ECLI:CZ:NSS:2015:4.AS.14.2015:20
sp. zn. 4 As 14/2015 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: R. P., zast. JUDr.
Pavlem Šímou, advokátem, se sídlem Radobyčická 830/8, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad
Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2014, č. j. 17 A 47/2014 – 37,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 24. 11. 2014, č. j. 17 A 47/2014 – 37, zamítl
žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 19. 6. 2014, č. j. DSH/6099/14,
sp. zn. ZN/1229/DSH/14, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu
města Plzně ze dne 26. 3. 2014, č. j. MMP/063561/14, jímž byl žalobce uznán vinným
z přestupků dle: 1) §125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) v souvislosti
s porušením §5 odst. 1 písm. f) téhož zákona, 2) §125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním
provozu v souvislosti s porušením §5 odst. 1 písm. g) téhož zákona, 3) §125c odst. 1 písm. e)
bod 2 zákona o silničním provozu, v souvislosti s porušením §118b odst. 2 téhož zákona,
4) §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu v souvislosti s porušením §6 odst. 8 písm.
b) téhož zákona, 5) §16 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti
za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých zákonů, v souvislosti s porušením
§17 odst. 1 téhož zákona. Magistrát města Plzně za tyto přestupky žalobci podle §125c odst. 4
písm. a) a §125c odst. 5 zákona o silničním provozu uložil pokutu ve výši 37 500 Kč, zákaz
činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 18 měsíců, s účinností ode dne nabytí
právní moci tohoto rozhodnutí a dále mu podle §79 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, a §1 odst. 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb. uložil povinnost nahradit náklady správního
řízení ve výši 1 000 Kč.
[2] Proti tomuto rozsudku krajského soudu brojil žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační
stížností ze dne 12. 1. 2015, v níž navrhl jeho zrušení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu
řízení. Svou kasační stížnost žalobce opřel o důvod dle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že správní orgán
ve věci rozhodl, aniž by mu umožnil být přítomen při projednání přestupku a využít při něm
svých procesních práv, čímž stěžovatele zkrátil v jeho právu na obhajobu v přestupkovém řízení.
[3] Nejvyšší správní soud dospěl po předběžném posouzení splnění zákonných náležitostí
kasační stížnosti stěžovatele k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně.
[4] Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. „nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.“ Toto ustanovení je přitom podle §120 s. ř. s. třeba
přiměřeně aplikovat i na řízení o kasační stížnosti.
[5] Ustanovení §106 odst. 2 věty první s. ř. s. stanoví, že „kasační stížnost musí být podána
do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto
usnesení.“ Podle poslední věty téhož ustanovení „zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
prominout.“ Podle §106 odst. 4 s. ř. s., „kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta
je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.“
[6] Podle §40 odst. 1 věty první s. ř. s. „lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.“ Podle §40
odst. 2 věty první s. ř. s. „lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty.“ Podle §40 odst. 3 s. ř. s., „připadne-li poslední den
lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. To neplatí o lhůtách
stanovených podle hodin.“ Podle §40 odst. 4 s. ř. s. „lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty
předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence
anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.“
[7] Z obsahu spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že kasační stížností
napadený rozsudek byl stěžovateli doručen prostřednictvím jeho zástupce do jeho datové
schránky dne 10. 12. 2014. Napadený rozsudek obsahuje řádné poučení o opravných
prostředcích včetně lhůty k podání kasační stížnosti, když se v něm mj. uvádí, že „proti tomuto
rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává
ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti
rozhoduje Nejvyšší správní soud.“
[8] Napadený rozsudek krajského soudu tedy byl stěžovateli doručen ve středu dne
10. 12. 2014. Zákonná lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti proto počala běžet dne
11. 12. 2014 a marně uplynula až v pondělí 29. 12. 2014. Dne 24. 12. 2014, na který připadl konec
lhůty, byl totiž státní svátek, stejně jako 25. 12. a 26. 12. 2014. Na tyto svátky bezprostředně
navázaly dny pracovního klidu sobota a neděle 27. 12. – 28. 12. 2014. K zachování lhůty
pro podání kasační stížnosti by tedy bylo třeba, aby kasační stížnost byla stěžovatelem nejpozději
dne 29. 12. 2014 předána soudu nebo tomuto zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence,
popř. zvláštní poštovní licence anebo předána orgánu, který má povinnost podání doručit.
Ze Záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou adresu
podatelnu krajského soudu, však vyplývá, že kasační stížnost byla právním zástupcem stěžovatele
cestou datové zprávy odeslána až dne 12. 1. 2015. Nezbývá tak než konstatovat, že kasační
stížnost byla podána opožděně. Opožděnost kasační stížnosti je ostatně zřejmá již z data jejího
sepsání – 12. 1. 2015.
[9] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost stěžovatele byla ve smyslu §106 odst. 2 s. ř. s. podána opožděně, přičemž zmeškání lhůty
nelze podle poslední věty téhož ustanovení prominout. Nejvyšší správní soud proto kasační
stížnost výrokem I. odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. výrokem II. tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2015
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu