ECLI:CZ:NSS:2015:6.AS.203.2014:28
sp. zn. 6 As 203/2014 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Aero – taxi
OKR, a.s., se sídlem Tanvaldská 345, Liberec – Vratislavice nad Nisou, zastoupen JUDr. Janou
Vyšanskou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Korunní 810, Praha 10, proti žalovanému:
Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, týkající se žaloby
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2013, č. j. 20/2012-910-LET/9, o kasační stížnosti
žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2014, č. j. 11 A 9/2014 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Průběh řízení a kasační stížnost
[1] Úřad pro civilní letectví rozhodl usnesením ze dne 30. 8. 2013, č. j. 5144-13-701 tak,
že žalobce není účastníkem řízení ve věci vydání rozhodnutí o stavebním povolení pro stavbu
„Provozní hala GADBY I, letiště Hoškovice“. Žalobce podal proti uvedenému usnesení
odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 11. 2013, č. j. 20/2012-910-
LET/9.
[2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Městského soudu v Praze (dále
jen „městský soud“) dne 13. 1. 2014. Již dne 27. 11. 2013 zahájil žalovaný přezkumné řízení výše
uvedeného rozhodnutí o stavebním povolení. V rámci přezkumného řízení rozhodl žalovaný
usnesením ze dne 25. 4. 2014, č. j. 20/2012-910-LET/29 tak, že stavební povolení zrušil a řízení
o odvolání žalobce bylo zastaveno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 6. 2014.
[3] V návaznosti na procesní postup žalovaného vzal žalobce z důvodu uspokojení
navrhovatele dne 3. 7. 2014 žalobu zpět. Městský soud následně dle §47 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) napadeným rozhodnutím řízení zastavil
(výrok I.) a uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok II.).
[4] Výrok o nákladech řízení odůvodnil městský soud ustanovením §60 odst. 3 s. ř. s., podle
něhož má navrhovatel právo na náhradu nákladů řízení, vzal-li zpět návrh pro pozdější chování
odpůrce. V dané věci je zřejmé, že žalobce se domáhal účastenství v řízení o vydání stavebního
povolení na stavbu „Provozní hala GADBY I, letiště Hoškovice“. Po podání žaloby bylo
žalovaným stavební povolení zrušeno a řízení, ve kterém se žalobce domáhal svého účastenství,
bylo zastaveno. Žalobce uvedl, že je tímto rozhodnutím uspokojen. Protože však nebyl dodržen
postup, který předpokládá ustanovení §62 s. ř. s., přistoupil žalobce ke zpětvzetí žaloby.
Nicméně tento úkon učinil žalobce výlučně proto, že postupem žalovaného bylo stavební
povolení zrušeno a řízení o odvolání bylo zastaveno. Městský soud proto dospěl k závěru, že jsou
splněny podmínky stanovené v §60 odst. 3 větě druhé s. ř. s., a přiznal žalobci právo na náhradu
nákladů řízení.
[5] Proti uvedenému usnesení městského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“)
včasnou kasační stížnost, kterou opřel o ust. §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatel namítal
nesprávné posouzení právní otázky soudem a nepřezkoumatelnost z důvodu nesrozumitelnosti
vlastního odůvodnění a taktéž z toho důvodu, že v řízení před soudem došlo k zásadním vadám,
které mají za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. S kasační stížností spojil stěžovatel
návrh na přiznání odkladného účinku.
[6] Stěžovatel namítá nesprávné posouzení procesní otázky, jak postupovat v řízení
při podání žaloby ve věci, v níž současně běží z iniciativy správního orgánu přezkumné řízení.
[7] Stěžovatel dále namítá, že městský soud nesprávně aplikoval §62 s. ř. s., který je omezen
pouze na situace, kdy postupem správního orgánu k uspokojení navrhovatele nedojde k zásahu
do práv třetích osob. Rozhodnutím žalovaného v přezkumném řízení, kterým bylo zrušeno
rozhodnutí o stavebním povolení, však došlo k zásahu do práv stavebníka a §62 s. ř. s. tudíž
nelze v dané věci aplikovat. Stěžovatel má navíc za to, že k uspokojení žalobce v projednávaném
případě vůbec nedošlo. Žalobce usiloval o účastenství ve stavebním řízení a o jeho účastenství
nebylo v řízení před soudem meritorně rozhodnuto. Městský soud tak nesprávně posoudil
zrušení rozhodnutí o stavebním povolení jako uspokojení žalobce. Stěžovatel dále uvádí,
že ustanovení §60 odst. 3 věta druhá s. ř. s. lze aplikovat jen v případě zastavení řízení
dle §47 písm. b) s. ř. s. a nikoliv za situace, kdy řízení bylo zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby.
Žalobci tak byly přiznány náklady řízení neoprávněně.
[8] Městský soud odmítl návrh stěžovatele na spojení řízení vedených pod sp. zn.
6 A 14/2014 a 9 A 10/2014 sdělením, že dané věci napadly jiným senátům a jejich spojením
by bylo porušeno právo na zákonného soudce. Stěžovatel k tomu uvádí, že daná zásada se
nemůže stát „zaklínadlem“, na jehož základě by soudy odmítly aplikovat §39 odst. 1 s. ř. s.; a to
zejména v případě právnických osob v postavení ovládající a ovládané osoby zastoupených toutéž
advokátní kanceláří. Z tohoto důvodu byly také náklady řízení přiznány žalobci neoprávněně
a neodůvodněně de facto třikrát.
[9] Závěrem stěžovatel vyjádřil obavy o nebezpečí precedenčního charakteru přiznání
nákladů řízení každému, kdo se v řízení o stavebním povolení domáhá účastenství i v případech,
kdy je posléze rozhodnutí o stavebním povolení zrušeno ze zcela jiných důvodů.
[10] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti úvodem uvedl, že předmětné ustanovení
§62 s. ř. s. nebylo v řízení vůbec aplikováno a náklady řízení mu byly přiznány pro pozdější
chování odpůrce ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s. Snahou žalobce a jedinou jeho motivací bylo
docílit zrušení rozhodnutí o stavebním povolení formou odvolání z pozice účastníka řízení.
Žalobce nesouhlasí ani s ostatními úvahami stěžovatele stran uspokojení žalobce, vztahu
soudního řízení k řízení přezkumnému či spojení žalob různých subjektů ke společnému řízení.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[11] Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížnost je svou povahou mimořádným
opravným prostředkem směřujícím proti pravomocným rozhodnutím krajských soudů.
Jako taková umožňuje, aby v kasačním řízení před Nejvyšším správním soudem mohly
být posouzeny jen závažné případy nezákonností v oblasti správního soudnictví. Mezi takové
případy, kdy je kasační stížnost připuštěna, však nepatří případy zahrnuté mimo jiné
i pod ust. §104 odst. 2 s. ř. s., které lze svou povahou považovat za méně podstatné. Nejvyšší
správní soud tedy před vyřízením kasační stížnosti žalovaného musel nejprve uvážit otázku
přípustnosti podané kasační stížnosti.
[12] Podle ust. §104 odst. 2 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje
jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu. Otázkou přípustnosti
kasačního přezkumu výroku o nákladech řízení se Nejvyšší správní soud zabýval především
v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007
- 64, které bylo publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č.
2116/2010, ve kterém rozšířený senát judikoval, že: „Ustanovení §104 odst. 2 soudního řádu správního,
se vztahuje pouze na kasační stížnost podanou výlučně proti výroku o nákladech řízení“. Podle právního
názoru vysloveného v tomto usnesení zákonodárce nemínil absolutně a bezvýjimečně vyloučit
přezkum výroku o nákladech řízení, ale naopak umožnit jej tam, kde Nejvyšší správní soud
skutečně přezkoumává výrok o věci samé.
[13] Stěžovatel formálně napadá usnesení městského soudu v celém rozsahu a žádá jeho
zrušení rovněž v celém rozsahu (viz bod V. první odst. a petit kasační stížnosti vyjádřený v bodě
XII.). Nejvyšší správní soud nicméně nemůže zkoumat obsah podání stěžovatele pouze formálně,
ale musí přistoupit též k materiálnímu zhodnocení uplatňovaných námitek v tom ohledu,
jaký je jejich skutečný smysl.
[14] Výrokem I. napadeného usnesení městský soud zastavil řízení. Není pochyb o tom,
že stěžovatel vzal podáním ze dne 3. 7. 2014 svou žalobu v plném rozsahu zpět. Pro případ
zpětvzetí žaloby stanoví zákon [§47 písm. a) s. ř. s.] zcela jednoznačný postup soudu, kterým
je zastavení řízení, nejde-li o společnou žalobu více osob. Vzhledem k jednoznačnému
stěžovatelovu projevu vůle nelze mít sebemenší pochybnosti o tom, že stěžovatel nezamýšlel
nic jiného nežli dosáhnout právě zastavení řízení; městský soud tudíž následně v souladu
se zákonem řízení zastavil.
[15] Stěžovatel v kasační stížnosti nepolemizuje se samotným výrokem o zastavení řízení.
Nenapadá (nezpochybňuje) ani naplnění zákonných předpokladů pro zastavení řízení z titulu
zpětvzetí žaloby, jak jsou zakotveny v ust. §47 písm. a) větě před středníkem s. ř. s., tedy
např. zda byla či nebyla žaloba vzata skutečně zpět a zda lze účinky tohoto úkonu přičítat žalobci
apod. V kasační stížnosti lze ve vztahu k výroku I. vysledovat pouze stěžovatelem vznesené
otázky týkající se odůvodnění tohoto výroku – zda mělo být řízení zastaveno dle §47 písm. a)
s. ř. s. nebo dle §47 písm. b) s. ř. s.; tato otázka však směřuje toliko do důvodů výroku. Dále
stěžovatel vytýká městskému soudu, že nikterak nereflektoval probíhající přezkumné řízení
u stěžovatele. Přitom však neuvádí, v čem spatřuje v postupu městského soudu v tomto ohledu
pochybení ani nenastiňuje postup alternativní.
[16] Kasační stížností se tedy stěžovatel materiálně nedomáhá změny výroku napadeného
usnesení o zastavení řízení, takové tvrzení je zcela zástupné. Z obsahu stížní argumentace
vyplývá, že se stěžovatel ve skutečnosti domáhá pouze přezkoumání a zrušení výroku usnesení
městského soudu č. II., kterým mu byla stanovena povinnost nahradit žalobci náklady řízení
ve výši 13.342 Kč. Do výroku o nákladech řízení směřuje veškerá stížní argumentace – námitka
chybného výkladu pojmu „uspokojení navrhovatele“, námitka aplikace nesprávného ustanovení
zákona pří přiznání nákladů řízení i námitka nedůvodně vysokého rozsahu náhrady nákladů řízení
v důsledku zamítavého stanoviska městského soudu k návrhu na spojení řízení.
[17] Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů proto dovozuje, že kasační stížnost
stěžovatele v projednávané věci nesměřuje do výroku usnesení městského soudu o zastavení
řízení, ale že je výlučně namířena jen proti části výroku rozhodnutí o nákladech řízení (výroku
II.), k němuž se též vztahují stížnostní námitky. Taková kasační stížnost je však podle
ust. §104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná.
[18] Nejvyšší správní soud se proto z důvodu nepřípustnosti kasační stížnosti již nezabýval
stěžovatelem uplatněnými argumenty k nesprávnému právnímu postupu městského soudu při
přiznání a vyčíslení výše nákladů řízení žalobce, která byla stěžovateli stanovena k náhradě,
ani přezkoumatelností těchto závěrů, nezávisle na tom, zda by byly případně důvodné či nikoliv.
[19] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo rozhodnuto
bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů
nutných pro rozhodnutí.
[20] Nejvyšší správní soud proto z uvedených důvodů odmítl kasační stížnost jako
nepřípustnou [§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. za použití ust. §120 s. ř. s.]. Výrok o nákladech řízení
se opírá o ust. §60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. za použití ust. §120 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 27. ledna 2015
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu