ECLI:CZ:NSS:2015:7.ADS.182.2015:25
sp. zn. 7 Ads 182/2015 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: JUDr. V. A.,
zastoupený JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2015, č. j. 34 Ad
41/2013 – 41,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 31. 3. 2015, č. j. 34 Ad 41/2013 – 41, Krajský soud v Brně zrušil
rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „stěžovatelka“) ze dne 26. 8. 2013,
č. j. X, a vrátil ji věc k dalšímu řízení. Citovaným rozhodnutím stěžovatelka zamítla námitky
žalobce (dále jen „účastník řízení“) a potvrdila rozhodnutí ze dne 19. 6. 2013, č. j. X, jímž byl
starobní důchod účastníka řízení ode dne 18. 4. 1991 zvýšen na částku 2.983 Kč měsíčně
v důsledku zvýšení příplatku k důchodu podle ust. §24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., ve znění
pozdějších předpisů.
Stěžovatelka podala proti rozsudku krajského soudu v zákonné lhůtě kasační stížnost,
ve které současně navrhla, aby jí byl přiznán odkladný účinek.
Kasační stížnost nemá podle ust. §107 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom užije přiměřeně ust. §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle ust. §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s veřejným
zájmem.
Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
splnění zákonných předpokladů pro jeho přiznání uvedených v ust. §73 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatel
má povinnost tvrdit, že mu v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného
rozhodnutí hrozí újma, a to nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám. Tuto hrozbu musí také konkretizovat a prokázat.
Stěžovatelka v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedla, že zruší-li
Nejvyšší správní soud s ohledem na podanou kasační stížnost napadený rozsudek krajského
soudu, jímž bylo zrušeno její rozhodnutí, dostane se věc do stadia nového posouzení žaloby.
Pokud by však stěžovatelka v mezidobí realizovala rozsudek krajského soudu a Nejvyšší správní
soud by její kasační stížnosti vyhověl, zrušené rozhodnutí stěžovatelky by „obživlo“. Důsledkem
nového rozhodnutí krajského soudu, vázaného právním názorem Nejvyššího správního soudu,
by již ovšem nebylo zrušení rozhodnutí vydaného v mezidobí. Nastala by tak situace,
kdy by vedle sebe existovala dvě rozhodnutí o téže věci, přičemž se jedná o nežádoucí výsledek,
který je existujícími procesními instituty prakticky neřešitelný. Takový stav podle názoru
stěžovatelky naplňuje pojem „nepoměrně větší újma“ ve smyslu ust. §73 odst. 2 s. ř. s. Přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Jak již dříve Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích vyslovil, poskytují soudy
ve správním soudnictví primárně ochranu subjektivním veřejným právům a institut odkladného
účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce - účastníka správního
řízení - před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého rozhodnutí, jsou-li pro to splněny
zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy je možno dovozovat vznik nepoměrně větší újmy
správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, tak jsou nepochybně představitelné na straně správního orgánu
v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce (srv. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 9. 2006, č. j. 6 Ads 99/2006 - 33, publ. pod č. 1669/2008 Sb. NSS,
či usnesení ze dne 5. 1. 2005, č. j. 1 Afs 106/2004 - 49, publ. pod č. 982/2006 Sb. NSS).
Návrh stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je třeba hodnotit
v souladu s názorem vyjádřeným v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, v němž byl formulován závěr, že „[p]rocesní situace,
kdy žalovaný správní orgán na základě pravomocného rozsudku krajského soudu vydá ve správním řízení znovu
rozhodnutí, které posléze nabude právní moci, následně či mezitím Nejvyšší správní soud tento rozsudek
krajského soudu zruší a věc mu vrátí k novému projednání, jistě není žádoucí. O žalobě je však třeba znovu
rozhodnout v souladu se závazným právním názorem kasačního soudu, což mj. znamená ‚obživnutí? původně
zrušeného rozhodnutí správního orgánu (srov. usnesení rozšířeného senátu ve věci sp. zn. 2 Ans 3/2006).
Obtížně řešitelná procesní situace není bezprostředním ohrožením důležitého veřejného zájmu. Dodržení
závazného právního názoru a v tomto důsledku pouhá hrozba existence dvou rozhodnutí ve stejné věci, včetně dvou
protichůdných hmotněprávních rozhodnutí, nemůže proto pro žalovaného bez dalšího představovat újmu dosahující
intenzity požadované pro přiznání odkladného účinku. Považovala – li by se pouhá hrozba existence dvou
odlišných rozhodnutí sama o sobě za újmu, musel by být odkladný účinek přiznáván téměř ke každé žádosti
správního orgánu, jehož rozhodnutí bylo krajským soudem zrušeno. Tento postup by odporoval shora popsanému
smyslu a účelu zákonné úpravy a mohl by vést i k nerovnosti stran, tj. k porušení §36 odst. 1 s. ř. s. Zatímco
žalobce by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dosáhl jen za skutečně výjimečných okolností,
žalovanému by ve většině případů stačilo pouze to, že krajský soud jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Přestože je nutno existenci dvou rozhodnutí v téže věci hodnotit jako negativní, jedná
se o důsledek povahy kasační stížnosti jako mimořádného opravného prostředku. Pokud by správní orgány neměly
být vázány pravomocnými rozhodnutími krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce
musel zcela změnit koncepci kasační stížnosti jako opravného prostředku proti pravomocným rozhodnutím
krajských soudů.“ Z citovaného usnesení tak vyplývá, že v dané věci, kdy nelze vyloučit existenci
dvou protichůdných správních rozhodnutí v téže věci, nejedná se o takový stav, který by bylo
možno považovat za újmu dosahující intenzity požadované pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu ust. §73 odst. 2 s. ř. s.
je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatelku nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám – v daném případě zejména účastníkovi
řízení, 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Nejvyšší správní soud s ohledem na citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu dospěl k závěru, že v daném případě nebyla splněna první z podmínek
pro přiznání odkladného účinku podle ust. §73 odst. 2 s. ř. s., jelikož hrozba existence dvou
odlišných správních rozhodnutí v téže věci nepředstavuje sama o sobě újmu dosahující intenzity
požadované pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. S ohledem na nesplnění již první
z podmínek podle citovaného ustanovení, Nejvyšší správní soud se již nezabýval tím, zda
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nejsou splněny
podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu ust. §73 ve spojení
s §107 s. ř. s., a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 16. července 2015
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu