ECLI:CZ:NSS:2015:6.ADS.112.2015:18
sp. zn. 6 Ads 112/2015 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: A. J.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, 225 08
Praha 5 - Smíchov, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 10. 2014, č. j. X, v řízení
o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2015, č. j. 16 Ad
88/2014 - 31, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2015,
č. j. 16 Ad 88/2014 - 31, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V záhlaví uvedeným rozsudkem zrušil Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“)
rozhodnutí žalované ze dne 9. 10. 2014, č. j. X (dále také jen „napadené rozhodnutí“), jakož i
jemu předcházející rozhodnutí ze dne 28. 7. 2014, č. j. X (dále také jen „prvostupňové
rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla námitky žalobkyně proti
prvostupňovému rozhodnutí, jímž žalovaná zamítla žádost žalobkyně o starobní důchod pro
nesplnění podmínek dle §28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v tehdy účinném
znění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Dle krajského soudu žalovaná nesprávně
stanovila důchodový věk žalobkyně, neboť měla zohlednit skutečnost, že žalobkyně pečovala o
dvě nezletilé děti, kdy o dítě manžela pečovala již před uzavřením manželství a z příslušného
ustanovení zákona nevyplývá, že se po celou dobu péče musí jednat o dítě manžela. Krajský soud
tedy zavázal žalovanou v dalším rozhodnutí zohlednit také dobu péče o dítě manžela před
uzavřením manželství.
II. Návrh na odkladný účinek
[2] Rozsudek krajského soudu napadla žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností.
Současně navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal její kasační stížnosti odkladný účinek.
V případě, že by Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil, dostala by se věc
do stadia nového posouzení žaloby. Krajský soud, vázán právním názorem Nejvyššího správního
soudu, by pak mohl rozhodnout opačně, což by mělo za následek „obživnutí“ původního
zrušeného rozhodnutí stěžovatelky. Důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu by již ovšem
nebylo zrušení rozhodnutí vydaného v mezidobí k realizaci původního rozsudku krajského
soudu. Nastala by tak situace, kdy by vedle sebe existovala dvě opačná rozhodnutí o téže věci.
Takovýto nežádoucí výsledek je existujícími procesními instituty prakticky neřešitelný
a představoval by podle stěžovatelky „nenahraditelnou újmu“, jejíž vznik je jednou z podmínek
přiznání odkladného účinku ve smyslu §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s §107 tohoto zákona.
[3] Žalobkyně se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve stanovené
lhůtě nikterak nevyjádřila.
III. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
[4] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Ve smyslu §107 s. ř. s. uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační
stížnosti.
[5] Jak již dříve Nejvyšší správní soud judikoval, poskytují soudy ve správním soudnictví
primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut odkladného účinku
je tak koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka správního řízení
– před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li pro to splněny
zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik nenahraditelné újmy
na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu, tak budou
nepochybně představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce.
S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem nicméně nelze žalovanému
správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu s výsledky soudního přezkumu
provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní soud s kasační stížností.
[6] Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS, pak zásadně platí, že „zruší-li krajský soud
rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným
právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána
kasační stížnost“.
[7] V témže usnesení však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné
negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem zrušujícího rozsudku krajského
soudu na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Tedy dopady, kterými odůvodnila
svůj návrh na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti i stěžovatelka v projednávané
věci. V této souvislosti rozšířený senát Nejvyššího správního soudu doslova uvedl: „… Jiná
je ovšem situace, kdy by Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu, jímž bylo správní rozhodnutí
zrušeno. V tu chvíli se věc dostane do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem, který vázán právním
názorem kasačního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.) může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí opačně,
načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu
bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být
dvě odlišná či dokonce opačná správní rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí
krajského soudu může být napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další žalobou,
následně rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí a procesními instituty
příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný.“
[8] Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 2. 5. 2013, č. j. 6 As 61/2013 - 20,
dovodil, že zpravidla přiznává kasační stížnosti správního orgánu odkladný účinek tehdy,
jestliže skutečně hrozí vznik stavu právní nejistoty tedy vydání nového správního rozhodnutí
s obsahově odlišným výrokem a následné „obživnutí“ rozhodnutí původního, zrušeného
krajským či městským soudem. Tato situace nastává zejména v případě, kdy soud zruší správní
rozhodnutí z důvodu chybného posouzení hmotně právní otázky a zaváže svým právním
názorem správní orgán, aby v novém řízení rozhodl odlišně od rozhodnutí zrušeného.
Pak by skutečně pozdější vyhovění kasační stížnosti zákonitě vedlo k existenci dvou odlišných
správních rozhodnutí v téže věci.
[9] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že rozšířenému senátu byla usnesením ze dne
28. 8. 2014, č. j. 10 Ads 99/2014 - 44, předložena k rozhodnutí právní otázka, zda
„I. Je dostatečným důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného správního orgánu
proti rozsudku krajského (městského) soudu, kterým bylo zrušeno správní rozhodnutí žalovaného,
pouze potenciální možnost obživnutí zrušeného správního rozhodnutí žalovaného v důsledku zrušujícího rozsudku
Nejvyššího správního soudu? II. Je při posuzování výše uvedené otázky relevantní, zda ke zrušení správního
rozhodnutí došlo z důvodu chybného posouzení hmotně právní otázky či z procesních důvodů?“ Důvodem
pro předložení věci rozšířenému senátu bylo zjištění, že ohledně aplikace citovaných ustanovení
s. ř. s. existuje vzájemně rozporná judikatura Nejvyššího správního soudu.
[10] Nejvyšší správní soud však neshledal, že by za daných okolností bylo vhodné řízení
přerušit do doby rozhodnutí rozšířeného senátu. V posuzované věci zdejší soud dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatelky jsou naplněny.
Stěžovatelce je třeba dát za pravdu v tom, že nebezpečí hrozící v případě vydání nového
rozhodnutí ještě předtím, než zdejší soud rozhodne o předmětné kasační stížnosti stěžovatelky,
je v rozporu s principem právní jistoty a naplňuje tak znaky „nepoměrně větší újmy“ ve smyslu
ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. Zároveň Nejvyšší správní soud neshledal, že by se přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nepřiměřeným způsobem dotýkalo nabytých práv třetích
osob či bylo v rozporu s veřejným zájmem.
[11] Nejvyšší správní soud podotýká, že na shora uvedeném nemění nic ani skutečnost,
že krajský soud ve výroku napadeného rozsudku uvedl, že ruší rozhodnutí stěžovatelky „pro vady
řízení“. V daném případě spatřuje Nejvyšší správní soud reálnost naznačené hrozby
ve skutečnosti, že krajský soud v napadeném rozsudku prezentoval odlišný právní názor
na výklad ustanovení §32 odst. 4 ve spojení s §20 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění,
dle něhož má stěžovatelka započítat také dobu péče o dítě manžela v době před uzavřením
manželství, zatímco stěžovatelka zastává názor, že dobou péče o nezletilé dítě manžela
se ve smyslu citovaných ustanovení rozumí pouze doba péče za trvání manželství. Právě
zde se nachází jádro sporu. Vyhodnotí-li Nejvyšší správní soud tuto otázku shodně
se stěžovatelkou, přičemž v mezidobí stěžovatelka znovu rozhodne v souladu se závazným
právním názorem krajského soudu, nastane shora zmiňovaný negativní stav. Proto Nejvyšší
správní soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
[12] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2015
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu