ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.246.2014:15
sp. zn. 3 As 246/2014 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně Z. P., v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2014,
č. j. 8 A 145/2014 - 10,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) svým podáním doručeným Městskému soudu v Praze
(dále jen „městský soud“) dne 3. 12. 2014, které je podle svého obsahu kasační stížností, brojí
proti usnesení městského soudu ze dne 18. 11. 2014, č. j. 8 A 145/2014 - 10. Tímto usnesením
městský soud odmítl stěžovatelčinu žalobu (respektive nejasné podání ze dne 9. 7. 2014, nazvané
jako „Stížnost a žaloba na nezákonný postup“), neboť nebylo zřejmé, čeho se žaloba týká,
proti komu směřuje a co se navrhuje; uvedené nedostatky přitom stěžovatelka neodstranila
ani na opakovanou výzvu soudu.
Protože kasační stížnost nesplňovala podmínky řízení stanovené ustanovením §105
odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vyzval
Nejvyšší správní soud stěžovatelku usnesením ze dne 12. 12. 2014, č. j. 3 As 246/2014 - 6,
k odstranění těchto vad, a to, mimo jiné, i ke splnění poplatkové povinnosti [§4 odst. 1 písm. d)
zákona o soudních poplatcích a položka č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou
uvedeného zákona] zároveň byla stěžovatelka poučena o následcích spojených s nevyhověním
této výzvě. Stěžovatelka na uvedené usnesení sice reagovala podáním ze dne 30. 12. 2014, v něm
ale neuvedla žádné věcně relevantní skutečnosti; nepožádala ani o osvobození od soudních
poplatků ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s., ani o ustanovení zástupce z řad advokátů k zastupování
v řízení o kasační stížnosti (§35 odst. 8 téhož zákona), ač byla o obou těchto procesních právech
řádně a srozumitelně poučena.
Nejvyšší správní soud nejprve uvádí, že usnesení o odmítnutí podání pro neodstranění
jeho vad patří do množiny rozhodnutí, proti nimž je kasační stížnost přípustná, což explicitně
vyplývá z dikce §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.; tomu koresponduje rovněž poučení,
kterého se stěžovatelce dostalo v závěru napadeného usnesení.
Dále platí, že podle §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková
povinnost podáním kasační stížnosti; dle §7 odst. 1 citovaného zákona se tedy stal soudní
poplatek za kasační stížnost splatným okamžikem jejího podání. Soudní poplatek za kasační
stížnost činí dle položky 19 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích,
částku 5.000 Kč.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Povinnost zaplatit soudní poplatek vznikla stěžovatelce společně s podáním kasační
stížnosti, kterou jak již bylo uvedeno, doručila městskému soudu dne 3. 12. 2014 (s přihlédnutím
k §106 odst. 4 s. ř. s.). Jak již bylo výše v podrobnostech popsáno, Nejvyšší správní
soud stěžovatelku vyzval k úhradě soudního poplatku usnesením ze dne 12. 12. 2014,
č. j. 3 As 246/2014 - 6, které bylo stěžovatelce neúspěšně doručováno dne 18. 12. 2014.
V souladu s §49 odst. 2, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jehož se podle §42
odst. 5 s. ř. s. subsidiárně použije i pro doručování v soudním řízení správním, doručující orgán
téhož dne písemnost uložil a stěžovatelce zanechal písemnou výzvu, aby si u něj písemnost
vyzvedla. Podle §49 odst. 4 o. s. ř. platí, že nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů
ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty
za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl; doručující orgán po marném uplynutí
této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud
i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. V souladu s citovanými ustanoveními
se proto za den doručení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2014,
č. j. 3 As 246/2014 - 6, považuje 28. 12. 2014; dne 30. 12. 2014 byla zásilka vložena do domovní
schránky stěžovatelky.
Bylo-li tedy usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2014, č. j. 3 As
246/2014 - 6, stěžovatelce doručeno dne 28. 12. 2014, posledním dnem desetidenní lhůty
pro zaplacení soudního poplatku byla středa 7. 1. 2015. Stěžovatelka však toho dne
a ani později soudní poplatek nezaplatila. Nejvyšší správní soud znovu zdůrazňuje, že v případě
lhůty stanovené usnesením ze dne 12. 12. 2014, č. j. 3 As 246/2014 - 6, se jednalo o lhůtu
dodatečnou – náhradní, neboť poplatek za kasační stížnost je splatný okamžikem jejího podání.
Právní úprava nadto fakticky umožňuje uhradit soudní poplatek i po lhůtě stanovené soudem
ve výzvě, a to až do právní moci usnesení o zastavení řízení; je tak třeba uvažovat i s dobou,
než Nejvyšší správní soud vydá, resp. doručí usnesení o zastavení řízení. Tato doba je více
než dostatečná pro splnění poplatkové povinnosti.
Podle §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Jelikož soudní poplatek nebyl ke dni vydání
tohoto usnesení zaplacen, není splněna esenciální podmínka, za níž může řízení o kasační
stížnosti proběhnout, a proto zdejšímu soudu nezbylo, než řízení o kasační stížnosti zastavit.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli stěžovatelka neodstranila ani další
vadu své kasační stížnosti, a to nedostatek právního zastoupení ve smyslu §105 odst. 2
s. ř. s., přestože k tomu byla výrokem II. usnesení ze dne 12. 12. 2014, č. j. 3 As 246/2014 - 6,
vyzvána, Nejvyšší správní soud nicméně nepostupoval podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
ale v režimu §47 písm. c) s. ř. s., neboť postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku má přednost před jinými procesními postupy.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
neboť řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. února 2015
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu