ECLI:CZ:NSS:2015:5.AS.125.2015:79
sp. zn. 5 As 125/2015 - 79
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: J. H., zastoupený
JUDr. Janou Sládkovou, advokátkou se sídlem Jiráskova 398/II, Rokycany, proti žalovanému:
Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 88, Karlovy Vary, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: Plzeňský kraj, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2015, č. j. 57 A 114/2013 - 66, o
návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2015, č. j. 57 A 114/2013 - 66, se zamítá .
Odůvodnění:
Rozhodnutím Městského úřadu Rokycany (dále jen „vyvlastňovací úřad“) ze dne
7. 1. 2013, sp. zn. 281/SMAT/11, bylo k žádosti Plzeňského kraje (nynější osoby zúčastněné
na řízení) rozhodnuto podle §24 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí a omezení
vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o vyvlastnění“), tak, že se pro účel uskutečnění veřejně prospěšné
stavby „Obchvat silnice III/11724 Rokycany – Kamenný Újezd – Hrádek“ pozemky
ve vlastnictví žalobce specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí vyvlastňují odnětím
vlastnického práva ve prospěch Plzeňského kraje a pozemky specifikované ve výroku II.
se vyvlastňují omezením vlastnického práva zřízením věcného břemene ve prospěch Plzeňského
kraje. Rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 10. 2013, č. j. 313/LP/13, bylo odvolání žalobce proti
uvedenému rozhodnutí první stupně zamítnuto a toto rozhodnutí potvrzeno.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Plzni
rozsudkem ze dne 31. 3. 2015, č. j. 57 A 114/2013 – 66, zamítl.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž též
navrhl, aby Nejvyšší správní soud podané kasační stížnosti přiznal odkladný účinek ve smyslu
§107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatel v dané souvislosti uváděl,
že uskutečňování účelu vyvlastnění spojené s realizací stavby silnice je krajním nevratným
zásahem do jeho vlastnických práv a že mu v této souvislosti bezprostředně hrozí nenahraditelná
újma, přičemž podle jeho názoru zde nebyla prokázána převaha veřejného zájmu
na bezprostředním dosažení účelu vyvlastnění nad ochranou vlastnického práva stěžovatele
a zároveň by se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nepřiměřeným způsobem nedotklo
práv třetích osob.
Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil podáním
ze dne 1. 7. 2015, v němž uvedl, že přiznání odkladného účinku by bylo v rozporu s důležitým
veřejným zájmem, který je shodný s veřejným zájmem na vyvlastnění jako takovém a který byl
v dosavadních řízeních zjištěn. Právě proto, že je vyvlastňovací řízení vedeno již řadu let, by byl
další odklad na újmu záměru vybudovat silnici, která má sloužit jako obchvat.
Shodným způsobem jako žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vyjádřila i osoba zúčastněná na řízení podáním ze dne 30. 6. 2015.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej ale může na návrh stěžovatele přiznat a užije přitom přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Předpokladem vydání rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je podání
návrhu na jeho přiznání stěžovatelem, a to návrhu odůvodněného negativními důsledky výkonu
či jiných právních účinků rozsudku krajského soudu, které Nejvyšší správní soud v každém
konkrétním případě uváží ve vztahu k zákonným podmínkám.
Ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. obsahuje dvě podmínky, které musí být kumulativně
splněny, aby mohl být žalobě (respektive kasační stížnosti) přiznán odkladný účinek: 1) výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí musí znamenat pro žalobce (resp. stěžovatele) nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání
odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nutno zdůraznit, že tyto
podmínky se liší od důvodů, pro něž lze podat kasační stížnost ve věci samé (§103 s. ř. s.),
a předmětem rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku proto není předběžné
posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí krajského soudu (viz např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 9. 2006, č. j. 6 Ads 99/2006 - 33).
Zároveň je třeba vzít v potaz rovněž to, že kasační stížnost je mimořádným opravným
prostředkem, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Nejvyšší správní
soud vychází ve své konstantní judikatuře z toho, že přiznání odkladného účinku vůči
pravomocnému rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného účinku
převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná
rozhodnutí orgánů veřejné moci. Přiznáním odkladného účinku se prolamují právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno; tímto zákonným postupem ovšem
není přiznání odkladného účinku, ale až meritorní výrok o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud tak konstatuje, že v posuzovaném případě nedospěl k závěru,
že by výkon nebo jiné právní následky rozsudku krajského soudu znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
resp. veřejnému zájmu.
Co se týká újmy hrozící stěžovateli, jak on sám ji popisuje, je zřejmé, že započetím
stavebních prací na vyvlastněných pozemcích může dojít ke změnám, které jsou z pohledu
stěžovatele negativní a do značné míry i nevratné. Na druhou stranu je třeba vzít v potaz,
že stěžovatel sice v návrhu na přiznání odkladného účinku tvrdil, ale žádným způsobem
nedoložil, ač ho stíhalo vedle břemene tvrzení také břemeno důkazní, že mu tato újma hrozí zcela
bezprostředně a nabývá tudíž dostatečné intenzity. Samotné nabytí právní moci rozhodnutí
o vyvlastnění totiž ještě neznamená, že mohou být ihned zahájeny práce na stavbě dané silnice.
Toto rozhodnutí je pouze jedním z předpokladů pro další postup podle zákona č. 183/2006 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v relevantním znění (dále jen „stavební
zákon“). Ze správního spisu sice vyplývá, že bylo již vydáno rovněž rozhodnutí o umístění dané
stavby, nicméně k její realizaci je zapotřebí rovněž pravomocné stavební povolení. Stěžovatel
přitom nejen nedoložil, ale ani netvrdil, že by takové rozhodnutí pro danou stavbu již bylo
vydáno a že by již nabylo právní moci. Přitom je třeba vycházet z toho, že stěžovatel je oprávněn
účastnit se daného stavebního řízení [ze správního spisu je zřejmé, že stavba se bude přímo
dotýkat i pozemků, jež zůstaly ve vlastnictví stěžovatele - viz §109 písm. e) stavebního zákona]
a tedy i podat proti případnému rozhodnutí o povolení stavby odvolání, resp. následně proti
odvolacímu rozhodnutí žalobu ke správnímu soudu, s níž může stěžovatel spojit rovněž návrh
na přiznání odkladného účinku takové žaloby ve věci samotného povolení stavby.
Vedle již uvedeného musí Nejvyšší správní soud dále konstatovat, aniž by předjímal
samotné posouzení důvodnosti kasační stížnosti, že je nicméně nutno v této fázi řízení vycházet
z toho, že pozemky stěžovatele byly vyvlastněny nebo jeho vlastnické právo k některým
z nich omezeno v zájmu realizace veřejně prospěšné stavby a je tedy dán veřejný zájem na tom,
aby v tomto procesu nedocházelo k průtahům. V této souvislosti nelze přehlédnout, že samotná
žaloba podaná u krajského soudu dne 13. 11. 2013 měla ze zákona odkladný účinek (§28 odst. 4
zákona o vyvlastnění). Po dobu řízení před krajským soudem tak postupy směřující k realizaci
daného záměru nemohly v plném rozsahu pokračovat. Ve vymezeném kontextu a při zohlednění
popisované povahy kasační stížnosti jakožto mimořádného opravného prostředku je také třeba
vnímat otázku dotčení veřejného zájmu případným přiznáním odkladného účinku.
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě
návrhu stěžovatele nejsou podmínky pro přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti
dle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. dány.
Nejvyšší správní soud proto návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
zamítl. Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci
samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. července 2015
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu