ECLI:CZ:NSS:2015:6.AS.186.2015:17
sp. zn. 6 As 186/2015 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci
žalobce: P. P., zastoupeného Mgr. Michalem Přibilem, advokátem se sídlem Kopřivnice,
Kadláčkova 894, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava,
28. října 117, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. července 2014, č. j. MSK
88766/2014, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 29. června 2015, č. j. 20 A 34/2014 - 28, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Magistrát města Frýdek-Místek (dále též „magistrát“) uznal žalobce vinným ze spáchání
přestupku proti občanskému soužití spočívajícího v drobném ublížení na zdraví s následnou
škodou ve výši 19 245 Kč, a to podle §49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
ve znění pozdějších předpisů. Přestupku se měl žalobce dopustit dne 3. října 2013 v době kolem
7:00 hodin v obci Kozlovice, na pozemku v okolí budov č. p. X a Y, tím, že při vytýkání stání
vozidel před dílnou J. N. skřípnul J. N. prsty levé ruky silným tlačením do dveří automobilu,
ve kterém poškozený seděl, a poté, co poškozený z vozu vystoupil, jej žduchnul na sloupek plotu
a sápal se mu rukama do obličeje, přičemž tímto jednáním mu způsobil zranění v podobě
zhmoždění měkkých tkání a krevní podlitiny v oblasti 2. a 3. prstu levé ruky, zhmoždění měkkých
tkání v oblasti hrudní páteře a povrchní oděrky v oblasti obličeje. Toto zranění si vyžádalo
lékařské ošetření a poškozený dále uplatnil vzniklou škodu spočívající v ušlé mzdě, poškození
brýlí a cestovních výlohách spojených s cestami na ošetření. Za uvedený přestupek byla žalobci
rozhodnutím magistrátu ze dne 15. května 2014, č. j. MMFM 60836/2014, uložena pokuta
ve výši 2 500 Kč a povinnost zaplatit státu náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč.
Rozhodnutí bylo doručeno žalobci do vlastních rukou dne 29. května 2014.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí včas odvolání, jež bylo magistrátu doručeno
dne 3. června 2014. Dne 13. června 2014 obdržel magistrát plnou moc ze dne 11. června 2014,
jíž žalobce zmocnil advokáta Mgr. Michala Přibila k zastupování v předmětném správním řízení,
a to spolu s podáním označeným jako „odvolání proti rozhodnutí o přestupku ze dne
15. května 2014, č. j. MMFM 60836/2014“. Advokát žalobce uvedl, že s tímto rozhodnutím
nesouhlasí a odvolání zdůvodní ve lhůtě 15 dnů. Dopisem ze dne 18. června 2014 magistrát
advokátovi žalobce sdělil, že žalobce podal odvolání již dne 3. června 2014 a že toto odvolání
má náležitosti dle §82 odst. 2 správního řádu. Dopisem doručeným magistrátu dne
23. června 2014 žalobce osobně sdělil správnímu orgánu I. stupně, že vzhledem k tomu,
že jej správní orgán nevyzval dle §37 odst. 3 správního řádu k odstranění vad jeho odvolání,
budou nedostatky odvolání odstraněny jeho advokátem v přiměřené lhůtě. Žádá proto správní
orgán o posečkání s předáním spisu nadřízenému orgánu. Dne 4. července 2014 obdržel
magistrát podání žalobcova advokáta označené jako „doplnění odvolání proti rozhodnutí
o přestupku“. V něm uvedl některé námitky, které nebyly předmětem jeho původního odvolání,
zejména zpochybňoval věrohodnost svědků, k čemuž navrhl důkaz rozsudkem Okresního soudu
ve Frýdku-Místku ze dne 27. dubna 2012, č. j. 1 T 38/2012 - 154, dále navrhoval provést důkaz
znaleckým posudkem ohledně posouzení, zda zranění prstů odpovídá ději popsanému
poškozeným, a konečně předložil jako důkaz lékařskou zprávu o svém vlastním zranění
(podvrtnutí zápěstí pravé ruky), jež mu měl způsobit poškozený během jejich střetu. Žalovaný
podané odvolání zamítl s tím, že jeho doplněním se odmítl zabývat, neboť bylo uplatněno
opožděně.
[3] Krajský soud v Ostravě vyhověl podané žalobě a rozhodnutí žalovaného zrušil. Žalovaný
se podle krajského soudu měl zabývat všemi odvolacími námitkami a důkazními návrhy,
a to i těmi, které žalobce uplatnil prostřednictvím svého právního zástupce v doplnění
svého odvolání. Rozhodnutí žalovaného označil proto krajský soud za nepřezkoumatelné.
[4] Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž požádal o přiznání odkladného účinku. Poukázal na to, že pokud by odkladný účinek nebyl
kasační stížnosti přiznán, byl by povinen znovu ve věci rozhodnout v souladu s právním názorem
krajského soudu. Pokud by byl následně se svou kasační stížností úspěšný a Nejvyšší správní
soud by zrušil rozsudek krajského soudu, byl by krajský soud vázán odlišným právním názorem
Nejvyššího správního soudu (což implikuje „obživnutí“ původního správního rozhodnutí
o přestupku, takže by vedle sebe stála dvě rozhodnutí v téže věci). Žalovaný k tomu poukázal
na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. května 2013, č. j. 6 As 61/2013 - 20.
[5] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Otázce, za jakých okolností lze přiznat odkladný účinek kasační stížnosti podané
žalovaným správním orgánem, se věnoval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu
ve svém nedávném usnesení ze dne 1. července 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58. Dospěl k závěru,
že hrozba existence dvou odlišných správních rozhodnutí v téže věci není sama o sobě důvodem
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Aby mohl být žalovaný vůbec s návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti úspěšný, musel by podle rozšířeného senátu
tvrdit a prokázat, že v daném případě hrozí (nikoliv bagatelní) újma veřejnému zájmu,
který žalovaný hájí. Rozšířený senát upozornil, že „újmou žalovaného … nebude ohrožení jakéhokoliv
veřejného zájmu, resp. veřejného zájmu v širším slova smyslu, tj. např. zájmu na obecném výběru daní,
na jednotném postupu správních orgánů či na procesně hladkém průběhu řízení. Ohrožení veřejného zájmu nemůže
zpravidla představovat ani přiznání a vyplacení určité částky důchodu.“ Podle rozšířeného senátu
se v zásadě musí jednat o výjimečné okolnosti, kdy v důsledku realizace rozhodnutí krajského
soudu hrozí např. poškození vzácné kulturní památky stavebními pracemi, vrácení řidičského
oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi
či udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku. Žádnou
takovouto újmu hrozící veřejnému zájmu žalovaný netvrdí.
[7] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že citovaným usnesením
č. j. 10 Ads 99/2014-58 rozšířený senát překonal mimo jiné i usnesení šestého senátu
Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 61/2013-20, na něž odkazuje v kasační stížnosti žalovaný.
Ani toto usnesení však žalovanému nesvědčilo, neboť se v něm uvádělo, že Nejvyšší správní
soud zpravidla nepřiznává odkladný účinek kasační stížnosti na návrh správního orgánu,
jestliže důvody zrušení správního rozhodnutí soudem jsou pouze procesního rázu a správnímu
orgánu nic nebrání v tom, aby – po doplnění dokazování, dání účastníkovi možnosti se vyjádřit
apod. – rozhodl ve věci stejně, jako to učinil ve zrušeném rozhodnutí. A to je i tento případ.
Prostor pro zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí magistrátu je stále otevřen. Výsledek
odvolacího řízení závisí jen na tom, jak žalovaný posoudí ty odvolací námitky, které předtím
(podle názoru krajského soudu nesprávně) opomenul. A dokonce i v případě, že by žalovaný
shledal některou z dříve opomenutých odvolacích námitek důvodnou a věc vrátil magistrátu
k novému řízení, nelze vyloučit, že magistrát po doplnění dokazování dospěje opět k závěru,
že žalobce je vinen. Lze tedy uzavřít, že hrozba existence dvou odlišných rozhodnutí v téže věci
jednak není důvodem k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a navíc v daném případě
ani tato situace nemusí reálně nastat, jelikož krajský soud žalovaného nezavázal svým právním
názorem v oblasti hmotného, nýbrž v oblasti procesního práva.
[8] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v případě
stěžovatele nejsou dány podmínky uvedené v §73 odst. 2 s. ř. s., proto návrh na přiznání
odkladného účinku zamítl. Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí
rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2015
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu