ECLI:CZ:NSS:2015:5.AS.112.2015:60
sp. zn. 5 As 112/2015 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu
JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci
žalobce: A. H., proti žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem v Brně, Rooseveltova 16,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2015,
č. j. 29 A 60/2015 – 26,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále „stěžovatel“) podal dne 28. 5. 2015 proti shora uvedenému usnesení
krajského soudu kasační stížnost. Stěžovatel neuhradil soudní poplatek současně s podáním
kasační stížnosti, byl proto vyzván usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2015,
č. j. 5 As 112/2015 - 20, k zaplacení soudního poplatku. Současně byl vyzván k doložení splnění
podmínky řízení podle §105 odst. 2 s. ř. s. pro řízení o předmětné kasační stížnosti, a to buďto
předložením plné moci udělené advokátovi nebo předložením dokladu o vysokoškolském
právnickém vzdělání. Stěžovatel byl rovněž poučen o následcích nesplnění výzvy.
Výzva soudu stěžovateli byla doručena dne 9. 6. 2015. Stěžovatel ve stanovené lhůtě
soudní poplatek neuhradil a požádal dne 15. 6. 2015 o osvobození od soudního poplatku
a o ustanovení advokáta, a to z finančních důvodů; stěžovatel konstatoval, že se nemíní
zadlužovat, aby si zaplatil právní pomoc, je dlouhodobě nezaměstnaný díky svévoli soudů
a státního aparátu a od roku 2009 proto nemá žádný příjem, což dokládá v příloze. Stěžovatel
doložil nevyplněnou, resp. v příslušných kolonkách přeškrtnutou přílohu o majetkových
poměrech, v níž pouze uvedl, že je ženatý, manželka se nesoudí a nemá žádný finanční příjem
z majetku, a že jedná podle čl. 23 LZPS. Dále doložil potvrzení Úřadu práce ve Vyškově o tom,
že je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání (dle čísla jednacího zřejmě z roku 2011 a z roku
2014, neboť zaslaná fotokopie potvrzení nezahrnuje za dnem i rok vydání).
Usnesením zdejšího soudu ze dne 15. července 2015, č. j. 5 As 112/2015 - 51, nebylo
stěžovateli přiznáno osvobození od soudního poplatku a současně byla zamítnuta jeho žádost
o ustanovení advokáta; stěžovatel byl opětovně vyzván ke splnění poplatkové povinnosti,
současně byl poučen o právních následcích jejího nesplnění. Usnesení bylo stěžovateli doručeno
dne 27. 7. 2015; stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek, tj. do 3. 8. 2015, neuhradil.
Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle
§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační
stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném
uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení
usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
Stěžovatel ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem ani následně soudní poplatek
nezaplatil. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než řízení podle §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích zastavit.
S ohledem na skutečnost, že zdejší soud řízení o stěžovatelově kasační stížnosti zastavil,
je již nerozhodné, že stěžovatel rovněž nedoložil splnění podmínky podle §105 odst. 2 s. ř. s.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že s podáním kasační stížnosti
stěžovatel spojil další podání, a to námitku podjatosti proti soudcům krajského soudu,
konkr. JUDr. Zuzaně Bystřické, Mgr. Petru Pospíšilovi a JUDr. Kateřině Mrázové, kteří ve věci
rozhodovali, a dále podnět ke kárnému řízení proti výše uvedeným soudcům.
V případě vznesené námitky podjatosti vzhledem k tomu, že řízení již bylo ukončeno
usnesením, které bylo napadeno kasační stížností, nelze již samostatně rozhodovat o podjatosti
či nepodjatosti soudců, kteří ve věci již rozhodli. Namítá-li účastník řízení podjatost soudce, může
tak učinit pouze ve lhůtě stanovené v §8 odst. 5 soudního řádu správního, navíc do doby,
než je rozhodnuto. Podal-li stěžovatel námitku až poté, kdy dotčení soudci rozhodli, nemůže
Nejvyšší správní soud ex post samostatně zkoumat oprávněnost takové námitky, popř. soudce,
který již rozhodnutí ve věci vydal, z řízení vyloučit; námitkou by se mohl NSS zabývat, pokud
by posuzoval kasační stížnost meritorně, to se však nestalo, neboť řízení muselo být zastaveno.
Co se týče návrhu na zahájení kárného řízení s výše uvedenými soudci, Nejvyšší správní
soud nemá v této věci pravomoc činit opatření. Podle §2 s. ř. s. ve správním soudnictví poskytují
soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem
stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem,
a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Pravomoc správních soudů
je pak upravena v §4 s. ř. s., podle jehož odstavce 1 soudy ve správním soudnictví rozhodují o:
a) žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné,
orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným
orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických
a právnických osob v oblasti veřejné správy, b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu,
c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu a d) kompetenčních žalobách. Podle
odstavce 2 cit. ustanovení ve správním soudnictví dále soudy rozhodují ve věcech volebních
a ve věcech místního referenda, ve věcech politických stran a politických hnutí a o zrušení
opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem.
Působnost Nejvyššího správního soudu je upravena v §12 s. ř. s., podle kterého Nejvyšší
správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním
soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech
v případech stanovených tímto zákonem, a dále rozhoduje v dalších případech stanovených tímto
nebo zvláštním zákonem.
Nejvyšší správní soud je sice kárným soudem ve smyslu §3 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení
ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů; kárné senáty zdejšího soudu však
rozhodují až o kárných návrzích podaných kárnými navrhovateli. Kárné řízení se zahajuje
na návrh; podle §8 odst. 2 cit. zákona návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti
soudce jsou oprávněni podat:
a) prezident republiky proti kterémukoliv soudci,
b) ministr spravedlnosti proti kterémukoliv soudci,
c) předseda Nejvyššího soudu proti kterémukoliv soudci tohoto soudu a dále proti soudci soudu
nižšího stupně jednajícího ve věcech patřících do pravomoci soudů, v nichž je Nejvyšší soud
vrcholným soudním orgánem,
d) předseda Nejvyššího správního soudu proti kterémukoliv soudci tohoto soudu a proti soudci
soudu nižšího stupně jednajícího ve věcech patřících do pravomoci soudů, v nichž je Nejvyšší
správní soud vrcholným soudním orgánem,
e) předseda vrchního soudu proti kterémukoliv soudci příslušného vrchního soudu a dále proti
soudci soudu nižšího stupně,
f) předseda krajského soudu proti kterémukoliv soudci příslušného krajského soudu a proti
soudci okresního soudu,
g) předseda okresního soudu proti soudci příslušného okresního soudu a proti soudci jiného
okresního soudu.
Má-li stěžovatel za to, že uvedení soudci se dopustili svým jednáním kárného provinění,
je třeba a priori uplatnit podnět u předsedy Krajského soudu v Brně (popř. jiného kárného
navrhovatele), který je v daném případě kompetentní k dalšímu postupu.
Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li
řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. srpna 2015
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu