ECLI:CZ:NSS:2015:7.ADS.213.2015:20
sp. zn. 7 Ads 213/2015 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Ing. P. B.,
zastoupený Mgr. Lukášem Krumlem, advokátem se sídlem Panská 1, Praha 1, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2015, č. j. 4 Ad 22/2014 –
32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti ve výši 1.000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce
žalobce, advokáta Mgr. Lukáše Krumla.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 7. 2015, č. j. 4 Ad 22/2014 – 32, zastavil
řízení o žalobě, kterou se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí České
správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 4. 2014, č. j. 42000/002762/14/010/NT, jímž bylo
zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne
20. 2. 2014, č. j. 42013/180-6302-2.1.2012-20/14-RN-Sch/5, kterým mu byla podle ust. §126
odst. 1 a 4 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů,
uložena povinnost uhradit regresní náhradu v celkové výši 267.520 Kč.
V odůvodnění napadeného usnesení městský soud uvedl, že stěžovatel při podání žaloby
nezaplatil soudní poplatek, a proto byl vyzván usnesením ze dne 12. 6. 2015,
č. j. 4 Ad 22/2014 - 29, k jeho zaplacení s poučením, že soud řízení zastaví, nebude-li soudní
poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen. Jelikož stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek
nezaplatil, městský soud v souladu s ust. §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), rozhodl o zastavení řízení.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
podle ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. V kasační stížnosti uvedl, že „důvodem pro zastavení řízení je
skutečnost, že nebyl zaplacen ve lhůtě soudem určený soudní poplatek splatný podáním návrhu na zahájení řízení,
kdy výzva k jeho zaplacení byla soudem vydána dne 12. 6. 2015. Žalobce vzhledem k čerpání dovolené uhradil
soudní poplatek až po této lhůtě, s prodlením v řádu dnů, ke dni podání kasační stížnosti však byl již uhrazen
a pro zastavení řízení tak není dán důvod.“ Proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud
usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený usnesení v souladu s ust. §109 odst. 3
a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom
sám neshledal vady uvedené v odst. 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle obsahu soudního spisu podal stěžovatel dne 4. 6. 2014 žalobu aniž by zaplatil
soudní poplatek. Městský soud ho proto usnesením ze dne 12. 6. 2015, č. j. 4 Ad 22/2014 – 29,
vyzval k zaplacení soudního poplatku, a to ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení. Toto usnesení bylo
zástupci stěžovatele doručeno dne 23. 6. 2015. Protože soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě
zaplacen, městský soud usnesením ze dne 22. 7. 2015, č. j. 4 Ad 22/2014 – 32, rozhodl
o zastavení řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 27. 7. 2015. Podle záznamu o složení
ze dne 3. 8. 2015, byl soudní poplatek uhrazen až dne 31. 7. 2015.
Podle ust. §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud
vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud
řízení zastaví.
Předpokladem pro zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku tedy je,
že stěžovatel byl k jeho zaplacení vyzván, byl poučen o následcích nesplnění dané výzvy a lhůta
určená k zaplacení poplatku marně uplynula. V této souvislosti lze odkázat
na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. na rozsudek ze dne 26. 1. 2006,
č. j. 1 As 27/2005 - 87, ve kterém byl vysloven závěr, že „předpokladem zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku (§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) je nejen to, že poplatek nebyl zaplacen, ale také to,
že účastník byl k jeho zaplacení vyzván a poučen o následcích nesplnění výzvy (odst. 3 tamtéž) a že marně
uplynula lhůta k zaplacení.“
Podle názoru Nejvyššího správního soudu byly v daném případě všechny uvedené
podmínky splněny. Městský soud zaslal zástupci stěžovatele výzvu k zaplacení soudního poplatku
ve stanovené lhůtě s poučením o následcích jeho nezaplacení. Povinnost zaplatit soudní poplatek
přitom nastává u zastoupeného účastníka řízení doručením výzvy jeho zástupci (srov. rozsudek
rozšířeného senátu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 2 Afs 187/2004 - 69, publ. pod č. 726/2005 Sb. NSS).
Pokud tedy stěžovatel na výzvu k zaplacení soudního poplatku nijak nereagoval, postupoval
městský soud v souladu s ust. §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, když rozhodl o zastavení
řízení o žalobě.
K tomu je třeba poukázat i na konstantní judikaturu Ústavního soudu (např. nález ze dne
13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07) a Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne
17. 4. 2008, č. j. 5 Afs 1/2007 - 172), z níž vyplývá, že poplatkovou povinnost lze splnit
i dodatečně na výzvu soudu, ale nejpozději týž den, kdy nabylo usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku právní moci, tj. kdy bylo usnesení o zastavení řízení doručeno
stěžovateli. Z hlediska včasnosti splnění poplatkové povinnosti je rozhodný den, kdy je částka
skutečně připsána na účet soudu. Dokladem potvrzujícím zaplacení soudního poplatku je
v takovém případě záznam o složení, který vyhotovuje účtárna soudu a který je zakládán
do soudního spisu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2013,
č. j. 1 As 52/2013 - 23). V daném případě tak bylo možno zaplatit soudní poplatek nejpozději
dne 27. 7. 2015, tj. do okamžiku nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení, což se nestalo.
Jeho zaplacení až dne 31. 7. 2015 už tedy nemělo pro řízení o žalobě žádnou relevanci.
S ohledem na výše uvedené není usnesení městského soudu nezákonné z důvodů
namítaných v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto podle ust. §110 odst. 1 věta druhá
s. ř. s. kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou. Učinil tak postupem podle ust. §109
odst. 2 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla
bez jednání.
Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo rozhodnuto
bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů
nutných pro rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a České správě sociálního zabezpečení žádné
náklady s tímto řízením nevznikly.
Protože nebylo rozhodováno o návrhu na přiznání odkladného účinku, Nejvyšší správní
soud rozhodl podle ust. §10 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích, o vrácení
zaplaceného soudního poplatku za tento návrh.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu