ECLI:CZ:NSS:2015:5.AZS.108.2015:33
sp. zn. 5 Azs 108/2015 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: P. T. D.,
zastoupená Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti
žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha 3,
Olšanská 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 15. 4. 2015, č. j. 2 A 14/2015 - 36, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy,
odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán
I. stupně“), ze dne 1. 10. 2014, č. j. KRPA-128056-64/ČJ-2014-000022, bylo žalobkyni
(dále jen „stěžovatelka“) podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze
stěžovatelce umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 6 měsíců. Počátek
doby, po kterou stěžovatelce nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byl
stanoven podle §118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od okamžiku, kdy stěžovatelka pozbude
oprávnění k pobytu na území České republiky. Současně byla stěžovatelce stanovena doba
k vycestování dle §118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, a to do 30 dnů od nabytí právní moci
rozhodnutí. Podle §120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců správní orgán I. stupně dále rozhodl,
že se na stěžovatelku nevztahují důvody znemožňující vycestování podle §179 citovaného
zákona.
K odvolání stěžovatelky rozhodnutím ze dne 30. 1. 2015, č. j. CPR-18398-2/ČJ-2014-
930310-V231, změnila žalovaná rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že uloženou dobu
správního vyhoštění stěžovatelky zkrátila z 6 (šesti) měsíců na 3 (tři) měsíce. Ve zbytku žalovaná
rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila.
Stěžovatelka rozhodnutí žalované napadla žalobou, která byla rozsudkem Městského
soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 15. 4. 2015, č. j. 2 A 14/2015 – 36,
jako nedůvodná zamítnuta.
Rozsudek městského soudu následně stěžovatelka napadla kasační stížností,
v níž současně požádala, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatelka odůvodňuje tím, že uvedené opatření
může být v daném případě výhradním prostředkem, jak dosáhnout toho, aby konečný úspěch
žaloby nebyl jen formálním, ale i faktickým a aby ochrana poskytovaná veřejným subjektivním
právům stěžovatelky byla včasná a spravedlivá. V souvislosti s návrhem na přiznání odkladného
účinku stěžovatelka odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011 - 100. Stěžovatelka v daném kontextu poukazuje na možný zásah do jejího
práva na spravedlivý proces a především na své rodinné poměry, do kterých bylo dle jejího
názoru správním vyhoštěním nepřiměřeně zasaženo.
Stěžovatelka zdůrazňuje akutní hrozbu újmy, která jí hrozí, když nesouhlasí se závěry
městského soudu, že by její vztah k jejímu partnerovi byl příliš krátký na to, aby se jednalo
o obdobný vztah rodinnému vztahu. Dle stěžovatelky neexistuje žádný parametr, který
by stanovil, od kdy je vztah již natolik intenzivní, aby byl právně relevantní. Správním vyhoštěním
je také zasažena soukromá sféra stěžovatelky tak, že se v podstatě jedná o likvidační rozhodnutí.
Stěžovatelka má sice ve Vietnamu své děti, právě proto však hodlala svým dětem zajistit lepší
budoucnost a integrovala se v ČR. Její osobu lze hodnotit jako bezúhonnou, jediný exces spočíval
patrně v nedoložení určité náležitosti k pobytové žádosti. Stěžovatelce dále hrozí to, že během
soudního přezkumu předmětné věci bude muset pobývat mimo EU nejen ony tři měsíce,
ale mnohem déle, když by patrně musela požádat o další dlouhodobé vízum a lhůty pro uvedené
řízení jsou v řádech měsíců. V případě nepřiznání odkladného účinku by tak došlo
k nepřiměřenému dopadu do soukromého a rodinného života stěžovatelky, což lze považovat
za vážnou újmu ve smyslu ustanovení §73 odst. 2 ve spojení s §107 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
V daném kontextu jde tak dle stěžovatelky o nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a stěžovatelce rovněž není známo,
že by případné přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Žalovaná k návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku pouze konstatuje,
že s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle
kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce (zde stěžovatelku) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského (městského) soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelkou a skutečností vyplývajících ze správního
spisu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti jsou v daném případě splněny.
Zdejší soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních účinků
rozsudku městského soudu, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí o správním vyhoštění,
do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, bude stěžovatelka
v důsledku právních účinků pravomocných a vykonatelných rozhodnutí správních orgánů nucena
opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti.
Podstatné přitom je, že pro řádný výkon ústavního práva stěžovatelky na spravedlivý
proces je třeba, aby mohla setrvat na území České republiky do skončení řízení o kasační
stížnosti. Byť je stěžovatelka v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena
advokátem, náleží k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení
osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení,
poskytovat mu potřebnou součinnost atd. Nejvyšší správní soud proto shledává především
možnou újmu na výkonu práva stěžovatelky na spravedlivý proces v důsledku nuceného opuštění
České republiky před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. Ze stejného
důvodu ostatně přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí
o správním vyhoštění odkladný účinek na vykonatelnost napadeného rozhodnutí ex lege
(s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu), a není tedy bez
dalšího dán důvod, proč by obdobnou možnost setrvat na území České republiky neměl mít
vyhošťovaný cizinec i po dobu následného kasačního řízení. V daném případě lze tedy nalézt
příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem
zákonem předpokládané újmy stěžovatelky (srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 17. 7. 2013, č. j. 8 As 46/2013 – 36, ze dne 5. 9. 2011, č. j. 5 As 82/2011 – 92,
a ze dne 17. 3. 2015, č. j. 5 Azs 39/2015 – 19, všechna uvedená usnesení jsou dostupná
na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom skutečnosti, pro které
by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Pokud jde
o splnění uvedeného předpokladu, vychází zde soud z povahy věci, z obsahu spisového materiálu
a z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti. K otázce možného rozporu s důležitým
veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, dostupném na www.nssoud.cz, kde dospěl k závěru, že „[p]okud jde
o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli
v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu
přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73
odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu
proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení
veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131,
č. 1698/2008 Sb. NSS).“
S ohledem na důvody správního vyhoštění stojí v daném případě proti podstatné újmě,
která hrozí stěžovatelce, riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo maximálně mírné
intenzity. Stěžovatelka nebyla vyhoštěna z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, nýbrž z důvodů
podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců.
Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek
podle §73 odst. 2 až 4 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatelky
proti pravomocnému rozhodnutí o jejím správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek, postačí
v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení
řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku Městského soudu v Praze,
neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalované
ve věci správního vyhoštění stěžovatelky.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. června 2015
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu