ECLI:CZ:NSS:2015:3.AZS.238.2015:21
sp. zn. 3 Azs 238/2015 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: B. V. V.,
zastoupený: Mgr. Ing. PHAN Kien Cuong, bytem Praha 3, Koněvova 45/104, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodnutí ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4,
náměstí Hrdinů 1634/8, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 24. 9. 2015, č. j. 8 A 5/2011 – 57, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 9. 2015, č. j. 8 A 5/2011 – 57,
vyslovil nicotnost rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie
ze dne 9. 11. 2010, č. j. CPR-6887-1/ČJ-2010-9CPR-C218 (dále jen „rozhodnutí správního
orgánu II. stupně“), a rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké
policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha ze dne 21. 4. 2010, č. j. CPPH-119404/CI-
2009-60 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Rozhodnutím správního orgánu
II. stupně bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně,
jímž bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu (pro bezpředmětnost).
Rozsudek městského soudu napadl žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační
stížností, ve které současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V rámci
odůvodnění této žádosti stěžovatel uvedl, že nepřiznání odkladného účinku podané kasační
stížnosti je způsobilé nejenom stěžovateli, ale rovněž veškerým orgánům státní správy,
podílejícím se na posuzovaném případu, přivodit nepoměrně větší újmu (spočívající ve výkonu
napadeného rozsudku městského soudu), ve srovnání s újmou žalobce (který ostatně bude
oprávněn, v případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, nadále setrvat na území České
republiky, a to do pravomocného rozsudku Nejvyššího správního soudu).
Podle §107 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) platí, že kasační stížnost
nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v daném případě naplněny.
Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že institut odkladného účinku má mimořádnou
povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným
prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího očekávat. Přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti odnímá dočasně Nejvyšší správní soud před vlastním
rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, na které je
jinak třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem
zrušeno; tyto důsledky pak z povahy věci dopadají i na správní rozhodnutí, proti němuž žaloba
směřovala. Tento postup proto musí být vyhrazen pouze pro výjimečné případy.
Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku reflektuje
jednak hledisko veřejného zájmu, při současném porovnání újmy stěžovatele (nebude-li odkladný
účinek přiznán) s možnou újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li odkladný účinek
přiznán). K přiznání odkladného účinku může tedy kasační soud přistoupit teprve poté, osvědčí-
li, že újma stěžovatele, jako důsledek nepřiznání odkladného účinku, by byla nepoměrně větší
případné újmě jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno.
Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou přitom
vždy subjektivní, závislé zásadně na osobě a situaci stěžovatele. Z právě uvedeného plyne,
že stěžovatel nese také břemeno tvrzení; očekává se tak od něj uvedení konkrétních
a relevantních tvrzení a podrobné rozvedení, v čem konkrétně tuto možnou újmu spatřuje
a jakou intenzitu případná újma má (srov. např. usnesení Krajského soudu v Praze
ze dne 6. 2. 2013, č. j. 45 A 4/2013 – 29, publikované pod č. 2852/2013 Sb. NSS). Toto
břemeno, jak vyplývá z žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, stěžovatel
neunesl, neboť důvody vzniku újmy v kasační stížnosti zdejšímu soudu nepředestřel ve výše
požadované kvalitě.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že nebylo
prokázáno, že by byla naplněna základní podmínka pro přiznání odkladného účinku podané
kasační stížnosti (vznik nepoměrně větší újmy na straně žalovaného, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám). Nebylo již tedy třeba zkoumat, zda by
přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud proto návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku podané kasační
stížnosti nevyhověl. Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí
rozhodnutí o věci samé.
Z uvedeného důvodu proto zdejší soud podle §107 s. ř. s., ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s., kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2015
Mgr. Radovan Havelec v. r.
předseda senátu