ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.223.2014:41
sp. zn. 3 As 223/2014 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: M. W.,
zastoupena JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Bolzanova 1, proti
žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Ústí nad Labem, Velká Hradební
3118/48, za účasti osob zúčastněných na řízení; I) NORD BOHEMIA GOLF, s. r. o., se sídlem
Janov 223, II) KREDIT DĚČÍN, a. s., se sídlem Děčín, Masarykovo nám. 3/3, a III) České
Radiokomunikace, a. s., se sídlem Praha 6 – Břevnov, Skokanská 2117/1, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 16. 11. 2010, č. j. 365/UPS/2010-6, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2014, č. j. 15 A 9/2011 – 108,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2014, č. j. 15 A 9/2011 – 108,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 11. 2010, č. j. 365/UPS/2010- 6, bylo k odvolání
žalobkyně změněno rozhodnutí Magistrátu města Děčín, odboru stavebního úřadu
(dále „stavební úřad“) ze dne 31. 5. 2010, č. j. OSU/57420/2010/Hm, kterým byla na základě
žádosti osoby zúčastněné na řízení ad I) [dále též „stavebník“] povolena stavba „Ubytovací kapacita
se zařízením pro sport a relaxaci na pozemcích p. č. 362, 427/14, 354/2, 367, 374/3, 906, 427/1, 910/16
v k. ú. Janov u Hřenska“. Změna rozhodnutí stavebního úřadu spočívala v doplnění výroku
o podmínky č. 12, 13 a 14 týkající se skrývky zeminy, eliminování vlivů výstavby v okolí
staveniště optimalizací pracovních postupů a průjezdnosti přístupových cest k zařízení staveniště
pro další osoby.
Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem
(dále „krajský soud“). Žalobkyně poukazovala v žalobě především na změny návrhu proti
územnímu řízení, nedostatečné vypořádání svých námitek ohledně imisí pachu a narušení pohody
bydlení. Dále namítala ohrožení svého pozemku podmáčením dešťovými vodami a uplatnila
výhrady proti geologickému a hydrogeologickému posudku RNDr. P. S. zaměřenému
na vsakování (utrácení) dešťových vod. Žalobkyně též uplatnila námitky týkající
se nevyhovujících parametrů příjezdové komunikace, která dle jejího názoru nebyla způsobilá
k nárůstu osobní dopravy.
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem
Krajský soud žalobu zamítl. Při jednání provedl důkaz geologickým a hydrogeologickým
posudkem z roku 2011, zaměřeným na utrácení dešťových vod do horninového prostředí,
zpracovaným RNDr. P. S. a P. V. Tento posudek byl soudu předložen stavebníkem, který nechal
provést žalobkyní požadovaný hydrogeologický průzkum přímo v místě plánovaných
zasakovacích nádrží. Stavebník uváděl, že výsledek průzkumu potvrdil závěry předchozího
posudku a že ze závěru posudku jednoznačně vyplývá, že vsakováním dešťových vod nejsou
ohroženy jiné zdroje podzemní či povrchové vody, nejsou ohroženy stávající ekosystémy a je
vyloučeno případné ovlivnění staveb, pozemků či jiných zařízení.
Soud provedl důkaz čtyřmi fotografiemi, zachycujícími výkop prováděný žalobkyní
podle jejího sdělení na parcele č. 361 v k. ú. Janov u Hřenska. Zástupce žalobkyně rovněž
při jednání uplatnil výhrady proti hydrogeologickému posudku z roku 2011. Jednání soudu
proto bylo odročeno za účelem provedení výslechu zpracovatelů posudku RNDr. P . S. a P. V.,
který byl proveden při následujícím jednání.
