ECLI:CZ:NSS:2015:5.AZS.19.2015:37
sp. zn. 5 Azs 19/2015 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: A. A., zast.
advokátem Mgr. Eduardem Benešem, se sídlem Na Rozcestí 6/1434, Praha 9, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2014, č. j. 61 Az 3/2013 - 25,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2014, č. j. 61 Az 3/2013 - 25,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2013, č. j. OAM-362/ZA-ZA06-K01-2011, kterým
nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle §12, §13 a §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších
předpisů (dále „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán
za prokázané, že důvodem žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany je legalizace dalšího
pobytu na území České republiky a obava z návratu do vlasti, kde měl v souvislosti se svojí funkcí
pozorovatele u voleb v roce 2005 problémy s neznámými osobami, přívrženci Komunistické
strany Moldavska. Žalovaný neshledal v případě stěžovatele skutečnost svědčící o tom, že by byl
v zemi původu pronásledován v souvislosti s uplatňováním politických práv a svobod ve smyslu
§12 písm. a) zákona o azylu; stejně tak nebyl pronásledován z důvodů taxativně uvedených
v §12 písm. b) téhož zákona. Protože nebyly zjištěny ani důvody pro udělení azylu
z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu ani důvody k udělení doplňkové ochrany
podle §14a, resp. §14b citovaného zákona, žalovaný stěžovateli mezinárodní ochranu neudělil.
Stěžovatel proti uvedenému rozhodnutí podal dne 29. 4. 2013 žalobu, kterou
krajský soud zamítl, když dospěl k závěru, že žalobní námitky obsažené v žalobě jsou
nedůvodné. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2013
č. j. OAM-362/ZA-ZA06-K01-2011, z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla
jednacího.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá především vady řízení a zmatečnost řízení
před krajským soudem dle §103 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále „s. ř. s.“). Dle tvrzení stěžovatele krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl,
že za souhlasu účastníků řízení rozhodl ve smyslu §51 odst. 1 s. ř. s. o věci samé bez jednání.
Stěžovatel tvrdí, že nebyly splněny podmínky pro postup dle uvedeného ustanovení, neboť
stěžovatel s takovým postupem nevyslovil souhlas, resp. stěžovateli ani nebyla doručena výzva
předsedy senátu k vyslovení souhlasu s rozhodnutím věci bez jednání ve smyslu §51 s. ř. s.
Kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud ověřil tvrzení stěžovatele z předloženého soudního spisu. Přitom
zjistil, že soudní spis obsahuje žalobu (č. l. 1 – 16), obálku (č. l. 17), sdělení žalovaného o způsobu
doruční do vlastních rukou (č. l. 18 – 19), vyjádření žalovaného k žalobě (č. l. 20 – 22), současně
na č. l. 22 je připojena doručenka osvědčující doručení písemnosti - vyjádření žalovaného
stěžovateli – na adresu OAMP, PoS, (písemnost byla uložena), na č. l. 23 je založena písemnost
ze dne 5. 12. 2013, v níž Mgr. Eduard Beneš, jakožto obhájce stěžovatele v trestní věci, informuje
soud o tom, že stěžovatel je v současné době trestně stíhán, a požaduje, aby mu byla veškerá
pošta zasílána na adresu: Vězeňská služba, Vazební věznice, poté následuje na č. l. 24 rozsudek
krajského soudu ze dne 9. 12. 2014, kterým se žaloba zamítá (aniž by soud v průběhu uplynulých
12 měsíců učinil vůči stěžovateli, či vůči jiným osobám jakékoli úkony); rozsudek byl zaslán na
sdělenou adresu Vazební věznice, kde jej stěžovatel dne 12. 1. 2015 osobně převzal.
Podle §51 s. ř. s soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci
shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li
účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým
projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen. Z obsahu spisu se podává, že stěžovateli
(ale ani žalovanému) nebyla žádná výzva zaslána.
Účastníku řízení nelze upřít právo na veřejné projednání jeho věci v jeho přítomnosti
včetně možnosti vyjádřit se k věci (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Rozhodl-li
soud o věci bez nařízení jednání, aniž stěžovateli řádně doručil výzvu k vyslovení souhlasu
s takovým postupem, došlo v řízení k vadě, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé, a je proto důvodem pro zrušení napadeného rozsudku krajského soudu bez dalšího
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
S přihlédnutím k výše uvedenému nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu, než napadený
rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení; v něm rozhodne soud rovněž
o nákladech řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2015
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu