ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.257.2014:12
sp. zn. 3 As 257/2014 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: A. H., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2014, č. j. 2216/14/5000-14502-706053, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne
18. 11. 2014, č. j. 59 Af 36/2014 – 56,
takto:
I. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.
II. Návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně v záhlaví uvedené usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jímž byla zamítnuta její žádost o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného.
Tímto rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního
úřadu pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v Jilemnici, ze dne 13. 8. 2013, a odvolací řízení
bylo zastaveno, neboť odvolání bylo podáno po lhůtě stanovené v §109 odst. 4 zákona
č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Krajský soud nevyhověl návrhům žalobkyně z důvodu
nesplnění podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť údaje poskytnuté
žalobkyní v prohlášení nebyly úplné a neposkytovaly tak ucelený přehled o její majetkové
a sociální situaci.
V kasační stížnosti žalobkyně navrhla, aby bylo napadené usnesení Krajského soudu
v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, zrušeno. Zároveň požádala o přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti, o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
Nejvyšší správní soud se předně zabýval žádostí žalobkyně o osvobození od soudních
poplatků. Připomněl, že v souladu s §4 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je s podáním návrhu na přiznání odkladného účinku
i s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti. Žalobkyně přitom není
od dané povinnosti osvobozena ex lege, tedy z některého z důvodů výslovně uvedených v §11
zákona o soudních poplatcích.
V dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu nebyla jednotně posuzována otázka,
zda má být po stěžovateli požadováno zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost podanou
proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků
či usnesení krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě poté, co usnesení krajského
soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků nabylo právní moci
a žalobce následně ani přes opakovanou výzvu soudní poplatek nezaplatil. V rámci řízení
o kasační stížnosti vedeného pod sp. zn. 1 As 196/2014 byla otázka, zda je nutné trvat na splnění
poplatkové povinnosti v případě, kdy stěžovatel napadá kasační stížností usnesení krajského
soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, předložena rozšířenému senátu
Nejvyššího správního soudu v souladu s §17 odst. 1 s. ř. s. Teprve na základě rozhodnutí
rozšířeného senátu je tak možné posoudit, zda je povinností žalobkyně v nyní projednávané
věci zaplatit soudní poplatek za kasační stížnost i za návrh na přiznání odkladného účinku,
a zda je tudíž nutno o její žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodovat.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval návrhem žalobkyně na přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti. V souladu s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
č. j. 1 As 27/2012 – 32, tak učinil bez toho, že byl soudní poplatek spojený s tímto návrhem
uhrazen, přičemž připomíná, že o povinnosti žalobkyně uhradit tento soudní poplatek bude
rozhodnuto po právní moci rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci sp. zn. 1 As 196/2014.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom přiměřeně užije ustanovení §73 odst. 2 až 4.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
Žalobkyně svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neodůvodnila
a soudu tak nenabídla žádné skutečnosti, na jejichž základě by mohl naplnění podmínek
pro přiznání odkladného účinku zvážit. Nejvyšší správní soud však především považuje
za podstatné, že by v projednávané věci neměl odklad účinku usnesení, jímž byla zamítnuta
žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, žádný smysl.
Účelem rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je oddálit nastoupení
nepříznivých důsledků napadeného rozhodnutí ve vztahu ke stěžovateli a to do právní moci
rozhodnutí o kasační stížnosti. Ve shora popsané situaci však v důsledku samotného rozhodnutí
krajského soudu žalobkyni žádná újma nehrozí, přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
by v jejím případě patrně nedošlo k žádné změně. Nejvyšší správní soud proto návrh žalobkyně
na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti zamítl.
Nejvyšší správní soud konečně posuzoval otázku, zda jsou u žalobkyně splněny
podmínky pro ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud předně poznamenal, že usnesením krajského soudu, které bylo
kasační stížností napadeno, byla zamítnuta žádost žalobkyně o ustanovení zástupce pro řízení
před krajským soudem, v němž není zastoupení advokátem povinné. Vzhledem k tomu,
že přezkum tohoto usnesení Nejvyšším správním soudem je v podstatě stále prováděn v rámci
řízení vedeného u krajského soudu, není nedostatek právního zastoupení důvodem pro odmítnutí
kasační stížnosti (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh
usnesením ustanovit zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu
za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovémto případě stát.
Pro ustanovení zástupce v řízení tedy zákon vyžaduje kumulativní splnění dvou
podmínek; jednak nedostatek prostředků, který by odůvodňoval osvobození od soudních
poplatků, jednak též nezbytnou potřebu takového rozhodnutí k ochraně práv účastníka.
Nejvyšší správní soud má za to, že v projednávané věci především druhá podmínka
pro ustanovení zástupce není splněna. Nejvyšší správní soud totiž zjistil, že kasační stížnost
má v rámci daných možností požadované náležitosti a žalobkyně v ní dostatečně srozumitelně
vysvětlila, proč považuje rozhodnutí krajského soudu za nezákonné a z jakých skutkových
i právních důvodů tak dovozuje. Nejvyššímu správnímu soudu nic nebrání, aby o takto
formulované kasační stížnosti věcně rozhodl, přičemž nepředpokládá žádné další procesní úkony
v řízení, při nichž by mohla žalobkyně v důsledku své neznalosti práva utrpět nějakou újmu.
Za této situace tedy Nejvyšší správní soud návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti bez dalšího zamítl. Z důvodu procesní ekonomie se pak již nezabýval otázkou
splnění druhé podmínky stanovené zákonem, neboť odpověď na ni by už na toto rozhodnutí
nemohla mít žádný vliv.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 29. ledna 2015
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu