ECLI:CZ:NSS:2015:6.AS.110.2015:8
sp. zn. 6 As 110/2015 - 8
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: P. Č., ve věci
podání žalobce ze dne 30. 1. 2014, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 21. 4. 2015, č. j. 10 Na 8/2014 – 65,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále též „stěžovatel“) požádal v řízení vedeném na základě jeho podání ze dne
30. 1. 2014 o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Krajský soud v Českých
Budějovicích (dále jen „krajský soud“) rozhodl asistentkou soudce JUDr. T. P. tak, že žádost o
osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce usnesením ze dne 20. 2. 2014, č. j. 10
Na 8/2014 – 5, zamítl.
[2] Proti tomuto usnesení podal stěžovatel námitky dle §9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb.,
o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících
zákonů (dále jen „zákon o vyšších soudních úřednících“). Krajský soud námitky odmítl
pro neodstranění vad usnesením ze dne 8. 4. 2014, č. j. 10 Na 8/2014 – 22. Toto usnesení bylo
zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2014, č. j. 5 As 83/2014 – 8.
[3] Krajský soud o námitkách rozhodl znovu tak, že usnesením ze dne 30. 10. 2014,
č. j. 10 Na 8/2014 – 40, vyslovil nicotnost usnesení ze dne 20. 2. 2014, č. j. 10 Na 8/2014 – 5.
Následně usnesením ze dne 1. 12. 2014, č. j. 10 Na 8/2014 – 46, zamítl žádost stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Obě usnesení krajského soudu byla
zrušena rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2015, č. j. 5 As 189/2014 – 16.
Nejvyšší správní soud konstatoval, že krajský soud nemohl vyslovit nicotnost usnesení krajského
soudu dle §76 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ale měl
postupovat dle §9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících a rozhodnutí vydané asistentkou
soudce potvrdit nebo změnit. Z tohoto důvodu nemohl krajský soud ani opětovně rozhodnout
o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, o níž již bylo
rozhodnuto usnesením asistentky soudce, aniž by v souladu s §9 odst. 2 zákona o vyšších
soudních úřednících rozhodl o námitkách proti tomuto usnesení. Nejvyšší správní soud dále
konstatoval: „V této souvislosti ovšem zdejší soud nad rámec důvodů tohoto rozhodnutí podotýká, že podle §36
odst. 3 s. ř. s. a §35 odst. 8 s. ř. s. o žádosti o osvobození od soudních poplatků a o návrhu na ustanovení
zástupce z řad advokátů rozhoduje předseda senátu (a nikoli senát), což však nelze vykládat tak, že jde o věci,
v nichž je úkon zvláštním zákonem výslovně svěřen soudci ve smyslu §11 písm. l) zákona o vyšších soudních
úřednících.“
[4] Krajský soud, jsa vázán výše uvedeným právním názorem Nejvyššího správního soudu,
rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Marií Trnkovou o námitkách stěžovatele usnesením
ze dne 21. 4. 2015, č. j. 10 Na 8/2014 – 65 tak, že rozhodnutí vydané asistentkou soudce
dne 20. 2. 2014, č. j. 10 Na 8/2014 – 5, potvrdil.
[5] Krajský soud nezpochybnil nemajetnost stěžovatele, nicméně dospěl k závěru,
že jeho postup nese rysy svévolného uplatňování práva. Osvobození od soudních poplatků
je procesním institutem sloužícím k ochraně účastníka, který se nachází v tíživé finanční situaci,
před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; aplikace
tohoto institutu je však vyloučena tehdy, pokud žadatel svá práva uplatňuje svévolně
nebo šikanózním způsobem. Okolnosti, za nichž se stěžovatel ochrany svých práv domáhá,
a způsob, jakým vede své spory, takové rysy vykazují. Krajský soud poukázal na to,
že v jeho evidenci je vedeno několik set spisů, kde je stěžovatel v pozici žalobce. Pouhá
skutečnost, že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená,
že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je ovšem zjevná sériovost
a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, které se zpravidla týkají žádostí o informace
o chodu a fungování institucí. Stejně jako v předchozích sporech stěžovatele lze
i zde z jeho podání seznat, že atakuje domnělé formální nedostatky, které jsou pro řešení podstaty
sporu podružné.
[6] Stěžovatel podal proti uvedenému usnesení kasační stížnost. Z jejího obsahu vyplývá,
že považuje závěry krajského soudu za nesprávné a domáhá se zrušení napadeného usnesení.
[7] Nejvyšší správní soud předesílá, že netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost. Povinnost zaplatit poplatek má stěžovatel jen tehdy, směřuje-li kasační stížnost
proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu podaném ve věci samé či o jiném návrhu,
jenž je spojen s poplatkovou povinností (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j 1 As 196/2014 - 19). Nejvyšší správní soud dle téhož usnesení
netrval ani na povinném zastoupení advokátem (srov. §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“).
[8] Z ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. vyplývá, že účastník může být zčásti a zcela výjimečně
plně osvobozen od soudních poplatků při současném splnění těchto tří předpokladů: a) podání
žádosti o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně
neúspěšný, c) doložení nedostatku prostředků. Mimo toto ustanovení se dílčím způsobem
aplikuje za použití §64 s. ř. s. též ustanovení §138 o. s. ř., podle něhož lze přiznat účastníku
řízení osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka, a to zcela
nebo zčásti. Citované ustanovení pamatuje na situace, kdy uplatňování nebo bránění práva
před soudem nese znaky svévole (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010,
č. j. 8 As 22/2010 - 91, či rozsudek ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 - 66, publikovaný
pod č. 2601/2011 Sb. NSS).
[9] Nejvyšší správní soud připomíná, že procesní aktivitu stěžovatele opakovaně vyhodnotil
jako zneužití práva - např. v rozsudku ze dne 19. 7. 2012, č. j. 3 As 59/2012 – 7, či v usnesení
ze dne 30. 8. 2013, č. j. 8 As 73/2013 - 12, ze dne 12. 9. 2012, č. j. 1 As 121/2012 – 22,
v poslední době též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2015,
č. j. 9 As 3/2015 - 13 a č. j. 9 As 6/2015 - 14, ze dne 21. 5. 2015, č. j. 9 As 112/2015 – 8,
nebo ze dne 18. 6. 2015, č. j. 9 As 129/2015 - 12. Rovněž v dané věci podání stěžovatele ze dne
30. 1. 2014 nese znaky zneužití práva, neboť jím opakovaně vytýká nedostatky v doručování
písemností na jím udanou adresu Poste restante České Budějovice (konkrétně navrhuje předběžným
opatřením uložit jednak České poště v Českých Budějovicích, aby nevracela jakékoli soudní písemnosti
jemu doručované soudy před uplynutím 10 dnů z důvodu užití podle něho vadného typu obálky, dále aby soud
přikázal MS ČR a předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 1, aby do doby rozhodnutí soudu o žalobě okamžitě
zastavili tisk, distribuci a používání obálky se zeleným pruhem typu III., anebo provedli organizační opatření,
aby na určených obálkách pro doručování písemností fyzickým osobám nebyl viditelný pokyn poště „neukládat“.
Navrhovaným petitem rozsudku se domáhá, aby soud zakázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby pokračoval
v porušování žalobcova práva na řádné doručení písemností soudu a na racionální styk se soudem a aby obnovil
stav před zásahem ke dni, kdy dal pokyn používat vadné obálky…, a dále aby soud určil, že pokyn MS ČR
č. j. 58/2009-OD-Org. i následný měnící pokyn MS č. j. 145/11-OD-ST, určený všem soudům mimo
nejvyšších, je v naprostém nesouladu s právním řádem ČR, a jeho aplikací bylo soustavně porušováno právo
žalobce na řádné doručení). Stereotypnost výhrad vůči postupu soudů vyplývá z jeho reakce na výzvy
soudu mu řádně doručené i z podané kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození
od soudních poplatků, kdy toto usnesení napadá z důvodu podle něho „nesprávného zapsání
jeho podání do rejstříku Na“, arogance a ignorování rozhodnutí tohoto soudu, absence označení
odpůrce a rozhodnutí o nákladech, ačkoli obsah konkrétního spisu v této věci jim neskýtá oporu.
[10] Nejvyšší správní soud se s krajským soudem ztotožnil v tom, že stěžovatel
i v projednávané věci uplatňuje svá práva obdobným způsobem, jakým běžně vede spory
na různých stupních správního soudnictví. Nejvyšší správní soud je názoru, že stěžovateli
za uvedených okolností dobrodiní státu v podobě osvobození od soudních poplatků nepřísluší,
a proto v postupu krajského soudu neshledal žádné pochybení. Procesní postup krajského soudu
při rozhodování o námitkách dle §9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících
potom vycházel ze závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu, formulovaného
v rozsudku ze dne 16. 3. 2015, č. j. 5 As 189/2014 – 16.
[11] Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost proti napadenému usnesení krajského soudu není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti vychází z §60 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto podle §60 odst. 1 s. ř. s. právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2015
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu