ECLI:CZ:NSS:2015:5.AFS.148.2015:48
sp. zn. 5 Afs 148/2015 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: FVE
Litvínovice s.r.o., se sídlem Litvínovice 12, České Budějovice, zast. JUDr. Davidem Řezníčkem,
advokátem se sídlem U Černé věže 66/3, České Budějovice, proti žalovanému: Odvolací
finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 2015, č. j. 10 Af 48/2013 - 133,
o přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
14. 5. 2013, č. j. 13409/13/5000-14201-701858, ve věci daně z příjmů právnických osob
za zdaňovací období roku 2005.
Současně s kasační stížností požádal stěžovatel o přiznání odkladného účinku; žádost
odůvodnil tím, že by bezprostředním výkonem napadeného rozhodnutí došlo na jeho straně
k závažné újmě v jeho ekonomické situaci, a tím i ohrožení jeho existence. Konstatuje,
že nesprávně stanovená daň a její příslušenství v současné době činí částku, jež má pro
stěžovatele likvidační důsledky, a byl by vystaven riziku insolvence. Naopak žádnému jinému
subjektu vznik žádné újmy nehrozí, přiznáním odkladného účinku by ani nebyl dotčen žádný
důležitý veřejný zájem. Stěžovatel konstatuje, že jeho kasační stížnost je důvodná, neboť správce
daně nepostupoval při stanovení daně podle zákona, nebyly respektovány závazné právní názory
správních soudů.
Žalovaný ve vyjádření k žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku poukázal
na dikci a smysl institutu odkladného účinku a na judikaturu správních soudů v této otázce.
Návrh stěžovatele považuje za zcela obecný a formální a nepodložený žádnými relevantními
důkazy; má za to, že nejsou proto naplněny zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom přiměřeně použije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku
pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud připomíná, že odkladný účinek žaloby má charakter mimořádného
institutu, vyhrazeného pro ojedinělé případy, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného
správního rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé;
je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým
výkonem pro něj nepříznivého rozhodnutí.
Naopak přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti je prolamována právní moc
rozsudku krajského soudu; nemůže však mít relevantní účinky vůči správnímu rozhodnutí, které
je v právní moci a – pokud nebyl přiznán již odkladný účinek v žalobě – je rovněž vykonatelné.
Nejvyšší správní soud podotýká, že pokud stěžovatel nemůže uhradit daňový dluh
jednorázově, nebo by mu v důsledku neprodlené úhrady hrozila vážná újma, má k dispozici
primárně nástroje daňového práva. Může například požádat správce daně o povolení posečkání
úhrady daně nebo rozložení její úhrady na splátky podle §156 daňového řádu. Specifické
odložení výkonu rozhodnutí je upraveno v §181 daňového řádu, podle kterého může správce
daně za splnění určitých podmínek odložit nebo zastavit daňovou exekuci. Odložit daňovou
exekuci (tedy odložení provedení exekuce – úkonů směřujících k její realizaci) může správce daně
na návrh dlužníka nebo z moci úřední. Stěžovatel např. ani netvrdí, že by správce daně vedl
ohledně daňového dluhu např. daňovou exekuci, resp. s ní započal.
Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku (jak žalobě, tak kasační stížnosti) navrhuje,
přitom má povinnost tvrzení a povinnost důkazní, a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil
(prokázal), jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly. Stěžovatel však zůstal na strohém tvrzení nepříznivých následků a možných dopadů,
nicméně existenci tvrzené hrozící újmy neprokázal, nedoložil svoji ekonomickou situaci tak, aby
bylo možno brát v potaz jeho tvrzení o případně hrozící insolvenci, resp. že tato by byla přímým
důsledkem výkonu soudního či správního rozhodnutí. Při posuzování návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je třeba, aby se Nejvyšší správní soud primárně zaměřil
na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by nasvědčovaly možnosti vzniku
nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám. Tyto skutečnosti jsou vždy individuální,
závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval,
povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel, jenž musí konkretizovat, jakou újmu
by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí, z jakých
konkrétních okolností to vyvozuje, a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností
o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel
v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu nebo rozhodnutím žalovaného obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická a bagatelní. Charakter odkladného účinku pak spočívá v jeho mimořádnosti, neboť
přiznání odkladného účinku má místo jen tam, kde jeho nezbytnost převáží nad požadavkem
právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné
moci.
Není ani bez významu, že k žádosti stěžovatele, resp. jeho právního předchůdce (spol.
DERPAL s.r.o., s nímž bylo jednáno předchozích žalobních řízeních) krajský soud přiznal žalobě
usnesením ze dne 10. 7. 2013, č. j. 10 Af 49/2013 - 36, odkladný účinek, tento však byl pouze
dočasným opatřením do rozhodnutí krajského soudu o žalobě, o ní bylo rozhodnuto rozsudkem
krajského soudu ze dne 6. 6. 2014, č. j. 10 Af 49/2013 - 70. Uvedený rozsudek krajského soudu
byl poté zrušen rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. 5 Afs 133/2014 - 43. V novém
řízení před krajským soudem již stěžovatel o přiznání odkladného účinku krajský soud nepožádal
a svoji, jak uvádí, tíživou situaci tedy nikterak neřešil.
Nejvyšší správní soud neshledal, že by v posuzovaném případě nastala výjimečná situace
pro přiznání odkladného účinku. Stěžovatel uvedl, že mu nepřiznáním odkladného účinku
vznikne finanční újma, resp. výkonem rozhodnutí by mu hrozila insolvence. Nejvyšší správní
soud konstatuje, že nepříznivá finanční situace není sama o sobě důvodem
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a není ani způsobilá zhojit rozpor s důležitým
veřejným zájmem.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud zamítl návrh stěžovatele na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení
o zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou
rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2015
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu