ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.42.2015:16
sp. zn. 3 As 42/2015 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Praha 1, Národní 118/16, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2013, č. j. 1613- 1627/13/13, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2015, č. j. 8 A 86/2014 – 48,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl včasnou kasační stížností v záhlaví uvedené
usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo zastaveno řízení o jeho žalobě proti ro zhodnutí
žalované ze dne 19. 6. 2013, č. j. 1613- 1627/13/13. Nejvyšší správní soud z předloženého spisu
zjistil, že stěžovatel za podanou kasační stížnost nezaplatil soudní poplatek.
Nejvyšší správní soud proto stěžovatele usnesením ze dne 16. 4. 2015, č. j. 3 As 42/
2015 – 9, vyzval k zaplacení soudního poplatku do 7 dnů od doručení tohoto usnesení. Současně
jej poučil o tom, že nebude -li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Tato výzva
byla stěžovateli doručena dne 22. 4. 2015. Dne 3 0. 4. 2015 bylo Nejvyššímu správnímu soudu
doručeno podání stěžovatele, v čemž soudu oznámil, že neuhradí ani jedinou korunu za přezkum
aktů Městského soudu v Praze, neboť soud jej konstantně (zejména ve věcech soudních poplatků)
nezpoplatňuje.
Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1
zákona č. 549/1991 Sb. nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti za placen,
soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této
lhůty soud řízení zastaví. Podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
Nejvyšší správní soud předně jako nepřípadnou posoudil námitku stěžovatele, že v řízeních
o kasačních stížnostech (zejména v poplatkových věcech) netrvá na zaplacení soudního poplatku.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu
je pravidlem, přičemž výjimky z tohoto pravidla stanoví pouze §11 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, upravující zákonné osvobození od placení poplatku, a §36 odst. 3 s. ř. s.
umožňující individuální osvobození navrhovatele od placení poplatku soudem. Nad rámec těchto
výjimek může soud navrhovatele zprostit povinnosti zaplatit soudní poplatek, jestliže jsou k tomu
v konkrétním případě zvláštní důvody. Takové důvody však Nejvyšší správní soud v nyní
projednávané věci neshledal. Vycházel totiž z usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015,
sp. zn. 1 As 196/2014, podle něhož má stěžovatel povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační
stížnosti tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu
podáním ve věci samé.
Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že stěžovatel ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním
soudem ani následně soudní poplatek splatný podáním kasační stížnosti nezaplatil. Nejvyšší
správní soud proto řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
zastavil.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti napadl i usnesení Městského soudu v Praze ze dne
23. 9. 2014, č. j. 8 A 86/2014 – 32, a usnesení ze dne 23. 12. 2014, č. j. 8 A 86/2014 – 44,
která byla vydána v rámci řízení vedeného Městským soudem v Praze v této věci. Vzhledem
k tomu, že řízení již bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2015, č. j. 8 A 86/
2014 – 48, zastaveno (a zastavováno je tímto usnesením Nejvyššího správního soudu rovněž řízení
o kasační stížnosti podané proti tomuto usnesení), Nejvyšší správní soud již o části kasační
stížnosti směřující vůči těmto usnesením nerozhodoval a pouze uvádí následující:
Usnesením ze dne 23. 9. 2014, č. j. 8 A 86/2014 – 32, Městský soud v Praze částečně
osvobodil stěžovatele od soudního poplatku za řízení o žalobě. Stěžovatel toto usnesení již dříve
napadl kasační stížností datovanou dnem 15. 10. 2014, která byla rozsudkem Nejvyššího správního
soudu ze dne 20. 11. 2014, č. j. 9 As 271/2014 – 17, pravomocně zamítnuta. Jestliže stěžovatel
nyní projednávanou kasační stížností napadá totéž usnesení Městského soudu v Praze, brání
vydání rozhodnutí o ní překážka věci rozsouzené (res iudicata). Kasační stížnost stěžovatele
by tak v této části musela být odmítnuta podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud dále dospěl k závěru, že kasační stížnost v části směřující proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 12. 2014, č. j. 8 A 86/2014 – 44, jímž byl stěžovatel
vyzván k úhradě soudního poplatku, je podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná. Citované
ustanovení vylučuje možnost podání kasační stížnosti proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje
vedení řízení. Takovými rozhodnutími jsou v zásadě usnesení vydávaná v průběhu řízení, nemající
vliv na rozhodnutí ve věci samé, tedy rozhodnutí, u nichž odnětí možnosti brojit proti nim kasační
stížností stěžovatele v jeho právech účastníka řízení nikterak nezkracuje. Takovým usnesením
je i usnesení, jimž byl účastník vyzván k úhradě soudního poplatku. Následně totiž může podat
přípustnou kasační stížnost proti rozhodnutí o zastavení řízení. V případě rozhodování Nejvyššího
správního soudu o části kasační stížnosti směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
23. 12. 2014, č. j. 8 A 86/2014 – 44, by tedy tato musela být odmítnuta podle §46 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.
Podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ne má žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. června 2015
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu