ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.227.2014:21
sp. zn. 3 As 227/2014 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobkyně F. A., zastoupené Mgr.
Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalované Komisi
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2014,
č. j. 62 A 89/2014 – 29,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podanou kasační stížností napadá usnesení Krajského
soudu v Brně (dále „krajský soud“) ze dne 5. 11. 2014, č. j. 62 A 89/2014 – 29, kterým krajský
soud zamítl návrh stěžovatelky na osvobození od soudního poplatku za žalobu (výrok I.),
vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za žalobu (výrok II.) a rozhodl,
že stěžovatelka je povinna zaplatit v souvislosti s rozhodnutím krajského soudu o návrhu
na přiznání odkladného účinku žalobě soudní poplatek ve výši 1.000 Kč ve lhůtě tří dnů
od právní moci usnesení (výrok III.).
Ve své kasační stížnosti stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, neboť by jí podle jejího názoru mohla vzniknout nenahraditelná újma, pokud
by v mezidobí do meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti
shora citovanému usnesení krajský soud řízení o žalobě stěžovatelky zastavil pro nezaplacení
soudního poplatku.
Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřila.
Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“),
nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat. Přitom se přiměřeně použijí ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř . s. Od 1. 1. 2012,
totiž od účinnosti novely s. ř. s., provedené zákonem č. 303/2011 Sb., soud podle ustanovení
§73 odst. 2 s. ř. s., na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (k výkladu relevantních pojmů
viz též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2012, č. j. 1 As 17/2012, přístupné
na www.nssoud.cz).
Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení
před soudem účinky napadeného rozhodnutí. Podmínky přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti již ve své judikatuře Nejvyšší správní soud několikrát vyložil. Lze poukázat například
na rozsudek ze dne 22. 7. 2013, č. j. 8 As 77/2012 – 25, ve kterém se uvádí: „Přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není
zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy. Je to přitom stěžovatel, na
kom vázne břemeno tvrzení i důkazní stran důvodů pro přiznání odkladného účinku. Stěžovatel tedy musí
hrozbu nepoměrně větší újmy jednak dostatečně konkrétně tvrdit a jednak i náležitě doložit. Nejvyšší správní soud
není povolán k tomu, aby za navrhovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.“ V souladu s judikaturou zdejšího soudu je třeba zdůraznit
individuální aspekt možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám,
závislý pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto
stěžovatel. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom,
že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozhodnutím krajského
soudu obává, by pro něj přestavoval újmu skutečně závažnou a reálnou, nikoliv újmu pouze
hypotetickou a bagatelní. (srov. například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 9. 2014, č. j. 3 As 155/2014 – 41.)
V projednávané věci je kasační stížností napadeno usnesení krajského soudu,
kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků. U takového
rozhodnutí (jež je svou povahou procesní) lze těžko dovozovat, že by jeho právními následky
stěžovatelce reálně mohla vůbec jakákoliv újma vzniknout. Neosvobození od soudních poplatků
má právní následky pouze pro řízení, v němž o něm bylo rozhodnuto. Pokud stěžovatelka podala
proti tomuto rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost, krajský soud vyčká výsledku řízení o
podané kasační stížnosti a v řízení do té doby nepokračuje. Ostatně také spis krajského soudu se
aktuálně nachází u zdejšího soudu právě v souvislosti s řízením o kasační stížnosti stěžovatelky.
Krajský soud tak ani nemůže rozhodnout o žalobě stěžovatelky, dokud nebude rozhodnuto o její
kasační stížnosti a spis nebude krajskému soudu vrácen.
Z výše uvedeného vyplývá, že pro případné přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
proti tomuto rozhodnutí krajského soudu nejsou dány podmínky, neboť stěžovatelce nemůže
v mezidobí od podání kasační stížnosti do rozhodnutí o ní hrozit žádná újma spojená s právními
následky takového rozhodnutí. Je tedy zřejmé, že již první z kumulativně uvedených zákonných
podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebyla splněna. (obdobně uvážil
zdejší soud také například v usnesení ze dne 8. 10. 2014, č. j. 3 As 171/2014 – 17.)
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrh stěžovatelky zamítl. O samotné kasační
stížnosti bude rozhodnuto později.
Nejvyšší správní soud v tomto případě netrval na zaplacení soudního poplatku za návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Z judikatury zdejšího soudu vyplývá,
že v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce
na osvobození od soudních poplatků není třeba trvat na zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost. Důvodem je, že trvání na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost
by znamenalo jen další řetězení řešeného problému a vedlo by k popření cíle, jenž účastník
podáním žádosti sledoval, a také k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti,
v němž má být teprve zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních poplatků
osvobozen či nikoliv. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs
65/2007 – 37). Tyto judikatorní závěry je třeba podle názoru zdejšího soudu analogicky
vztáhnout také na poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti
rozhodnutí krajského soudu o neosvobození stěžovatele od soudních poplatků, neboť i v tomto
případě by z logiky věci trvání na zaplacení soudního poplatku za návrh na přiznání odkladného
účinku vedlo k dalšímu řetězení řešeného problému a popření smyslu řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 7. ledna 2015
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu