ECLI:CZ:NSS:2015:4.AS.111.2015:53
sp. zn. 4 As 111/2015 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobců: a) R. Š., M. Phil., b)
Mgr. J. S., c) Ing. P. Š., d) Ing. J. S., e) Společenství vlastníků v domě L. X, zast. Mgr.
Lukášem Máchalem, advokátem, se sídlem Plzeňská 1972/158, Praha 5, proti žalovanému:
Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, za účasti: New
Square Associates, s. r. o., IČ 27173500, se sídlem Vladislavova 19/52, Praha 1, zast. JUDr.
Milanem Kohoutem, advokátem, se sídlem Břevnovská 433/12, Praha 6, v řízení o kasační
stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2015,
č. j. 5 A 216/2012 – 131,
takto:
I. Návrh osoby zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2015, č. j. 5 A 216/2012 – 131,
se zamítá .
II. Soud u k l á d á osobě zúčastněné na řízení, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto
usnesení zaplatila soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, který podle položky č. 20 Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) činí 1.000 Kč.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 15. 10. 2012, č. j. S-MHMP 853914/2011/OST/No, žalovaný
zamítl odvolání žalobců a S. S., Ing. P. N. a Mgr. P. N., Ing. M. Z. aj. Z., a potvrdil rozhodnutí ze
dne 2. 4. 2012, č. j. MCP6 083271/2011, kterým Úřad městské části Praha 6 rozhodl o umístění
novostavby bytového domu Závěrka včetně napojení na infrastrukturu na pozemku parcelní č. X,
X, X, X, 2283/1, 2284/1, 3694/1, 3698/1, 3700/1, v katastrálním území B. v P. 6.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 4. 2015, č. j. 5 A 216/2012 – 131, zrušil
rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podala osoba
zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost.
V podání, které bylo zdejšímu soudu doručeno dne 10. 6. 2015, stěžovatelka navrhla,
aby Nejvyšší správní soud přiznal její kasační stížnosti odkladný účinek. Tento návrh odůvodnila
tím, že právní následky napadeného rozsudku pro ni znamenají nepoměrně větší újmu,
než která může vzniknout v důsledku přiznání odkladného účinku jiným osobám. Přiznání
odkladného účinku podle stěžovatelky není v posuzované věci v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Konkrétně stěžovatelka uvedla, že v očekávání zahájení stavby, a to na základě
příslušných povolení, uzavřela dne 2. 3. 2015 úvěrovou smlouvu na částku ve výši jistiny
125.000.000 Kč, přičemž z této jistiny jí plynou vysoké úroky a sankce. Poznamenala,
že napadený rozsudek Městského soudu v Praze je ve zjevném a hrubém rozporu s příslušnými
právními předpisy a že osoby, které podaly proti rozhodnutí žalovaného žalobu, jsou sousedé,
kteří ve svém okolí nechtějí žádnou výstavbu. V posuzované věci ovšem nejde pouze o soukromý
zájem stavebníka, tj. stěžovatelky, ale o veřejný zájem na využití pozemků způsobem stanoveným
územním plánem. Žalobci podle stěžovatelky postupují přinejmenším nemorálně a v rozporu
s jejím vlastnickým právem mohou zneužívat svá vlastní práva za účelem oddálení realizace
předmětné stavby.
K návrhu stěžovatelky se ve stanovené lhůtě vyjádřili pouze žalobci. Připomenuli,
že přiznání odkladného účinku představuje, ve smyslu usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 22. 12. 2003, č. j. 7 A 115/2002 – 67, mimořádný, respektive výjimečný institut, k jehož
uplatnění v nyní posuzované věci nejsou důvody. Zdůraznili, že na kasační stížností napadený
rozsudek je třeba hledět jako na zákonný a věcně správný, neboť nebyl zrušen. Současně
poukázali na usnesení zdejšího soudu ze dne 27. 2. 2008, č. j. 8 Afs 56/2007 – 400, podle kterého
by měl stěžovatel v prvé řadě v souladu se zákony sám učinit opatření k odstranění hrozící škody,
které po něm lze, s ohledem na všechny konkrétní okolnosti případu, spravedlivě požadovat.
Teprve poté, pokud to není možné, přichází v úvahu přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Žalobci uvedli, že stěžovatelka tvrzenou hrozící újmu nikterak blíže nespecifikovala
a omezila se na konstatování o vysokých úrocích a sankcích. K tvrzení stěžovatelky, že úvěrovou
smlouvu uzavřela v očekávání zahájení stavby na základě příslušných povolení, žalobci
konstatovali, že stavebník nemá žádné právo či nárok na provedení stavby bez pravomocného
stavebního povolení. Stavební povolení přitom bylo v posuzované věci vydáno teprve 12. 5. 2015
a dosud nenabylo právní moci. Stěžovatelka si tedy podle žalobců sjednala úvěrovou smlouvu
výlučně na vlastní nebezpečí. Žalobci rovněž zdůraznili, že přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti by jim vznikla újma spočívající v narušení pohody bydlení, zdravého životního prostředí
a snížení tržní hodnoty jejich nemovitostí a že by rovněž došlo k narušení veřejného zájmu
na ochraně městské památkové zóny Tejnka. Upozornili, že v souvislosti s §94 odst. 5 zákona
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších
předpisů, by v případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo dojít k situaci, „[…]
kdy by stěžovatel získal pravomocné stavební povolení ještě před meritorním rozhodnutím Nejvyššího správního
soudu v této věci. V takovém případě by stěžovateli nic nebránilo v zahájení výstavby svého projektu. I kdyby
žalobci byli v řízení před Nejvyšším správním soudem nakonec úspěšní, jen stěží by mohli doufat, že předmětná
stavba bude následně odstraněna – k takovému kroku by stavební úřad s odkazem na ochranu dobré víry
stavebníka (stěžovatele) určitě nepřikročil.“ Vzhledem k těmto skutečnostem by řízení před Městským
soudem v Praze, Nejvyšším správním soudem i správními orgány ztratilo smysl. K dalšímu
argumentu stěžovatelky žalobci uvedli, že možnost zastavět určité území ještě neznamená, že toto
území musí být zastavěno nutně, a už vůbec ne, že musí být zastavěno velkokapacitními
bytovými domy. V závěru svého vyjádření se žalobci ohradili vůči tvrzení stěžovatelky
o amorálnosti svého jednání, přičemž zdůraznili, že pouze využívají zákonem aprobovaných
procesních institutů k ochraně svých práv.
Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „[k]asační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“ Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
„[s]oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.“
Nejvyšší správní soud především zdůrazňuje, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, jež je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému soudnímu
rozhodnutí, přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by, s ohledem na poměry
konkrétního stěžovatele, mohl výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí vést k velmi
závažným až nevratným následkům. Z návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku ovšem
nelze dovodit, že by v nyní posuzované věci taková situace nastala, nebo alespoň hrozila.
Stěžovatelka se omezila na konstatování, že si sjednala úvěrovou smlouvu na částku ve výši jistiny
125.000.000 Kč, z čehož jí v současnosti plynou blíže nespecifikované úroky a sankce. Neuvedla,
o jaké konkrétní částky se jedná a jaký mají dopad do její právní sféry v kontextu jejího
ekonomického postavení. Stěžovatelka neunesla břemeno tvrzení a důkazní, a Nejvyšší správní
soud tedy nemohl učinit závěr, že by jí ve smyslu §73 odst. 2 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.
hrozila nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám. Tímto rozhodnutím Nejvyšší správní soud nikterak nepředjímá budoucí rozhodnutí
o věci samé.
V souladu s §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích je s podáním návrhu
na zahájení řízení (zde návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti) spojen vznik
poplatkové povinnosti. Podle položky č. 20 Sazebníku soudních poplatků je návrh na přiznání
odkladného účinku ve správním soudnictví zpoplatněn částkou 1.000 Kč. Tento soudní poplatek
nebyl s podáním návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zaplacen, a proto soud
stěžovatelce uložil, aby poplatek ve stanovené výši zaplatila [§4 odst. 1 písm. h) a §7 odst. 1
zákona o soudních poplatcích] a určil jí k tomu přiměřenou lhůtu.
Soudní poplatek lze zaplatit jedním z těchto způsobů:
? vylepením kolků na vyznačené místo na tiskopisu připojenému k tomuto usnesení;
vylepte vždy oba díly kolkové známky, tiskopis podepište a vraťte soudu, kolkové
známky neznehodnocujte;
? bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703-46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby
je: 1040411115.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Nesplní-li stěžovatelka dobrovolně povinnost uloženou tímto rozhodnutím,
bude zaplacení soudního poplatku vymáháno podle §13 odst. 2 zákona
o soudních poplatcích.
V Brně dne 1. července 2015
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu
Nejvyšší správní soud
Moravské náměstí 611/6
657 40 Brno
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
Datum: ................................ podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek