ECLI:CZ:NSS:2015:4.AS.16.2015:12
sp. zn. 4 As 16/2015 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému:
Obvodní soud pro Prahu 4, se sídlem 28. pluku 1533/29B, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2015, č. j. 8 A 204/2013 - 30, a
ze dne 19. 3. 2014, č. j. 8 A 204/2013 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2015,
č. j. 8 A 204/2013 - 30, se zamítá .
II. Kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2014,
č. j. 8 A 204/2013 - 14, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného. V průběhu
řízení podal žalobce žádost o osvobození od soudních poplatků, kterou Městský soud v Praze
zamítl usnesením ze dne 19. 3. 2014, č. j. 8 A 204/2013 - 14. V odůvodnění tohoto usnesení soud
uvedl, že o žádostech žalobce rozhoduje pravidelně. Zmínil, že poslední důvěryhodné údaje
o žalobcově majetku, respektive příjmech, kterými disponuje, pocházející z roku 2011. Žalobce
povinnost prokázat majetkové poměry nesplnil ani poté, co mu bylo sděleno, že soud žádné
aktuální doklady nemá. Jelikož je pro posouzení žádosti stěžejní aktuální výše příjmů, nemohl
se soud spokojit se tři roky starým osvědčením o příjmech žalobce. S ohledem na výše uvedené
skutečnosti soud konstatoval, že bez znalosti aktuálních příjmů žalobce nemůže posouzení
žádosti provést, a proto ji zamítl.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2014, č. j. 8 A 204/2013 - 14, podal
žalobce kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 22. 10. 2014,
č. j. 3 As 68/2014 - 13. Městský soud v Praze následně vyzval žalobce k zaplacení soudního
poplatku ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení ze dne 28. 11. 2014, č. j. 8 A 204/2013 - 26,
a zároveň jej poučil, že řízení zastaví, pokud žalobce poplatek nezaplatí. Vzhledem k tomu,
že tak žalobce neučinil, Městský soud v Praze řízení zastavil usnesením ze dne 7. 1. 2015, č. j. 8 A
204/2013 - 30, podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), za použití §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“).
V kasační stížnosti proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2015,
č. j. 8 A 204/2013 - 30, a ze dne 19. 3. 2014, č. j. 8 A 204/2013 - 14, žalobce
(dále jen „stěžovatel“) namítl, že soud měl v dané věci aplikovat zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nikoliv soudní řád správní.
Stěžovatel uvedl, že zákon o soudních poplatcích odkazuje výslovně na použití občanského
soudního řádu v otázkách poplatkové povinnosti a že správní soudy jsou ve věcech nesplnění
poplatkové povinnosti, respektive jejich následků, povinny postupovat podle tohoto právního
předpisu.
Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny podmínky řízení
pro projednání kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2014,
č. j. 8 A 204/2013 - 14, a dospěl k závěru, že tato kasační stížnost trpí neodstranitelným
nedostatkem podmínek řízení, neboť v téže věci již bylo pravomocně rozhodnuto. Nejvyšší
správní soud proto návrh na zahájení řízení odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení
s §120 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku a povinném zastoupení
advokátem v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2015,
č. j. 8 A 204/2013 - 30. Trvání na těchto požadavcích by totiž značilo jen řetězení téhož
problému, jelikož předmětem přezkumu je usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního
poplatku (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37,
a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížnost proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 7. 1. 2015, č. j. 8 A 204/2013 - 30, v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán
rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle
§109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu kasační stížnosti
je zřejmé, že ji stěžovatel podal z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.“
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že předmětem přezkumu je v nyní projednávané věci
usnesení Městského soudu v Praze o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, a proto
se bude věnovat pouze námitkám stěžovatele směřujícím proti zákonnosti postupu Městského
soudu v Praze vztahujícího se k zastavení řízení.
Ke stěžovatelově námitce Nejvyšší správní soud uvádí, že v ýklad, podle něhož
by se na řízení o soudních poplatcích vztahoval občanský soudní řád v plném rozsahu a soudní
řád správní by nebyl vůbec použitelný, nelze považovat za správný. Již dříve zdejší soud
konstatoval, že „…na řízení o soudních poplatcích ve správním soudnictví se v první řadě použije soudního řádu
správního“ (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2005, č. j. Na 225/2005 - 110,
publ. pod č. 765/2006 Sb. NSS). Rovněž v rámci odborné literatury panuje ohledně uvedeného
závěru shoda (srov. POTĚŠIL, Lukáš; et al. Soudní řád správní: komentář. Praha: Leges, 2014, s. 399
a JEMELKA, Luboš; et al. Soudní řád správní: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013, s. 370).
Lze uzavřít, že soudní řád správní ve spojení se zákonem o soudních poplatcích obsahuje vlastní
úplnou úpravu následků nesplnění poplatkové povinnosti a využití občanského soudního řádu
je z povahy věci vyloučeno.
Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že v řízení před Městským soudem v Praze byly
v důsledku nezaplacení soudního poplatku stěžovatelem po marném uplynutí lhůty stanovené
projeho úhradu splněny zákonné podmínky pro zastavení žalobního řízení předpokládané v §47
písm. c) s. ř. s. za užití §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
věty první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona. Stěžovatel nebyl v tomto řízení úspěšný
a žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval. Proto Nejvyšší správní soud vyslovil, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. února 2015
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu