ECLI:CZ:NSS:2015:4.AS.179.2015:59
sp. zn. 4 As 179/2015 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně:
STAVOPLAST KL spol. s r. o., se sídlem Stachy 266, zast. Dr. JUDr. Miroslavem Zamiškou,
advokátem, se sídlem Na Příkopě 23, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osoby zúčastněné
na řízení: Povodí Vltavy, státní podnik, se sídlem Holečkova 8, Praha 5, zast. JUDr. Ivanou
Syrůčkovou, advokátkou, se sídlem Plzeňská 4, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí předsedy
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 1. 2. 2013, č. j. ÚOHS-R185/2012/VZ-
1906/2013/310/DBa, v řízení o kasační stížnosti žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2015, č. j. 29 Af 26/2013 – 95, a o návrhu osoby
zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh osoby zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2015, č. j. 29 Af 26/2013 – 95, se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 6. 8. 2015 doručena kasační stížnost osoby
zúčastněné na řízení (dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 23. 6. 2015, č. j. 29 Af 26/2013 – 95, kterým soud zrušil rozhodnutí žalovaného
ze dne 1. 2. 2013, č. j. ÚOHS-R185/2012/VZ-1906/2013/310/DBa, ve věci přezkumu úkonů
osoby zúčastněné na řízení coby zadavatele, učiněných při zadávání nadlimitní veřejné zakázky
„Nákup kráčivého bagru“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo uveřejněno v Informačním
systému o veřejných zakázkách dne 16. 11. 2011, ve znění oprav provedených dne 2. 1. 2012,
a v Úředním věstníku Evropské unie dne 25. 11. 2011, ve znění oprav provedených 13. 1. 2012.
Napadeným rozhodnutím žalovaný podle §118 odst. 5 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb.,
o veřejných zakázkách, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále též „zákon o veřejných
zakázkách“) zamítl návrh žalobce proti jeho vyloučení ze zadávacího řízení, jelikož nezjistil
důvody pro uložení nápravného opatření podle §118 odst. 1 nebo 2 citovaného zákona, a dále
zamítl návrh žalobce směřující proti požadavku zadavatele na limitaci pojezdové rychlosti
a zúžení stroje pro přepravu, jelikož nebyl podán osobou oprávněnou, protože žalobce nepodal
v této věci námitky v souladu s §110 odst. 3 a 7 téhož zákona. Krajský soud v Brně provedeném
řízení dospěl k závěru, že žalovaný pochybil, pokud potvrdil postup zadavatele o vyloučení
žalobce ze zadávacího řízení bez dostatečného vysvětlení nejasností v nabídce. Kasační stížnost
proti napadenému rozsudku podal též žalovaný s týmž procesním návrhem, tj. žádal zrušení
rozsudku krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
[2] Stěžovatel uplatňuje v kasační stížnosti důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
tzn. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení a nepřezkoumatelnost rozsudku. Stěžovatel současně navrhl, aby Nejvyšší správní soud
přiznal kasační stížnosti odkladný účinek podle ustanovení §107 odst. 1 s. ř. s.
[3] V odůvodnění návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel
(v doplňku kasační stížnosti ze dne 6. 8. 2015 vyslovil) přesvědčení, že jsou v daném případě
splněny všechny podmínky podle ustanovení §107 s. ř. s., pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Poukazoval na to, že žalovaný je v důsledku zrušujícího výroku rozsudku
krajského soudu, s nímž stěžovatel nesouhlasí, povinen vést předmětné řízení a že stěžovateli
tak hrozí uložení sankce za správní delikt podle zákona o veřejných zakázkách. Újmu v podobě
takovéto pokuty označil za značnou a závažnou, zvláště když svůj předchozí postup v této věci,
jímž žalobce vyloučil z účasti na zadávacím řízení z důvodu nesplnění požadovaného parametru
na elektrickém zařízení s napětím 12 V (potvrzený žalovaným jako správný) byl zcela v souladu
se zákonem o veřejných zakázkách. Uložení takové sankce by tak znamenalo podstatný zásah
do jeho majetkové sféry.
[4] Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil v podání
ze dne 19. 8. 2015, v němž zaujal názor, že nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Stěžovatel totiž mohl vlastním přičiněním předejít hrozící škodě, pokud
by jako zadavatel veřejné zakázky dodržel své zákonem stanovené povinnosti ohledně správnosti
předmětného zadávacího řízení. Pokud by navíc byla v budoucnosti uložena pokuta, může
se stěžovatel proti ní bránit žalobou ke správnímu soudu, který posoudí zákonnost takové sankce
a který může příslušné rozhodnutí správního orgánu zrušit. Zdůraznil dále, že újma tvrzená
stěžovatelem je pouze hypotetická, protože napadený rozsudek pouze ruší rozhodnutí
správního orgánu. V budoucnu případně uložená pokuta navíc podle názoru žalobce nebude
mít pro stěžovatele likvidační důsledky.
[5] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
[6] Nejvyšší správní soud v první řadě připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, jež je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému soudnímu
rozhodnutí, přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by, s ohledem na poměry
konkrétního stěžovatele, mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí u tohoto
stěžovatele vést k velmi závažným následkům.
[7] Ve smyslu právě uvedeného tak lze konstatovat, že možnost přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek, tj. kasační
stížnosti lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Břemeno
tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku,
tj. negativních právních důsledků spjatých s rozhodnutím krajského soudu, nese v dané věci
stěžovatel (zde osoba zúčastněná na řízení). Hrozbu nepoměrně větší újmy musí stěžovatel
dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční
zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti - kasační soud není povolán k tomu,
aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí
být proto dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 – 74, všechna rozhodnutí
zdejšího soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[8] Uvedené požadavky stěžovatel v posuzovaném případě nesplnil. V návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti de facto pouze konstatoval, že žalovaný bude muset
v důsledku rozsudku krajského soudu pokračovat v předmětném správním řízení, což však
zdaleka nedokládá splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Pokud
by tomu tak bylo, musel by být kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu, kterým bylo
zrušeno rozhodnutí správního orgánu, přiznán vždy odkladný účinek, čímž by došlo k popření
výše citované právní úpravy vztahující se k institutu přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[9] Dovozuje-li stěžovatel důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti z toho,
že mu může být v budoucnu uložena sankce, Nejvyšší správní soud souhlasí se žalobcem,
že tato eventualita je pouze hypotetická. Žalovaný totiž rozhodoval v řízení o přezkoumání
úkonů zadavatele na základě návrhu žalobce. Správní orgán tedy výslovně nerozhodoval v řízení
o uložení sankce podle ustanovení §120 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění
pozdějších předpisů. Na základě zrušujícího výroku rozsudku krajského soudu přitom nelze
dospět k závěru, že by správní orgán měl v dalším řízení rozhodnout o uložení sankce podle
citovaného ustanovení zákona o veřejných zakázkách, neboť to není předmětem tohoto řízení.
Za takovéto situace proto nelze hovořit o tom, že by v důsledku vydání napadeného rozsudku
krajského soudu hrozila stěžovateli újma dle ustanovení §107 s. ř. s.
[10] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě
stěžovatele nejsou podmínky obsažené v ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. splněny.
[11] Z důvodů výše uvedených proto Nejvyšší správní soud podle ustanovení §107 s. ř. s.
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. září 2015
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu