ECLI:CZ:NSS:2015:5.AZS.221.2015:26
sp. zn. 5 Azs 221/2015 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Lenkou Matyášovou
v právní věci žalobkyně: I. M., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem v Praze,
Opletalova 25, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie,
se sídlem v Praze, Olšanská 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 24. 9. 2015, č. j. 4 A 55/2015 - 31,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení rozsudku
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2015, č. j. CPR-11516-7/ČJ-2015-930310-V242, kterým
bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství
policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, odd. pobytové kontroly, pátrání a eskort,
č. j. KRPA-94664-16/ČJ-2015-000022 ze dne 10. 3. 2015, jímž bylo rozhodnuto o správním
vyhoštění stěžovatelky podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území ČR a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a byla
stanovena doba, po kterou stěžovatelce nelze umožnit vstup na území členských států EU v délce
jednoho roku. Výrok tohoto rozhodnutí byl žalovaným změněn tak, že místo doby jednoho roku
byla stanovena doba šesti měsíců, po kterou nelze stěžovatelce umožnit vstup na území členských
států EU. V ostatní části zůstalo prvostupňové rozhodnutí nezměněno.
Kasační stížností stěžovatelky byla spojena s návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatelka odůvodňuje tím, že vzhledem k tomu,
že má na území České republiky vytvořeno veškeré zázemí, byl by její nucený návrat bezpochyby
nenahraditelnou újmou a naopak je třeba zdůraznit, že následky nepřiznání odkladného účinku by
byly zjevně nepřiměřené důvodům vydání napadeného rozhodnutí; dle názoru stěžovatelky
přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nemůže žádným jiným osobám vzniknout
jakákoliv újma a není ani v rozporu s veřejným zájmem. Je na místě poukázat především
na skutečnost, že stěžovatelka má jediný příjem na území České republiky, ze kterého
podporovala své rodinné příslušníky na území domovského státu. Zároveň pořád má příslib
práce od stejného zaměstnavatele v případě zvrácení rozhodnutí o vycestování. V případě
nepřiznání odkladného účinku se stane vykonatelným rozhodnutí, kterým bylo stěžovatelce
uděleno správní vyhoštění a tato bude muset okamžitě opustit Českou republiku a své nejbližší,
přičemž její návrat bude v nedohlednu. V nuceném vycestování je nutno spatřovat újmu, která
bude způsobena stěžovatelce. Stěžovatelka se rovněž domnívá, že přiznáním odkladného účinku
jeho kasační stížnosti nebude způsobena újma žádné jiné osobě. Na druhé straně v případě,
že stížnosti nebude přiznán odkladný účinek, stěžovatelka bude muset opustit území ČR,
aby se vyhnula nelegálnímu pobytu a maření výkonu úředního rozhodnutí, což sebou nese další
náklady spojené s nuceným vycestováním stěžovatelky. V souvislosti s návrhem na přiznání
odkladného účinku stěžovatelka odkazuje především na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, kde uvedený soud k návrhu na přiznání odkladného
účinku v obdobné věci mimo jiné konstatuje, že je sice pravdou, že k bezprostřednímu opuštění území ČR
by mohl být stěžovatel donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, nicméně tato skutečnost
nemůže být podle názoru Nejvyššího správního soudu důvodem k zamítnutí návrhu na přiznání odkladného
účinku. Jen stěží lze předpokládat, že cizinec má předejít případné nenahraditelné újmě tím, že bude vědomě
porušovat zákon nelegálním pobytem na území ČR a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno správní vyhoštění,
s nímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu v ČR na určitou dobu. (…) může být pro výkon stěžovatelova práva
na spravedlivý proces nezbytné, aby stěžovatel mohl zůstat na území ČR do skončení řízení o jeho kasační
stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení, jako požaduje soudní řád správní, zastoupen advokátem, nelze
přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně,
být v kontaktu se svým zástupce, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. (…). Zároveň
Nejvyšší správní soudu vychází z toho, že pokud by nedošlo k odkladu právních účinků pravomocného rozhodnutí
žalovaného o zrušení platnost povolení k trvalému pobytu stěžovatele do doby meritorního rozhodnutí nejvyššího
správního soudu o kasační stížnosti, je zde reálné nebezpečí, že by byl stěžovatel skutečně nucen ještě před
rozhodnutím Nejvyššího správního soudu opustit území ČR, neboť vzhledem ke zmiňovaným důvodům, které
vedly žalovaného k odnětí povolení k trvalému pobytu stěžovatele nelze spoléhat na to, že by měl stěžovatel
bez dalšího možnost získat jiný druh povolení k pobytu v ČR. Je sice pravdou, že k bezprostřednímu opuštění
území ČR by mohl být stěžovatel donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, nicméně tato
skutečnost nemůže být podle názoru Nejvyššího správního soudu důvodem k zamítnutí návrhu na přiznání
odkladného účinku. Jen stěží lze předpokládat, že cizinec má předejít případné nenahraditelné újmě tím, že bude
vědomě porušovat zákony nelegálním pobytem na území ČR a vystavovat se tak riziku, že mu bude uděleno
správní vyhoštění, s nímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu v ČR na dobu určitou. Nejvyšší správní soud tedy
uzavírá, že v daném případě shledal příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí
a možným vznikem nenahraditelné újmy u stěžovatele. Nejvyšší správní soud posoudil žádost o přiznání
odkladného účinku i z hlediska zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s.ř.s. Neshledal přitom,
že by se přiznání odkladného účinku v daném případě, tedy umožnění pobytu stěžovatele na území ČR do doby
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o jeho kasační stížnosti, jakkoliv dotklo práv třetích osob,
ani že by takové rozhodnutí bylo v rozporu s veřejným zájmem, neboť od odsouzení stěžovatele ve Švýcarsku
uběhlo již více než 12 let a ve správním spisu se nenachází žádný doklad o tom, že by se stěžovatel na území ČR,
kde má povolen pobyt od roku 2002, dopustil jakékoliv trestné činnosti či jiného společensky nebezpečného
jednání.“. Z níže uvedených důvodů pak považuje stěžovatelka za nezbytné poukázat zároveň
na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76,
publikovaného pod č. 1072/2007 Sb., NSS, v němž Nejvyšší správní soud vyložil, že „rozhodnutí
o přiznání odkladného účinku a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou svou podstatou
rozhodnutími předběžné povahy a nelze v nich předjímat rozhodnutí o věci samé“
Především pak stěžovatelka poukazuje na rozsudek NSS ze dne 19. 11. 2014
č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, kde NSS judikoval: „Kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu
ve věcech správního vyhoštění nemá ze zákona (§107 odst. 1 s.ř.s.) odkladný účinek (na rozdíl od věcí
mezinárodní ochrany). Pro ochranu práv stěžovatelů, a to nejen pro možnost jejich účastni na řízení o kasační
stížnosti, ale zejména pro případ, že by věc byla zrušena a vrácena krajskému soudu, či případně správnímu
orgánu I. stupně, je však přiznání v těchto věcech nezbytné.“ Stěžovatelka má dále za to, že nepřiznáním
odkladného účinku a tedy povinností vycestovat z území České republiky by bylo na újmu i jeho
základnímu právu na spravedlivý proces, neboť i z judikatury Nejvyššího správního soudu
vyplývá, že, stěžovatelka by měla mít právo, pokud na tom, trvá, aktivně se řízení o soudním
přezkumu rozhodnutí správního orgánu tohoto řízení účastnit, přičemž aktivní účastí se mimo
jiné rozumí i možnost pravidelného osobního kontaktu se svým právním zástupcem za účelem
uplatňování svých práv apod. Stěžovatelka v tomto ohledu odkazuje na již výše uvedené závěry
Nejvyššího správního soudu, které se jednoznačně staví za právo na spravedlivý proces, které
zahrnuje rovněž účast žalobce na jednání soudu a je tedy nutné v tomto smyslu umožnit legální
pobyt stěžovatelky na území republiky po dobu soudního řízení. Stěžovatelka má za to, že její
předchozí pobyt na území České republiky a veškeré její zde vytvořené zázemí, je naprosto
zásadní skutečností, která zakládá jednoznačně úvahy o nepoměrně větší újmě, která by jí vznikla
její povinností vycestovat.
Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na odkladný účinek kasační stížnosti uvádí,
že s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí, neboť předmětné řízení
o správním vyhoštění stěžovatelky bylo vedeno pro její protiprávní jednání spočívající v jejím
neoprávněném pobytu na území České republiky, vycestování stěžovatelky je v daném případě
žádoucí a přiznání odkladného účinku by bylo v rozporu s veřejným zájmem.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle
kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelkou a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí
žalovaného, do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, bude
stěžovatelka v důsledku právních účinků pravomocných a vykonatelných rozhodnutí správních
orgánů nucena opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti.
Podstatné přitom je, že pro řádný výkon ústavního práva stěžovatelky na spravedlivý
proces je třeba, aby mohla setrvat na území České republiky do skončení řízení o kasační
stížnosti. Byť je stěžovatelka v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena
advokátem, náleží k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení
osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení,
poskytovat mu potřebnou součinnost atd. Nejvyšší správní soud proto shledává především
možnou újmu na výkonu práva stěžovatelky na spravedlivý proces v důsledku nuceného opuštění
České republiky před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. Ze stejného
důvodu ostatně přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí
o správním vyhoštění odkladný účinek na vykonatelnost napadeného rozhodnutí ex lege
(s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu), a není tedy
bez dalšího dán důvod, proč by obdobnou možnost setrvat na území České republiky neměl mít
vyhošťovaný cizinec i po dobu následného kasačního řízení. V daném případě lze tedy nalézt
příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem
újmy stěžovatelky (srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2013,
č. j. 8 As 46/2013 - 36, ze dne 5. 9. 2011, č. j. 5 As 82/2011-92, a ze dne 5. 11. 2013,
č. j. 5 As 81/2013 - 14, všechna uvedená usnesení jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom skutečnosti, pro které
by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Pokud
jde o splnění uvedeného předpokladu, vychází zde soud z povahy věci, z obsahu spisového
materiálu a z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti. K otázce možného rozporu
s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, dostupném na www.nssoud.cz, kde dospěl k závěru, že „[p]okud
jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli
v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu
přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu
§73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci
testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení
veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131,
č. 1698/2008 Sb. NSS).“
S ohledem na důvody správního vyhoštění stojí v daném případě proti podstatné újmě,
která hrozí stěžovatelce, riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo maximálně mírné
intenzity. Stěžovatelka nebyla vyhoštěna z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, nýbrž z důvodů
podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců.
Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek
podle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatelky
proti pravomocnému rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek, postačí
v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení
řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku Městského soudu v Praze,
neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalovaného
ve věci správního vyhoštění stěžovatelky.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 15. prosince 2015
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu