ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.232.2014:23
sp. zn. 3 As 232/2014 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického, v právní věci žalobce P. Č.,
proti žalovanému Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se sídlem České Budějovice,
Zátkovo nábřeží 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 30. 9. 2014, č. j. Na 8/2014 - 22,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností brojí proti usnesení Krajského soudu
v Plzni (dále též jen „krajský soud“) ze dne 30. 9. 2014, č. j. Na 8/2014 - 22 (dále též jen „napadené
usnesení“), jehož výrokem I. byl zamítnut návrh stěžovatele na prohlášení neúčinnosti doručení
usnesení krajského soudu ze dne 5. 8. 2014, č. j. Na 8/2014 - 13, a výrokem II. byl odmítnut
stěžovatelův návrh ze dne 13. 5. 2014. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že krajskému
soudu byla k rozhodnutí přikázána věc vedená Krajským soudem v Českých Budějovicích
pod sp. zn. 10 Na 33/2014, v níž stěžovatel uvedl, že po Krajském soudu v Českých Budějovicích
požadoval soubor informací, který mu nebyl kompletně poskytnut. Jelikož krajský soud z obsahu
podání ze dne 13. 5. 2014 nemohl dovodit víc než to, že se týká žádosti stěžovatele ze dne
23. 1. 2014 o poskytnutí informací ze strany Krajského soudu v Českých Budějovicích, vyzval
stěžovatele usnesením ze dne 5. 8. 2014, č. j. Na 8/2014 - 13, k odstranění vady (neurčitosti) tohoto
podání. Návrhem ze dne 18. 8. 2014 se poté stěžovatel domáhal prohlášení neúčinnosti doručení
usnesení ze dne 5. 8. 2014, č. j. Na 8/2014 - 13; krajský soud však ve výroku I. napadeného
usnesení dospěl k závěru, že usnesení ze dne 5. 8. 2014, č. j. Na 8/2014 - 13, bylo doručeno řádně
a že nebylo prokázáno, že by se s ním stěžovatel nemohl z omluvitelného důvodu seznámit.
Protože kasační stížnost nesplňovala podmínky řízení stanovené ustanovením §105 odst. 2
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vyzval Nejvyšší správní
soud stěžovatele usnesením ze dne 1. 12. 2014, č. j. 3 As 232/2014 - 8, k odstranění uvedených vad,
tj. ke splnění poplatkové povinnosti ve výši 5.000 Kč [viz §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních
poplatcích a položka č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona]
a k předložení plné moci udělené stěžovatelem advokátovi k zastupování v řízení o kasační
stížnosti, případně k prokázání, že sám stěžovatel má vysokoškolské právnické vzdělání. Ke splnění
této povinnosti byla stěžovateli stanovena lhůta deseti dnů; zároveň byl poučen o následcích
spojených s nevyhověním této výzvě.
Na toto usnesení stěžovatel reagoval dne 23. 12. 2014 e-mailovým podáním bez zaručeného
elektronického podpisu, kterým Nejvyšší správní soud požádal o osvobození od soudních poplatků
pro nemajetnost a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Součástí této žádosti je také sdělení,
že se „bez zástupce nebude podepisovat pod listinu, která svým obsahem není potvrzením, natož na tiskopis
nepřijatý vůlí zákonodárného sboru“, a to mj. proto, že naprostý nedostatek prostředků na straně
stěžovatele musí být Nejvyššímu správnímu soudu již dlouhodobě znám a stěžovatelovy poměry
se nezměnily. Na důkaz zaslal stěžovatel zdejšímu soudu potvrzení vydané Úřadem práce České
republiky, Krajskou pobočkou v Pardubicích, kontaktním pracovištěm Polička, z něhož vyplývá,
že stěžovatel je osobou v hmotné nouzi od května roku 2007 až dosud. Svou kasační stížnost
přitom nepovažuje za zjevně neúspěšný návrh.
Nejvyšší správní soud nejprve uvádí, že usnesení o odmítnutí podání pro neodstranění jeho
vad patří do množiny rozhodnutí, proti nimž je kasační stížnost přípustná, což explicitně vyplývá
z dikce §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.; tomu koresponduje rovněž poučení, kterého se stěžovatelovi
dostalo v závěru napadeného usnesení.
Dále platí, že podle §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková
povinnost podáním kasační stížnosti; dle §7 odst. 1 citovaného zákona se tedy stal soudní poplatek
za kasační stížnost splatným okamžikem jejího podání. Soudní poplatek za kasační stížnost činí
dle položky 19 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, částku
5.000 Kč.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Povinnost zaplatit soudní poplatek vznikla stěžovateli společně s podáním kasační stížnosti,
kterou stěžovatel zaslal Nejvyššímu správnímu soudu nejprve e-mailem bez zaručeného
elektronického podpisu dne 24. 11. 2014. Toto podání posléze soudu zaslal i v písemné formě,
jak vyžaduje §37 odst. 2 s. ř. s.; zásilku předal k poštovní přepravě dne 27. 11. 2014. Jak již bylo
výše v podrobnostech popsáno, Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval k úhradě soudního
poplatku usnesením ze dne 1. 12. 2014, č. j. 3 As 232/2014 - 8, které si stěžovatel vyzvedl dne
29. 12. 2014 u provozovatele poštovních služeb. Posledním dnem desetidenní lhůty pro zaplacení
soudního poplatku se tak stal čtvrtek 8. 1. 2015. Stěžovatel však toho dne a ani později soudní
poplatek nezaplatil. Nejvyšší správní soud znovu zdůrazňuje, že v případě lhůty stanovené
usnesením ze dne 1. 12. 2014, č. j. 3 As 232/2014 - 8, se jednalo o lhůtu dodatečnou – náhradní,
neboť poplatek za kasační stížnost je splatný okamžikem jejího podání. Právní úprava nadto
fakticky umožňuje uhradit soudní poplatek i po lhůtě stanovené soudem ve výzvě, a to až do právní
moci usnesení o zastavení řízení; je tak třeba uvažovat i s dobou, než Nejvyšší správní soud vydá,
resp. doručí usnesení o zastavení řízení. Tato doba je více než dostatečná pro splnění poplatkové
povinnosti.
Nejvyšší správní soud dodává, že k e-mailovému podání bez zaručeného elektronického
podpisu ze dne 23. 12. 2014, které obsahovalo žádost stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů, nepřihlížel, neboť nebylo ve lhůtě tří dnů
potvrzeno písemným podáním shodného obsahu (viz §37 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud
má za to, že i v případě žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad
advokátů se jedná o úkony účastníka, jimiž se disponuje (s dílčí částí) řízení o kasační stížnosti,
a proto je rovněž v těchto případech nutno na povinnosti uvedené v §37 odst. 2 s. ř. s. důsledně
trvat.
Podle §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li
tak tento nebo zvláštní zákon. Jelikož soudní poplatek nebyl ke dni vydání tohoto usnesení
zaplacen, není splněna esenciální podmínka, za níž může řízení o kasační stížnosti proběhnout,
a proto zdejšímu soudu nezbylo, než řízení o kasační stížnosti zastavit.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli stěžovatel neodstranil ani další
vadu své kasační stížnosti, a to nedostatek právního zastoupení ve smyslu §105 odst. 2
s. ř. s., přestože k tomu byl výrokem II. usnesení ze dne 1. 12. 2014, č. j. 3 As 232/2014 - 8, vyzván,
Nejvyšší správní soud nepostupoval podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale v režimu §47 písm. c)
s. ř. s., neboť postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost
před jinými procesními postupy.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
neboť řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. února 2015
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu