ECLI:CZ:NSS:2015:7.AS.175.2014:17
sp. zn. 7 As 175/2014 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: Ing. J. L.
proti žalovanému: Obvodní soud pro Prahu 4, se sídlem 28. pluku 1533/29b, Praha 10, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2014, čj. 6 A
57/2014 – 42,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2014, čj. 6 A 57/2014 – 42, bylo
zastaveno řízení o žalobě, kterou se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal ochrany proti
nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 4 v řízení o poskytnutí informací podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Městský
soud rozhodl o zastavení řízení proto, že dříve, stěžovatel vzal žalobu zpět s ohledem na pozdější
chování Obvodního soudu pro Prahu 4. K žádosti stěžovatele, aby mu soud přiznal náhradu
nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku, městský soud uvedl, že soudní
poplatek nebyl zaplacen. Městský soud stěžovatele k zaplacení soudního poplatku nevyzýval,
protože při podání žaloby namítl podjatost všech soudců městského soudu. Za situace, kdy
stěžovatel vzal žalobu zpět bezprostředně poté, co Nejvyšší správní soud neshledal námitku
podjatosti důvodnou (viz usnesení ze dne 11. 6. 2014, čj. Nao 166/2014 - 28), městský soud
na zaplacení soudního poplatku z důvodů procesní ekonomie netrval.
Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížností, neboť
je pokládá za nezákonné, nepřezkoumatelné a zmatečné. Stěžovatel uvedl, že městský soud
ho usnesením ze dne 21. 7. 2014, čj. 6 A 57/2014 - 40, vyzval k zaplacení soudního poplatku.
Stěžovatel této výzvě ve stanovené lhůtě vyhověl. Městský soud nicméně v napadeném usnesení
konstatoval, že na zaplacení soudního poplatku netrval. Uhrazenou částku si tak městský soud
svévolně ponechal a do dnešního dne ji stěžovateli nevrátil. Stěžovatel má za to, že městský soud
rozhodoval bez kompletního spisového materiálu.
Kasační stížnost je podle ust. §102 s. ř. s. opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského (městského) soudu, jímž se stěžovatel domáhá jeho zrušení. Kasační
stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Případy, kdy
je kasační stížnost nepřípustná a kdy tedy rozhodnutí krajského (městského) soudu nelze
meritorně přezkoumat jsou vymezeny v §ust. 104 s. ř. s. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení
je kasační stížnost nepřípustná, směřuje-li jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti
důvodům rozhodnutí soudu.
Výkladem ust. §104 odst. 2 s. ř. s. se podrobně zabýval rozšířený senát Nejvyššího
správního soudu v usnesení ze dne 1. 6. 2010, čj. 7 Afs 1/2007 – 64, www.nssoud.cz. V tomto
usnesení konstatoval, že s. ř. .s. nepřipouští, aby jediným důvodem kasační stížnosti bylo
napadení výroku o nákladech řízení. Takovou kasační stížnost je třeba odmítnout jako
nepřípustnou, a to i za situace, kdy by rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení nebylo
správné. Podle názoru rozšířeného senátu zákonodárce nemínil absolutně a bezvýjimečně
vyloučit přezkum výroku o nákladech řízení, ale umožnit jej pouze v případě, kdy Nejvyšší
správní soud přezkoumává také výrok o věci samé.
Stěžovatel v kasační stížnosti nezpochybnil zákonnost výroku zastavení řízení o žalobě.
Nerozporoval, že k zastavení řízení došlo na základě jeho výslovné žádosti, netvrdil ani, že řízení
nemělo být zastaveno, resp. že městský soud měl z procesního hlediska postupovat jiným
způsobem. Stěžovatel brojil pouze proti výroku, kterým mu nebylo přiznáno právo na náhradu
nákladů řízení a s tím souvisejícímu odůvodnění. Jelikož tedy stěžovatelova kasační stížnost
neobsahovala námitky, které by směřovaly také do výroku o zastavení řízení, Nejvyšší správní
soud ji jako nepřípustnou odmítl podle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §104 odst. 2
a §120 s. ř. s.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud dodává, že městský soud usnesením
ze dne 21. 7. 2014, čj. 6 A 57/2014 - 40, stěžovatele opakovaně vyzval k zaplacení soudního
poplatku za podanou žalobu. Městský soud řízení o žalobě zastavil usnesením ze dne 25. 7. 2014,
čj. 6 A 57/2014 - 42. Stěžovatel uhradil soudní poplatek dne 28. 7. 2014. Usnesení o zastavení
řízení bylo stěžovateli doručeno dne 29. 7. 2014. Nejvyšší správní soud z předloženého soudního
spisu ověřil, že městský soud usnesením ze dne 28. 8. 2014, čj. 6 A 57/2014 – 52 rozhodl
o vrácení soudního poplatku podle ust. §10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“).
S ohledem na to, že kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud z důvodu
procesní ekonomie stěžovatele nevyzýval k zaplacení soudního poplatku (podle ust. §10 odst. 3
polední věta zákona o soudních poplatcích soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl-li
návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut) za podanou kasační stížnosti
ani k doložení právního zastoupení ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2015
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu