ECLI:CZ:NSS:2015:3.AZS.110.2015:21
sp. zn. 3 Azs 110/2015 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: N. V. T.,
zastoupeného Mgr. Naďou Smetanovou, advokátkou se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se
sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2014,
č. j. MV-55061-3/SO-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 24. 4. 2015, č. j. 59 A 49/2014 – 48,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 5. 2014, č. j. MV-55061-3/SO-2014, bylo zamítnuto
odvolání žalobce (dále také „stěžovatel“) a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, ze dne 10. 3. 2014, č. j. OAM 3826-7/TP-2014, jímž bylo podle §169
odst. 8 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zastaveno řízení o žádosti žalobce
o povolení k trvalému pobytu podané dle §68 tohoto zákona.
Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu, která byla rozsudkem Krajského
soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 24. 4. 2015, č. j. 59 A 49/2014 – 48,
zamítnuta.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, v níž navrhl jeho zrušení
a vrácení věci soudu k dalšímu řízení. Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Svůj návrh odůvodnil tím, že na území České republiky žije se svojí manželkou,
která zde pobývá na základě povolení k trvalému pobytu. Stěžovatel pobývá na území nepřetržitě
od roku 1996. V případě, že by mu byla uložena povinnost opustit území České republiky, musel
by se vrátit do země původu, kde nebyl po dobu delší 19 let, nemá zde rodinu, ubytování
ani známé. Návrat by tak pro stěžovatele představoval závažnou újmu. Újmu by znamenal rovněž
pro jeho manželku. Manželce stěžovatele je 49 let, má zdravotní potíže, není schopna samostatně
fungovat, není ani schopna každodenní práce. Nemá žádnou rodinu, která by o ni mohla pečovat
v případě, že by stěžovatel musel vycestovat. Stěžovatel jí navíc vypomáhá s podnikáním.
Stěžovatel nemůže po manželce požadovat, aby ho následovala do Vietnamu, a to nejenom
s ohledem na neexistenci jakéhokoliv zázemí v této zemi, ale také s ohledem na její zdravotní
stav. Jeho manželce neprospívá přílišné vedro a vlhko, zdravotní péče ve Vietnamu je navíc
na nesrovnatelně nižší úrovni než v České republice.
Stěžovatel dále uvedl, že dne 6. 8. 2014 s ním bylo zahájeno správní řízení ve věci
správního vyhoštění. Toto řízení bylo usnesením Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, ze dne
31. 10. 2014 přerušeno z důvodu, že byl jeho žalobě proti správnímu rozhodnutí ve věci
zastavení řízení o vydání povolení k trvalému pobytu přiznán odkladný účinek. Stěžovatel
má za to, že v případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti by mu mohlo být správní
vyhoštění kdykoliv uloženo. Přiznání odkladného účinku podle něj nebude mít nepříznivý vliv
na práva třetích osob, nebude ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel se nikdy
nedopustil žádného trestného činu, nepředstavuje tedy pro společnost nebo jednotlivce žijící
na území České republiky jakékoliv riziko.
Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek, avšak Nejvyšší správní soud
jej může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud důvody pro přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti
neshledal.
Nejvyšší správní soud předně zdůrazňuje, že smyslem rozhodnutí o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je oddálit nastoupení nepříznivých důsledků napadeného správního
rozhodnutí ve vztahu ke stěžovateli a to do právní moci soudního rozhodnutí. Ve shora popsané
situaci však přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nelze takového právního důsledku
dosáhnout. Napadené správní rozhodnutí totiž pro stěžovatele žádné nepříznivé následky
nemělo.
Stěžovatel v době podání žádosti o povolení k trvalému pobytu pobýval na území
České republiky na základě výjezdního příkazu platného od 12. 2. 2014 do 13. 3. 2014.
Řízení o jeho žádosti o povolení k trvalému pobytu bylo rozhodnutím ze dne 10. 3. 2014
zastaveno, odvolání stěžovatele žalovaný zamítl. Napadené správní rozhodnutí tak stěžovateli
žádný titul k pobytu neodňalo. Samotné vedení řízení o povolení trvalého pobytu pak dle zákona
o pobytu cizinců nevylučuje rozhodnutí o správním vyhoštění žadatele. Z uvedeného vyplývá,
že rozhodnutí žalovaného na právním postavení stěžovatele ničeho nezměnilo. Nejvyšší správní
soud proto konstatoval, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není na místě.
Podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v daném případě naplněny
nebyly, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Jaroslav Vlašín v. r.
předseda senátu