Krajský soud posoudil jako nedůvodnou námitku žalobkyně týkající se odlišností
vnitřního uspořádání stavby navrženého stavební dokumentací pro stavební řízení od obsahu
stavební dokumentace předložené v územním řízení. Ve vztahu k funkčnímu využití jednotlivých
místností a jejich vybavení různým relaxačním zařízením soud dospěl k závěru,
že jde pouze o drobné odchylky, neboť funkce jednotlivých místností zůstává zachována
a stále se jedná o prostory k relaxaci. Podstatné je, že se nemění s tavba co do svého umístění,
tvaru, půdorysné velikosti a výšky. Ve vztahu k bungalovům krajský soud uvedl, že jejich celkový
počet v dokumentaci z územního a stavebního řízení je stejný. Jedná se o 10 bungalovů:
v územním řízení (4+5+1) oproti stavebnímu řízení (8+2). Velikost, umístění staveb, jejich výška
ani tvar se nezměnily. Změnilo se pouze vnitřní uspořádání bungalovů. Původně měla být
celková kapacita uvedených bungalovů 76 lůžek (8x dvoulůžkový, 5x osmilůžkový,
1x čtyřlůžkový apartmán). Po změnách ve stavebním řízení poklesl počet lůžek na 60
(8x čtyřlůžkový, 8x dvoulůžkový, 2x čtyřlůžkový a 2x dvoulůžkový apartmán). Snížením
celkového počtu lůžek došlo ke snížení kapacity celého areálu a tato změna vychází vstříc
zájmům žalobkyně. Touto změnou tedy nemohlo dojít k zásahu do jejích práv.
Dále se krajský soud zabýval námitkami žalobkyně ohledně spotřeby vody a zatížení
místní čističky odpadních vod, námitkami týkajícími se neodpovídajících parametrů příjezdové
komunikace a námitkami ohledně imisí pachu a hluku a narušení pohody bydlení.
K námitce případného ohrožení žalobkyně imisemi v podobě podmáčení půdy
vsakováním dešťových vod krajský soud uvedl, že žalobkyně již v územním řízení namítala,
že původní geologický a hydrogeologický posudek RNDr. P. S. byl vyhotoven pouze na základě
údajů převzatých z knihy Herčík a kol. Hydrogeologická syntéza české křídové pánve, 1987 , nikoliv na
základě faktického geologického průzkumu v místech, kde mají být umístěny zasakovací jámy.
Tuto námitku uplatnila žalobkyně i v žalobě, kterou se domáhala přezkoumání územního
rozhodnutí. Krajský soud rozsudkem ze dne 15. 12. 2010, č. j. 15 Ca 170/2009 - 71, zrušil územní
rozhodnutí pro vady řízení, spočívající v nedostatečném zjištění skutkového stavu žalovaným.
Z původního hydrogeologického posudku totiž nebylo patrné, zda údaje o geologickém profilu
v něm uvedené vycházejí ze skutečnosti nebo z citované literatury. Soud proto dospěl k závěru,
že žalobkyně nedostala odpověď na to, zda hrozí podmáčení jejích pozemků a zda navrhované
stavební řešení bude dostatečné. Krajský soud dále uvedl, že bude třeba, aby žalovaný doplnil
odvolací řízení výslechem RNDr. P. S. za účelem vysvětlení či doplnění údajů v posudku tak, aby
žalovaný mohl odpovědně posoudit důvodnost uvedené námitky žalobkyně. Následující kasační
stížnost žalovaného proti zrušujícímu rozsudku krajského soudu byla Nejvyšším správním
soudem zamítnuta rozsudkem ze dne 13. 4. 2012, č. j. 2 As 47/2011 – 107. Rozhodnutí
žalovaného ve stavebním řízení (jež je nyní předmět em soudního přezkumu) však bylo vydáno
ještě před vydáním citovaného zrušujícího rozsudku krajského soudu. Krajský soud poukázal také
na to, že za nastalé situace se podle výslovné dikce stavebního zákona již nevydává územní
rozhodnutí [srovnej §94 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon , ve znění pozdějších
předpisů (dále „stavební zákon“)].
Krajský soud provedl důkaz novým hydrogeologickým posudkem RNDr. S. a P. V.
z roku 2011 a dospěl přitom k závěru, že nový posudek osvědčil správnost předpokladů, z nichž
vycházely správní orgány v rámci stavebního řízení. Složení geologického profilu odpovídá
profilu uvedenému v původním posudku, který byl podkladem pro územní i stavební řízení.
Z nového hydrogeologického posudku vyplývá, že utrácení dešťových vod pomocí vsakovacích
studní je dostatečná ochrana před podmáčením nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně.
Ze svědeckých výpovědí zpracovatelů posudku jednoznačně vyplynulo, že oba byli
přítomni při hloubení sond a že skutečně došlo k provedení sond v místech vyznačených
v posudku (u hranic s pozemkem žalobkyně). Krajský soud též uvedl, že strojové hloubení sond
bagrem a dokumentace geologického profilu obou sond zachycená v novém posudku, je zcela
transparentní a dostačující pro účel posudku. Krajský soud rovněž neměl pochybnosti
ohledně odborné způsobilosti vyhotovitelů posudku ve vztahu k utrácení dešťových vod.
Na věrohodnosti předmětného posudku neubírá ani to, že nebyla provedena vsakovací zkouška
v předmětných sondách. Zjištěná mocná vrstva štěrkopísku a následně i pískovce má dostatečnou
absorpční kapacitu, aby nedošlo v důsledku utrácení dešťových vod ke zvednutí hladiny spodní
vody. Podle názoru krajského soudu je nový posudek dostatečným podkladem pro závěr,
že nebude zasaženo do práv žalobkyně řešením zasakování dešťových vod a že nedojde
k podmáčení pozemku žalobkyně ani pozemků, na kterých byla povolena stavba.
Důkaz fotografiemi z výkopu žalobkyně na jejím pozemku je zcela v souladu se závěry
nového hydrogeologického posudku. Soud též doplnil, že podle výpovědi RNDr. S. nemají vrstvy
zjištěné při povrchu ideální vsakovací schopnosti, proto byla sonda vedena dále, až bylo dosaženo
pískovcové vrstvy, která má již výrazně lepší vsakovací schopnosti, neboť má velmi dobrou
propustnost. Tomu odpovídají i objekty navržené v posudku ke vsakování dešťových vod. Tyto
objekty byly koncipovány tak, aby byly vedeny hlouběji, byla překonána hůře prostupná vrstva a
voda byla odvedena do vrstvy s vysokou vsakovací schopností.
Uvedená skutková zjištění považoval krajský soud za dostatečná, a proto další důkazní
návrhy zamítl.
Kasační stížnost
Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížností
ze dne 12. 11. 2014. Důvody kasační stížnosti explicitně neuvedla, podle obsahu kasační stížnosti
však odpovídají ustanovení §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní ho řádu
správního (dále „s. ř. s.“).
Podle stěžovatelky se krajský soud dostatečně nev ypořádal s jejími námitkami
a neodůvodnil, z jakého důvodu nepřipustil vyhotovení jí navrhovaného znaleckého posudku.
Stěžovatelka upozornila na fakt, že předložený posudek není znaleckým posudkem. Navíc byl
vypracován až po podání žaloby, proto jej stavební úřad neměl k dispozici při svém rozhodování.
Stěžovatelka namítá také jiné vymezení stavby v územním rozhodnutí a v rozhodnutí
o stavebním povolení a k nim náležející projektové dokumentaci. Konkrétně se podle ní jedná
u objektu SO 01 o to, že v I. NP tohoto objektu jsou podle dokumentace ze stavebního řízení
plánovány aerobní stroje, kryosauna a masážní vana místo technických místností, masáží,
posilovny a solária navržených v projektu z územního řízení. Ve II. NP tohoto objektu je oproti
sociálnímu zázemí a technickým místnostem (projekt pro úze mní řízení) navržen v projektu
pro stavební řízení ochlazovací bazének. U objektu SO 2 ve II. NP došlo ke změnám
spočívajícím v tom, že podle projektu ze stavebního řízení nemá půdní prostor. Dále se v něm
místo čtyř bungalovů typu V1 zahrnujících dva čtyřlůžkové apartmány, pěti bungalovů typu
V2 zahrnujících osmilůžkové apartmány a jednoho bungalovu typu V3 zahrnujícího čtyřlůžkové
apartmány pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, má nacházet osm bungalovů
V1 zahrnujících jeden čtyřlůžkový apartmán a jeden dvoulůžkový apartmán a dva bungalovy typu
V2 zahrnující jeden čtyřlůžkový apartmán a jeden dvoulůžkový apartmán. Bungalov typu V3 není
zahrnut v projektu pro stavební řízení žádný. Podle stěžovatelky má tento nárůst vliv na imise
v podobě hluku, znečištění a prachu z automobilů.
Druhá námitka stěžovatelky se týká hrozícího podmáčení jejího pozemku v důsledku
nedostatečného řešení zasakování dešťových vod ze stavby. Stěžovatelka namítá, že se krajský
soud nijak nevypořádal s existencí normy ČSN 75 9010 – Vsakovací zařízení srážkových vod.
Zároveň podle názoru stěžovatelky soud nezohlednil, že od roku 2008 existuje dokument
České asociace hydrogeologů Metodický pokyn ČAH č. 1/2008 – Vyjádření osoby s odbornou
způsobilostí k zasakování odpadních vod do půdních vrstev, podle něhož se postupuje i při provedení
kvalitního posouzení zasakování dešťových vod.
Stěžovatelka namítá, že v předloženém posudku není uvedeno datum je ho zpracování,
chybí také datum provádění technických prací, není uvedeno, jak byly provedeny sondy,
kdo a kdy je prováděl a pořizoval prvotní geologickou dokumentaci. Nebyla ani provedena
vsakovací zkouška; uvedený koeficient filtrace je tedy pouhý odhad. Nebyl proveden výpočet
bilance vsaku celkového množství srážkových vod, není jednoznačně prokázáno, že nedojde
k ovlivnění okolních staveb, které jsou podsklepeny a jsou umístěny ve spádu terénu jihozápadně
od místa vsakování. V posudku jsou jako doporučené řešení navrženy vsakovací zářezy.
V projektu „Vybudování ubytovací kapacity se zařízením pro sport a relaxaci“ zpracovaném
Ing. Mertlem jsou zakresleny vsakovací studny bez specifikace jejich konstrukce. Zasakovací
studny jsou navrženy do hloubky 7m, což je pravděpodobně hluboko pod úrovní základů
sousední nemovitosti, nicméně není známa aktivní vsakovací zóna, a pokud je studna navržena
chybně, může hladina nově vzniklého mělkého kolektoru ovlivnit základy budov ve směru
proudění podzemní vody. Základové poměry navíc může hodnotit pouze osoba způsobilá
v geotechnice nebo inženýrské geologii, ne hydrogeolog. Nedostatky nemůže zhojit
ani provedený výslech svědků, neboť posudek předložený stavebníkem vykazuje celou řadu
nedostatků a nepřesností.
Krajský soud neprovedl znalecký posudek, neprovedl ohledání místa, ani jiné důkazy
navržené stěžovatelkou k prokázání jejích tvrzení. Soud se rovněž nevyjádřil k námitkám
stěžovatelky, že závazná stanoviska dotčených orgánů nejsou dostatečně odůvodněna,
protože z nich není patrné, jak ke svým závěrům dotčené orgány dospěly. Stěžovatelka také
namítá, že jí byl krajským soudem doručen nový hydrogeologický posudek pouze několik dní
před jednáním, ač jej soud měl k dispozici tři roky. Z uvedených důvodů proto navrhuje zrušení
rozsudku krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření ke kasační stížnosti
Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil podáním ze dne 5. 2. 2015.
Uvedl, že se s rozsudkem krajského soudu ztotožňuje. K námitce stěžovatelky týkající se změny
projektové dokumentace ve stavebním řízení oproti územnímu řízení ve shodě s krajským
soudem uvedl, že došlo ke snížení ubytovací kapacity bungalovů o 16 lůžek, což znamená snížení
imisí. Zdůraznil, že odchylky navíc nejsou natolik zásadn í, aby se dalo hovořit o změně územního
rozhodnutí či o jiném předmětu územního a stavebního řízení. Zdůraznil, že účel objektu
i funkce jednotlivých místností zůstávají zcela zachovány, zachováno zůstalo i umístění objektů,
jejich půdorysné rozměry, výška a tvar. Dílčím způsobem se změnilo pouze uspořádání interiéru,
které žádným způsobem nemění dříve vydané územní rozhodnutí.
K argumentaci stěžovatelky napadající nový hydrogeologický posudek žalovaný uvedl,
že stěžovatelka měla po celou dobu řízení možn ost předložit vlastní odborný posudek. Její snahy
lze považovat za účelové, směřující k protahování řízení. O zpracování nového posudku byla
stěžovatelka informována krajským soudem již dne 20. 5. 2010, jak sám její zástupce uvedl
v přípisu žalovanému ze dne 6. 6. 2011. Stěžovatelka tak měla možnost nahlédnout do soudního
spisu již v roce 2010 a posudek prostudovat. Žalovaný trvá na správnosti závěrů obou posudků,
které nemohou být zpochybněny laickými a nepodloženými argumenty stěžovatelky. K námitce
stěžovatelky, že nový hydrogeologický posudek byl zpracován až po podání žaloby a nebyl
tak podkladem pro územní ani stavební řízení, žalovaný uvedl, že účelem nového posudku
bylo pouze potvrdit závěry posudku, který byl předložen již v územním řízení. Krajský soud
ani Nejvyšší správní soud nezpochybnily při přezkoumávání rozhodnutí vydaného v územním
řízení věcnou správnost předchozího posudku, ale požadovaly jeho doplnění o údaje, zda a jaký
konkrétní průzkum byl proveden. Nový posudek požadované údaje obsahoval a potvrdil
správnost závěrů posudků původního. Krajský soud dále řádně doplnil dokazování výslechem
zpracovatelů posudku.
Námitku, že se krajský soud nevypořádal s normou ČSN 759010 a Metodickým pokynem
ČAH č. 1/2008, uplatnila stěžovatelka poprvé až v kasační stížnosti, což je nepřípustné.
S námitkami stěžovatelky ohledně měření imisí při vypracování závazných stanovisek se krajský
soud vypořádal na str. 14 napadeného rozsudku. Žalovaný proto navrhuje zamítnutí kasační
stížnosti.
Osoba zúčastněná na řízení ad I) se ke kasační stížnosti vyjádřila podáním ze dne
25. 2. 2015. Předně zdůraznila, že dopady namítaných vlivů do subjektivních práv stěžovatelky
jsou pouze teoretické a vyjádřila přesvědčení, že ze strany stěžovatelky se jedná o šikanózní výkon
práva. Zdůraznila, že krajský soud důsledně zdůvodnil, proč považuje dosud provedené důkazy
za dostatečné, a teprve poté nepřipustil další důkazy v projednávané věci. Stěžovatelka neuvedla
jediný důvod, proč není správný závěr soudu, že odchylky projektu p ředloženého ve stavebním
řízení od projektu z územního řízení jsou pouze nepodstatné.
Názor stěžovatelky o nesprávném řešení vsakování dešťových vod považuje stavebník
za spekulativní a připomíná, že v případě špatného provedení vsakování dešťových vod by byla
dána jeho civilní odpovědnost vůči stěžovatelce. To však nelze předjímat ex ante. Stavebník
navrhuje zamítnutí kasační stížnosti a žádá, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení,
včetně náhrady nákladů za zastoupení advokátem.
Osoba zúčastněná na řízení ad II) uvedla k v yjádření žalovaného ke kasační stížnosti
pouze to, že se s vyjádřením žalovaného ztotožňuje a navrhla zamítnutí kasační stížnosti.
Posouzení Nejvyšším správním soudem
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou s plnění podmínek řízení.
Ověřil, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti (§102 s. ř. s.).
V kasační stížnosti, kterou podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustné důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a v řízení o kasač ní stížnosti je zastoupena advokátem
(§105 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost je tedy přípustná.
Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu
s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
Stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti dva stěžejní okruhy námitek, a to námitky
proti změnám projektu, který byl podkladem pro stavební řízení vůči projektu pro územní řízení,
a dále námitky proti posouzení hrozících imisí v podobě podmáčení jejího pozemku zasakovanou
dešťovou vodou.
K prvnímu okruhu námitek Nejvyšší správní soud uvádí, že účastenství stěžovatelky
ve stavebním řízení zákon odvozuje od dotčení jejích práv zamýšlenou stavbou. To vyplývá
z ustanovení §109 odst. 1 písm. e) stav ebního zákona, podle něhož je účastníkem stavebního
řízení „vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může -li být jeho vlastnické právo navrhovanou
stavbou přímo dotčeno“. Proto pro stavební řízení i pro řízení před správními soudy mohou
být relevantní jen takové námitky stěžovatelky, které se vztahují k dotčení jejího vlastnického
práva (srovnej obdobně závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2011,
č. j. 7 As 108/2010 - 71, vše na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud přitom souhlasí
se závěrem krajského soudu v projednávané věci, že změny v řešení vnitřní dispozice obytných
bungalovů nemohou samy o sobě nijak zasáhnout do právní sféry stěžovatelky,
zůstávají-li umístění staveb, jejich rozměry, tvar a předpokládaný způsob budoucího využití
shodné jako v projektu pro územní řízení. Stěžovatelka argumentuje větším zatížením svého
pozemku imisemi hluku, znečištění a prachu z automobilů. Tato argumentace je však zjevně lichá,
neboť řešením navrženým pro stavební řízení poklesla kapacita obytných budov na 60 lůžek
oproti 76 lůžkům, (o více než 12 %), které předpokládal projekt pro územní řízení.
Snížením kapacity ubytovacích zařízení tedy naopak dojde k poklesu ohrožení imisemi,
jichž se stěžovatelka obává.
Po přezkoumávání rozsudku krajského soudu v intencích druhého hlavního okruhu
námitek stěžovatelky (nebezpečí imisí zasakováním dešťové vody na její pozemek),
Nejvyšší správní soud v prvé řadě konstatuje, že původní hydrogeologický posudek z roku 2008
byl zpracován jako podklad pro projekt „SO 02 – objekty pro ubytování“. Z výkresů relevantní
projektové dokumentace vyplývá, že vsakování dešťových vod z objektů bude řešeno dvěma
vsakovacími studnami. Výkres projektu schéma vsakovací studny neobsahuje, pouz e odkazuje
na hydrogeologický posudek. Stejně tak činí technická zpráva, pokud jde o provedení vsakovacích
studní. Původní hydrogeologický posudek z roku 2008 obsahuje schéma vsakovací studny
o hloubce 7 m s vnitřním akumulačním prostorem o hloubce 3 m. Jen toto řešení vsakovací
studny bylo součástí projektu, který ve stavebním řízení schválil stavební úřad a je tedy
pro provedení stavby podle stavebního povolení závazné. (Jeho případné změny nesmí být
provedeny bez předchozího povolení stavebního úřadu, jak je uvedeno v podmínce č. 1
stanovené rozhodnutím stavebního úřadu pro provedení stavby.) Krajský soud se tak správně
pokusil pomocí nového hydrogeologického posudku z roku 2011 pouze verifikovat správnost
původního hydrogeologického posudku z roku 2008. Není však zřejmé, z čeho vyplývá zjištění
krajského soudu, že nový hydrogeologický posudek z roku 2011 potvrdil závěry původního
hydrogeologického posudku z roku 2008.
Nelze totiž přehlédnout, že nový hydrogeologický posudek z roku 2011 navrhuje odlišné
technické řešení vsakovací studny. Ta má mít i podle nového posudku celkovou hloubku 7 m,
počítá však s výrazně větším akumulačním prostorem o hloubce 4,2 m. Ani zjištěný geologický
profil není shodný jako v původním posudku. Podle původního hydrogeologického
posudku z roku 2008 byl zjištěn tento geologický profil: 0,0 m - 0,2 m humózní jílovitá vrstva;
0,2 m – 0,7 m – jílovitá prachovitá hlína slabě písčitá; 0,7 m – 1,2 m slabě písčitý jíl; 1,2 m – 2,0 m
písčitá hlína s jílovitou příměsí a úlomky; 2,0 m - 4,0 m písčitý jíl s polohami jílovitého písku s úlomky kvartér;
4,0 m – pískovec. Podle nového hydrogeologického posudku z roku 2011 byl zjištěn geologický
profil: 0,0 - 0,4 m humózní hlína písčitá až prachovitá s organickou příměsí; 0,4 m - 0,6 m jemná
písčito – prachovitá hlína velmi slabě jílovitá příměs, zjištěné drobné opracované úlomky pískovce s úlomky
pískovce do 1,0 cm; 0,6 m – 1,2 m rezavě louhovaný hlinitý písek (prachovité vložky) výskyt úlomků pískovců
vel. 5 - 7 cm. Úlomky jsou částečně opra cované v množství cca 10 - 15 %; 1,2 m – 2,1 m písek až štěrk,
nestejnoměrné zastoupení pevných pískovců do vel. 10 cm od 15 – 30 %. Písek je střední zrnitosti s minimální
příměsí jílových částic; 2,1 m – 3,1 m štěrkopísek, zcela zvětralý pískovec, eluvium, dobře těžitelné pevné částečně
opracované úlomky pískovce. Úlomky jsou lámatelné v ruce. Velikost od 5 – 25 cm cca 30 až 40 %.
V dosažené hloubce ještě není vyvinuta pravidelná kostra; zvětralý, ale kompaktnější pískovec lze očekávat
v hloubce okolo 4,00 – 5,00 m.
Tyto nikoli bezvýznamné rozdíly obou hydrogeologických posudků nebyly v průběhu
řízení před krajským soudem nijak vysvětleny. Nevyjadřuje se k nim samotný nový
hydrogeologický posudek z roku 2011 a nebyly objasněny ani výslechem zpracovatelů ob ou
posudků. Není tak jasné, z čeho krajský soud dovodil, že složení geologického profilu odpovídá
profilu uvedenému v původním posudku a že nový posudek osvědčil předpoklady, ze kterých
vycházely správní orgány ve stavebním řízení. Nový hydrogeologický posudek v popisu
vsakovacích studní uvádí řešení s významně větším objemem akumulačního prostoru,
který v podkladech pro stavební řízení obsažen rozhodně nebyl. Krajský soud tak nesprávně
zjistil skutkový stav, což zakládá vadu řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé.
Krajský soud tedy v dalším řízení doplní skutková zjištění tak, aby bylo možné spolehlivě
posoudit, zda technické řešení vsakovacích studní, navržené původním hydrogeologickým
posudkem z roku 2008 (který je součástí závazného projektu pro stavební řízení), je dostatečné
k ochraně žalobkyně před podmáčením jejího pozemku dešťovými vodami ze sousední stavby.
Přispět k tomu může rovněž přesvědčivější srovnání a vysvětlení rozdílů hydrogeologických
posudků z roku 2008 a 2011, případně též vypracování znaleckého posudku, který navrhovala
stěžovatelka při jednání před krajským soudem dne 1. 10. 2014 .
Jelikož nový hydrogeologický posudek z roku 2011 není za stávající důkazní situace
dostatečným podkladem pro potvrzení závěrů původního hydrogeologického posudku z roku
2008, bylo by nadbytečné se vyjadřovat k námitkám stěžovatelky napadajícím tento nový
hydrogeologický posudek. Jeho důkazní hodnota pro posouzení technického řešení obsaženého
v projektu pro stavební řízení bude záviset až na postupu krajského soudu v dalším řízení
po zrušení jeho nynějšího rozsudku.
Námitku týkající se normy ČSN 75 9010 a Metodického pokynu ČAH č. 1/2008 stěžovatelka
v řízení před krajským soudem neuplatnila a kromě toho je smysl námitky nejasný. Není zřejmé,
zda se stěžovatelka domnívá, že nový hydrogeologický posudek z roku 2011 nesplňuje požadavky
těchto norem, případně z jakých důvodů. Tato námitka tedy není projednatelná.
Žalobními námitkami stěžovatelky ohledně nedostatků závazných stanovisek pro stavební
řízení se krajský soud zabýval na str. 14 rozsudku napadeného kasační stížností. Především uvedl,
že jde o námitky, které měla stěžovatelka uplatnit v územním řízení a které proto nemohla
uplatnit ve stavebním řízení s ohledem na §114 stavebního zákona. Stěžovatelka s tímto závěrem
krajského soudu v kasační stížnosti nijak nepolemizuje, pouze namítá, že krajský soud tyto její
námitky opomenul. Toto tvrzení stěžovatelky však není pravdivé a její námitka tak není důvodná.
Pokud stěžovatelka namítá, že jí byl nový hydrogeologický posudek doručen pouze
několik dní před jednáním, je třeba připomenout, že podle obsahu spisu krajského soudu bylo
zástupci stěžovatelky spolu s poučením ze dne 24. 5. 2011 zasláno vyjádření žalovaného k žalobě,
které mu bylo doručeno podle doručenky dne 26. 5. 2011. V tomto vyjádření žalovaný uvedl,
že stavebník nechal zpracovat nový hydrogeologický posudek a že tento posudek byl předložen
krajskému soudu současně s vyjádřením k žádosti stěžovatelky o přiznání odkladného účinku
žaloby. Stěžovatelka se tedy o existenci nového hydrogeologického posudku dověděla
od krajského soudu prokazatelně již 26. 5. 2011. Od této doby až do jednání, které proběhlo d ne
30. 7. 2014, měla stěžovatelka možnost nahlédnout od spisu a seznámit se s obsahem nového
hydrogeologického posudku. Tento posudek byl též zástupci stěžovatelky fyzicky zaslán
spolu s přípisem krajského soudu ze dne 1. 7. 2014 a doručen podle doručenky dne 2. 7. 2014.
Stěžovatelka jej tedy měla k dispozici téměř měsíc před jednáním krajského soudu. Ani tato
námitka stěžovatelky proto důvodná není.
Nejvyšší správní soud nicméně posoudil kasační stížnost jako důvodnou, neboť shledal
opodstatněným stížnostní důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Proto rozsudek krajského
soudu podle §110 odst. 1 věta prvá před středníkem s. ř. s. zrušil a věc vrátil uvedenému soudu
k dalšímu řízení. Krajský soud v novém rozhodnutí, vázán právním názorem Nejvyššího
správního soudu (§103 odst. 4 s. ř. s.), rozhodne též o nákladech řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 věta prvá s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. června 2015
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu