ECLI:CZ:NSS:2015:3.AZS.88.2015:27
sp. zn. 3 Azs 88/2015 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce P. A. T.,
zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, se sídlem Praha
7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 27. 3. 2015, č. j. 2 A9/2015 - 31, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n e p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 3. 2015, č. j. 2 A 9/2015 – 31, zamítl žalobu
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2015, č. j. MV-170103-3/OAM-2014, kterým žalovaný
zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby
cizinecké policie ze dne 10. 11. 2014, č. j. CPR-16544-2/ČJ-2014-930310-V243. Uvedeným
rozhodnutím byla žádost žalobce o obnovu řízení zakončeného uložením vyhoštění žalobce
z území členských států Evropské unie na dobu 5 let podle §100 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb.,
správní řád, zamítnuta a obnova řízení nebyla povolena.
Rozsudek městského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační
stížností, ve které současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V rámci
odůvodnění této žádosti uvedl, že jeho individuální zájem na ochraně procesních práv významně
převyšuje potenciální újmu, která by mohla přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným
osobám, či potenciální ohrožení důležitého veřejného zájmu. V této souvislosti stěžovatel uvádí,
že přiznání odkladného účinku nemůže představovat újmu pro žádné třetí osoby, přičemž si dále
dovoluje vyloučit i rozpor takového postupu s důležitým veřejným zájmem, který však stejně
nelze stavět do konfliktu se zájmem stěžovatele na spravedlivý proces, spojený se zcela zásadními
dopady do jeho života, který jakýkoliv veřejný zájem převyšuje.
Žalovaný navrhl odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznat, neboť je přesvědčen o tom,
že účinky pravomocného rozhodnutí neznamenají pro stěžovatele nenahraditelnou újmu.
Přiznání odkladného účinku je vyhrazeno pouze pro ojedinělé případy, kdy by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nenahraditelnou újmu, nikoli pro situaci,
v níž se ocitá každý stěžovatel v případě, kdy kasační stížnost nemá ze zákona odkladný účinek.
Žalovaný nesouhlasí s názorem, že by nevyhověním této žádosti bylo ohroženo právo stěžovatele
na spravedlivý proces. Pokud jde o pasáže z jednotlivých rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
obsažené v návrhu na přiznání odkladného účinku, žalovaný konstatuje, že ta se týkají jiných
případů, bez vztahu ke stěžovateli, a jedná se pouze o obecné formulace vytržené z konkrétních
rozhodnutí. Žalovaný rovněž poukazuje na skutečnost, že uložené správní vyhoštění
a nerespektování rozhodnutí správního orgánu představují rozpor s důležitým veřejným zájmem.
Podle §107 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) platí, že kasační stížnost
nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a skutečností vyplývajících ze správního
spisu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nejsou v daném případě naplněny.
Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku reflektuje
jednak hledisko veřejného zájmu, při současném porovnání újmy stěžovatele (nebude-li odkladný
účinek přiznán) s možnou újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li odkladný
účinek přiznán). K přiznání odkladného účinku může tedy kasační soud přistoupit teprve poté,
osvědčí-li, že újma stěžovatele, jako důsledek nepřiznání odkladného účinku, by byla nepoměrně
větší případné újmě jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno.
Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou přitom
vždy subjektivní, závislé zásadně na osobě a situaci stěžovatele. Z právě uvedeného plyne,
že stěžovatel nese také břemeno tvrzení; očekává se tak od něj uvedení konkrétních
a relevantních tvrzení a podrobné rozvedení, v čem konkrétně tuto možnou újmu spatřuje
a jakou intenzitu případná újma má (srov. např. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
6. 2. 2013, č. j. 45 A 4/2013 – 29, publikované pod č. 2852/2013 Sb. NSS). Toto břemeno,
jak vyplývá z žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, stěžovatel unesl,
neboť důvody vzniku újmy v kasační stížnosti zdejšímu soudu srozumitelně předestřel.
Stejnou měrou pozornosti je ovšem třeba reflektovat, že institut odkladného účinku
má zcela mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví
není řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího
očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá dočasně Nejvyšší správní soud
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu, na které je jinak třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek
zákonným postupem zrušeno. Tento postup proto musí být vyhrazen pouze pro výjimečné
případy.
Pokud jde o posouzení, zda by vůbec nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
mohla stěžovateli vzniknout zákonem předvídaná újma, judikatura zdejšího soudu předpokládá,
že půjde o případy představující poměrně závažné důsledky do života či existence toho,
kdo se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti domáhal. V dané věci stěžovatel svou žádost
odůvodňuje potřebou hájit svá procesní práva v nyní vedeném soudním řízení.
Nejprve je nutno upozornit, že žalobě proti rozhodnutí žalovaného zákon v dané věci
nepřiznával odkladný účinek; tím je nadána pouze žaloba proti rozhodnutí o správním vyhoštění
(§172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců), nikoli žaloba proti rozhodnutí, kterým nebyla povolena
obnova řízení, završeného rozhodnutím o vyhoštění. Současně z předloženého soudního spisu
vyplývá, že odkladný účinek žalobě nebyl přiznán ani rozhodnutím krajského soudu. I kdyby tedy
Nejvyšší správní soud odkladný účinek kasační stížnosti přiznal, sistoval by tím toliko účinky
rozsudku krajského soudu, nikoli však již účinky předcházejícího správního rozhodnutí.
Současně je třeba uvést, že i za situace, kdy by Nejvyšší správní soud přistoupil na názor
zastávaný částí judikatury, dle kterého se přiznáním odkladného účinky kasační stížnosti eo ipso
sistují i účinky správního rozhodnutí, jež bylo napadeno žalobou, na právním postavení
stěžovatele by se takovým postupem nezměnilo nic. Byly-li by totiž sistovány účinky rozhodnutí
o nepovolení obnovy řízení, bude stěžovatel i nadále vázán pravomocným rozhodnutím
Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 6. 11. 2012,
č. j. KRPS-87326-112/ČJ-2011-010026, kterým mu bylo uloženo správní vyhoštění a stanovena
doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 5 let.
Stěžovatelem namítané právo na osobní účast v probíhajícím soudním řízení by tak ani tímto
způsobem nemohlo být zajištěno a stěžovateli tak nezbývá, než využít v tomto směru institutů,
které nabízí úprava zákona o pobytu cizinců.
Jelikož stěžovatel neprokázal, že by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
pro něj znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, soud se již nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Stěžovatel tedy neprokázal existenci podmínek pro přiznání odkladného účinku
stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Z tohoto důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační
stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s., ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2015
Mgr. Radovan Havelec v. r.
předseda senátu