ECLI:CZ:NSS:2015:4.AZS.255.2015:35
sp. zn. 4 Azs 255/2015 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: A. M., zast.
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů
1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni
ze dne 23. 9. 2015, č. j. 57 A 71/2014 - 97,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. 9. 2015, č. j. 57 A 71/2014 - 97, zrušil
rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2014, č. j. MV-73821-3/SO/sen-2014, a to včetně
rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správního orgánu
prvního stupně“), ze dne 7. 4. 2014, č. j. OAM-41821-104/DP-2011. Věc dále vrátil žalovanému
k dalšímu řízení a uložil mu povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Krajský soud
v předloženém případě přezkoumával správní rozhodnutí, jimiž byla zamítnuta žádost žalobce
o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem
podnikání. Jednou z rozhodujících skutečností ve věci bylo posouzení věrohodnosti utajovaných
informací, které byly podkladem pro rozhodování správních orgánů a podle nichž nebyl pobyt
žalobce v zájmu České republiky. Krajský soud ale předložené utajované informace nepovažoval,
vzhledem k jejich obsahu, za dostatečný podklad pro přijetí závěru, že by žalobce vykonával
určitou činnost v rozporu se zájmy České republiky.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) dne 13. 11. 2015 kasační
stížnost, v rámci níž požádal o přiznání odkladného účinku. Stěžovatel především poukázal
na skutečnost, že řízení ve věci žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému
pobytu žalobce je vedeno již od 3. 6. 2011. V rámci uvedeného řízení pořídily specializované
orgány státní správy o žalobci utajované informace, jejichž vyzrazení nebo zneužití by mohlo dle
§2 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní
způsobilosti, způsobit újmu zájmu České republiky nebo by mohlo být pro tento zájem
nevýhodné. Nepřiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti tak může stěžovateli ale
i veškerým orgánům státní správy, které se podílí na předloženém případu, přivodit výkonem
napadeného rozsudku krajského soudu nepoměrně větší újmu, než která by byla způsobena
žalobci. Ten totiž bude oprávněn setrvat na území České republiky do pravomocného rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu i v případě, pokud by byl kasační stížnosti odkladný účinek přiznán.
Stěžovatel zároveň uvádí, že je jistě v souladu s veřejným zájmem, aby věrohodnost utajovaných
informací, kterou bude přezkoumávat Nejvyšší správní soud, nebyla zpochybněna povinností
stěžovatele řídit se závěrem krajského soudu, který utajované informace posoudil jako
nevěrohodné.
[3] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 23. 11. 2015 uvedl k návrhu na přiznání
odkladného účinku, že je nedůvodný, protože neobsahuje pro využití institutu ani obecné úvahy,
ani konkrétní tvrzení, která by navíc musela být osvědčena. Samotný výkon pravomocného
rozhodnutí soudu nelze považovat za nepoměrně větší újmu. Žalobce konstatuje, že po celou
dobu pobytu na území České republiky žádným způsobem neporušoval její právní předpisy, plnil
povinnosti, které mu plynou z postavení cizince i podnikatele, a nebyl nikdy stíhán, natož
odsouzen, pro jakoukoli trestnou činnost na území České republiky. Žalobce dále uvádí,
že pokud je uděleno povolení k dlouhodobému pobytu, disponují správní orgány vždy možností
takové povolení pro ohrožení zájmu České republiky odejmout. S odkazem na rozhodnutí
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 10 Ads 99/2014,
žalobce své vyjádření uzavírá návrhem, aby zdejší soud návrh na přiznání odkladného účinku
zamítl.
[4] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) „[k]asační
stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení
§73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně“.
[5] Podle §73 odst. 2 s. ř. s., ve znění účinném od 1. 1. 2012, „[s]oud na návrh žalobce
po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem“.
[6] Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru
vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, č. 1255/2007 Sb. NSS: „S ohledem na postavení správního orgánu v systému
veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým
případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení odkladného
účinku případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního
průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem
zločinnému podniku. Obdobné závěry rozšířený senát zopakoval v usnesení ze dne ze dne
1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS.
[7] Nejvyšší správní soud stejně jako např. v usnesení ze dne 15. 7. 2009,
č. j. 6 Ads 87/2009 - 49, upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat s žalobou
jakožto nástrojem ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení.
Odkladný účinek přiznávaný žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy před
případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy. Postavení žalovaného
správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost jako orgánu
moci výkonné, spíše nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační stížnosti
správnímu orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva a jednotě
a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutno
nazírat i na otázku odkladného účinku kasační stížnosti.
[8] Výše uvedené plně koresponduje se zákonnou úpravou možností přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.,
které umožňuje přiznat odkladný účinek na návrh žalobce. Z textu posledně uvedeného
ustanovení, konkrétně ze slovního spojení „na návrh žalobce“, je možno usuzovat, že odkladný
účinek bude zpravidla přiznáván na návrh osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných
subjektivních práv v postavení žalobce proti správnímu orgánu v postavení žalovaného. Přiznání
odkladného účinku na návrh stěžovatele, který je jako správní orgán v postavení žalovaného,
bude tedy připadat v úvahu pouze ve výjimečných případech.
[9] Sama kasační stížnost je opravným prostředkem mimořádným, neboť směřuje proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání odkladného účinku pravomocného
rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného účinku převáží
nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná
rozhodnutí soudů. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným rozhodnutím
krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela změnit
koncepci správního soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů. Přiznání
odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce opsal
slovy o nepoměrně větší újmě.
[10] V posuzované věci stěžovatel spatřuje důvod pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti jednak v důsledcích výkonu napadeného rozsudku krajského soudu a dále pak
v nebezpečí vyzrazení nebo zneužití utajovaných informací pořízených o žalobci v průběhu
správního řízení.
[11] K prvnímu důvodu, který podle stěžovatele odůvodňuje přiznání odkladného
účinku jeho kasační stížnosti, zdejší soud uvádí, že stěžovatel újmu, která by mu měla
vzniknout výkonem napadeného rozsudku krajského soudu, nijak nekonkretizoval. Samotná
okolnost, že stěžovatel je povinen respektovat závazný právní názor krajského soudu, ani to,
že by v případě eventuelního zrušení napadeného rozsudku krajského soudu „obživlo“ původní
rozhodnutí stěžovatele, nemůže znamenat nepoměrně větší újmu, která by odůvodňovala
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatele. V takovém případě by totiž musel
zdejší soud přiznat odkladný účinek automaticky všem kasačním stížnostem podaným žalovanými
správními orgány, což shora citované usnesení rozšířeného senátu vylučuje. Názor stěžovatele,
že veřejný pořádek a bezpečnost na území ČR vyžadují, aby Nejvyšší správní soud nejprve
podrobil přezkumu závěr krajského soudu o nevěrohodnosti předmětných utajovaných
informací, není správný. Ani zde totiž stěžovatel nijak nekonkretizoval újmu hrozící podle jeho
názoru veřejnému zájmu, jeho názor naopak vychází z přesvědčení, že kasační stížnost
žalovaného by měla mít vždy odkladný účinek, aby správní orgány nebyly povinny respektovat
závazný právní názor vyslovený krajským soudem, s nímž nesouhlasí. Takový názor ale rozšířený
senát Nejvyššího správního soudu opakovaně odmítl.
[12] Nejvyšší správní soud nepovažuje za důvodnou ani argumentaci stěžovatele, v níž
poukazuje na nebezpečí vyzrazení nebo zneužití utajovaných informací pořízených o žalobci
v průběhu správního řízení. Pokud příslušné orgány a jejich pracovníci dodrží zákonem
stanovené postupy, nedojde k žádnému ohrožení, natož vyzrazení či zneužití utajovaných
informací. Podle názoru zdejšího soudu tak v posuzované věci není možné přiznat kasační
stížnosti odkladný účinek kvůli domnělému nebezpečí vyzrazení utajovaných informací,
ke kterému navíc může dojít pouze při porušení zákonných a vnitřních (kontrolních)
mechanismů vytvořených k zacházení s utajovanými informacemi.
[13] Nejvyšší správní soud dodává, že v žádném případě nemá v úmyslu jakkoliv
zpochybňovat důležitost náležité ochrany utajovaných informací a význam těchto informací
pro ochranu zájmů České republiky. V posuzované věci však riziko vyzrazení utajovaných
informací při dodržení zákonných postupů nehrozí, a nepředstavuje tak nepoměrně větší újmu
na straně správního orgánu (stěžovatele), resp. veřejného zájmu, a důvod pro přiznání
odkladného účinku jeho kasační stížnosti.
[14] Nejvyšší správní soud připomíná, že v téže věci týchž účastníků již rozhodoval
o obdobně formulovaném návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatele
již usnesením ze dne 29. 8. 2013, č. j. 4 As 108/2013 - 58. Nyní tedy dospívá ke stejnému závěru,
následuje zásadu, že v podobných věcech má být rozhodováno podobně.
[15] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v daném případě
nejsou podmínky ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. naplněny.
[16] Z důvodů uvedených výše proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Nejvyšší
správní soud podotýká, že rozhodnutím o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2015
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu