ECLI:CZ:NSS:2015:7.AS.122.2015:21
sp. zn. 7 As 122/2015 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: J. R., zastoupen
JUDr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka
v Pardubicích ze dne 18. 3. 2015, č. j. 52 A 62/2014 - 82,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši
5.000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 13. 5. 2015 doručena kasační stížnost podaná
jménem žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích,
ze dne 18. 3. 2015, č. j. 52 A 62/2014 - 82, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 6. 6. 2014, č. j. KrÚ 38096/2014/ODSH/12, jímž bylo zamítnuto jeho
odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Pardubic, odboru správních agend, oddělení
přestupků, ze dne 24. 3. 2014, č. j. OSA/P-290/14-D/23. Tímto rozhodnutím byla žalobci
uložena pokuta 1.500 Kč za správní delikt dle ust. §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, a dále povinnost nahradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1.000 Kč.
Kasační stížnost žalobce však neobsahovala všechny náležitosti podle ust. §37 odst. 3
a ust. §106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Podle ust. §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno; ustanovení §37 platí
obdobně.
Podle ust. §37 odst. 3 věty první s. ř. s. z každého podání musí být zřejmé, čeho se týká,
kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno.
Podle ust. §106 odst. 3 věty první s. ř. s., nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již
při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání.
Podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém
podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel
ve výzvě poučen.
V daném případě žalobce neuvedl, v jakém rozsahu rozsudek krajského soudu napadá,
z jakého důvodu byla kasační stížnost podána a co navrhuje, a dále nebyla kasační stížnost
opatřena podpisem stěžovatele či jeho zmocněnce. Nejvyšší správní soud nemohl bez doplnění
těchto náležitostí v řízení o kasační stížnosti žalobce pokračovat, proto žalobce usnesením ze dne
14. 5. 2015, č. j. 7 As 122/2015 - 3, vyzval k doplnění kasační stížnosti (tj. k odstranění všech výše
uvedených nedostatků) ve lhůtě jednoho měsíce od doručení této výzvy a poučil jej podle
ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. o procesních následcích pro případ, že této výzvě nebude
ve stanovené lhůtě vyhověno. Toto usnesení bylo zástupci žalobce doručeno dne 18. 5. 2015.
Žalobce reagoval na výzvu doplněním kasační stížnosti ze dne 18. 6. 2015, které bylo
Nejvyššímu správnímu soudu doručeno nejprve téhož dne bez elektronického podpisu a posléze
dne 22. 6. 2015 prostřednictvím datové schránky zástupce žalobce. V doplnění uvedl důvody
kasační stížnosti a návrh výroku rozsudku, přičemž z uplatněných námitek lze dovodit také
rozsah napadení rozsudku krajského soudu.
Žalobce však nijak nereagoval na výzvu soudu k odstranění nedostatku podpisu kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom ve výzvě žalobci také uvedl, jak by mohl tento nedostatek
odstranit. Konkrétně poukázal na to, že jej lze odstranit tak, že se žalobce (či jeho zmocněnec)
dostaví k Nejvyššímu správnímu soudu a kasační stížnost podepíše nebo Nejvyššímu správnímu
soudu zašle totožné podání opatřené jeho podpisem nebo podpisem jeho zmocněnce. Žalobce
nepostupoval ani jedním z uvedených způsobů a ve svém doplnění kasační stížnosti nikterak
nezmínil, že by hodlal uvedený nedostatek kasační stížnosti odstranit jinak; na kasační stížnost
ze dne 5. 5. 2015 ani nijak neodkázal.
Nejvyšší správní soud vážil, zda samotné doplnění kasační stížnosti opatřené již řádně
podpisem automaticky neznamená odstranění nedostatku podpisu u kasační stížnosti
ze dne 5. 5. 2015. Nejvyšší soud České republiky například v usnesení ze dne 28. 3. 2002,
sp. zn. 20 Cdo 2409/2000 (publikováno v časopise Soudní judikatura pod č. 5/2002, dostupné
také na www.nsoud.cz), dospěl k závěru, že „stejné účinky jako to, že účastník řízení (dodatečně) připojí
svůj podpis přímo na podání, kde dosud chyběl, má se zřetelem ke sledovanému účelu i takový postup, kdy
se s tímto podáním následně, podáním již vlastnoručně podepsaným, ztotožní, anebo - odkazuje na ně - je nahradí
(podepsaným) podáním novým. […] Nedostatek podpisu lze zhojit i podepsaným doplněním odvolání, z něhož je
souvislost s dřívějším nepodepsaným nesporná, a jestliže je z projevu vůle osoby, jež tento úkon činí, zřejmé,
že tímto podáním sleduje právě to, aby vada podání původního byla odstraněna.“ O tuto situaci se však
v projednávané věci nejedná. Jak již bylo uvedeno, stěžovatel v doplnění kasační stížnosti
nikterak na kasační stížnost ze dne 5. 5. 2015 neodkázal, ani neuvedl, že svým doplněním sleduje
právě to, aby byl nedostatek podpisu tohoto podání odstraněn.
Žalobce tedy ve svém doplnění kasační stížnosti nebyl veden snahou odstranit nedostatek
podpisu kasační stížnosti, přičemž odstranění tohoto nedostatku nelze dovodit ani nepřímo.
Neexistuje tudíž žádný podklad, na základě kterého by bylo možné postavit najisto, že kasační
stížnost ze dne 5. 5. 2015 byla skutečně projevem vůle žalobce. Jelikož tuto vadu kasační stížnosti
žalobce přes výzvu soudu neodstranil a pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, přistoupil
Nejvyšší správní soud k odmítnutí kasační stížnosti dle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení
s ust. §120 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ust. §60
odst. 3 s. ř. s. (ve spojení s ust. §120 s. ř. s.), podle něhož nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení soudního poplatku za řízení o kasační
stížnosti ve výši 5.000 Kč žalobci, a to na základě ust. §10 odst. 3 věty poslední zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení
soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2015
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu