrzení, že ustanovený advokát se nachází v nemilosti soudců senátu 78 Ad. Stěžovatel
to dovozuje ze skutečnosti, že advokát nebyl v jiném soudním řízení úspěšný. Nejvyšší správní
soud konstatuje, že taková námitka postrádá relevanci. Zcela jistě nelze dovozovat zaujatost
senátu 78 Ad vůči ustanovenému advokátovi jen proto, že advokát ve zcela jiné věci zastupoval
neúspěšného účastníka řízení. Navíc stěžovatel nekonkretizuje, co bylo předmětem zmíněného
řízení, v čem spočíval důvod procesní neúspěšnosti účastníka, zastupovaného ustanoveným
zástupcem stěžovatele, a proč se domnívá, že neúspěch byl způsoben přístupem krajského soudu
k danému advokátovi. Jedná se tudíž o ničím nepodložený názor stěžovatele, tvrzení bez důkazů,
o jehož existenci nemohl krajský soud vědět v době rozhodování. Napadené usnesení krajského
soudu tedy z hlediska zákona obstojí.
Zdejší soud nicméně nepřehlédl, že posuzovaná kasační stížnost i vyjádření ustanoveného
advokáta představují určitý náznak možného narušení nezbytné důvěry mezi stěžovatelem
a ustanoveným advokátem – stěžovatel má za to, že jej ustanovený zástupce nemůže dobře
zastupovat před soudem a dobře chránit jeho práva; z tvrzení advokáta lze dovodit, že mu
stěžovatel neposkytuje potřebnou součinnost k doplnění správní žaloby. Na takový stav jsou
aplikovatelné závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2007,
č. j. 3 Ads 46/2006 – 69, v němž zdejší soud dospěl k závěru, že „nedostatek důvěry mezi zástupcem
a stěžovatelem nepochybně brání řádnému výkonu povinnosti, k níž byl stěžovateli ustanoven; k nápravě však
neslouží kasační stížnost, nýbrž žádost o zproštění ustanovení podle §20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb.,
o advokacii.“ Podle ustanovení §20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), platí, že „advokát je oprávněn smlouvu
o poskytování právních služeb vypovědět, popřípadě požádat o zrušení ustanovení nebo požádat Komoru o určení
jiného advokáta, dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li klient potřebnou
součinnost.“ Pokud tedy mezi zástupcem a stěžovatelem došlo k narušení důvěry či mu stěžovatel
neposkytuje potřebnou součinnost, advokát může soud požádat o zproštění ustanovení
podle §20 odst. 2 zákona o advokacii. Pokud soud usnesením takové žádosti nevyhoví, lze
se proti němu bránit kasační stížností. Naopak v případě vyhovění může soud rozhodnout
o ustanovení jiného zástupce.
Lze proto shrnout, že v situaci, kdy by nedostatek důvěry mezi stěžovatelem
a ustanoveným zástupcem bránil řádnému výkonu povinností, k nimž byl stěžovateli zástupce
ustanoven, měl by ustanovený zástupce o této skutečnosti krajský soud informovat a požádat
o zproštění ustanovení tak, jak to předpokládá ustanovení §20 odst. 2 zákona o advokacii. Stejně
tak by měl ustanovený zástupce postupovat v případě, kdy mu stěžovatel neposkytuje potřebnou
součinnost. To je ovšem případně věcí dalšího řízení před krajským soudem. V nyní posuzované
věci nebyl kasační důvod opodstatněný, a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost
podle §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Pokud jde o námitku podjatosti vůči soudcům a předsedovi senátu 78 Ad; ta bude
předmětem samostatného řízení před Nejvyšším správním soudem.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu
nákladů nenáleží. Toto právo by náleželo procesně úspěšné žalované, u které však nebylo
prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly. Nejvyšší správní soud
nakonec nepřiznal náhradu nákladů řízení ani ustanovenému zástupci, neboť ten v řízení žádný
z úkonů právní služby neprovedl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2015
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu