ECLI:CZ:NSS:2015:4.AS.58.2015:31
sp. zn. 4 As 58/2015 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: R. Jelinek Group SE,
se sídlem Spoorlaan 386, 5038 CD Tilburg, Nizozemské království, zast. Mgr. Dagmar
Maršíkovou, advokátkou, se sídlem Ševcovská 3246, Zlín, proti žalovanému: Úřad
průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2015, č. j. 9 A 12/2011 - 64,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Předcházející řízení
[1] Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví zamítl rozhodnutím ze dne 14. 1. 2010, č. j. O-
448147/53934/2008/ÚPV, rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2008,
č. j. 60656/2007, kterým žalovaný zamítl podle ustanovení §7 odst. 1 písm. a) a b) zákona
č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „známkový
zákon“), žalobcovy námitky proti zápisu zveřejněného označení „ČESKÉ ŠVESTKOBRANÍ“
sp. zn. O-448147 do rejstříku ochranných známek.
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 1. 2015, č. j. 9 A 12/2011 - 64, zamítl žalobu
proti rozkladovému rozhodnutí a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů
řízení. Městský soud vycházel z celé řady soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
a Soudního dvora Evropské unie. Žalobcovy námitky neuznal za důvodné, protože přihlašované
označení „ČESKÉ ŠVESTKOBRANÍ“ se podle jeho názoru vizuálně výrazně lišilo
od ochranných známek „TRNKOBRANÍ“ a „VIZOVICKÉ TRNKOBRANÍ“. Městský soud
přitom poukázal na dominantní slovo „TRNKOBRANÍ“, které bylo vyvedeno tučnými tmavými
písmeny a vizuálně bylo rozděleno schematicky znázorněnou švestkou nahrazující písmeno „O“.
Zároveň adjektivum „VIZOVICKÉ“ bylo vyvedeno menším a výrazně světlejším písmem,
přičemž v přihlašovaném označení byla obě slova stejně výrazná a nelišila se sytostí písma.
Schematicky znázorněná švestka v přihlašovaném označení nesloužila ke ztvárnění písmene „O“,
ale působila výrazným dojmem s náznakem trojrozměrnosti. Kombinovaná označení se tak lišila
vizuálně, ale i přívlastky, druhým slovem i celkovým grafickým pojetím. Samotná podobnost
závěru slov „-KOBRANÍ“ nebyla důvodem pro vizuální zaměnitelnost. Naprosto rozdílný
počátek obou označení bránil přitom tomu, aby tato dvě slova průměrný spotřebitel zaměnil,
a celkový vizuální dojem porovnávaných kombinovaných označení byl výrazně odlišný. Městský
soud rovněž dovodil podstatné vizuální rozdíly mezi kombinovaným oz načením „ČESKÉ
ŠVESTKOBRANÍ“ a „TRNKOBRANÍ“, a to i s ohledem na počet slov. Při fonetickém
posouzení dále poukázal na rozdílnost slov „švest“ a „trn“ v počtu písmen a výslovnosti, která
rozlišovala slova „ŠVESTKOBRANÍ“ a „TRNKOBRANÍ“; rozdílnost byla umocněna
i výskytem odlišně znějících přívlastků. Městský soud dále popsal význam jednotlivých slov
„švestka“, „trnka“ a „braní“, poukázal na podobnost s komponovanou složeninou vinobraní
a konstatoval, že pojem „trnka“ ve smyslu významu „švestka“ je oproti obecně známému
významu (trnitý keř či černý kulatý plod trpké chuti) regionální označení v oblasti Vizovic. Ačkoli
toto označení mohlo být známé i některým spotřebitelům z jiných částí České republiky,
je vnímáno jako součást místního nářečí a kultury , která je spojená výhradně s vizovickým
regionem. Z uvedených důvodů městský soud nepovažoval slova „švestkobraní“ a „trnkobraní“
za synonyma. Zatímco „trnkobraní“ posoudil jako úzce lokální slovo spojené se slavnostní sk lizní
švestek ve Vizovicích, „švestkobraní“ jako slavnost obecně bez bližší lokalizace. Přítomné
adjektivum „VIZOVICKÉ“ vylučovalo, aby si průměrný spotřebitel spojil označení „ČESKÉ
ŠVESTKOBRANÍ“ s Vizovicemi. Žalobce přitom nijak neprokázal, že běžnému spotřebiteli
je znám název trnka jako označení pro švestku. Jelikož se obě porovnávaná označení lišila,
nemělo pro městský soud význam porovnávat podobnost výrobků a služeb a posuzovat dobré
jméno namítaných ochranných známek. Podmínkou úspěšnosti námitek podaných podle
ustanovení §7 odst. 1 písm. a) a b) známkového zákona bylo totiž zjištění shodnosti
či podobnosti přihlašovaného označení s namítanou starší ochrannou známkou. Městský soud
závěrem konstatoval, že námitka týkající se publikace „Trnkobraní v proměnách časů 1967-2007“
nebyla pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí podstatná, neboť se vztahovala
výlučně k otázce tvrzeného dobrého jména ochranných známek. Ani námitku ohledně
opomenutí předložených odborných publikací a odkazu na otevřenou internetovou encyklopedii
Wikipedia, neshledal městský soud za opodstatněnou. Žalovaný k dalším listinným důkazům
nemohl přihlédnout, protože byly v rozporu s §25 známkového zákona předloženy opožděně,
a odkaz na Wikipedii nebyl v rozporu se zákonem, neboť zákon č. 500/2004 Sb., správní řád,
ve znění pozdějších předpisů, neobsahuje uzavřený výčet podkladů pro vydání rozhodnutí
a žalobce nevyvrátil pravdivost čerpaných údajů. Odkaz žalobce na podání uplatněné v průběhu
správního řízení potom nebyl způsobilým žalobním bodem, na základě něhož by městský soud
mohl a měl rozhodnutí přezkoumat [§71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
II.
Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Kasační stížností podanou dne 13. 3. 2015 brojí žalobce (dále též „stěžovatel“) proti
nadepsanému rozsudku městského soudu. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že přihlašované označení
„ČESKÉ ŠVESTKOBRANÍ“ není významově podobné ochranným známkám
„TRNKOBRANÍ“ a „VIZOVICKÉ TRNKOBRANÍ“. Podle názoru stěžovatele je obecně
známo v celé České republice, že název trnka je na území Moravy, resp. její východní části,
synonymem pro švestku, což doložil odkazem na jazykové příručky (BALHAR, Jan a Pavel
JANC ˇA ´K. Český jazykový atlas. Praha: Academia, 1992-2005, 1 atlas (6 v.) a Slovník českých synonym
a antonym. 1. vyd. Brno: Lingea, 2007, 573 s.). Zároveň stěžovatel uvádí, že „Vizovické
trnkobraní“ je v České republice obecně známý festival k oslavě sběru švestek, což prokázal
mimo jiné publikací „Trnkobraní v proměnách časů 1967-2007“ od autora Marcela Sladkowski.
Stěžovatel se proto domnívá, že význam dominantních prvků srovnávaných označení
„švestkobraní“ a „trnkobraní“ je totožný a stejný význam jim bude přisuzovat i běžný spotřebitel;
doplňkové přívlastky jsou přitom zcela bezpředmětné.
[4] Městský soud se nevypořádal s argumentem, že kombinovaná ochranná známka
stěžovatele „VIZOVICKÉ TRNKOBRANÍ“ obsahuje namísto písmene „O“ vyobrazení
švestky, a proto je význam slova trnkobraní z pohledu běžného spotřebitele zcela nepochybný.
Stěžovatel dále namítá, že územní rozsah užívání pojmu „trnka“ ve smyslu „švestka“ je podstatně
větší, než dovodil městský soud. Zároveň je nepřezkoumatelný závěr městského soudu, který
slovo „trnkobraní“ označil za úzce lokální slovo spojené s vizovickou slavností sklizně švestek
a slovo „švestkobraní“ za slavnost obecnou bez místního určení. Jelikož slova „trnkobraní“
a „švestkobraní“ lze shodně vnímat jako slavnosti sklizně švestek, hrozí nebezpečí, že b ěžný
spotřebitel může festival označený například názvem „České švestkobraní“ vnímat jako akci
pořádanou stěžovatelem.
[5] Stěžovatel dále uvádí, že kombinované označení „ČESKÉ ŠVESTKOBRANÍ“
je i vizuálně podobné kombinované ochranné známce „VIZOVICKÉ TRNKOBRANÍ“.
V obou případech jsou slova „České“ a „Vizovické“ provedena výrazně méně sytým písmem
než slova „Švestkobraní“ a „Trnkobraní“. Obě vyobrazení vyvolávají velmi podobný celkový
dojem, který může být zvýšen i stejnobarevným provedením. Vyobrazení švestky v abstraktním
provedení lze potom na obou označeních hodnotit jako totožný známkový motiv. Shodnost
slabik s významovou totožností dominantních prvků tak vyvolává vysokou pravděpodobnost
záměny na straně veřejnosti. Za pravděpodobnost záměny se přitom podle ustanovení §7 odst. 1
písm. a) známkového zákona považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou.
Přitom stejnou pravděpodobnost záměny z pohledu běžného spotřebitele vyvolávají i označení
„TRNKOBRANÍ“ a „ČESKÉ ŠVESTKOBRANÍ“.
[6] Stěžovatel tvrdí, že ochranné známky „VIZOVICKÉ TRNKOBRANÍ“
a „TRNKOBRANÍ“ jsou z významového hlediska totožné s označením „ČESKÉ
ŠVESTKOBRANÍ“, z hlediska vizuálního jsou si velmi podobné a podobnost je možné shledat
i s ohledem na stránku fonetickou. Stěžovatelovy známky získaly dlouhodobým užíváním dobré
jméno, a proto užívání označení „ČESKÉ ŠVESTKOBRANÍ“ by nepoctivě těžilo z rozlišovací
způsobilosti a dobrého jména ochranných známek stěžovatele.
[7] Nakonec se stěžovatel neztotožňuje se závěrem městského soudu ohledně možnosti
provést dokazování údaji v internetové encyklopedii Wikipedia, protože se jedná o otevřenou
encyklopedii, do které může přispívat kdokoli. Zároveň stěžovatel nesouhlasí s postupem soudu,
který konstatoval, že listinné důkazy nemohly být po marném uplynutí lhůty zohledněny (§25
známkového zákona), ale na druhou stranu městský soud zmiňuje mapu předloženou
stěžovatelem v odůvodnění svého rozhodnutí.
[8] Žalovaný ve vyjádření ze dne 25. 3. 2015 ke kasační stížnosti uvádí, že stěžovatel
se neztotožnil s hodnocením městského soudu, přestože je napadený rozsudek řádně a logicky
vyargumentován. Jelikož stěžovatel sám rozlišuje alkoholick é nápoje, které uvádí na trh
na trnkovici a slivovici, považuje žalovaný je ho tvrzení za účelová.
III.
Posouzení kasační stížnosti
[9] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a stěžovatel je zastoupen
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[10] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti a jejím doplně ní. Neshledal
přitom vady dle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Stěžovatel
podal kasační stížnost z důvodu nesprávného posouzení právní otázky [§103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s.] a nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů rozhodnutí [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností rozsudku
městského soudu [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], protože absence této zásadní vady rozsudku
je podmínkou pro věcný přezkum dalších kasačních námitek (viz například rozsudek zdejšího
soudu ze dne 8. 3. 2005, č . j. 3 As 6/2004 - 105, č. 617/2005 Sb. NSS, všechna rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na: www.nssoud.cz). Stěžovatel uvádí, že městský
soud zaujal nesprávný a nepřezkoumatelný závěr, že trnkobraní je významově úzce lokální slovo
označující slavnost sklizně švestek spojenou s Vizovicemi, neboť není jasné, jak k tomuto závěru
městský soud dospěl. Nejvyšší správní soud uvádí, že uvedený závěr vyplývá ze samotného znění
ochranných známek „VIZOVICKÉ TRNKOBRANÍ“ a „TRNKOBRANÍ“. U první známky
je zřejmé propojení s vizovickou oblastí přímo z přívlastku místního určení a druhá známka
se shoduje s první v názvu slavnosti. Městský soud se přitom i detailně zabýval regionálním
obsahem pojmu „trnka“ na srovnání s pojmem „švestka“. Nejvyšší správní soud proto neshledal
nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu.
[13] Podle §7 odst. 1 písm. a) a b) známkového zákona „[p]řihlašované označení se nezapíše
do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejst říku podaných u Úřadu (dále
jen "námitky")
a) vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou
známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka
vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravd ěpodobnost záměny se považuje
i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou;
b) vlastníkem starší ochranné známky, která je shodná s přihlašovaným označením nebo mu je podobná,
pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší
ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, která má v České republice dobré jméno,
a užívání přihlašovaného označení by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné
známky nebo jim bylo na újmu“.
[14] Stěžovatel předně poukazuje na významovou podobnost označení
„ČESKÉ TRNKOBRANÍ“ s ochrannými známkami „TRNKOBRANÍ“ a „VIZOVICKÉ
TRNKOBRANÍ“. Přitom považuje za obecně známou skutečnost, kterou není nutné dokazovat,
že výraz „trnka“ je užíván na východní Moravě ve smyslu pojmu „švestka“. Nejvyšší správní soud
nerozporuje stěžovatelovo tvrzení, že výraz „trnka“ je užíván ve smyslu pojmu „švestka“
ve východní části Moravy. Nemohl však dát zapravdu stěžovateli, pokud spatřoval významovou
podobnost ochranných známek v tom, že znalost tohoto významu je obecně rozšířená na území
celé České republiky, resp. že trnka je rovnocenným ekvivalentem slova švestka v obecné češtině.
V otázce sémantického významu se Nejvyšší správní soud naopak ztotožnil s detailní analýzou
obsahu a vzájemné souvislosti uvedených pojmů, kterou provedl městský soud. I sám stěžovatel
v kasační stížnosti uvádí, že „trnka“ je nářečním výrazem pro „švestku“ , tj. nejedná
se o rovnocenná synonyma spisovné (či obecné) češtiny. Přestože grafický prvek znázorňující
švestku v ochranné známce stěžovatele „VIZOVICKÉ TRNKOBRANÍ“ může běžnému
spotřebiteli přiblížit pravý obsah zde zamýšleného významu slova „trnkobraní“, jde stále o název,
který je spojen oproti pojmu „švestkobraní“ s určitým regionem. Nelze proto souhlasit s názorem
stěžovatele, že význam označení „švestkobraní“ a „trnkobraní“ je z hlediska průměrného
spotřebitele totožný. Bezpředmětná je potom i námitka proti odůvodnění městského soudu,
že slovo „trnkobraní“ je úzce spojeno s Vizovicemi, protože pro posouzení podobnosti obou
označení není důležité přesné vymezení regionu. Na tomto závěru nic nemění ani poukaz
na dobré jméno festivalu Vizovické trnkobraní, který je dle stěžovatele průměrným spotřebitelem
spojován s oslavou švestek a pálení slivovice. Právě v tomto kontextu je zřejmé, že označení
trnkobraní – a to i bez přívlastku - je i průměrným spotřebitelem spojováno právě s vizovickým
regionem a pálením slivovice typickým pro tuto oblast, což vylučuje záměnu s přihlašovaným
označením České švestkobraní, které naopak průměrný spotřebitel přiřadí spíše k oblasti Čech.
[15] Stěžovatel dále tvrdí, že přívlastky „Vizovické“ a „České“ jsou u označení zcela
bezpředmětné, neuvádí ale žádný důvod pro tento závěr. I když průměrný spotřebitel vnímá
obvykle ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily, nemění
to nic na tom, že si spotřebitel při vnímání slovního označení rozloží toto označení na slovní
prvky, které mu naznačují konkrétní význam nebo které se podobají slovům, která zná (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2013, č. j. 8 As 41/2012 - 46, č. 2859/2013 Sb. NSS).
Pokud je základem ochranné známky obecně užívané označení slavnosti určitého
potravinářského produktu (např. vinobraní, analogicky „trnkobraní“ či „švestkobraní“,
registrovány jsou i např. „pivobraní“ či „houbobraní“), může být právě přívlastek místního určení
rozhodujícím významovým prvkem pro odlišení dvou názvů. Ačkoli „trnkobraní“
ani „švestkobraní“ nelze označit za pouhá popisná označení, naopak jejich charakter je do jisté
míry fantazijní, i v posuzovaném případě plní uvedené přívlastky důležitou rozlišovací funkci.
[16] V otázce fonetického a vizuálního srovnání stěžovatel neuvádí žádné argumenty,
se kterými by se městský soud již přiléhavě nevypořádal. Stěžovatel uvádí, že obě označení
vyvolávají velmi podobný celkový dojem, ale jeho tvrzení jsou spíše subjektivními
názory. Nejvyšší správní soud připouští, že v případě obou ochranných známek jsou přívlastky
ztvárněny odstíny šedi a podstatná jména jsou vyhotovena černou barvou. Naproti tomu
jsou ale obě známky vyhotoveny zcela jiným fontem písma, grafická odlišnost je dále zvýrazněna
i tím, že přihlašované označení je provedeno v tzv. kapitálkách s velikostním zvýrazněním
prvních písmen jednotlivých slov s tím, že některá písmena („k“ a „b“) jsou provedena minuskulí,
tj. jako malá písmena abecedy, zatímco namítané ochranné známky jsou provedeny prostou
verzálkou, tj. velkými tiskacími písmeny abecedy. Jednotlivá slova namítané ochranné známky
„VIZOVICKÉ TRNKOBRANÍ“ mají odlišnou velikost (přívlastek stěžovatelovy ochranné
známky je ztvárněn výrazně menší velikostí písma); naproti tomu obě slova přihlašované známky
jsou stejně velká. I grafické ztvárnění švestky je u každé známky zcela jinak provedeno. Podobný
základ slov „trnkobraní“ a „švestkobraní“ je přirozeným projevem zásad české slovotvorby
složených slov. Slova „švestka“ a „trnka“ přitom garantují dostatečnou odlišnost označení,
protože v základním smyslu patří k běžně užívaným pojmům českého jazyka, jejichž rozdílný
význam považuje zdejší soud za obecně známý (§121 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.), a nejedná
se o rovnocenná synonyma, jak tvrdí stěžovatel (srovnej výše). Čeština přitom klade přízvuk
zpravidla na první slabiku, která je u obou označení zcela rozdílná, což podporuje odlišný
fonetický dojem.
[17] V nyní posuzovaném případě porovnávané ochranné známky obsahují rozlišující
přívlastek. Zároveň základem stěžovatelových ochranných známek je označení slavnosti švestek
v regionálním nářečí, zatímco základem přihlašované známky je slovo evokující slavnosti švestek
v jiném a kulturně odlišném regionu. Jelikož není dána shoda či podobnost posuzovaných
známek, Nejvyšší správní soud nepovažuje za případné, pokud stěžovatel poukazuje
na pravděpodobnost záměny známek v důsledku asociace se starší ochrannou známkou
[§7 odst. 1 písm. a) známkového zákona]. Takovou pravděpodobnost Nejvyšší správní soud
neshledal, a to z důvodu výše uvedených odlišností srovnávaných známek a explicitního
i implicitního odkazu na odlišné regiony a jejich kulturní zázemí.
[18] Shora uvedené závěry platí obdobně i pro porovnání slovní ochranné známky
„TRNKOBRANÍ“ a kombinované ochranné známky „ČESKÉ ŠVESTKOBRANÍ“, které
především odlišuje přítomnost odkazu i přívlastku místního určení.
[19] Nejvyšší správní soud na základě všech výše uvedených skutečností dospěl k závěru,
že by vznesené námitky dle §7 odst. 1 písm. a) a b) známkového zákona nebyly oprávněné.
Kasační námitky ohledně podobnosti ochranných známek proto nejsou důvodné.
[20] Pokud stěžovatel popisuje historii festivalu „Vizovické trnkobraní“ a poukazuje na jeho
dobré jméno a význam s ním spojených ochranných známek, nejsou tato tvrzení pro nyní
posuzovaný případ relevantní. Posuzování otázky dobrého jména ochranné známky by totiž
přicházelo v úvahu až v případě, kdy by bylo zjištěno, že přihlašované označení je shodné nebo
podobné se zapsanou ochrannou známkou [srovnej §7 odst. 1 písm. b) známkového zákona].
Jelikož ale zdejší soud neshledal žádné důvody, proč by se měl odchýlit od názoru městského
soudu, který shodnost známek vyloučil, je i tato kasační námitka nedůvodná.
[21] Nejvyšší správní soud k námitce týkající se nepřípustnosti dokazování obsahem
internetové encyklopedie Wikipedia uvádí, že správní orgány nejsou §51 odst. 1 správního řádu
zásadně omezeny ve výběru důkazních prostředků. „Hodnocením důkazů je myšlenková činnost, kterou
je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důle žitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti
a posléze hodnota pravdivosti (věrohodnosti)“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2007,
č. j. 7 Afs 128/2006 - 67). Ačkoli důkaz provedený příspěvkem z otevřené internetové
encyklopedie může být méně věrohodný, což správní orgán posoudí v každém jednotlivém
případě v rámci zásady volného hodnocení důkazů (§50 odst. 4 správního řádu), rozhodně
se nelze ztotožnit se závěrem stěžovatele, že takový důkazní prostředek by měl být a priori
nepřípustný. Nejvyšší správní soud toliko v této souvislosti odkazuje na svoji judikaturu
týkající se procesních náležitostí, které správní orgány musí dodržet při provádění dokazování
obsahem internetových stránek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2011,
č. j. 1 As 33/2011 - 58, č. 2312/2011 Sb. NSS). V nyní posuzovaném případě je ovšem nutné
zdůraznit, že žalovaný neprováděl obsahem uvedených internetových stránek dokazování
ve vlastním slova smyslu, tj. zjišťování skutkového stavu, nýbrž pouze d emonstroval význam
slova „švestka“. Jak bylo výše uvedeno, význam pojmů obecnéh o jazyka není možné pokládat
za skutečnost, kterou je třeba dokazovat, naopak jedná se o obecně známou skutečnost . Nelze
zde tedy shledat podstatnou vadu řízení před žalovaným správním orgánem.
[22] Závěrem zdejší soud konstatuje, že není důvodná ani námitka ohledně postupu
městského soudu, který podle tvrzení stěžovatele na jednu stranu schválil postup žalovaného,
jenž nepřihlížel k důkazním prostředkům předloženým po uplynutí lhůty (§25 známkového
zákona), a na druhou stranu se zabýval jedním z těchto důkazů – stěžovatelem předloženou
mapou. Městský soud dospěl na str. 8 svého rozsudku ke shodnému závěru s Nejvyšším
správním soudem, že běžnému spotřebiteli není název trnka znám jako běžné synonymum slova
švestka. V této souvislosti je třeba opět zopakovat, že ohled ně významů slovních označení
se neprovádí dokazování v přísném slova smyslu, nýbrž správní orgán (a následně
soud) vyhodnocuje, jak je určité označení vnímáno průměrným spotřebitelem. Pokud městský
soud k dokreslení své úvahy v tomto smyslu odkázal na mapku předloženou samotným
stěžovatelem nelze dovozovat, že by porušil §25 známkového zákona. K aplikovatelnosti §25
známkového zákona Nejvyšší správní soud odkazuje též na svůj rozsudek ze dne 12. 3. 2015,
č. j. 10 As 100/2014 - 120).
IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[23] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná. Proto ji zdejší soud zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[24] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 1 věta první ve spojení s §120 s. ř. s.
Jelikož stěžovatel neměl v řízení o kasační stížnosti úspěch, nemá právo na náhradu nákl adů
tohoto řízení. Žalovanému potom zdejší soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože
konstantní judikatura zpravidla neumožňuje přiznat náhradu nákladů řízení správním orgánům
(například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2014, č. j. 4 As 220/2014 - 20,
ze dne 7. 1. 2015, č. j. 1 Afs 225/2014 - 31, a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 31. 3. 2015, č . j. 7 Afs 11/2014 - 47).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. května 2015
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu