ECLI:CZ:NSS:2015:7.AS.226.2014:34
sp. zn. 7 As 226/2014 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců Mgr. Jitky Zavřelové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: I. I., zastoupený
Mgr. Kamilem Fotrem, advokátem se sídlem Náchodská 760/67, Praha 9, proti žalovanému:
Magistrát města Teplice, se sídlem náměstí Svobody 2/2, Teplice, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2014, č. j. 15 A
20/2014 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 1. 10. 2014, č. j. 15 A 20/2014 - 23,
zamítl žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, který podle žalobního tvrzení spočíval
ve sdělení Magistrátu města Teplice (dále jen „magistrát“) ze dne 17. 3. 2014 o nevrácení
řidičského oprávnění a v předchozím počínání magistrátu ve věci navrácení řidičského oprávnění
žalobci (dále jen „stěžovatel“). V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že sdělení magistrátu
ze dne 17. 3. 2014 nelze považovat za zásah ve smyslu ust. §82 s. ř. s. Tímto sdělením, ve kterém
magistrát popsal skutkový stav a současně stěžovateli vysvětlil, z jakých důvodů není možno
vyhovět jeho žádosti o vrácení řidičského oprávnění, totiž nebylo zasaženo do právní sféry
stěžovatele, natož pak nezákonně. Krajský soud se rovněž zabýval i postupem magistrátu,
který tomuto sdělení předcházel. V této souvislosti uvedl, že zákon č. 361/2000 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o silničním provozu“) předpokládá dvě situace, za kterých
může řidič pozbýt řidičské oprávnění, a to na základě pravomocného rozhodnutí o uložení
zákazu činnosti nebo v důsledku dosažení počtu 12 bodů v rámci bodového systému. Počátky
dob, od nichž řidič pozbývá řidičské oprávnění, se přitom v těchto situacích určují nezávisle
na sobě. Následek v podobě pozbytí řidičského oprávnění je v obou případech shodný, ale jeho
příčina je odlišná. Pokud tedy byl řidiči správním rozhodnutím uložen trest zákazu řízení
motorových vozidel, v jehož důsledku pozbyl řidičské oprávnění, a souběžně s tímto
rozhodnutím pozbyl řidičské oprávnění i podle bodového hodnocení, je třeba před případným
vrácením řidičského oprávnění vykonat obě tyto sankce, a to nezávisle na sobě. V této situaci
se podle krajského soudu ocitl stěžovatel. Zákaz činnosti uložený rozhodnutím správního orgánu
totiž uplynul dne 14. 2. 2013 a poté tedy nic nebránilo tomu, aby byl stěžovateli dne 18. 2. 2012
na základě jeho žádosti vrácen řidičský průkaz. Tomuto postupu nebylo na překážku ani to,
že stěžovatel dne 20. 7. 2012 dosáhl 12 bodů bodového hodnocení, neboť proti oznámení
o dosažení tohoto počtu bodů podal námitky. Jelikož ale o těchto námitkách nebylo prozatím
rozhodnuto, má tato skutečnost za následek, že na stěžovatele je třeba stále nahlížet jako
na osobu, jež sice dosáhla 12 bodů v registru řidičů, ale v důsledku podání námitek dosud
nepozbyla řidičské oprávnění ve smyslu ust. §123c odst. 3 zákona o silničním provozu. Protože
stěžovatel řidičské oprávnění z tohoto důvodu zatím nepozbyl, nemůže být vyhověno žádosti
o jeho vrácení.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů
podle ust. §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. V kasační stížnosti namítal, že se krajský soud
nezabýval tím, zda žaloba i přes své označení jako žaloba na nezákonný zásah neodpovídá svým
obsahem jinému typu žaloby, zejména na ochranu proti nečinnosti. Stěžovatel totiž v žalobě
poukazoval i na skutečnost, že žádost byla vyřízena pouze neformálním způsobem, přičemž
rozhodnuto bylo až po podání žaloby. S ohledem na tuto skutečnost považuje stěžovatel
na nezákonný také výrok soudu o náhradě nákladů řízení. Dále stěžovatel namítal, že krajský soud
nesprávně zjistil skutkový stav věci, který následně vadným způsobem právně posoudil. Zejména
nesprávně posoudil podání stěžovatele ze dne 3. 12. 2012 jako námitky proti provedenému
záznamu, kterým bylo dosaženo počtu 12 bodů, neboť tento úkon stěžovatele nehodnotil
ve vzájemných souvislostech. Stěžovatel totiž s ohledem na pozbytí řidičského oprávnění
v důsledku trestu zákazu řízení motorových vozidel svým úkonem nechtěl vyvolat přerušení lhůty
podle ust. §123a odst. 3 zákona o silničním provozu, ale byl motivován k tomu, aby došlo
k přezkoumání jednotlivých rozhodnutí o přestupku postupem podle ust. §94 zákona
č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen “správní řád“). Jeho podání tudíž bylo
nejasné a bylo povinností správního orgánu vyzvat stěžovatele k odstranění jeho vad. Krajský
soud se také nedostatečně vypořádal s tím, zda toto podání mohlo mít za následek přerušení běhu
lhůty podle ust. §123a odst. 3 zákona o silničním provozu. Takové účinky totiž má pouze podání
námitek proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, a nikoli
podání námitek proti jinému záznamů bodů. Závěrem stěžovatel upozornil na možnost zneužití
situace, v níž řidič pozbude nezávisle na sobě řidičské oprávnění, tím, že by oznámení o dosažení
12 bodů mu bylo doručeno se zpožděním, čímž by následná aplikace ust. §123c odst. 3 zákona
o silničním provozu vytvořila prostor pro nadužívání práva. Stěžovatel z těchto důvodů navrhl,
aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. §109 odst. 3
a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti,
a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
K první námitce týkající se nesprávného uchopení žaloby krajským soudem Nejvyšší
správní soud uvádí, že řízení před správními soudy je ovládáno dispoziční zásadou. Žalobní řízení
tedy může být zahájeno na základě podané žaloby. Určujícím kritériem pro podání žaloby
je pouze povaha napadeného úkonu či nečinnosti správního orgánu. Je na žalobci, jaký typ žaloby
si zvolí. Má-li žaloba v souladu s obecnými i speciálními požadavky všechny zákonem stanovené
náležitosti, soud žalobu projedná a rozhodne o ní. Úkolem soudu není naznačovat v rámci
projednání takové žaloby žalobci jiné možnosti případné obrany.
V dané věci stěžovatel výslovně brojil proti nezákonnému zásahu správního orgánu
spočívajícího ve sdělení magistrátu ze dne 17. 3. 2014 o nevrácení řidičského oprávnění
a v předchozím postupu magistrátu ve věci navrácení jeho řidičského oprávnění. Tato žaloba
obsahovala všechny náležitosti podle ust. §37 odst. 3 i §84 odst. 3 s. ř. s. Krajský soud proto
neměl důvod k žádným pochybám, a tedy ani důvod postupovat podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s.,
které slouží opravě nebo k odstranění vad podání. Výtky stěžovatele, že se měl zabývat otázkou,
zda žaloba neodpovídá svým obsahem žalobě na ochranu proti nečinnosti, jsou proto
nedůvodné, neboť žalobce takovou žalobu nepodal. Proto je nedůvodný také stěžovatelův
požadavek, aby při rozhodování o náhradě nákladů řízení byla zohledněna skutečnost,
že po podání žaloby magistrát reagoval dne 22. 5. 2014 ještě vydáním rozhodnutí o zastavení
řízení.
K námitce týkající se nedostatečně zjištěného stavu věci Nejvyšší správní soud uvádí,
že krajský soud ve věci rozhodoval na základě úplného správního spisu týkajícího se bodového
hodnocení stěžovatele. Součástí tohoto spisu jsou všechny listiny, kterých se stěžovatel v žalobě
dovolával. Podle obsahu správního spisu bylo stěžovateli sdělením ze dne 9. 8. 2012,
č. j. OSČ-PŘ/2012/BH-131/Pa, které mu bylo doručeno dne 10. 8. 2012, magistrátem
oznámeno, že ke dni 20. 7. 2012 dosáhl 12 bodů. Současně byl stěžovatel poučen o možnosti
podat námitky. Dne 13. 8. 2012 bylo magistrátu doručeno podání stěžovatele ze dne 12. 8. 2012
označené jako „odvolání na dosažení 12 bodů“, ve kterém stěžovatel uvedl, že se odvolává „k věci
dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení pod č. j. OSČ-PŘ/2012/BH-131/Pa“ s tím, že si není vědom,
že by porušil dopravní předpisy. Od 14. 2. 2012 nejezdí a ačkoli k tvrzenému „vybodování“ došlo
k 20. 7. 2012, oznámení mu bylo doručeno až 10. 8. 2012.
Podle ust. §123c odst. 3 zákona o silničním provozu příslušný obecní úřad obce
s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu
12 bodů, neprodleně písemně nebo elektronickou cestou oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve
jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5
pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím
5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno.
Podle ust. §123f odst. 4 zákona o silničním provozu podá-li řidič námitky proti
provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, přerušuje se běh lhůt
stanovených v ust. §123c odst. 3 ode dne doručení námitek příslušnému obecnímu úřadu obce
s rozšířenou působností do dne, v němž rozhodnutí o zamítnutí námitek nabude právní moci.
Nejvyšší správní soud se zcela ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že podání
stěžovatele ze dne 12. 8. 2012 je námitkou proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo
počtu 12 bodů. I toto podání je třeba posuzovat podle jeho obsahu a nikoli podle jeho
formálního označení. Byť je označeno jako odvolání, jeho obsah je zcela zřejmý. I číslo jednací,
kterým stěžovatel toto podání označil a kterého se v textu dovolává, jednoznačně potvrzuje,
že tímto podáním vyjadřuje nesouhlas s oznámením magistrátu ze dne 9. 8. 2012 o dosažení 12
bodů. Za této situace nebylo na místě postupovat podle ust. §45 odst. 2 správního řádu.
S podáním námitky proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo počtu 12 bodů,
zákon o silničním provozu spojuje přerušení lhůt k pozbytí řidičského oprávnění a odevzdání
řidičského průkazu podle ust. §123c odst. 3. Řidič tak nadále má řidičské oprávnění a disponuje
řidičským průkazem, který může využívat, ačkoli již dosáhl celkového počtu 12 bodů, a tedy
pozbyl odbornou způsobilost k řízení motorového vozidla. Byť tedy stěžovatel ke dni 20. 7. 2012
dosáhl 12 bodů, řidičské oprávnění z tohoto titulu, nepozbyl, a to v důsledku podání námitek.
Krajský soud, který argumentoval obdobně, tedy ve svých právních úvahách nepochybil.
Na tento závěr nemá žádný vliv skutečnost, že stěžovatel motorová vozidla v uvedené
době řídit nemohl, neboť v důsledku rozhodnutí magistrátu ze dne 21. 6. 2012, č. j. MgMT-SČ
018497/PŘ/836/2012/Lo, které nabylo právní moci dne 20. 7. 2012, řidičské oprávnění pozbyl
v návaznosti na uložení trestu zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců.
Krajský soud v této souvislosti v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně vysvětlil, za jakých
situací může podle zákona o silničním provozu řidič pozbýt řidičské oprávnění. Současně uvedl,
že je-li řidiči správním rozhodnutím uložen trest zákazu činnosti, v jehož důsledku pozbyl
řidičské oprávnění, a pokud souběžně s tímto rozhodnutím pozbyl řidičské oprávnění i podle
bodového systému, je třeba před případným vrácením řidičského oprávnění vykonat obě tyto
sankce, a to nezávisle na sobě. V tomto kontextu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 10. 12. 2009, č. j. 2 As 19/2009 - 93, podle něhož „zavedení systému bodového hodnocení
vskutku nelze chápat jako nepřípustné ukládání dvojího trestu; jedná se o specifické preventivní opatření,
které má přispět k pozitivní motivaci řidičů k dodržování předpisů o provozu na pozemních komunikacích
a k eliminaci těch řidičů, kteří se dlouhodobě a opakovaně porušování těchto předpisů dopouští.“
Pokud stěžovatel v kasační stížnosti upozornil na své podání ze dne 3. 12. 2012, tímto
podáním a úmysly, kterými byl veden, není třeba se vůbec zabývat, protože nemělo vliv na jeho
právní postavení. Stěžovatel je sice adresoval k č. j. OSČ-PŘ/2012/BH-131/Pa, pod kterým bylo
stěžovateli dne 10. 8. 2012 doručeno oznámení, že ke dni 20. 7. 2012 dosáhl 12 bodů, avšak
jelikož lhůta k pozbytí řidičského oprávnění a odevzdání řidičského průkazu podle ust. §123c
odst. 3 zákona o silničním provozu byla již přerušena v důsledku podání stěžovatelových
námitek, nemá případné v pořadí druhé podání námitek (u nichž nelze vyloučit, že by mohly být
posouzeny jako doplnění námitek) již na běh této lhůty žádný vliv. Podání námitek ze dne
12. 8. 2014 přitom stěžovatel v kasační stížnosti nijak nezpochybňuje.
K obavě stěžovatele o možnosti zneužití situace, kdy řidič pozbude nezávisle na sobě
řidičské oprávnění, považuje Nejvyšší správní soud za dostačující uvést, že v jeho případě
k ničemu takovému nedošlo, neboť oznámení o dosažení 12 bodů mu bylo doručeno
v přiměřené době po té, co uvedeného počtu bodů dosáhl. Účinky tohoto oznámení odložil sám
podáním námitek a nemůže tedy magistrátu podsouvat zneužití jeho situace, kdy mu souběžně
běžel výkon pravomocně uloženého trestu zákazu řízení všech motorových vozidel.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není nedůvodná, a proto ji podle ust. §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. zamítl.
Ve věci rozhodl v souladu s ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší
správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s ust. §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci
plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu
nákladů nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a magistrátu žádné náklady s tímto
řízením spojené nevznikly
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 28. května 2015
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu