ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.61.2015:40
sp. zn. 3 As 61/2015 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce:
Befacoal s. r. o., se sídlem Praha 2, Sokolská 46/1795, zastoupen JUDr. Annou Horákovou,
advokátkou, se sídlem Praha 1, Žitná 47, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Brno, Masarykova 427/31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2014,
č. j. 20255/14/5000-14304-605186, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 27. 2. 2015, č. j. 6 Af 87/2014 - 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného
usnesení, kterým Městský soud v Praze (dále jen „městský soud”) zamítl žádost o osvobození
od soudních poplatků.
Stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že na výzvu soudu doložil výpisy z účtů u tří bank,
z nichž vyplývá, že k prosinci roku 2014 byl na těchto účtech záporný zůstatek, z čehož je zřejmá
jeho nemajetnost a absence jakýchkoli příjmů. Stěžovatel uvedl, že soudní poplatek nemohl
zaplatit, protože nedisponuje žádným majetkem a nebylo v jeho silách výzvě vyhovět. Prohlašuje,
že v jeho případě nejde o předstíranou nemajetnost, což má plynout i ze žalob u městského
soudu. Rovněž podotýká, že pokud se jedná o vytýkaný nedostatek doložení dalších dokladů,
vycházel stěžovatel z obsahu výzvy městského soudu, přičemž v případě potřeby by na základě
další výzvy městského soudu doložil i jiné údaje. Jelikož však žádnou další výzvu neobdržel,
předpokládal, že jím poskytnuté doklady jsou dostatečné. Stěžovatel je toho názoru, že jestliže
takto postupováno nebylo, rozhodl soud o žádosti o osvobození od soudních poplatků
na základě nedostatečně zjištěného stavu věci a předmětnou otázku nesprávně právně posoudil.
Stěžovatel v dané věci nezaplatil za řízení o kasační stížnosti soudní poplatek. S ohledem
na ustálenou praxi Nejvyššího správního soudu, dle které by trvání na zaplacení soudního
poplatku v řízení o kasační stížnosti mohlo znamenat řetězení téhož problému v situaci,
kdy krajský soud žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl (viz například rozhodnutí
ze dne 25. 11. 2014, č. j. 6 As 260/2014 – 12, ze dne 20. 3. 2014, č. j. 9 As 146/2013 – 19,
či ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77; všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná
z www.nssoud.cz), Nejvyšší správní soud na zaplacení soudního poplatku netrval a přistoupil
tak k věcnému posouzení námitek obsažených v kasační stížnosti.
Dle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě
neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud z obsahu spisového materiálu městského soudu zjistil, že stěžovatel
požádal v řízení před městským soudem o osvobození od soudních poplatků podáním ze dne
3. 12. 2014. Stěžovatel žádným způsobem důkazně nepodložil tvrzený nedostatek prostředků
k uhrazení poplatku za žalobu a ani takové důkazy neoznačil, městský soud jej proto na základě
ustanovení §36 odst. 1 s. ř. s. správně vyzval k doložení jeho majetkových poměrů pro účely
rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků, a k tomu mu stanovil přiměřenou
lhůtu. Výzvu pak zakončovalo poučení o následcích nedoplnění předmětné žádosti,
jež jsou představovány zamítnutím takového návrhu.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze po městském soudu požadovat,
aby žadatele o osvobození od soudních poplatků vyzýval k doplnění jeho žádosti opakovaně
až do té doby, kdy bude jeho majetková situace objasněna. Nejvyšší správní soud například
v usnesení ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS,
vyslovil názor, že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení,
který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní,
soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.“ Z uvedeného tedy vyplývá,
že je to stěžovatel, kdo má povinnost doložit nedostatek prostředků k zaplacení soudního
poplatku, respektive zvlášť závažné důvody pro plné osvobození od soudních poplatků.
Je to tedy právě žadatel, kdo nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní a je na něm, jak obsáhlé
pensum tvrzení a jim odpovídajícího důkazního materiálu soudu předloží.
Uvádí-li stěžovatel až v rámci řízení o kasační stížnosti, že městský soud měl přihlédnout
ke skutečnostem vyplývajícím z dalších soudních řízení před ním vedených, v nichž stěžovatel
vystupuje jako účastník řízení, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než poukázat na výše
vyslovený názor, dle nějž není povinností soudu při posuzování žádosti o osvobození
od soudních poplatků zjišťovat majetkovou situaci žadatele z úřední povinnosti. Stěžovatel
byl v řízení před městským soudem navíc zastoupen advokátkou, tedy profesionálem,
který má svým klientům zajistit odbornou pomoc, a měl by tedy být nepochybně obeznámen
i s náležitostmi správní žaloby, respektive s náležitostmi žádosti o osvobození od soudních
poplatků. Samotný účel zastoupení je totiž zřejmý: profesionál má garantovat kvalifikované
uplatňování práv účastníka řízení (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne
21. 5. 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96).
Z podkladů, které městskému soudu předložil stěžovatel, vyplývají následující skutečnosti:
Z výpisu z účtu stěžovatele vedeného u Komerční banky, a.s., je patrné, že na tomto účtu
bylo počátkem listopadu 2014 38.329,39 Kč a koncem prosince 2014 185,44 Kč.
Na účtu vedeném u GE Money Bank, a.s., bylo ke dni 3. 10. 2014 – 2.878,07 Kč a koncem
prosince 2014 - 728,90 Kč. Na účtu vedeném u Československé banky, a. s, bylo počátkem října
2014 500,01 Kč a koncem prosince 2014 – 3.499,10 Kč. Tyto údaje však zjevně nejsou
dostatečné pro vyhodnocení majetkových poměrů stěžovatele. Z pohybu na uvedených
bankovních účtech lze dovodit, že stěžovatel byl v době před podáním žaloby ekonomicky
aktivní a až ke konci roku 2014 disponoval na těchto účtech zápornou finanční bilancí. Nijak
ovšem nebyly osvětleny všechny relevantní aspekty činnosti stěžovatele a majetkové poměry.
Není zřejmé, jakým majetkem stěžovatel disponuje, jakým způsobem podniká a jaké konkrétní
důvody brání poplatkovou povinnost splnit. Rovněž z přiznání k dani z přidané hodnoty
je zřejmé, že stěžovatel byl v době před podáním žaloby ekonomicky aktivní a dále, že hlavní
ekonomickou činností je výroba a rozvod tepla. Jakým způsobem tyto ekonomické aktivity
stěžovatel zajišťuje, není z předložených dokumentů patrné. Ani doložená přiznání k dani
z přidané hodnoty za měsíce srpen, září a říjen 2014 neosvědčují nic více, než že stěžovatel
byl povinen za tato daňová období odvést daň z přidané hodnoty s tím, že nadměrný odpočet
daně tvořil 31 Kč, 20 Kč a 19 Kč z daně na výstupu ve výši 33.843 Kč, 7.841 Kč a 17.164 Kč.
Ani z těchto údajů není možné dovozovat majetkové poměry stěžovatele.
Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že ze stěžovatelem předložených dokladů
pouze vyplývá, že na třech jeho účtech je záporný zůstatek, a dále lze ze předložených daňových
přiznání usuzovat na výši jeho daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty. Dle názoru
městského soudu nejsou tyto údaje způsobilé k přijetí jakéhokoliv závěru o objektivní majetkové
situaci žalobce, přičemž zdůraznil, že stěžovatel ani konkrétní skutečnosti o své majetkové situaci
neuvedl. Z kontextu vytržené dílčí údaje tak při absenci těchto tvrzení nepostačují k závěru
o danosti objektivní žalobcovy nemajetnosti.
S tímto názorem se Nejvyšší správní soud ztotožnil. Stěžovateli nic nebránilo v doložení
relevantnějších důkazů jako například daňového přiznání k dani z příjmů, účetní závěrky
a rozvahy, přehledu svého majetku, či podrobnějšího popisu své aktuální podnikatelské činnosti
a jejich výsledků. Naopak jím předložené důkazy nevypovídají dostatečnou měrou o jeho
majetkové situaci, neboť zejména daň z přidané hodnoty není způsobilá dokumentovat
majetkové poměry poplatníka, nýbrž spíše jeho podnikatelskou aktivitu; veškeré finanční
prostředky nemusí být nevyhnutelně na předmětných bankovních účtech stěžovatele.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že městský soud za uvedených okolností
správně posoudil žádost o osvobození od soudních poplatků a správně ji zamítl. Nejvyšší správní
soud neshledal kasační námitky stěžovatele důvodnými, a proto kasační stížnost zamítl jako
nedůvodnou podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s., za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému,
kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu
nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 20. května 2015
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu