ECLI:CZ:NSS:2015:4.AS.128.2015:34
sp. zn. 4 As 128/2015 - 34
O P R A V N É U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Pallou v právní věci
žalobce: P. Š., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4,
proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2015,
č. j. 31 A 52/2014 – 36
takto:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 128/2015 - 29, se na č. l. 30 dole
o p r a v u je tak, že datum vyhlášení rozsudku správně zní: 30. června 2015.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 4 As 128/2015 – 29, vyhlášeným vyvěšením
na úřední desce soudu dne 30. 6. 2015, zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
13. 5. 2015, č. j. 31 A 52/2014 – 36. Tímto usnesením krajský soud odmítl pro opožděnost
žalobu, v níž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2014,
č. j. KUJI 42322/2014, sp. zn. ODSH 573/2014 Pe, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce
a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy (dále též „správní orgán prvního stupně”) ze dne
22. 4. 2014, č. j. MMJ/OD/599/2014-9 JID:71868/2014/MMJ, kterým byl žalobce uznán
vinným ze spáchání správního deliktu provozovatele vozidla podle §125f odst. 1 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon
o silničním provozu). Správní orgán prvního stupně za tento delikt žalobci podle §125f odst. 3
zákona o silničním provozu uložil pokutu ve výši 2 000 Kč a dále mu podle §79 odst. 5 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, a §6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., uložil povinnost nahradit
náklady správního řízení ve výši 1.000 Kč.
[2] Podle ustanovení §54 odst. 4 s. ř. s. předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu
chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku, vydá
o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné
usnesení nenabude právní moci. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že opravit rozsudek je možné
jen v případech, že jde o chyby v psaní a počtech či další takové chyby, které je možno pokládat
za jiné zřejmé nesprávnosti podobného charakteru, jako chyby v psaní a počtech, k nimž došlo
jen zjevným a okamžitým selháním v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti
došlo k vyhotovení rozsudku a která je každému zřejmá; zřejmost takové nesprávnosti
je na první pohled patrná zejména z porovnání výroku rozsudku s jeho odůvodněním,
popř. i z jiných souvislostí.
[3] Takové zřejmé nesprávnosti se dopustil Nejvyšší správní soud při písemném vyhotovení
svého rozsudku č. j. 4 As 128/2015 – 29, a to na č. l. 30, kdy na místo správného data vyhlášení
rozsudku 30. června 2015, které bylo uvedeno na zkráceném znění rozsudku vyvěšeném
na úřední desce a webových stránkách soudu, uvedl datum 30. července 2015. To, že tohoto data
nebyl rozsudek č. j. 4 As 128/2015 – 29, vyhlášen, je patrné také z toho, že byl žalovanému
doručen dne 21. 7. 2015 a zástupci žalobce byl doručen dne 22. 7. 2015. Z výše uvedeného
je zřejmé, že při vyhotovení originálu a stejnopisů rozsudku došlo k chybě v psaní, kterou
je možno napravit cestou vydání opravy rozsudku. Proto předseda senátu za použití ustanovení
§54 odst. 4 s. ř. s. tak učinil vydáním tohoto opravného usnesení. Po provedené opravě bude
tudíž na č. l. 30 nově správně uvedeno datum vyhlášení: 30. června 2015.
[4] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že z citace ustanovení §54 odst. 4 s. ř. s.
sice vyplývá, že opravné usnesení je nutné vydat jen v případě, týká-li se oprava výroku
opravovaného rozhodnutí, přičemž v ostatních případech, tj. týká-li se jen jeho záhlaví
či odůvodnění, není potřebné takové usnesení vydávat a je možno provést opravu mechanicky
přímo v textu originálu rozhodnutí i jeho stejnopisech doručených účastníkům
(jakož i v ostatních stejnopisech rozhodnutí). V této věci ovšem, vzhledem k tomu, že stejnopisy
rozsudku byly účastníkům řízení doručovány v elektronické podobě do datové schránky, nebylo
z povahy věci možné vyžádat od účastníků zpět jim doručené stejnopisy k provedení opravy.
Za takových okolností musel Nejvyšší správní soud přikročit k vydání opravného usnesení,
přestože se oprava netýká výroku rozsudku. Oprava se v žádném případě nedotýká
vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2015
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu