ECLI:CZ:NSS:2015:7.AS.107.2014:36
sp. zn. 7 As 107/2014 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyň: a) A.
P. b) Ing. R. H., c) K. Z., všechny zastoupeny JUDr. Miroslavem Muchnou, advokátem se
sídlem Vídeňská 181, Klatovy, proti žalovanému: Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, se sídlem
Radobyčická 2465/12, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň proti usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2014, č. j. 30 A 5/2012 - 147,
takto:
Věc se p o s t u p u je rozšířenému senátu.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) domáhají
u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2014, č. j. 30 A 5/2012 - 147 (dále jen „napadené usnesení“), a věc
vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) napadeným usnesením odmítl žalobu,
kterou se stěžovatelky domáhaly ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který
spatřovaly v neprovedení zápisu změny vlastnického práva záznamem a ve vrácení listin, které
měly být podkladem k provedení záznamu.
Krajský soud při svém rozhodování dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně,
po uplynutí objektivní dvouleté lhůty k jejímu podání. Rozhodnutími Okresního úřadu
v Klatovech – pozemkového úřadu ze dne 3. 11. 1995, resp. 6. 11. 1995, č.j. PÚ 5604/95 D, resp.
č.j. PÚ 5604/95 B, došlo k vydání v těchto rozhodnutích specifikovaných pozemků žalobkyním,
případně jejich právním předchůdcům. Po vydání těchto rozhodnutí došlo k pochybnostem stran
specifikace rozsahu vydaných pozemků. Proto byl zpracován Geometrický plán pro rozdělení
pozemku č. 210/1107/2007 a vydána listina Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu
Klatovy, ze dne 23. 4. 2003, č.j. PÚ 5604/92, označená jako „Upřesnění rozhodnutí vydaných
Pozemkovým úřadem v Klatovech v roce 1995 pod čj. PÚ 5604/92 A – D“. Podstatou tvrzení
stěžovatelek bylo to, že jim na základě těchto listin (a usnesení soudů v dědických věcech) svědčí
vlastnické právo k většímu počtu pozemků, než k jakému je opravňují zápisy v katastru
nemovitostí. Podle krajského soudu došlo k ukončení řízení stran vlastnických práv založených
rozhodnutími ze dne 3. 11. 1995 a 6. 11. 1995, upřesněných listinou Ministerstva zemědělství
ze dne 23. 4. 2003, ke dni 12. 5. 2003. Od tohoto data počala plynout objektivní lhůta pro podání
žaloby, protože k tomuto datu mohlo dojít k případnému nezákonnému zásahu majícímu podobu
nezapsání vlastnického práva v rozsahu, v jakém jej stěžovatelky následně požadovaly zapsat
v roce 2011. Zákonná objektivní lhůta tak uplynula 12. 5. 2005.
Při předběžném hodnocení zákonnosti napadeného usnesení krajského soudu sedmý
senát Nejvyššího správního soudu zjistil, že v judikatuře zdejšího soudu existují názorové rozpory
v otázce běhu lhůt pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem (dle ust. §84 odst. 1
s. ř. s.), spočívajícím v neprovedení zápisu práv do katastru nemovitostí záznamem.
Sedmý senát ve svém rozsudku ze dne 28. 4. 2011, č. j. 7 Aps 2/2011 - 53, dospěl
k závěru, že subjektivní lhůta pro podání žaloby počala běžet doručením sdělení katastrálního
úřadu o tom, že provedení zápisu do katastru nemovitostí záznamem není možné. Lhůta tedy
počala běžet 12. 1. 2010 a uplynula 12. 3. 2010, tj. před podáním žaloby. Sedmý senát zároveň
poznamenal, že tímto není definitivně znemožněno bránit se proti postupu katastrálního úřadu.
Žalobce může podat nový „návrh“ na provedení zápisu do katastru nemovitostí záznamem
a po obdržení nového sdělení katastrálního úřadu mu poběží nová lhůta pro podání žaloby.
Sedmý senát tedy fakticky dovodil, že každé další odmítnutí provedení zápisu je samostatným
nezákonným zásahem. Východiskem byla skutečnost, že každý takovýto nový zásah může
spočívat na jiných rozhodných skutečnostech.
První senát naopak v rozsudku ze dne 23. 5. 2013, č. j. 1 Aps 2/2013 - 24, dospěl
k závěru, že rozhodující pro běh lhůt pro podání žaloby v podobném případě bylo první sdělení
katastrálního úřadu, z něhož se žalobkyně dozvěděla o neprovedení zápisu do katastru
nemovitostí formou záznamu. Podle prvního senátu neměla na běh lhůt pro podání žaloby vliv
skutečnost, že žalobkyně podala nový návrh, jímž se domáhala provedení zápisu do katastru
nemovitostí záznamem a kterému katastrální úřad přípisem nevyhověl. První senát proto dospěl
k závěru, že před podáním žaloby uplynula subjektivní i objektivní lhůta pro její podání.
Rozsudky sedmého a prvního senátu jsou tedy ve vzájemném rozporu.
Vedle toho má sedmý senát za to, že oba rozsudky jsou v rozporu s rozsudkem šestého
senátu ze dne 26. 6. 2013, č. j. 6 Aps 1/2013 - 51. Ačkoliv šestý senát nerozhodoval přímo
o nezákonném zásahu spočívajícím v neprovedení zápisu do katastru nemovitostí záznamem,
dospěl k obecnému závěru, že subjektivní ani objektivní lhůta pro podání žaloby nemůže
uplynout, dokud tento zásah trvá.
Právě v případě zásahu spočívajícího v neprovedení zápisu do katastru nemovitostí
záznamem by se mělo jednat o trvající zásah, jak jej měl na mysli šestý senát. V tomto směru lze
poukázat také na rozsudek osmého senátu ze dne 31. 10. 2013, č. j. 8 Aps 8/2012 - 28, který mezi
ony trvající zásahy zařadil právě zásahy způsobené nečinností správního orgánu.
Kromě toho má sedmý senát za to, že rozsudek šestého senátu je v rozporu s judikaturou
týkající se běhu lhůt pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím
v zahájení a provádění daňové kontroly. Rozšířený senát ve svém usnesení ze dne 31. 8. 2005,
č. j. 2 Afs 144/2004 - 110, považoval zahájení a provádění daňové kontroly jako celek za jediný
nezákonný zásah. Dospěl přitom k závěru, že objektivní lhůta počíná běžet okamžikem oznámení
o provedení daňové kontroly, sdělení o jejím obsahu, popř. okamžikem faktického zahájení
a vymezení kontroly. Počátek běhu subjektivní lhůty pak odvodil od vědomosti o vyřízení
námitek proti postupu pracovníka správce daně. Z usnesení rozšířeného senátu neplyne, že by
trvání daňové kontroly mělo mít vliv na běh těchto lhůt. Proto také například devátý senát
v rozsudku ze dne 9. 8. 2012, č. j. 9 Aps 3/2012 - 26, shledal žalobu směřující proti nezákonnému
zásahu spočívajícímu v provádění daňové kontroly opožděnou, aniž by se zabýval otázkou trvání
zásahu v době podání žaloby. Je-li však provádění daňové kontroly považováno za jediný zásah,
musí se zjevně jednat o zásah trvající, jak jej měl na mysli šestý senát.
Vzhledem k tomu, že je v judikatuře Nejvyššího správního soudu odlišně posuzována
výše uvedená právní otázka, sedmý senát věc v souladu s ust. §17 s. ř. s. postoupil rozšířenému
senátu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Rozšířený senát bude ve věci rozhodovat ve složení: JUDr. Josef Baxa, JUDr. Jana
Brothánková, JUDr. Zdeněk Kühn, JUDr. Barbara Pořízková, Mgr. Aleš Roztočil, JUDr. Karel
Šimka, JUDr. Jaroslav Vlašín. Účastníci mohou namítnout podjatost těchto soudců
(§8 odst. 1 s. ř. s.) do jednoho týdne od doručení tohoto usnesení. V téže lhůtě mohou účastníci
rovněž podat svá vyjádření k právním otázkám předkládaným rozšířenému senátu.
V Brně dne 15. ledna 2015
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu