ECLI:CZ:NSS:2015:5.AS.35.2015:48
sp. zn. 5 As 35/2015 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 16, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2015, č. j. 62 A 120/2014 - 25,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včasnou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora
označeného usnesení Krajského soudu v Brně. Stěžovatel spolu s podáním kasační stížnosti
nezaplatil soudní poplatek, a rovněž nedoložil splnění podmínky zastoupení advokátem podle
§105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“). Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval usnesením č. j. 5 As 35/2015 – 19, ze dne
25. 2. 2015 ke splnění poplatkové povinnosti, což však stěžovatel neučinil, a požádal
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta. Usnesením ze dne 20. 3. 2015,
č. j 5 As 35/2015 - 39, Nejvyšší správní soud stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních
poplatků a zástupce z řad advokátů mu neustanovil. Současně byl stěžovatel v uvedeném
usnesení vyzván ke splnění poplatkové povinnosti, současně byl poučen o právních následcích
jejího nesplnění. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 3. 4. 2015; stěžovatel ve stanovené lhůtě
soudní poplatek neuhradil.
Podle ustanovení §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
(dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost podáním kasační
stížnosti. Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení
splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle ustanovení
§47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
Stěžovatel ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem ani následně soudní poplatek
nezaplatil. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než řízení podle §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích zastavit.
S ohledem na skutečnost, že zdejší soud řízení o stěžovatelově kasační stížnosti zastavil,
je již nerozhodné, že stěžovatel rovněž nedoložil splnění podmínky podle §105 odst. 2 s. ř. s.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že s podáním kasační stížnosti
stěžovatel spojil další podání, a to námitku podjatosti proti soudcům krajského soudu,
konkr. JUDr. Davidu Rausovi, Mgr. Kateřině Kopečkové a Mgr. Petru Šebkovi, kteří ve věci
rozhodovali, a dále podnět ke kárnému řízení proti výše uvedeným soudcům.
V případě vznesené námitky podjatosti vzhledem k tomu, že řízení již bylo ukončeno
usnesením, které bylo napadeno kasační stížností, nelze již samostatně rozhodovat o podjatosti
či nepodjatosti soudců, kteří ve věci již rozhodli. Namítá-li účastník řízení podjatost soudce,
může tak učinit pouze ve lhůtě stanovené v ust. §8 odst. 5 soudního řádu správního, navíc
do doby, než je rozhodnuto. Podal-li stěžovatel námitku až poté, kdy dotčení soudci rozhodli,
nemůže Nejvyšší správní soud ex post samostatně zkoumat oprávněnost takové námitky, popř.
soudce, který již rozhodnutí ve věci vydal, z řízení vyloučit; námitkou by se mohl NSS zabývat,
pokud by posuzoval kasační stížnost meritorně, to se však nestalo, neboť řízení muselo být
zastaveno.
Co se týče návrhu na zahájení kárného řízení s výše uvedenými soudci, Nejvyšší správní
soud nemá v této věci pravomoc činit opatření. Podle ustanovení §2 s. ř. s. ve správním
soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob
způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním
zákonem, a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Pravomoc správních
soudů je pak upravena ustanovením §4 s. ř. s., podle jehož odstavce 1 soudy ve správním
soudnictví rozhodují o: a) žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem
moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou
osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech
fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, b) ochraně proti nečinnosti správního
orgánu, c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu a d) kompetenčních žalobách.
Podle odstavce 2 cit. ustanovení ve správním soudnictví dále soudy rozhodují ve věcech
volebních a ve věcech místního referenda, ve věcech politických stran a politických hnutí
a o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem.
Působnost Nejvyššího správního soudu je upravena v §12 s. ř. s., podle kterého Nejvyšší
správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním
soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech
v případech stanovených tímto zákonem, a dále rozhoduje v dalších případech stanovených tímto
nebo zvláštním zákonem.
Nejvyšší správní soud je sice kárným soudem dle ust. §3 zák. č. 7/2002 Sb., o řízení
ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů; kárné senáty zdejšího soudu však
rozhodují až o kárných návrzích podaných kárnými navrhovateli. Kárné řízení se zahajuje
na návrh; podle ust. §8 odst. 2 cit. zákona návrh na zahájení kárného řízení o kárné
odpovědnosti soudce jsou oprávněni podat:
a) prezident republiky proti kterémukoliv soudci,
b) ministr spravedlnosti proti kterémukoliv soudci,
c) předseda Nejvyššího soudu proti kterémukoliv soudci tohoto soudu a dále proti soudci
soudu nižšího stupně jednajícího ve věcech patřících do pravomoci soudů, v nichž
je Nejvyšší soud vrcholným soudním orgánem,
d) předseda Nejvyššího správního soudu proti kterémukoliv soudci tohoto soudu a proti
soudci soudu nižšího stupně jednajícího ve věcech patřících do pravomoci soudů, v nichž
je Nejvyšší správní soud vrcholným soudním orgánem,
e) předseda vrchního soudu proti kterémukoliv soudci příslušného vrchního soudu a dále
proti soudci soudu nižšího stupně,
f) předseda krajského soudu proti kterémukoliv soudci příslušného krajského soudu a proti
soudci okresního soudu,
g) předseda okresního soudu proti soudci příslušného okresního soudu a proti soudci jiného
okresního soudu.
Má-li stěžovatel za to, že uvedení soudci se dopustili svým jednáním kárného provinění,
je třeba a priori uplatnit podnět u předsedy Krajského soudu v Brně (popř. jiného kárného
navrhovatele), který je v daném případě kompetentní k dalšímu postupu.
Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li
řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2015
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu