ECLI:CZ:NSS:2015:6.AS.161.2015:16
sp. zn. 6 As 161/2015 - 16
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: Nemocnice
Znojmo, příspěvková organizace, IČO: 000 92 584, se sídlem MUDr. Jana Janského 11,
Znojmo, zastoupena Mgr. Janem Tejkalem, advokátem, se sídlem Helfertova 2040/13, Brno,
proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída kpt. Jaroše 7, Brno,
týkající se žaloby proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 3. 4. 2015, č. j. ÚOHS-
R113/2014/VZ-8346/2015/322/IJu, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 1. 7. 2015, č. j. 31 Af 25/2015 – 41,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2015, č. j. 31 Af 25/2015 – 41, se ruší
a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou ze dne 28. 5. 2015, doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“)
29. 5. 2015, se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozhodnutí předsedy
žalovaného ze dne 3. 4. 2015, č. j. ÚOHS-R113/2014/VZ-8346/2015/322/IJu, jímž byl
zamítnut rozklad a potvrzeno rozhodnutí žalovaného, kterým byla stěžovatelce uložena pokuta
ve výši 45.000 Kč za spáchání správního deliktu dle ust. §120 odst. 1 písm. a) zákona
č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách.
[2] Usnesením krajského soudu ze dne 5. 6. 2015, č. j. 31 Af 25/2015 – 38 byla stěžovatelka
vyzvána k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení.
Podle doručenky založené v soudním spise krajského soudu bylo toto usnesení stěžovatelce
prostřednictvím jejího právního zástupce doručeno elektronicky do datové schránky dne
9. 6. 2015.
[3] Usnesením ze dne 1. 7. 2015, č. j. 31 Af 25/2015 – 41 (dále jen „napadené usnesení“)
krajský soud řízení o správní žalobě zastavil, jelikož lhůta stanovená soudem k zaplacení
soudního poplatku marně uplynula a stěžovatelka soudní poplatek nezaplatila. Napadené
usnesení bylo doručeno do datové schránky zástupce stěžovatelky dne 2. 7. 2015.
[4] Stěžovatelka podala proti napadenému usnesení krajského soudu včasnou kasační stížnost
s odkazem na důvod dle §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), tj. pro nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení. Důvodem nezákonnosti
napadeného usnesení je skutečnost, že soudní poplatek byl v plné výši zaplacen dříve,
než napadené usnesení nabylo právní moci, neboť soudní poplatek byl uhrazen v den,
kdy napadené usnesení nabylo právní moci (dne 2. 7. 2015). K včasnosti zaplacení soudního
poplatku odkazuje stěžovatelka na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2008,
č. j. 5 Afs 1/2007 – 172. Navrhuje tudíž, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil.
[5] Kasační stížnost je důvodná.
[6] Podle §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“) platí, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud,
který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci,
a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Z ustálené judikatury
Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že „učinil-li žalobce platbu soudního poplatku vylepením
kolkových známek na podatelně soudu v den, kdy usnesení o zastavení řízení pro nesplnění poplatkové povinnosti
nabylo právní moci, je namístě postup soudu dle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích“ (viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2007, č. j. 5 Afs 112/2006 – 42). Uvedené reflektoval
i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. 11. 2007, Pl. ÚS 2/07, v němž uvedl, že nové znění
§9 odst. 7 věty prvé zákona o soudních poplatcích přináší „proti předchozímu, Ústavním soudem
kritizovanému stavu, ve své podstatě změnu nejen formální, neboť nyní je možné poplatek zaplatit dodatečně
do nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení a ve správním soudnictví toto usnesení nabývá právní moci
doručením. To umožňuje zaplatit poplatek ze žaloby dodatečně, i když nejpozději týž den, kdy došlo k doručení
usnesení. Oproti předcházející právní úpravě, kdy bylo možno poplatek ze správní žaloby dodatečně zaplatit
jen ve lhůtě stanovené soudem ve výzvě, se nyní výzvou stanovená lhůta fakticky prodlužuje ještě o dobu,
kterou bude správnímu soudu trvat vydání usnesení, resp. jeho doručení, což není dle přesvědčení Ústavního soudu
doba zanedbatelná“.
[7] Ze soudního spisu Krajského soudu v Brně zjistil Nejvyšší správní soud, že napadené
usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 2. 7. 2015. Soudní poplatek v předepsané výši
byl uhrazen na podatelně krajského soudu stejného dne, tedy 2. 7. 2015. Bylo tedy na místě,
aby krajský soud postupoval dle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích a napadené usnesení
sám zrušil a v řízení pokračoval s tím, že poplatková povinnost byla řádně splněna.
[8] Ustanovení §9 odst. 7 věta prvá zákona o soudních poplatcích hovoří o tom, že usnesení
o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal. Nejvyšší správní soud
však dané ustanovení vykládá extenzivně, a to tak, že pokud takové usnesení krajský soud
v rozporu se zákonem nezruší, zruší takové usnesení krajského soudu na základě podané kasační
stížnosti Nejvyšší správní soud (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2008,
č. j. 1 As 31/2008 – 41). Obdobně zdejší soud postupoval i v rozsudcích ze dne 17. 7. 2008,
č. j. 9 Afs 53/2008 - 37 a č. j. 9 Afs 54/2008 - 37, které v obou případech odůvodnil tak,
že „[p]okud by v posuzovaném případě Nejvyšší správní soud ponechal v platnosti přezkoumávané usnesení
krajského soudu o zastavení řízení, dopustil by se v intencích shora nastíněných ústavněprávních hledisek chybné
interpretace dotčeného ustanovení zákona o soudních poplatcích“ (Nejvyšší správní soud zde odkazuje
na judikaturu Ústavního soudu zakazující přepjatý formalismus). Stejným způsobem rozhodl
zdejší soud rozsudky č. j. 5 Afs 112/2006 - 41 ze dne 29. 3. 2007 a č. j. 5 Afs 70/2006 - 70 ze dne
30. 11. 2006 (zde se v obou případech odvolal na zásadu procesní ekonomie) nebo
č. j. 8 Afs 102/2006 - 43 ze dne 9. 10. 2007 (zde svůj postup nijak blíže neodůvodnil).
[9] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že napadené usnesení o zastavení řízení
je nezákonné podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., pročež kasační stížnosti podle §110 odst. 1
s. ř. s. vyhověl a napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O případné náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2015
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu