ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.231.2014:15
sp. zn. 3 As 231/2014 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Obvodní soud pro Prahu 2, se sídlem Praha 2, Francouzská 808/19, v řízení o
žalobě ze dne 16. 7. 2014 na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2014, č. j. 9 A 314/2014 - 12,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádnému z účastníků se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) se žalobou z 16. 7. 2014 domáhal u Městského soudu
v Praze ochrany proti nečinnosti žalovaného. Stěžovatel požadoval, aby mu žalovaný poskytl
informace dle jeho „mejlové“ žádosti z 28. 8. 2013, tj. aby sdělil „jména a příjmení advokátů
ustanovených adresovaným soudem v civilních sporných řízeních v posledních pěti letech“.
Městský soud v Praze dne 19. 8. 2014 vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku
za podanou žalobu. Stěžovatel poté požádal o osvobození od soudních poplatků, Městský soud
v Praze tuto žádost usnesením z 31. 10. 2014, č. j. 9 A 314/2014 - 12 zamítl.
Městský soud v odůvodnění obsáhle vyložil, že stěžovatel způsobem vedení sporů
opakovaně zneužívá dobrodiní osvobození od soudního poplatku, přitom požadované informace
se nijak nedotýkají životní sféry žalobce, tj. např. jeho majetku, životních podmínek či jiných
záležitostí. Městský soud v Praze konstatoval, že stěžovatel sice listinnými důkazy prokázal,
že jeho majetkové poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků, dospěl však také
k závěru, že žaloba představuje jen další z mnoha případů zneužití práva ze strany žalobce.
Stěžovatel podal proti uvedenému usnesení kasační stížnost. Z jejího obsahu vyplývá,
že stěžovatel závěry městského soudu považuje za nesprávné a domáhá se zrušení usnesení
městského soudu.
Nejvyšší správní soud předesílá, že netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost. Povinnost zaplatit poplatek má stěžovatel jen tehdy, směřuje-li kasační stížnost
proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu podaném ve věci samé či o jiném návrhu, jenž je
spojen s poplatkovou povinností (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19). Nejvyšší správní soud dle téhož usnesení netrval ani
na povinném zastoupení advokátem (srov. §105 odst. 2 s. ř. s.).
Z ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. vyplývá, že účastník může být zčásti a zcela výjimečně
plně osvobozen od soudních poplatků při současném splnění těchto tří předpokladů: a) podání
žádosti o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně
neúspěšný, c) doložení nedostatku prostředků. Mimo toto ustanovení se dílčím způsobem
aplikuje za použití §64 s. ř. s. též ustanovení §138 o. s. ř., podle něhož lze přiznat účastníku
řízení osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka, a to zcela nebo
zčásti. Citované ustanovení pamatuje na situace, kdy uplatňování nebo bránění práva
před soudem nese znaky svévole (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010,
č. j. 8 As 22/2010 - 91, či rozsudek ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 - 66, publikovaný
pod č. 2601/2011 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud připomíná, že procesní aktivitu stěžovatele opakovaně vyhodnotil
jako zneužití práva - např. v rozsudku ze dne 19. 7. 2012, č. j. 3 As 59/2012 – 7, či v usnesení
ze dne 30. 8. 2013, č. j. 8 As 73/2013 - 12, ze dne 12. 9. 2012, č. j. 1 As 121/2012 – 22,
v poslední době též rozsudky Nejvyššího správního soudu z 9. 4. 2015, č. j. 9 As 3/2015 – 13
a č. j. 9 As 6/2015 - 14, z 21. 5. 2015, č. j. 9 As 112/2015 – 8, nebo z 18. 6. 2015,
č. j. 9 As 129/2015 - 12.
Nejvyšší správní soud se s městským soudem ztotožnil v tom, že stěžovatel
i v projednávané věci uplatňuje svá práva obdobným způsobem, jakým běžně vede spory
na různých stupních správního soudnictví. Nejvyšší správní soud je názoru, že stěžovateli
za uvedených okolností dobrodiní státu v podobě osvobození od soudních poplatků nepřísluší,
a proto v postupu městského soudu neshledal žádné pochybení.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl proto Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost proti napadenému usnesení krajského soudu není důvodná, a proto ji podle ustanovení
§110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Výroky o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti vycházejí z ustanovení §60 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto podle §60 odst. 1 s. ř. s.
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů v řízení o kasační stížnosti
neuplatnil a ani ze spisu náklady přesahující běžný rámec výdajů na administrativu nevyplynuly,
Nejvyšší správní soud proto žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne ní opravný prostředek přípustný (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 24. července 2015
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu