ECLI:CZ:NSS:2015:5.AS.56.2015:49
sp. zn. 5 As 56/2015 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: J. D., zast. Mgr.
Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem v Praze, Na Zlatnici 301/2, proti žalované: Policie
České republiky, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, se sídlem ve Zlíně, J. A. Bati
5637, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
6. 2. 2015, č. j. 30 A 43/2014 - 31,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2015, č. j. 30 A 43/2014 - 31,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu
v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo rozhodnuto, že z ásah policisty Policie České
republiky dne 28. 4. 2014 provedený v době po 15:10 hod. u obce Bánov na silnici I/50 směrem
na Slovenskou republiku, spočívající ve výběru kauce ve výši 8 000 Kč u žalobce jako řidiče
osobního motorového vozidla ŠKODA SUPERB, reg. zn. X, byl nezákonný. Důvodem uložení
kauce bylo protiprávní jednání žalobce spočívající v předjíždění vozidla jedoucího před ním
(kamionu) v místě zákazu předjíždění, přičemž svým chováním ohrozil předjížděné vozidlo (řidič
kamionu musel ubrat rychlost a vjet na pravou krajnici vozovky). Kauce byla uložena s ohledem
na hrozící sankci zákazu řízení motorových vozidel a vysoké pokutě.
Krajský soud ve svém rozsudku uvedl, že neshledal, že by samotná hrozba pozbytí
oprávnění k řízení motorových vozidel či vyšší pokuta zavdávala bez dalšího důvodného
podezření, že by se žalobce chtěl vyhýbat přestu pkovému řízení, neboť tvrdil, že se přestupku
dopustil a kauci po poučení řádně na místě zaplatil.
II.
Argumentace stěžovatelky v kasační stížnosti
V kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že považuje závěr krajského soudu, že výběr kauce
od žalobce byl nezákonným zásahem, za nesprávný.
Pokud soud naznačuje, že výběr kauce přichází v úvahu zejména v případech,
kdy se jedná o přestupce – cizozemce, kterému nelze doručit předvolání a rozhodnutí fikcí,
tedy kdy nemá trvalé či jiné dlouhodobé bydliště na území ČR, nelze s ním souhlasit. Neexistence
trvalého či dlouhodobého bydliště není bez dalšího překážkou pro to, aby přestupkové řízení
řádně proběhlo. Pokud osoba podezřelá z přestupku sdělí doručovací adresu a na ni přebírá
doručované zásilky, nic nebráni tomu, aby přestupkové řízení bylo ve lhůtě dané zákonem
č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“)
ukončeno. Na druhé straně, existence trvalého či jiného dlouhodobého bydliště není ještě sama
o sobě předpokladem pro bezproblémový průběh přestupkového řízení. Naopak, obstrukce
mohou činit osoby, které poštu přebírají, ovšem následně opakovaně žádají o odročení jednání,
předkládají smyšlené důvody omluvy či zmocňují osoby s doručovací adresou v zahraničí,
ve snaze dosáhnout uplynutí jednoroční prekluzívní lhůty pro projednání přestupku a zániku
odpovědnosti za přestupek. Stěžovatelka poukazuje na to, že ani důvodová zpráva k zákonu
č. 411/2005 Sb., kterým byla kauce do silničního zákona zakotvena, neuvádí osoby
s neexistujícím dlouhodobým pobytem na území ČR jako ty, u nichž převážně bude kauce
vybírána. Tyto jsou zmíněny toliko příkladmo („půjde kromě jiného i o řidiče…“). Kauce tedy může
být uložena jakémukoli řidiči, který je podezřelý ze spáchání přestupku pro ti bezpečnosti
a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, za předpokladu, že se jedná o přestupek,
za nějž lze uložit pokutu ve výši minimálně 5000 Kč, přičemž tato částka může být horní hranicí
zákonného rozpětí. Další zákonnou podmínkou pro výběr kauce je existence důvodného
podezření policisty, že se takový řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení. Ostatně i Nejvyšší
správní soud v rozsudku č. j. 4 Aps 9/2013 - 48 uvádí: „Nelze se naopak ztotožnit s úvahami
stěžovatele, že kauce by měly být ukládány výhradně v případech, kdy přestupce nemá trvalý pobyt na území
České republiky ani Evropské unie, popř. se zde nezdržuje po delší dobu; pro takto restriktivní výklad nelze
v zákoně nalézt opory.“
Soud dále uvádí, že důvody, které vedly policistu k výběru kauce, musí být řidiči sděleny
a řádně uvedeny v příslušném potvrzení. To platí i pro závěr o podezření, že se řidič bude
vyhýbat přestupkovému řízení. O výběru kauce však není rozhodováno v konkrétním, právními
předpisy vymezeném, typu řízení a není o něm vydáváno formalizované rozhodnutí, nýbrž toliko
písemné potvrzení podle §125a odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). V této souvislosti odkazuje
stěžovatelka na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 37/2014 - 43: „Potvrzení nemá
zjevně splňovat nároky kladené na rozhodnutí podle správního řádu a to ani v některé jeho zjednodušené formě.
Uvedený závěr odpovídá i povaze věci, neboť k výběru kauce dochází v průběhu si lniční kontroly, v rámci které
v zásadě přichází v úvahu ze správních rozhodnutí pouze uložení pokuty v blokovém řízení podle zákona
o přestupcích, které je podmíněno souhlasem pachatele.“ Již dříve se Nejvyšší správní soud zabýval
vymezením důvodu uložení kauce. Ve svém rozsudku č. j. 4 Aps 9/2013 - 48 dospěl k závěru,
že na vymezení důvodu uložení kauce, který je podle §125a odst. 3 věta druhá zákona o silničním
provozu třeba uvést v písemném potvrzení o jejím převzetí, nelze klást nároky vycházející
z požadavků na odůvodnění správního rozhodnutí podle §68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb.,
správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Postačí srozumitelné
a okolnostem věci odpovídající stručné vyjádření, v čem policista spatřuje důvod né podezření,
že se řidič motorového vozidla podezřelý ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti
provozu na pozemních komunikacích bude vyhýbat přestupkovému řízení. Je třeba přihlédnout
k podmínkám, za nichž je potvrzení o převzetí kauce vystav ováno, když k tomuto dochází přímo
zasahujícím policistou a bez ohledu na okolnosti, jakými jsou např. konkrétní místo či prostředí
zásahu, frekvence provozu, povětrnostní situace či chování dotčeného řidiče v reakci
na provádění silniční kontroly.
V předmětném případě další okolnosti (důvody) výběru kauce vyplývají z úředního
záznamu zasahujícího policisty, tedy podkladu, který Nejvyšší správní soud uznává vedle
potvrzení o převzetí kauce. Z něj vyplývá, že žalobce na místě kontroly zpochybňoval oprávnění
a postupy úředních osob, pořizoval si o služebních úkonech audiovizuální záznam a uvedl, že ví,
jak to u správního řízení chodí, zná to velmi dobře. Úsudek, zda je důvodné podezření, že se řidič
bude vyhýbat přestupkovému řízení, dáno, činí příslušník Policie České republiky, a to na základě
informací dostupných na místě kontroly. Ve vztahu k otázce vyhýbání se správnímu řízení
nemůže jít o jistotu či pravděpodobnost hraničící s jistotou, ale pouze o podezření, neboli
o obavu. Tato obava na druhé straně nemůže být zcela nepodložená (nesmí jít o libovůli
policisty), musí vycházet z konkrétní skutečnosti (okolnosti), která ji může rozumně
odůvodňovat. Stěžovatelka je přesvědčena, že v daném případě hrozba sankce spočívající
v zákazu řízení motorového vozidla a vysoké pokutě spolu se shora popsaným chováním řidiče,
důvodné podezření policisty, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení, dokládají. Naopak
závěr soudu o pohnutkách žalobce (řidiče), že jeho prohlášeni „že ví, jak to u správního řízeni chodí
a zná to velmi dobře“ představuje pouhou logickou informaci přestupce sdělenou zasahujícímu
policistovi o jeho znalosti přestupkového řízení, protože již měl evidován jeden přestupek a řízení
se nevyhýbal, nemá oporu v důkazním materiálu. V této souvislosti je třeba mít na zřeteli,
že zasahující policista nemá možnost v místě a čase kontroly zjistit pravdivost informace
o průběhu předchozích přestupkových řízení a (ne)aktivitě přestupce v nich. Stěžovatelka
konstatuje, že z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že ze samotného spáchání
přestupku nelze bez dalšího dovozovat, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení; aby bylo
dáno podezření, že se řidič přestupkovému řízení bude vyhýbat, musely by být kromě spáchání
přestupku dány ještě další okolnosti (např. řidič nemá na území České republiky trvalé bydliště,
popř. má nahlášen trvalý pobyt na obecním úřadě, v minulosti se přestupkovému řízení vyhýbal,
hrozí mu pozbytí řidičského oprávněni v důsledku dosažení 12 bodů, příp. řidič sám avizuje,
že přestupkové řízení bude mařit).
Na nesprávnost právního posouzení věci krajským soudem stěžovatelka usuzuje ze závěru
soudu, že samotné spáchání přestupku (byť se sankcí zákazu činnosti) nemůže být důvodem
pro uložení a výběr kauce, na druhou stranu ovšem soud uvádí, že okolnosti, pro kterou je výběr
kauce odůvodněný, je hrozba pozbytí řidičského oprávnění v důsledku záznamu 12 bodů
(dosažení 12 bodů přičtením těch bodů, které obdržel za předmětný přestupek). Důsledky sankce
zákazu činnosti a nástup účinků záznamu 12 bodů jsou přitom shodné - osoba není oprávněna
řídit motorové vozidlo. V případě zákazu činnosti u některých přestupků se jedná dokonce
o citelnější zásah, a to v případě uložení zákazu činnosti řídit motorové vozidlo na dobu delší než
jeden rok.
Stěžovatelka považuje zásah příslušníka Policie České republiky spočívající ve výběru
kauce za zákonný a v souladu s konstantní judikaturou. Policista v daném případě jednal
v souladu se zákonem, v mezích zákonem mu svěřených oprávnění, když pro výběr kauce byly
splněny všechny zákonem vyžadované podmínky a tento výběr zcela odpovídá zákonem
aprobovanému účelu, tedy zajištění účasti řidiče na jednání o přestupku, resp. zamezení ztěžování
průběhu přestupkového řízení z jeho strany.
Stěžovatelka se ze shora uvedených důvodů domnívá, že krajský soud měl žalobu žalobce
jako nedůvodnou zamítnout. Stěžovatelka je konečně přesvědčena, že důsledek potvrzení
právního názoru krajského soudu by v policejní praxi znamenal nutnost téměř rezignovat
na využití oprávnění příslušníků Policie České republiky k vybrání kauce.
S ohledem na výše uvedené stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil
napadený rozsudek krajského soudu a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání
a rozhodnutí.
III.
Vyjádření žalobce ke kasační stížnosti
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že stěžejní otázka kasační stížnosti tkví
v posouzení toho, zda je samotné spáchání přestupku dostatečným důvodem pro výběr kauce
od žalobce jako řidiče vozidla. Stěžovatelka zastává ná zor, že pro existenci důvodného podezření
z toho, zda se bude žalobce vyhýbat správnímu řízení, postačí samotné spáchání přestupku,
resp. podezření z jeho spáchání, pokud za jeho spáchání hrozí sankce zákazu činnosti spočívající
v zákazu řízení motorových vozidel.
Žalobce se s takto restriktivním výkladem neztotožňuje a uvádí, že takovéto tvrzení nemá
oporu v žádném zákoně. Dále žalobce uvádí, že povinností policisty ve vztahu k dotčeným
osobám je zákonný postup, tj. postupovat tak, jak ukládá zákon, nikol iv tak, jak si účelově dovodí
z judikatury. Žádná ze stěžovatelkou deklarovaných skutečností, a to samostatně, ani ve vzájemné
souvislosti, neodůvodňovala podezření, že by se žalobce vyhýbal správnímu řízení. Předně
samotné spáchání přestupku v žádném případě neavizuje, že by se žalobce měl vyhýbat
správnímu řízení. Žalobci ani není známo, jak by tak mohl činit. Skutečnost, že si žalobce
pořizoval audiozáznam, zcela určitě nesvědčí o tom, že by měl žalobce v úmyslu vyhýbat
se správnímu řízení, naopak, právě opatřování důkazů svědčí o tom, že se žalobce má v úmyslu
správního řízení účastnit a tyto důkazy předkládat správnímu orgánu.
Stěžovatelka dále napadá závěr krajského soudu, který uvedl, že tvrzení žalobce, že ví,
jak to u správních orgánů chodí, je pouze logickou informací o tom, že se žalobce již správního
řízení účastní. Stěžovatelka k tomuto namítla, že policista nemá prostředky k tomu, aby ověřil,
zda má žalobce vedené nějaké správní řízení a jak je v něm aktivní. K tomuto žalobce uvádí,
že nelze klást k jeho tíži, že policista nemá možnost si na místě kontroly ověřit jeho aktivitu
u správních orgánů, pokud neexistovaly důvody zakládající podezření, že se bude žalobce vyhýbat
správnímu řízení, nebyl oprávněn přistoupit k výběru kauce.
Stěžovatelka se dále odkazuje na rozsudek zdejšího soudu, č. j. 4 As 6/2014 - 27,
kde uvádí, že Nejvyšší správní soud deklaroval jako důvod pro výběr kauce podle silničního
zákona hrozící dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. K tomu stěžovatelka podotýká,
že dosažení 12 bodů může být i méně závažnou újmou, než je samotný zákaz činnosti,
a to v případě, kdy je zákaz činnosti uložen na dobu trvající více než jeden rok. K tomuto žalobce
uvádí, že v projednávané věcí hrozila žalobci sankce zákazu řízení na dobu do šesti měsíců,
přičemž žalobce by mohl po uplynutí poloviny doby zažádat od upuštění od výkonu zbytku
sankce, reálně mu tedy hrozilo, že nebude moci řídit cca 3 měsíce. Argumentace stěžovatelky
je v tomto směru tedy nepřiléhavá.
Žalobce se ztotožňuje se závěrem krajského soudu a setrvává na tom, že neexistovalo
důvodné podezření z toho, že by se žalobce měl v úmyslu vyhýbat správnímu řízení. Výběr kauce
tak byl nezákonný.
Žalobce je tak přesvědčen, že kasační stížnost žalova ného není důvodná a vzhledem
k výše uvedenému žalobce navrhuje, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl.
IV.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná; jsou v ní dle obsahu namítány
důvody dle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tj. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku
důvodů rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený ro zsudek krajského soudu
v rozsahu a z důvodů uplatněných v kasační stížnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
Dle §125a zákona o silničním provozu, je policista oprávněn vybrat od řidiče
motorového vozidla podezřelého ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu
na pozemních komunikacích, u kterého je důvodné podezření, že se bude vyhýbat
přestupkovému řízení, kauci od 5000 Kč do 50 000 Kč, nejvýše však do výše hrozící peněžní
sankce za spáchaný přestupek. Složení kauce je zárukou, že se řidič dostaví ke správnímu orgánu
k projednání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.
Při výběru kauce policista poučí řidiče o důsledku vybrání kauce a podmínkách jejího vr acení
a vystaví písemné potvrzení o převzetí kauce. V písemném potvrzení musí být uveden důvod
uložení kauce.
Nejvyšší správní soud stran kasační námitky stěžovatelky ohledně možných obstrukcí
dosažitelného přestupce konstatuje, že účelem kauce je, aby se řidič nevyhýbal přestupkovému
řízení (odst. 1) tím, že se k projednání přestupku nedostaví (odst. 2) na základě toho,
že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný (odst. 6). Tedy nikoliv obava, jak uvádí
stěžovatelka, že bude působit obstrukce žádostmi o odročení jednání, předkládáním smyšlených
omluv atp. Neboť jak vyložil Ústavní soud v nálezu, ze dne 18. 2. 2010, publikovaném
pod sp. zn. I. ÚS 1849/08, správní řízení nemůže být v demokratickém právním státě ovládáno zásadou
„součinnosti správních orgánů s účastníky řízení“ (kontaktáž účastníků řízení ze strany správního orgánu
vyloučit nelze, její odmítnutí však nelze sankcionovat), neboť žádnou spolupráci v obecném smyslu tohoto slova
nelze vynucovat ukládáním sankcí.“ Tento nález tedy poněkud relativizuje předpokládanou nečinnost
účastníka řízení jako důvod uložení kauce. Procesní obstrukce obviněného v řízení nadto
pro správní orgán nepředstavují závažný problém pro řádné projednání věci. Zásadním
důvodem pro výběr kauce tedy zůstává především důvodn á obava z nedosažitelnosti podezřelé
osoby a možnost s ní řízení vůbec zahájit.
K dalšímu Nejvyšší správní soud pouze konstatuje, že souhlasí s názorem stěžovatelky,
že kauce není mířena pouze na osoby, které nemají na území České republiky trvalý pobyt n ebo
se zde po delší dobu nezdržují.
V další části kasační stížnosti stěžovatelka hodnotí, jakým způsobem je třeba, aby závěr
o podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení, byl zachycen v potvrzení
o převzetí kauce. Nejvyšší správní soud uvedl např. ve svém rozsudku ze dne 27. 3. 2014,
č. j. 4 As 6/2014-27, že důvody, které vedly policistu k výběru kauce, musí být řidiči sděleny
a řádně uvedeny v příslušném potvrzení. To platí i pro závěr o podezření, že se řidič bude
vyhýbat přestupkovému řízení, a to tím spíše, že podle zákona musí být toto podezření důvodné.
Jednotlivé důvody, v nichž zasahující policisté spatřují důvodné podezření, že se řidič bude
vyhýbat přestupkovému řízení, je tak třeba alespoň stručně uvést již v potvrzení o přijetí kauce,
jehož prostřednictvím je řidič s těmito důvody seznámen přímo na místě. Podrobnější
zdůvodnění může obsahovat až případný úřední záznam. Nicméně ani tady ze stěžovatelkou
citované judikatury a postřehů nevyplývá, čeho se daným exkurzem na toto téma dom áhá.
Nicméně je třeba přisvědčit stěžovatelce a shledat pochybení krajského soudu v její
klíčové námitce týkající se odůvodnění důvodného podezření, v kterém dle jejího obsahu
stěžovatelka spatřuje nepřezkoumatelnost rozsudku soudu spočívající v nedostatku důvodů
rozhodnutí.
Zdejší soud shledává rovněž odůvodnění krajského soudu nepřezkoumatelným, když
dle jeho názoru krajský soud nedostatečně odůvodnil, z jakých důvodů spatřuje neexistenci
důvodného podezření pro uložení kauce žalobci.
Problematika nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí
je v judikatuře Nejvyššího správního soudu bohatě zastoupena (viz např. rozsudky ze dne
29 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne
18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 25. 5. 2006, č. j. 2 Afs 154/2005 - 245,
ze dne 17. 1. 2008, č. j. 5 As 29/2007 - 64, všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Rozhodnutí soudu je třeba považovat
za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, pokud například není zřejmé, jakými úvahami
se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů nebo při utváření právního závěru,
z jakého důvodu soud považoval žalobní námitky za liché či mylné, proč nepovažoval
za důvodnou právní argumentaci v žalobě, proč podřadil daný skutkový stav pod určitou právní
normu. O nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů se jedná rovněž i v případě, kdy soud
opomněl vypořádat některou z uplatněných námitek, nebo pokud odůvodnění napadeného
rozhodnutí obsahuje pasáže citované z jiného rozhodnutí, které se však týkalo skutkově i právně
odlišné věci, aniž by soud rozvedl způsob aplikace závěrů vyslovených v takovém rozhodnutí
na posuzovaný případ.
Z rozsudku krajského soudu není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování
zásady volného hodnocení důkazů nebo při utváření právního závěru stran důvodnosti
podezření, že by se žalobce vyhýbal přestupkovému řízení.
Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl: „Ze samotného spáchání přestupku nelze
bez dalšího dovozovat, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení; aby bylo dáno podezření, že se řidič
přestupkovému řízení bude vyhýbat, musely by b ýt kromě spáchání přestupku dány ještě další okolnosti
(např. řidič nemá na území České republiky trvalé bydliště, popř. má nahlášen trvalý pobyt na obecním úřadě,
v minulosti se přestupkovému řízení vyhýbal, hrozí mu pozbytí řidičského oprávnění v důsledku dosažení
12 bodů, příp. řidič sám avizuje, že přestupkové řízení bude mařit).“ Krajský soud tedy shledal, že by bylo
dáno podezření, že by se řidič správnímu řízení vyhýbal za situace, kdy mu hrozí pozbytí
řidičského oprávnění v důsledku dosažení 12 bodů.
Dále v odůvodnění uvedl:„Jediný zjistitelný odpor žalobce vůči jednání zasahujících policistů bylo
jeho tvrzení, že na vybrání kauce nemají právo, s čímž se soud ztotožňuje, protože samotná hrozba pozbytí
oprávnění k řízení motorových vozidel či vyšší pokuta nezavdává v předmětné věci bez dalšího důvodné podezření,
že by se žalobce chtěl vyhýbat přestupkovému řízení, neboť je zde situace, kdy žalobce potvrdil, že se předmětného
přestupku dopustil (což by bylo nelogické jednání, chtěl-li by se přestupkovému řízení vyhýbat) a kauci po poučení
řádně na místě v hotovosti uhradil. V projednávané věci proto z žalovaným předložených dokladů nevyplývá,
že by zde bylo dáno důvodné podezření, že by se žalobce vyhýbal přestupkovému řízení.“ (zvýraznění provedl
Nejvyšší správní soud)
Na druhou stranu však skutečnost, že v projednávané věci žalobci hrozí pozbytí
oprávnění k řízení motorových vozidel, podle krajského soudu nezavdává v předmětné věci
bez dalšího důvodného podezření, že by se žalobce vyhýbal přestupkovému řízení, neboť
je zde situace, kdy žalobce potvrdil, že se přestupku dopustil a kauci uhradil.
V tomto posouzení shledává zdejší soud vnitřní rozpor, který nebyl krajským soudem
v napadeném rozsudku přezkoumatelně odůvodněn.
V rozsudku krajský soud nezohlednil, že dopad pozbytí řidičského oprávnění v důsledku
dosažení 12 bodů, resp. zákaz činnosti řízení motorových vozidel, na řidiče je de facto totožný,
neboť má za důsledek nemožnost řidiče usednout za volant. Případně zde chybí přezkoumatelné
odůvodnění, proč tyto dvě situace posuzuje krajský soud odlišně.
Z odůvodnění rozsudku krajského soudu se rovněž může zdát, že rozdílovou skutečností,
která by odůvodňovala, že hrozba zákazu činnosti nezavdává důvodné podezření, bylo přiznání
žalobce a zaplacení kauce. Pokud by tomu tak bylo, je potřeba tento právní závěr a úvahy, které
k němu soud vedly, dostatečně přezkoumatelným způsobem odůvodnit; nadto samotná
skutečnost, že žalobce kauci zaplatil, nemůže být již z logiky věci okolností, která
by bránila jejímu uložení.
V.
Závěr a náklady řízení
Nejvyšší správní soud shledal důvodnou kasační stížnost stěžovatelky, když dospěl
k závěru, že se krajský soud přezkoumatelným způsobem nevypořádal s otázkou důvodného
podezření zasahujícího policisty; nedostatečně zdůvodnil skutečnost, že hrozba pozbytí
řidičského oprávnění v důsledku dosažení 12 bodů na rozdíl od hrozby pozbytí řidičského
oprávnění může vzbuzovat důvodné podezření policisty o tom, že se řidič bude vyhýbat
správnímu řízení, resp. nezdůvodnil, proč by situace, kdy žalobce potvrdil, že se předmětného
přestupku dopustil a kauci uhradil, měla být důvodem pro to, aby posoudil jednání žalobce tak,
že nevzbuzuje důvodné podezření, že se žalobce bude správnímu řízení vyhýbat.
Krajský soud, je vázán právním n ázorem vysloveným zdejším soudem ve zrušovacím
rozhodnutí; v novém rozhodnutí rozhodne i o nákladech řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2
s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
ve spojení s §120 s. ř. s.).
V Brně dne 29. července 2015
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu