ECLI:CZ:NSS:2015:4.ADS.248.2014:32
sp. zn. 4 Ads 248/2014 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: B. R.,
zast. JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem, se sídlem Šafaříkova 666/9, Hradec Králové, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v
Pardubicích ze dne 8. 10. 2014, č. j. 53 Ad 11/2013 – 53,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci JUDr. Ing. Jiřímu Špeldovi, advokátovi, se sídlem
Šafaříkova 666/9, Hradec Králové, se p ř i z n á v á odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů ve výši 3.146 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu. Náklady právního zastoupení
žalobkyně nese stát.
Odůvodnění:
I.
Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti
[1] Rozhodnutím ze dne 25. 4. 2013, č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaná
zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 12. 3.
2013, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu podle
ustanovení §41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) a pro nesplnění podmínek §39 odst. 2 písm.
c) zákona o důchodovém pojištění, protože podle posudku Okresní správy sociálního
zabezpečení Chrudim ze dne 20. 2. 2013 není žalobce invalidní pro invaliditu třetího stupně, ale
je nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně. V odůvodnění napadeného rozhodnutí
žalovaná uvedla, že zdravotní stav žalobkyně byl v námitkovém řízení opakovaně posuzován,
přičemž bylo zjištěno, že žalobkyně trpí diabetem mellitus II. typu; arteriální hypertenzí I. stupně;
smíšenou dyslipidmií; obezitou s BMI 46,5; perniciosní anémií s doživotní trvalou substitucí B12;
personou simplex. Podle nového posudku není žalobkyně invalidní pro invaliditu třetího stupně,
ale je i nadále invalidní pro invaliditu druhé stupně dle §39 odst. 2 písm. b) zákona o
důchodovém pojištění. Míra poklesu její pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu totiž byla určena ve výši 50%. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole IV (poruchy endokrinní, výživa a
přeměny látek), položka 2c (diabetes mellitus – středně těžké funkční postižení) přílohy
k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb.“), pro
které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 – 45%. Vzhledem k dalšímu
postižení žalobkyně byla výsledná míra poklesu pracovní schopnosti zvýšena podle §3 odst. 1
citované vyhlášky o 5% na celkových 50%. Rozhodující zdravotní postižení bylo podle žalované
řádně posouzeno jako středně těžké funkční postižení s přítomností dalších zdravotních postižení
v rámci metabolického syndromu s hůře korigovanou hypertenzní nemocí a výraznou obezitou
bez snahy o redukci; eventuální diabetické komplikace nejsou doloženy. Nejedná se tedy o těžké
funkční postižení s opakovanými metabolickými dekompenzacemi, s progresí chronických
komplikací s poklesem celkové výkonnosti organismu při běžném zatížení, s omezením některých
denních aktivit. Ostatní zdravotní postižení svou závažností a posudkovou významností
nedosahují takové závažnosti, aby mohla být uznána za rozhodující zdravotní postižení. Míra
poklesu pracovní schopnosti žalobkyně byla stanovena na horní hranici procentního rozmezí,
přičemž výsledná hodnota byla zvýšena z důvodu dalších postižení žalobkyně a její profesní
orientaci na celkových 50%. Žalobkyně je proto dle závěru žalované nadále invalidní ve druhém
stupni. Nebylo proto možné vyhovět požadavku žalobkyně na změnu výše invalidního důchodu
z důvodu údajného zhoršení jejího zdravotního stavu.
[2] Žalobkyně proti napadenému rozhodnutí brojila žalobou, která došla krajskému soudu
dne 5. 6. 2013, v níž vyjádřila nesouhlas s posouzením jejího zdravotního stavu učiněným
žalovanou a požadovala jeho objektivní přezkoumání. Poukazoval na to, že má trvalé zdravotní
problémy s cukrovkou, která způsobuje obezitu a hypertenzi. Žalovanou mělo být rovněž
přihlédnuto k tomu, že je žalobkyně obtížně uplatnitelná na trhu práce, neboť absolvovala pouze
šest tříd zvláštní školy.
[3] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích si v žalobním řízení vyžádal
posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, detašované pracoviště v Hradci
Králové, ze dne 26. 11. 2013, č. j. 2013/1956-HK. Posudková komise uvedla, že žalobkyně trpí
cukrovou úplavicí II. typu na inzulínu pravděpodobně s neuropatití dolních končetin
neuspokojivě kompenzovanou z důvodu nespolupráce; monstrózní obezitou s BMI 46,3,
zvýšeným krevním tlakem I. stupně hůře léčeným, poruchou metabolismu tuků, chudokrevností;
metabolickým syndromem, pupeční kýlou, stavem po urosepsii, jednoduchou osobností s alergií
na sluneční parsky. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
žalobkyně posudková komise určila cukrovou úplavici II. typu na inzulínu pravděpodobně
s neuropatií dolních končetin neuspokojivě kompenzovanou z důvodu nespolupráce. Procentní
míru poklesu pracovní schopnosti stanovila podle kapitoly IV, položka 2c přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb., ve výši 45%. Podle §3 odst. 1 a 2 citované vyhlášky zvýšila míru poklesu
pracovní schopnosti o dalších 10% z důvodu monstrózní obezity a pro malou schopnost
rekvalifikace. Posudková komise dále uvedla pracovní rekomandaci, podle níž žalobkyně
je schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné a duševní
schopnosti, s podstatně menšími nároky na kvalifikaci a v podstatně menším rozsahu a intenzitě.
Žalobkyně je schopna výkonu lehké fyzické práce s možností dodržování režimových opatření
u diabetika s vyloučením práce na směny a s vyloučením dlouhého státní nebo dlouhé chůze,
s vyloučením práce venku na slunci. Žalobkyně dále není podle posudkové komise schopna
psychicky náročnějších činností a činností spojených s hmotnou zodpovědností. Posudková
komise v neposlední řadě vysvětlila, že u žalobkyně nebyly diagnostikovány žádné diabetické
komplikace, což odpovídá písmenu b položky 2 kapitoly IV – lehké funkční postižení. Byla
však zjištěna určitá porucha citu na dolních končetinách a špatná kompenzace cukrovky zejména
proto, že si žalobkyně řádně neaplikuje inzulín. Nadto bylo zjištěno, že žalobkyně nedodržuje
stanovenou diabetickou dietu údajně pro finanční nouzi. Nezanedbatelným důvodem je také to,
že jde o simplexní osobnost, která jen zčásti chápe rady lékaře a velice obtížně je schopna
je akceptovat. Z těchto důvodů posudková komise stanovila míru poklesu pracovní schopnosti
žalobkyně ve výši 55%.
[4] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích si v žalobním řízení vyžádal
revizní posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, detašované pracoviště
v Praze, ze dne 5. 3. 2014, č. j. 2014/397-PH. Posudková komise uvedla, že žalobkyně
v rozhodné době pro posouzení jejího zdravotního stavu, tj. ke dni 25. 4. 2013, byla sledována
a léčena pro diabetes mellitus II. typu, který byl dlouhodobě špatně kompenzovaný
pro nespolupráci žalobkyně, kterou tato zdůvodňovala svou špatnou finanční situací. Naměřené
glykémie se pohybovaly kolem 14 mmol/l. Podezření posudkové komise v Hradci Králové
na sekundární komplikace ve smyslu polyneuropatie nebylo neurologickým vyšetřením
či EMG verifikováno. K vyšším hodnotám glykémií přispíval i metabolický syndrom, jehož
součástí byl vysoký krevní tlak, obezita a porucha metabolismu tuků. Arteriální hypertenze byla
celkem stabilizovaná, nebyly prokázány sekundární komplikace hypertenze. Obezita žalobkyně
je těžká, neléčená, sekundární komplikace nebyla zjištěna. Podle posudkové komise
se jednalo o dlouhodobě nepříznivý stav, jehož rozhodující příčinou byl diabetes mellitus II.
typu špatně kompenzovaný. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla hodnocena
dle vyhl. č. 359/2009 Sb., dle kapit. IV., položky 2c) a činila 45%. Posudková komise ji navýšila
podle §3 odst. 1 citované vyhlášky pro další onemocnění a podle §3 odst. 2 téhož předpisu
pro výkon nekvalifikovaných prací při praktické nemožnosti získání kvalifikace na celkových
55%. Jednalo se tedy podle závěru posudkové komise o invaliditu druhého stupně. Podle jiných
položek citované vyhlášky zdravotní stav žalobkyně posudková komise nehodnotila, neboť
nebyly zjištěny těžké chronické komplikace zrakové, pohybové či cévní. Žalobní námitky byly
podle posudkové komise dostatečným způsobem zohledněny, neměly však vliv na změnu stupně
invalidity na třetí stupeň, jak požaduje žalobkyně.
[5] S výše uvedenými závěry žalobkyně nesouhlasila, v přípisu ze dne 30. 4. 2014 uvedla,
že posudkové komise nevycházejí z výsledků aktuálních zdravotních vyšetření. Poukázala přitom
na to, že vzhledem ke své špatné finanční situaci nemůže neustále chodit k lékařům a podrobovat
se zdravotním vyšetřením. Žádala proto o bezplatné provedení lékařských vyšetření, která
prokážou její nepříznivý zdravotní stav odpovídající vyššímu stupni invalidity.
[6] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v návaznosti na tuto žádost
žalobkyně si v žalobním řízení vyžádal další revizní posudek Posudkové komise Ministerstva
práce a sociálních věcí, detašované pracoviště v Brně, ze dne 9. 7. 2014, č. j. 2014/1393-BR.
Posudková komise dospěla k týmž závěrům jako předchozí dvě posudkové komise, že k datu
vydání napadeného rozhodnutí šlo u žalobkyně o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož
rozhodující příčinou byl diabetes mellitus. Míru poklesu pracovní schopnosti posudková
komise posoudila podle kapitoly IV, položka 2 písmeno c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.,
a to na horní hranici možného rozpětí ve výši 45%. Vysvětlila přitom, že samotná cukrovka
bez rozvinutých komplikací, pokud by byla uspokojivě kompenzována nebo by vykazovala
jen občasné metabolické kolísání, by byla hodnocena podle písmene b) v rozpětí 15 - 25%.
Posudková komise však stav hodnotila podle písmene c) pro neuspokojivou kompenzaci diabetu,
i když toto jde zřejmě do velké míry na vrub nedostatečné léčby ze strany posuzované,
a v důsledku toho jsou některé denní aktivity vykonávány s obtížemi. Pro předchozí vykonávanou
výdělečnou činnost a dosaženou kvalifikaci posudková komise zvýšila hodnotu poklesu pracovní
schopnosti podle §3 odst. 2 citované vyhlášky o celých 10%, takže celkově činí míra poklesu
pracovní schopnosti 55%. Pro vyšší procentní hodnocení neshledala posudková komise důvody,
protože postižení nesplňuje medicínská kritéria uvedená v písmenech d) a e) stejné položky.
Ostatní zdravotní postižení uvedená v diagnostickém souhrnu by samostatně nezpůsobila větší
pokles pracovní schopnosti než rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
K datu vydání napadeného rozhodnutí proto šlo u žalobkyně o invaliditu II. stupně.
[7] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 8. 10. 2014,
č. j. 53 Ad 11/2013 – 53, žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění uvedl, že všechny
posudky posudkových komisí hodnotí jako přesvědčivé, podrobné, úplné a nemá důvod o nich
pochybovat. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určil v souladu
s těmito posudky cukrovku II. typu, která je nedostatečně vyrovnávána z důvodu nespolupráce
žalobkyně. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činí celkových 55%, tudíž žalobkyně
nesplňuje podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Rozdíly
ohledně výše míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně mezi posudkovými závěry komisí
a závěry žalované neodůvodňují podle soudu zrušení napadeného rozhodnutí, neboť na tom,
že žalobkyně nesplňuje podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně,
ničeho nemění, neboť v tomto ohledu se všechny posudkové orgány shodly. Zdůraznil, že pokud
v mezidobí došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, může to být důvodem pro další
její žádost o změnu výše invalidního důchodu v novém řízení.
[8] Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2014,
č. j. 53 Ad 11/2013 – 53, podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost ze dne
4. 11. 2014, v níž žádala, aby jí byl ustanoven advokát.
[9] Nejvyšší správní soud stěžovatelce usnesením ze dne 27. 1. 2015, č. j. 4 Ads 248/2014 – 16,
ustanovil k ochraně jejích zájmů zástupce JUDr. Ing. Jiřího Špeldu, advokáta.
[10] V doplnění kasační stížnosti ze dne 10. 3. 2015 stěžovatelka prostřednictvím svého
zástupce uvedla, že napadá rozsudek z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Vytýkala
krajskému soudu, že se nedostatečně zabýval jejím zdravotním stavem. Nebyla totiž zjištěna
a posouzena její způsobilost k práci. Krajský soud se pouze spokojil s posudky posudkových
komisí, aniž by se snažil sám nezávisle posoudit její zdravotní stav, kdy by musel zjistit, že v jejím
případě se jedná o invaliditu třetího stupně. Posudkové komise nadto přehlédly subjektivní
stránku jejího zdravotního stavu. Nesouhlasila přitom s tím, že by v minulosti pochybila v oblasti
životosprávy, neboť v rámci svých možností se řídí zásadami, které jí lékaři stanovili.
V neposlední řadě namítala, že nikdo neurčil, k jaké práci by vlastně měla být způsobilá
a co by mohla vykonávat. Stěžovatelka proto navrhovala, aby Nejvyšší správní soud zrušil
rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[11] Žalovaná se ke kasační stížnosti stěžovatelky vyjádřila v přípisu ze dne 20. 3. 2015,
v němž vyjádřila přesvědčení, že zdravotní stav stěžovatelky byl objektivně posouzen. Navrhovala
proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[12] Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích
vzešel (ustanovení §102 s. ř. s.), kasační stížnost je včasná (ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s.)
a přípustná, neboť nejsou naplněny důvody podle ustanovení §104 s. ř. s.
[13] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením
§109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněného důvodu. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[14] Neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu, které stěžovatelka namítá,
se v řízení o dávkách důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním
stavem považuje podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54) za jinou vadu řízení ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadený
rozsudek pouze podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 3. 2004, č. j. 1 As 7/2004 – 47), ačkoli se stěžovatelka dovolávala
důvodu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené „nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.“
[15] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[16] Brojí-li stěžovatelka proti závěru krajského soudu, že její zdravotní stav neodpovídá
druhému stupni invalidity a že její zdravotní stav a pracovní schopnost nebyly soudem řádně
posouzeny, Nejvyšší správní soud musí odkázat na svou judikaturu ohledně posuzování
zdravotního stavu v případě přezkoumání rozhodnutí týkajícího se invalidního důchodu, podle
níž podstatným faktorem určujícím výsledek soudního řízení je posouzení zdravotního stavu
učiněné posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, protože soud sám
nedisponuje takovými odbornými medicínskými znalostmi, které by mu umožňovaly o věci
rozhodnout bez posouzení zdravotního stavu pojištěnce a jeho dopadu na pracovní schopnost
těmito k tomu ze zákona povolanými orgány. Proto je nutné klást důraz na správnost,
přesvědčivost a úplnost posudku vydaného touto posudkovou komisí (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54). Krajský soud v Hradci
Králové – pobočka v Pardubicích tudíž nepochybil, když si v řízení vyžádal posudky
posudkových komisí MPSV se sídlem v Hradci Králové, v Praze a v Brně.
[17] Nejvyšší správní soud neshledává posudky posudkových komisí vnitřně rozpornými,
případně nesouladnými s posouzením učiněnými posudkovými lékaři žalované v rámci správního
řízení. Určité rozdíly v posudkových závěrech jsou v řízení o invalidní důchod pravidlem; toliko
z faktu, že posouzení ve správním řízení a řízení soudním jsou v určitých aspektech poněkud
odlišná, nelze dovozovat nesprávnost celkového posouzení, zejména pokud se ve svých závěrech
o řešené otázce v podstatné míře shodují. Doplnění dokazování v řízení před soudem má sloužit
právě k doplnění skutkových zjištění učiněných správním orgánem.
[18] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že podle posudku OSSZ Chrudim ze dne
20. 2. 2013, č. j. LPS/2013/37-CR_CSSZ, stěžovatelka trpí diabetem mellitus II. typu na inzulinu,
neuspokojivě kompenzovaným, s počínajícími diabetickými komplikacemi; obezitou; hypertenzí
a smíšenou dyslipidemií. Po lékaře OSSZ Chrudim se jedná o invaliditu druhého stupně s mírou
poklesu pracovní schopnosti ve výši 50%.
[19] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud dále zjistil, že podle posudku České správy
sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové ze dne 24. 4. 2013, č. j. LPS/2013/229-NR-
KRH_CSSZ, vydaného v řízení o námitkách, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatelky je diabetes mellitus II. typu na inzulínu, který je chronicky špatně
kompenzovaný pro nespolupráci stěžovatelky. Posudkový lékař dále zjistil arteriální hypertenzi
a smíšenou dyslipidémii. Stěžovatelka byla rovněž léčena pro perniciosní anémii. U stěžovatelky
byla dále diagnostikována persona simplex. Posudkový lékař se ztotožnil se závěry posudku
OSSZ Chrudim. Z doložených odborných nálezů vyplývá, že se jedná o středně těžké funkční
postižení s přítomností dalších zdravotních postižení v rámci metabolického syndromu s hůře
korigovanou hypertenzní nemocí a výraznou obezitou bez snahy o redukci. Podle posudkového
lékaře nejde o těžké funkční postižení s opakovanými metabolickými dekompenzacemi, s progresí
chronických komplikací diabetu do úrovně těžkých poruch s omezením zraku, snížením
pohyblivosti, poruchami prokrvení, s poklesem celkové výkonnosti při běžném zatížení,
s omezením některých denních aktivit. Ostatní zdravotní postižení svou závažností a posudkovou
významností nedosahují takové intenzity, aby mohly být uznány za rozhodující zdravotní
postižení, byly však zváženy při celkovém posouzení. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
stěžovatelky posudkový lékař podřazuje pod kapitolu IV, položku 2c přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb., jako středně těžké funkční postižení, přičemž volí horní hranici procentního
rozmezí, kterou navyšuje o dalších 5 % na celkových 50% míry poklesu pracovní schopnosti
stěžovatelky.
[20] Pro zdravotní postižení zařazená pod kapitolu IV (Poruchy endokrinní, výživy a přeměny
látek), položka 2c (Diabetes mellitus, středně těžké funkční postižení s několika diabetickými
komplikacemi lehčího až středního stupně (cévní, oční, neurologické), zachována schopnost
zvládat běžné zatížení, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi, činí míra poklesu pracovní
schopnosti (podle rozsahu postižení) 30 - 45%.
[21] Podle ustanovení §39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění ve znění
platném od 1. 1. 2010 se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního
stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda
jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný
zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost
rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost
využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %
a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda
je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
[22] Ohledně posouzení míry poklesu pracovní schopnosti se tedy jedná o otázku odbornou –
medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem) a – jak již bylo
výše zdůrazněno - rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení.
Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle ustanovení §4 odst. 2
zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posuzuje zdravotní stav a pracovní
schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění
Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové
komise. Posudkové komise jsou oprávněny k posouzení poklesu pracovní schopnosti a zaujetí
posudkových závěrů o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku.
[23] Posudkové řízení je tedy specifickou formou správní činnosti (srov. ustanovení §16a
zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení), spočívající v posouzení zdravotního
stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení
a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem
je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru
posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit
též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek,
který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi
rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti
a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn,
aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž
posouzení invalidity závisí především. Nejvyšší správní soud tedy zdůrazňuje, že případné
chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost
či neúplnost, nemůže soud s ohledem na výše uvedené nahradit vlastní úvahou, jelikož
pro to na rozdíl od posudkové komise nemá potřebné medicínské znalosti (obdobně se Nejvyšší
správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009 - 38).
[24] Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které
posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být zřejmé,
že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je více zdravotních potíží (ustanovení §2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.),
přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá
zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví
podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních
postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější
dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní
schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky
č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou
kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a současně odůvodní stanovenou
míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí.
[25] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že posudky Posudkové
komise MPSV v Hradci Králové, v Praze a v Brně (jejichž úplný obsah je citován v části
I. odůvodnění tohoto rozsudku) splňují výše uvedené požadavky na úplnost a přesvědčivost
odborného lékařského posudku a lze z něj tudíž při zjišťování skutkového stavu vycházet.
V projednávaném případě posudkové komise zasedající v řádném složení jednoznačně vymezily
rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky jako diates mellitus
II. typu, přičemž ohledně podřazení tohoto onemocnění pod příslušnou položku vyhlášky
č. 359/2009 Sb. posudkové komise vždy uvedly kapitolu IV, položku 2c přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb.
[26] K obdobnému závěru ohledně příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatelky dospěla i Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové
v posudku ze dne 24. 4. 2013, č. j. LPS/2013/229-NR-KRH_CSSZ,; a OSSZ Chrudim
v posudku ze dne 20. 2. 2013, č. j. LPS/2013/37-CR_CSSZ, jež byly vypracovány v průběhu
správního řízení před žalovanou.
[27] Stěžovatelka tyto jednoznačné závěry svou kasační stížností napadá, ale nepřináší
argumentaci, která by byla s to posudkové závěry zpochybnit.
[28] Na tomto místě Nejvyšší správní soud poukazuje v této souvislosti na ustanovení
§75 odst. 1 s. ř. s., podle kterého soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 25. 4. 2013.
[29] Dovolává-li se stěžovatelka toho, že nebyla objektivně prozkoumána její způsobilost
k výkonu práce, nezakládá se toto tvrzení s ohledem na obsah správního a soudního spisu
na pravdě. Ostatně samotná stěžovatelka kromě svého tvrzení ohledně nesprávného posouzení
jejího zdravotního stavu nepřináší žádné důkazní prostředky, které by byly s to podpořit
její argumentaci. Stěžovatelka se podle názoru Nejvyššího správního soudu mýlí v tom,
že by posudkové orgány měly nad rámec výše uvedeného přihlédnout i k tomu,
zda je stěžovatelka na pracovním trhu reálně uplatnitelná, neboť jejich úkolem bylo posouzení
jejího zdravotního stavu v souladu s příslušnými kritérii za účelem vyhodnocení, zda naplňuje
podmínky příslušného stupně invalidity. Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že v současné
době je uplatnitelnost osob s minimálním vzděláním na trhu práce značně komplikovaná,
a to zejm. v případě, kdy taková osoba trpí určitými zdravotními komplikacemi jako stěžovatelka,
ale tato skutečnost nemůže převážit to, že i přes konstatování dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatelčin zdravotní stav není natolik nepříznivý, aby její pracovní potenciál
nemohl být alespoň v omezeném rozsahu využitelný a aby odůvodňoval přiznání invalidního
důchodu pro invaliditu třetího stupně.
[30] Na tomto místě proto Nejvyšší správní soud shrnuje, že na základě shodných závěrů
posudků posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí a posudků vypracovaných
ve správním řízení nelze mít žádných pochyb o správnosti zjišťované klinické diagnózy
stěžovatelčina onemocnění. Posudkové komise z ní při zaujetí posudkových závěrů důsledně
vycházely. Přesvědčivě rovněž odůvodnily, z jakého důvodu je třeba rozhodující zdravotní
postižení stěžovatelky podřadit pod kapitolu IV, položku 2c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.,
u níž míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je stanovena v rozmezí 30 - 45%,
a proč jej stanovily na výsledných 55%.
[31] Nejvyšší správní soud tu nezpochybňuje skutečnost, že stěžovatelka trpí onemocněními,
se kterými jsou imanentně spojena omezení v jejím každodenním životě. Tento závěr Nejvyššímu
správnímu soudu vyplývá z vypracovaných posudků, neboť i posudkové komise uvedly,
že se v případě stěžovatelky jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, což je ve smyslu
ustanovení §26 zákona o důchodovém pojištění ve znění po 31. 12. 2009 stav, který omezuje
tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost,
pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy
lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok. Tento dlouhodobě nepříznivý stav stěžovatelky
však není při objektivním posouzení, jež je v případě určení invalidity posuzované osoby určující
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 – 46),
takového charakteru, aby odůvodňoval přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího
stupně.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[32] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud po přezkoumání
napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích k závěru,
že nebyl naplněn tvrzený důvod podání kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
za použití ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. Kasační stížnost proto není důvodná a Nejvyšší
správní soud ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[33] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1
a 2 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla ve věci procesně úspěšná,
proto nárok na náhradu nákladů řízení nemá; žalované však nelze podle ustanovení §60 odst. 2
s. ř. s. přiznat právo na náhradu nákladů řízení ve věci týkající se důchodového pojištění, ačkoli
byla procesně úspěšná.
[34] Protože stěžovatelce byl usnesením Nejvyššího správního soudu ustanoven zástupce,
JUDr. Ing. Jiří Špelda, advokát, Nejvyšší správní soud mu podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.
přiznal odměnu za zastupování za dva úkony právní služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1
písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů – první
porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce
nebo obhájce ustanoven soudem; doplnění kasační stížnosti ze dne 10. 3. 2015. Tato odměna
je podle ustanovení §9 odst. 2 cit. vyhlášky ve spojení s ustanovením §7 cit. vyhlášky stanovena
ve výši 1.000 Kč za jeden úkon právní služby. Dále mu Nejvyšší správní soud přiznal na náhradě
hotových výdajů podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu 600 Kč paušální náhrady
hotových výdajů (jeden úkon právní služby po 300 Kč). Celkem tedy Nejvyšší správní soud
přiznal částku 2.600 Kč jako odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů, kterou navýšil
o částku 546 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, neboť ustanovený zástupce doložil,
že je plátcem daně z přidané hodnoty. K výplatě částky v celkové výši 3.146 Kč pak Nejvyšší
správní soud stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2015
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu