ECLI:CZ:NSS:2015:5.AS.196.2014:47
sp. zn. 5 As 196/2014 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobců: a) A. H. a b)
H. H., proti žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 16, Brno, v řízení
o kasační stížnosti žalobce a) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2014, č. j. 62 A
98/2014 – 18,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 5. 12. 2014 doručena kasační stížnost žalobce a)
(dále jen „stěžovatel“) směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2014,
č. j. 62 A 98/2014 – 18, jímž krajský soud odmítl podání označené jako žaloba stěžovatele
a žalobkyně b) pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2014,
č. j. 16 Nc 434/2013 - 15. V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že v řízení u Krajského soudu
v Brně ve věci sp. zn. 62 A 98/2014 nejednali zákonní soudci a označil celý senát za podjatý.
Stěžovatel dále namítal nesprávné označení žalovaného krajským soudem a nepřesné vyjádření
I. výroku napadeného usnesení. Stěžovatel dále tvrdil, že mělo být konáno „ v eřejné zasedání “
soudu, neboť nesouhlasil s postupem dle §51 s. ř. s. Stěžovatel krajskému soudu rovněž vytkl,
že svévolně překrucuje zákony a stejně tak i obsah stěžovatelovy žaloby mimo jiné tím, že odmítl
jeho žalobu pro zmatečnost jako nepřípustný návrh podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
aniž by podání stěžovatele zaslal příslušnému úřadu či jej poučil, kam má toto své podání zaslat.
Závěrem stěžovatel žádal o nařízení jednání, neboť nesouhlasí s projednáním věci bez jednání.
Jelikož stěžovatel při podání kasační stížnosti nesplnil svou poplatkovou povinnost
a rovněž nedoložil splnění podmínky dle §105 odst. 2 s. ř. s. (předložením plné moci udělené
jím advokátu nebo předložením dokladu o stěžovatelově vysokoškolském právnickém vzdělání),
vyzval jej Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 10. 12. 2014, č. j. 5 As 196/2014 – 22,
ve stanovené lhůtě k zaplacení soudního poplatku a předložení plné moci udělené advokátovi
nebo předložení dokladu o vysokoškolském právnickém vzdělání.
V podání doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne 29. 12. 2014 stěžovatel požádal
o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby mu soud ustanovil zástupce pro řízení
o kasační stížnosti. V žádosti uvedl, že je dlouhodobě nezaměstnaný a nemá žádné
finanční příjmy. Dále sdělil, že v této věci jedná ve smyslu čl. 23 Listiny základních práv a svobod
a je tím zbaven poplatků za právní služby, soudního poplatku či dalších výloh.
Nejvyšší správní soud žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a návrh
na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti usnesením ze dne 19. 3. 2015,
č. j. 5 As 196/2014 – 37, zamítl, neboť dospěl k závěru, že se v případě kasační stížností
stěžovatele jedná o zjevně neúspěšný návrh. Zároveň Nejvyšší správní soud v témže usnesení
stěžovatele opětovně vyzval, aby ve lhůtě 1 týdne od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní
poplatek a předložil plnou moc udělenou advokátovi. Stěžovatel byl mimo jiné poučen o tom,
že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví.
Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2015, č. j. 5 As 196/2014 – 37, bylo
stěžovateli doručeno v souladu s §49 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s. marným
uplynutím úložní doby dne 3. 4. 2015. Týdenní lhůta k zaplacení soudního poplatku tak uplynula
dne 10. 4. 2015. V takto stanovené lhůtě ani později však stěžovatel soudní poplatek nezaplatil.
Dne 10. 4. 2015 Nejvyšší správní soud obdržel pouze podání stěžovatele, v němž se stěžovatel
domáhal zrušení tohoto usnesení a vrácení věci k dalšímu řízení a rozhodnutí. Namítal,
že uvedené usnesení je zmatečné, neboť bylo rozhodováno tajně bez stěžovatele, nerozhodoval
zákonný soudce, účastník v řízení neměl procesní způsobilost a nebyl zastoupen, rozhodoval
vyloučený soudce a přísedící a bylo rozhodnuto v neprospěch stěžovatele zneužitím pravomocí.
K tomu Nejvyšší správní soud v této souvislosti uvádí, že proti uvedenému usnesení
nejsou žádné opravné prostředky přípustné, o čemž byl stěžovatel přímo v jeho textu poučen.
Uvedené námitky jsou ostatně značně obecné a ne zcela srozumitelné. Nejvyššímu správnímu
soudu je z jeho úřední činnosti taktéž známo, že stěžovatel totožné námitky vznáší
opakovaně, aniž by je jakkoliv blíže odůvodnil (viz např. řízení vedená před zdejším soudem
pod sp. zn. 2 As 3/2015 či sp. zn. 4 As 52/2015). Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud
poznamenává, že v řízení o kasační stížnosti je dle §109 odst. 2 s. ř. s. zpravidla rozhodováno
bez jednání i ve věci samé, natožpak v usnesení procesní povahy, jímž byly zamítnuty žádost
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a jeho návrh na ustanovení zástupce. Ve věci
rozhodoval předseda senátu, jemuž byla věc přidělena v souladu s platným rozvrhem práce.
O složení senátu byl stěžovatel informován sdělením Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 12. 2014, č. j. 5 As 196/2014 – 24, a byl současně poučen o možnosti vznést námitku
podjatosti v propadné lhůtě jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl. Uvedené
sdělení bylo stěžovateli doručeno dne 17. 12. 2014. Ve stanovené lhůtě ovšem stěžovatel námitku
podjatosti neuplatnil a ani nyní neuvádí žádné důvody, v nichž by podjatost některého z členů
senátu měla spočívat. Nyní uváděnou námitku je tedy třeba považovat v prvé řadě za opožděnou
a k takovéto námitce Nejvyšší správní soud dle §8 odst. 5 s. ř. s. nepřihlíží. Je však možné
poznamenat, že i kdyby námitka podjatosti byla vznesena včas, neuvádí žádné konkrétní
skutečnosti, z nichž stěžovatel podjatost dovozuje. Ve vztahu k námitce chybějícího právního
zastoupení Nejvyšší správní soud připomíná, že stěžovatele opakovaně upozornil, že dle §105
odst. 2 s. ř. s. musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, a vyzval jej,
aby předložil soudu plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Skutečnost, že tak stěžovatel neučinil, tedy nelze klást za vinu zdejšímu soudu.
Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen
„zákon o soudních poplatcích“) vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle
§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační
stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném
uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
Jak již bylo řečeno, Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel ve lhůtě stanovené
usnesením ze dne 19. 3. 2015, č. j. 5 As 196/2014 – 37, ani později poplatek za kasační stížnost
ve výši 5000 Kč neuhradil. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než řízení o kasační
stížnosti podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavit.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatel rovněž soudu ve stanovené lhůtě nedoložil,
že je zastoupen advokátem, lze dodat, že nesplnění této podmínky řízení (§105 odst. 2 s. ř. s.)
by bylo důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti, pokud by nebylo toto řízení pro nezaplacení
soudního poplatku zastaveno.
Pro úplnost se Nejvyšší správní soud vyslovuje k dalším bodům, jež stěžovatel uplatňoval
ve svém podání ze dne 5. 12. 2014 nad rámec předmětné kasační stížnosti. Jednalo se o námitku
podjatosti vznesenou proti soudcům krajského soudu, konkrétně JUDr. Davidu Rausovi,
Mgr. Kateřině Kopečkové a Mgr. Petru Šebkovi, kteří rozhodovali ve věci napadené kasační
stížností, a dále o podnět ke kárnému řízení proti výše uvedeným soudcům.
V případě vznesené námitky podjatosti vzhledem k tomu, že řízení před krajským
soudem již bylo ukončeno, nelze již samostatně rozhodovat o podjatosti či nepodjatosti soudců,
kteří ve věci již rozhodli. Namítá-li účastník řízení podjatost soudce, může tak učinit pouze
ve lhůtě stanovené ve výše citovaném §8 odst. 5 s. ř. s., navíc pouze do doby, než je ve věci
rozhodnuto. Podal-li stěžovatel námitku až poté, kdy dotčení soudci rozhodli, nemůže
Nejvyšší správní soud ex post samostatně zkoumat oprávněnost takové námitky, popř. soudce,
který již rozhodnutí ve věci vydal, z řízení vyloučit; stěžovatelovým tvrzením o podjatosti soudců
krajského soudu by se Nejvyšší správní soud mohl zabývat pouze jako jednou z uplatněných
kasačních námitek vůči napadenému usnesení krajského soudu, a to ovšem toliko v případě, že by
posuzoval kasační stížnost meritorně. To se však nestalo, neboť řízení o kasační stížnosti musí
být pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno.
Co se týče podnětu k zahájení kárného řízení s výše uvedenými soudci kárného soudu,
zdejší soud již stěžovatele opakovaně poučil, že oprávněným navrhovatelem ve smyslu §8 odst. 2
zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů,
jsou pouze prezident republiky, ministr spravedlnosti, předseda soudu, u něhož daný soudce
působí, či předseda soudu vyššího stupně jednajícího ve věcech patřících do téže věcné
příslušnosti. Řízení o kárné odpovědnosti soudce tedy není oprávněn iniciovat ani kárný senát
Nejvyššího správního soudu, ani občan, který s činností soudce nesouhlasí. Pokud se tedy
stěžovatel domnívá, že by kárné řízení mělo být zahájeno, může se se svým podnětem obrátit
na některého z možných kárných navrhovatelů, jak jsou uvedeni v citovaném ustanovení zákona
č. 7/2002 Sb.
Jelikož bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, nemá podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. žádný z účastníků právo na náhradu jeho nákladů.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 20. dubna 2015
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu