ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.221.2014:35
sp. zn. 3 As 221/2014 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce M. D.,
zastoupeného Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem se sídlem Brno, Moravské nám. 15, proti
žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
14. 10. 2014, č. j. 58 A 39/2012 - 28, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě výše nadepsaným rozsudkem zamítl žalobu proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 18. 7. 2012, č. j. MSK 80751/2012 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“).
Rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Krnov,
odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „městský úřad“) ze dne 24. 5. 2012,
č. j. Mukrn2012/DO/PR/Tr/11651, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím městského
úřadu byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle §125c odst. 1 písm. f) bod 4
a §125c odst. 1 písm. a) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterých se měl dopustit tím,
že dne 15. 3. 2012 v 19:55 na silnici č. X v obci K. na ulici X řídil osobní motorové vozidlo
tovární značky BMW, barvy modrá metalíza, registrační značky X, v místě, kde je nejvyšší
dovolená rychlost jízdy 50 km/h, rychlostí 60 km/h (po odečtení odchylky měřícího zařízení), a
dále tím, že řídil vozidlo, které nebylo technicky způsobilé k provozu na pozemních
komunikacích tak závažným způsobem, že ohrožovalo bezprostředně ostatní účastníky silničního
provozu, neboť na čelním skle byla prasklina ve stírané ploše o velikosti větší než 20 mm. Za
spáchané přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši 5.000 Kč a sankce zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci
rozhodnutí [§125c odst. 4 písm. d) a §125c odst. 5 zákona o silničním provozu].
Proti tomuto rozsudku nyní brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, v rámci
které zároveň požádal Nejvyšší správní soud o přiznání odkladného účinku. Svůj návrh
odůvodňuje především tím, že uložená sankce zákazu řízení motorových vozidel koliduje
s výkonem jeho zaměstnání jako manažera obchodu, který je vzdálen cca 80 km od místa
stěžovatelova bydliště. Pozbytí řidičského oprávnění a povinnost odevzdat řidičský průkaz
by stěžovateli velmi ztížila snahu vydělat prostředky na živobytí.
Žalovaný se ve stanovené lhůtě k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a skutečností vyplývajících ze správního
spisu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.
Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že institut odkladného účinku má zcela
mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není
řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího očekávat.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním
rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu,
na které je jinak třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným
postupem zrušeno. Tento postup proto musí být vyhrazen pro výjimečné případy.
Podle nyní účinného znění ustanovení §73 odst. 2 soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“) platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem (toto ustanovení se užije přiměřeně v řízení o kasační stížnosti – viz §107
odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného
účinku tedy reflektuje na jedné straně hledisko veřejného zájmu, při současném porovnání újmy
stěžovatele (nebude-li odkladný účinek přiznán), s možnou újmou, která by mohla vzniknout jiným
osobám (bude-li odkladný účinek přiznán), jako hledisko druhé. K přiznání odkladného účinku
může tedy kasační soud přistoupit teprve poté, osvědčí-li, že újma stěžovatele, jako
důsledek nepřiznání odkladného účinku žaloby, by byla nepoměrně větší případné újmě jiné
osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno, a současně teprve poté, co vyloučí kolizi
odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem.
Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou
přitom vždy subjektivní, závislé zásadně na osobě a situaci stěžovatele. Z právě uvedeného plyne,
že stěžovatel nese také břemeno tvrzení; očekává se tak od něj uvedení konkrétních
a relevantních tvrzení, a podrobné rozvedení, v čem konkrétně tuto možnou újmu spatřuje
a jakou intenzitu případná újma má.
Nejvyšší správní soud konečně zdůrazňuje, že přiměřeným užitím ustanovení §73 odst. 2
až 5 s. ř. s., o němž hovoří §107 s. ř. s., je míněno, že ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. se použije
s přihlédnutím k povaze řízení o kasační stížnosti. Z toho mimo jiné vyplývá, že byť je institut
odkladného účinku v §73 odst. 2 s. ř. s. koncipován především jako dočasná procesní ochrana
žalobce jakožto účastníka správního řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého
správního rozhodnutí, je v řízení o kasační stížnosti možné přiznání odkladného účinku i kasační
stížnosti, jestliže bude možné dovodit vznik újmy na straně stěžovatele v důsledku rozhodnutí
krajského soudu. Přiměřené užití ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. dále znamená, že odkladný
účinek, který lze za splnění stanovených předpokladů přiznat kasační stížnosti, působí pouze vůči
rozhodnutí krajského soudu, nikoli vůči rozhodnutí správního orgánu, jako je tomu v případě
odkladného účinku žaloby. Nebylo-li tedy v průběhu řízení před krajským soudem kladně
rozhodnuto o návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby anebo nenastal-li odkladný účinek
žaloby přímo ze zákona (jak tomu v některých typech řízení je), tj. nebyly-li takto účinky
správního rozhodnutí sistovány již v řízení před krajským soudem, odkladný účinek kasační
stížnosti by z povahy věci obdobným způsobem vůči rozhodnutí žalovaného správního orgánu
působit nemohl.
Nejvyššímu správnímu soudu z předloženého správního spisu vyplynulo, že rozhodnutím
městského úřadu ze dne 17. 8. 2012, č. j. Mukrn2012/DO/PR/Tr/11651, bylo vyhověno
žádosti stěžovatele ze dne 20. 7. 2012, kterou požádal o odklad výkonu napadeného
správního rozhodnutí na dobu do přezkoumání rozhodnutí soudem (podle §83 odst. 1 zákona
č. 200/1990 Sb., o přestupcích). Za této procesní situace lze proto dosáhnout stěžovatelem
zamýšleného účinku vyhověním jeho žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti;
odložením účinků rozsudku krajského soudu je na vzniklou procesní situaci třeba nahlížet
(dočasně) tak, jako by napadený rozsudek krajského soudu nebyl dosud vydán - tím se obnovuje
sistace účinků žalovaného správního rozhodnutí.
Co se týče konkrétních důvodů, o které stěžovatel svou žádost opírá a které zdejšímu
soudu ve svém návrhu srozumitelně předestřel, zde vychází Nejvyšší správní soud z úvahy,
že nemožnost vykonávat dosavadní profesi nezměněným způsobem a z toho pramenící riziko
ztráty zaměstnání by stěžovatele (potažmo jeho rodinu) bezpochyby značně poškodilo.
Naproti tomu újma způsobená přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti třetím osobám
zde z povahy věci v úvahu nepřipadá. Lze proto konstatovat, že první podmínka pro přiznání
odkladného účinku splněna je, neboť odebrání řidičského oprávnění by pro stěžovatele
představovalo nepoměrně větší újmu, než která by mohla vzniknout jiným osobám,
pokud by se výkon a jiné právní následky napadeného rozhodnutí odložily.
Nejvyšší správní soud konečně posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom žádné skutečnosti,
pro které by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, a to v konkrétní
rovině se zájmem na zajištění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. S ohledem
na povahu skutků, za něž mu byla uložena v přestupkovém řízení sankce, není důvod usuzovat,
že jde o osobu, jejíž (dočasná) účast na silničním provozu, coby řidiče motorového vozidla,
by představovala per se ohrožení shora uvedeného veřejného zájmu. Přiznání odkladného účinku
přitom pouze odsouvá účinky rozhodnutí žalovaného po dobu, kdy je zákonnost napadeného
rozhodnutí přezkoumávána.
Z uvedených důvodů proto zdejší soud podle §107 s. ř. s., ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s.,
kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
nicméně Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. února 2015
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu