ECLI:CZ:NSS:2015:4.AZS.240.2015:24
sp. zn. 4 Azs 240/2015 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: R. O., zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015, č. j. 4 A
52/2015 - 42,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 15. 7. 2015, č. j. CPR-17291-5/ČJ-2015-930310-V238, žalovaná
zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru
cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Praha (dále jen „prvoinstanční
orgán“) ze dne 11. 4. 2015, č. j. KRPA-146085-18/ČJ-2015-000022, kterým bylo žalobci uloženo
správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území ČR a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), na dobu
jednoho roku. Počátek této doby stanovil prvoinstanční orgán od okamžiku, kdy žalobce
pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Lhůtu k vycestování z území České
republiky určil do 20 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 9. 2015, č. j. 4 A 52/2015 - 42, žalobu zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost a navrhl,
aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. V doplnění návrhu na přiznání odkladného
účinku stěžovatel uvedl, že jeho případné nucené vycestování z území České republiky
by znamenalo nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. Namítl, že v České
republice má své hlavní rodinné zázemí, žije zde jeho dcera, se kterou se pravidelně stýká a platí
ji soudem stanovené výživné. Stěžovatel podotkl, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nebude v rozporu s veřejným zájmem a že přiznáním odkladného účinku nevznikne třetím
osobám nepoměrně větší újma. Přitom poukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 1. 2013, č. j. 6 As 82/2012 - 37, kterým v obdobné věci přiznal zdejší soud kasační stížnosti
odkladný účinek. Stěžovatel odkázal na právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, podle kterého má rozhodnutí o odkladném
účinku předběžnou povahu a nelze z něj předem usuzovat na výsledek meritorního přezkumu
napadených rozhodnutí. Stěžovatel odkázal také na usnesení zdejšího soudu ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011-100, i ze dne 19. 11. 2011, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, a uvedl, že na základě
podobnosti obou případů s nyní projednávanou věcí nabyl legitimní očekávání, že kasační
stížnosti bude přiznán odkladný účinek. Případné nepřiznání odkladného účinku by podle
stěžovatele bylo v rozporu s právem na spravedlivý proces.
Žalovaná se ve stanovené lhůtě k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nevyjádřila.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom přiměřeně použije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku
pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud připomíná, že odkladný účinek má charakter mimořádného
institutu, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana
stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního
rozhodnutí. Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, přitom má povinnost tvrzení
a povinnost důkazní, a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní
újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci jsou naplněny
zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Uložené správní vyhoštění a povinnost cizince vycestovat z České republiky představují
zásah do práva na respektování rodinného, respektive soukromého života ve smyslu čl. 8 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Z tohoto ustanovení kromě
substantivních negativních a pozitivních závazků vyplývají i závazky procedurální. Zásahy
do zájmů chráněných čl. 8 Úmluvy musí vyplývat ze spravedlivého rozhodovacího procesu
poskytujícího dostatečný respekt zájmům vyplývajícím z práva na respektování soukromého
a rodinného života (srov. rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne
10. 5. 2001 ve věci T. P. a K. M. proti Spojenému království, č. 28945/95, odst. 72, či rozsudek
Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 9. 1996 ve věci Buckley proti Spojenému království,
č. 20348/92, odst. 76). Osobám, do jejichž práv je zasaženo, musí být dostatečným způsobem
umožněno v řízení chránit své zájmy. V tomto ohledu proto existuje určitá provázanost mezi
čl. 8 Úmluvy a zárukami, která garantuje právo na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy (viz Kmec,
J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2012, s. 887).
Je-li tedy přezkoumáváno rozhodnutí příslušných správních orgánů o správním vyhoštění,
je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné povahy tohoto rozhodnutí. To platí
přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva na respektování
soukromého života.
K těmto závěrům Nejvyšší správní soud dospěl opakovaně, např. v usnesení ze dne
18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100 (dostupné na: www.nssoud.cz), kde uvádí, že „Nejvyšší správní
soud má za to, že může být pro výkon stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces nezbytné, aby stěžovatel
mohl zůstat na území ČR do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení,
jak požaduje soudní řád správní, zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces
náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat
mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd.“ V této věci bylo sice přezkoumáváno rozhodnutí
o zrušení trvalého pobytu, tím spíše ale uvedené závěry dopadají na následky rozhodnutí
o správním vyhoštění.
K otázce přiznání odkladného účinku ve vztahu ke kasační stížnosti proti rozhodnutí
krajského soudu ve věcech správního vyhoštění Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne
19. 11. 2014, č. 1 Azs 160/2014 - 25, uvedl, že zákonodárce nepřiznal ex lege odkladný účinek
kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu ve věcech správního vyhoštění (na rozdíl
například od věcí mezinárodní ochrany). Nejvyšší správní soud má ale za to, že i zde
je to nezbytné pro ochranu práv žalobce, a to nejen pro možnost účasti stěžovatele na samotném
řízení o kasační stížnosti, ale zejména v případě, že by věc byla zrušena a vrácena krajskému
soudu, případně žalované nebo správnímu orgánu prvoinstančnímu. Zdejší soud při rozhodování
o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nemůže předjímat, že k takové situaci
na základě věcného přezkumu napadeného rozhodnutí krajského soudu nemůže dojít, a musí
proto stěžovateli zajistit možnost plnohodnotné účasti na případném dalším řízení.
Tyto skutečnosti musel Nejvyšší správní soud vzít v potaz při vyvažování újmy, která
by mohla stěžovateli vzniknout nepřiznáním odkladného účinku a újmou, která by mohla
vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah
do stěžovatelových procesních práv podle čl. 8 Úmluvy by byl v případě nepřiznání odkladného
účinku podstatný. Naproti tomu nelze bez dalšího dovozovat, že by přiznání odkladného účinku
mělo způsobit jakoukoliv újmu jiným osobám. V tomto vyvažování proto lze dojít k závěru,
že by újma hrozící stěžovateli v důsledku nepřiznání odkladného účinku byla nepoměrně větší,
než možná újma hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání. První kritérium přiznání
odkladného účinku je proto splněno.
Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné
straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku a na straně druhé důležité
zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího
veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. Toto
ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu
proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci
s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131, publ. pod č. 1698/2008 Sb. NSS). S ohledem na důvody
správního vyhoštění, leží v daném případě proti podstatné újmě, hrozící stěžovateli, riziko
narušení veřejného zájmu jen nízké nebo maximálně mírné intenzity. Nepřiznání odkladného
účinku by proto nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tím je splněna druhá podmínka
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že stěžovatelem namítaný nežádoucí stav, který
v daném případě reálně hrozí, představuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout žalované či jiným osobám. Zároveň Nejvyšší správní soud neshledal,
že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti bylo v rozporu s veřejným zájmem.
Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se odkladný účinek kasační stížnosti přiznává.
Současně Nejvyšší správní soud upozorňuje, že přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. listopadu 2015
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu