ECLI:CZ:NSS:2015:4.AS.231.2015:27
sp. zn. 4 As 231/2015 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2015, č. j. 62 A 13/2015 -
22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobce dne 23. 1. 2015 podal u Krajského soudu v Brně žalobu proti usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2014, č. j. 8 As 137/2014 – 25, kterým bylo
pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2014, č. j. 62 A 60/2014 – 14, jímž krajský soud odmítl
žalobu proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2014, č. j. 1 As 47/2014 - 18,
neboť se nejednalo o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, ale o žalobu proti rozhodnutí
soudu v řízení o kasační stížnosti, tedy v rámci výkonu soudnictví.
[2] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 8. 2015, č. j. 62 A 13/2015 – 22, žalobu odmítl
s tím, že se opět nejednalo o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, ale o žalobu proti
rozhodnutí soudu v řízení o kasační stížnosti, tedy v rámci výkonu soudnictví. Žaloba byla
odmítnuta jako návrh nepřípustný, a to podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
II. Kasační stížnost
[3] Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2015, č. j. 62 A 13/2015 – 22,
brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) u Nejvyššího správního soudu podáním 16. 10. 2015,
jež označil jako „Správní žaloba proti usnesení ČR-Krajského soudu v Brně či přesněji Krajského
soudu v Brně č. j. 62 A 13/2015 – 22, ze dne 5. 8. 2015.“ Současně s tím vznesl námitku
podjatosti vůči předsedovi senátu Krajského soudu v Brně JUDr. Davidu Rausovi a soudcům
téhož senátu, který napadené rozhodnutí vydal, Mgr. Kateřině Kopečkové a Mgr. Petru
Šebkovi. V petitu tohoto podání se stěžovatel domáhal toho, aby „Nejvyšší správní soud zrušil
usnesení ČR-Krajského soudu v Brně či přesněji Krajského soudu v Brně ze dne 5. Března 2015,
č. j. 62 A 13/2015 – 22, a věc mu vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí.“
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval charakterem podání ze dne 16. 10. 2015
a dospěl přitom k závěru, že se jedná o kasační stížnost, nikoli o žalobu. Stěžovatel totiž brojí
proti rozhodnutí správního soudu (Krajského soudu v Brně) vydaného v řízení podle zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž
tento procesní předpis zakotvuje opravné prostředky, kterými se účastník takového řízení může
bránit proti rozhodnutím vydaným krajským soudem. Mezi tyto opravné prostředky v žádném
případě nepatří „nová žaloba podle ustanovení §65 s. ř. s.“ Opravným prostředkem, který
stěžovatel může za dané situace využít a který pojmově přichází v souladu s poučením krajského
soudu obsaženým v napadeném usnesení v úvahu, je pouze kasační stížnost podle ustanovení
§102 a násl. s. ř. s.
[5] Nejvyšší správní soud v tomto ohledu poukazuje na to, že podání se posuzuje podle
jeho obsahu, nikoli podle formy. Ačkoli stěžovatel v dané věci uváděl, že podává správní
žalobu, obsahově se vymezuje proti usnesení Krajského soudu v Brně a dovolává se kasačního
důvodu dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť namítá nezákonnost rozhodnutí
o odmítnutí návrhu. Formulace petitu rovněž odpovídá návrhu výroku Nejvyššího správního
soudu vydanému v řízení o kasační stížnosti dle ustanovení §110 s. ř. s. Zněním petitu
je přitom správní soud vázán – srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2009,
č. j. 7 Aps 2/2009 – 197. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že podání ze dne 16. 10. 2015
je kasační stížností, nikoli novou správní žalobou.
[6] Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (ustanovení §102 s. ř. s.), tuto kasační
stížnost ale nepodal včas. Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s., kasační stížnost musí být podána
do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu
od doručení tohoto usnesení. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
[7] Napadené usnesení krajského soudu bylo stěžovateli doručeno dne 17. 8. 2015. Lhůta
dvou týdnů pro podání kasační stížnosti proto stěžovateli počala běžet následující den a uplynula
v pondělí 31. 8. 2015, tj. dnem, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek
běhu lhůty, jímž bylo pondělí 17. 8. 2015 – shodně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 9. 2003, č. j. 4 Azs 10/2003 - 34.
[8] Podal-li stěžovatel svou kasační stížnost prostřednictvím emailu podepsaného uznávaným
elektronickým podpisem doručeného Nejvyššímu správnímu soudu dne 16. 10. 2015, učinil
tak po lhůtě pro podání kasační stížnosti a nemůže se dovolávat ani ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s.
[9] Otázkou posuzování lhůty k podání kasační stížnosti se mj. zabýval Ústavní soud ve svém
usnesení ze dne 26. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 2043/07, v němž uvedl, že jestliže je lhůta určena
na týdny, je rozhodný pro počítání nikoli začátek, ale konec lhůty. Lhůta k podání kasační
stížnosti začne sice běžet dnem, který následuje po dni doručení rozsudku krajského soudu, avšak
den, který určil počátek lhůty, je den doručení, takže konec lhůty se svým označením musí
shodovat s označením dne doručení. Uvedený výklad odpovídá všeobecně známé, dostupné
a konsolidované doktríně i judikatuře správních soudů.
[10] Nejvyšší správní soud tedy musel kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 5. 8. 2015, č. j. 62 A 13/2015 - 22, odmítnout podle ustanovení §46 odst. 1
písm. b) s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení §120 s. ř. s., aniž by se mohl zabývat
její důvodností či dalšími návrhy stěžovatele.
IV. Náklady řízení
[11] Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
ustanovení §120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2015
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu