ECLI:CZ:NSS:2015:7.AS.231.2014:20
sp. zn. 7 As 231/2014 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně:
JUDr. Jarmila Veselá, advokátka se sídlem Hradecká 3, Praha 3, správkyně konkurzní podstaty
úpadce Českomoravská agrární společnost, s. r. o., se sídlem Malešická 39, Praha 3, proti
žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 1800/9,
Praha 8, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Český Holding, a. s., se sídlem Uhelný trh 414/9,
Praha 1, zastoupená JUDr. Pavlem Krýlem, CSc., advokátem se sídlem Křtinská 617, Praha 4,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 29. 9. 2014, č. j. 10 A 216/2010 – 131,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2014, č. j. 10 A 216/2010 – 131 byla
zamítnuta žaloba podaná žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí Zeměměřičského
a katastrálního inspektorátu v Praze (dále jen „inspektorát“) ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. ZKI-O-
44/390/2010/Ho, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí
Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha ( dále jen „katastrální
úřad“) ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. OR-1835/2008-101, kterým nebylo vyhověno žádosti
stěžovatelky o provedení opravy chyby v katastrálním operátu. V odůvodnění rozsudku městský
soud poukázal na skutečnost, že jeho předchozí rozsudek v téže věci byl zrušen rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2014, č. j. 7 As 93/2013 - 37 a věc mu byla vrácena
k dalšímu řízení. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud vyslovil zcela jasný právní názor ,
kterým je městský soud vázán. Proto městský soud neměl jinou možnost než konstatovat,
že stěžovatelka nemohla být napadeným správním rozhodnutím zkrácena na svých právech,
neboť jím o žádných jejích právech rozhodováno nebylo. Městský soud tak nemohl
přezkoumávat v mezích uplatněných žalobních bodů rozhodnutí inspektorátu.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost, ve které
uvedla, že bylo prokázáno, že úpadce Českomoravská agrární společnost, s. r. o. (dále jen „ČAS“)
je vlastníkem v žalobě uvedených pozemků zapsaných na LV č. 2265 v k.ú. Libeň, které jsou
v současné době a jen pro účely konkursu zapsány v soupisu konkursní podstaty úpadce
SPORT-TRADING, s. r. o. v likvidaci (dále jen „SPORT-TRADING“). Pro účely tohoto řízení
je rozhodující zejména vlastnictví pozemku p. č. 2097/14, na kterém je v katastru nemovitostí
evidována sporná „budova“. Mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby na tomto pozemku
umístěné vzniká celá řada právních vztahů. Může jít zejména o vzta hy nájemní, vztahy vznikající
z titulu bezdůvodného obohacení anebo neoprávněné stavby. Jsou-li pohybnosti o tom,
kdo je vlastníkem stavby postavené na cizím pozemku, stává se právní postavení vlastníka
pozemku nejisté, neboť není zřejmé, kdo je subjektem práv a povinností, které jsou obsahem
právních vztahů mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby na t omto pozemku umístěné.
Pozemek p.č. 2097/14 je zapsán v konkursní podstatě SPORT-TRADING ve smyslu ust. §27
odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako majetek třetí osoby. Správce
konkursní podstaty SPORT-TRADING má k tomuto majetku práva odpovídající právům
zástavního věřitele, tj. právo věc zpeněžit za účelem uspokojení pohledávky zástavního věřitele.
Skutečnost, že pozemky ve vlastnictví ČAS jsou sep sány v konkursní podstatě
SPORT-TRADING a v této konkursní podstatě budou zpeněženy, neznamená změnu
ve vlastnických nebo jiných právních vztazích ČAS. Vlastnické právo ČAS k předmětným
pozemkům zůstává zachováno. Okolnost, že pozemky jsou v konkursní podstatě
SPORT-TRADING, nemůže bránit tomu, aby se vlastník dotčené nemovitosti, v současné době
jednající správcem konkursní podstaty, domáhal opravy chybného údaje katastru. Sporná
„budova“ se nachází na pozemku p.č. 2097/14, který vůbec nemusí být správcem konkursní
podstaty SPORT-TRADING zpeněžen, např. pro neprodejnost bude vyloučen, anebo pokud
pro uspokojení zástavního věřitele postačí zpeněžení jen některých (jiných) pozemků. Další
okolností je, že zástava bude vyplacena a tím odpadne důvod zápisu předmětného pozemku
do konkursní podstaty SPORT-TRADING. Pro tuto úvahu je zásadní i to, že výše pohledávky
zástavního věřitele, která má být uspokojena zpeněžením zástavy, tj. předmětných pozemků,
je cca 25 mil. Kč. Tržní hodnota předmětných pozemků dosažená ve veřejné dražbě je přitom
203,5 mil. Kč a tržní cena pozemku podle znaleckého posudku je 138 mil. Kč. Je zřejmé,
že pohledávka zástavního věřitele může být uspokojena prodejem jen části předmětných
pozemků, jejichž tržní hodnota odpovídá hodnotě této pohledávky, anebo pokud budou
zpeněženy pozemky jako celek, pak v konkursní podstatě SPORT-TRADING zůstane výtěžek
ve výši 25 mil. Kč a převyšující výtěžek bude vydán do konkursní podstaty ČAS. Je také zřejmé,
že rozpor mezi faktickým stavem a evidencí v katastru nemovitostí přímo ovlivňuje hodnotu
předmětných pozemků. Vlastníkovi pozemků nelze upřít právo, aby se žalobou domáhal
odstranění právní vady, která snižuje hodnotu jeho majetku. Věcná legitimace stěžovatelky pak
vyplývá z toho, že jedná jménem v lastníka dotčených pozemků. Z těchto důvodů stěžovatelka
navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Inspektorát ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka neuvedla žádné nové
skutečnosti, které by nebyly předmětem dřívějších zjištění projednávaných městským soudem
a následně Nejvyšším správním soudem. Inspektorát proto plně odkázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 5. 2014, č. j. 7 As 93/2013 - 37, na napadený rozsudek městského
soudu a na napadené rozhodnutí i na rozhodnutí katastrálního úřadu a obsah správního spisu.
Ke stížní námitce, ve které stěžovatelka napadá nesprávnost závěru městského soudu, lze podle
inspektorátu uvést pouze to, že tato nesplňuje důvody ve smyslu ust. §103 s. ř. s. Na základě
uvedených skutečností inspektorát navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta jako nedůvodná.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. §109 odst. 3
a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil a stěžovatelka v podané kasační stížnosti,
a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
V dané věci se jedná již o druhý rozsudek městského soudu , když předchozí rozsudek
ze dne 17. 7. 2013, č. j. 10 A 216/2010 – 62, byl Nejvyšším správním soudem zrušen rozsudkem
ze dne 22. 5. 2014, č. j. 7 As 93/2013 - 37 a věc byla vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud ve zrušovacím rozsudku vyslovil následující právní názor, jímž byl městský
soud v dalším řízení ve smyslu ust. §110 odst. 4 s. ř. s. vázán:
„Nejvyšší správní soud se následně zabýval otázkou aktivní legitimace účastnice řízení k podání návrhu
ve smyslu ust. §8 odst. 1 katastrálního zákona .
Podle ust. §8 odst. 1 katastrálního zákona katastrální úřad na písemný návrh vlastníka nebo jiného
oprávněného nebo i bez návrhu opraví chybné údaje katastru, které vznikly a) zřejmým omylem při vedení
a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě
a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchy lky stanovené prováděcím předpisem.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že návrh na opravu chybného údaje katastru může podat pouze
vlastník dotčené nemovitosti nebo jiná osoba oprávněná z práva, které se zapisuje do katastru (jiný oprávněný).
Rozhodnutím katastrálního úřadu, aprobovaným stěžovatelem a), bylo rozhodnuto, že se nejedná o opravu údajů
katastru podle ust. §8 katastrálního zákona a že budova č.p. 2340 bude i na dále evidována na pozemku
p. č. 2097/3 a p. č. 2097/14 v k.ú. Libeň. V daném případě je nesporné, že úpadce Českomoravská agrární
společnost, s.r.o. je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník uvedených pozemků, ale rozsudkem Vrchního
soudu v Praze ze dne 3. 10. 2002, č. j. 13 Cmo 182/2002-37, bylo pravomocně rozhodnuto o vyloučení těchto
pozemků z jeho konkursní podstaty. Za této situace bylo o opravě chyby podle ust. §8 katastrálního zákona
rozhodováno ve vztahu k majetku, který nepatří do konkursní podstaty úpadce Českomoravská agrární
společnost, s.r.o. Jak vyplývá z ust. §14 odst. 1 písm. a) a d) zákona o konkursu a vyrovnání je správce
konkursní podstaty oprávněn nakládat pouze s majetkem patřícím do konkursní podstaty a je aktivně i pasivně
legitimován v řízeních o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být
uspokojeny z tohoto majetku. Účastnice řízení jako správkyně konkursní podstaty proto nebyla oprávněna podat
návrh na zahájení řízení o opravě chyb v katastrálním operátu. Správní orgán tedy nemohl o takovém návrhu
věcně rozhodovat.
Z výše uvedené skutečnosti pak vyplývají důsledky i ve vztahu k následnému soudnímu řízení. Nejvyšší
správní soud sice nezpochybňuje aktivní legitimaci účastnice řízení k podání žaloby podle ust. §65 odst. 1 s. ř. s.,
nicméně nebyla nositelkou žádného hmotného práva, na němž by mohla být napadeným rozhodnutím dotčena.
Účastnice řízení tak nebyla věcně legitimována , a proto pokud se městský soud žalobou účastnice řízení věcně
zabýval, přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí a shledal tuto žalobu důvodnou,
pak se dopustil vady řízení, která mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí.“
Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, městský soud tento závazný právní
názor respektoval a v souladu s ním rozhodl o zamítnutí žaloby. Nejvyšší správní soud v dané
věci neshledal důvod pro to, aby se odchýlil od právního názoru vysloveného ve svém
předchozím zrušujícím rozsudku a vzhledem k tomu, že rozsudek městského soudu je s ním
v souladu, není nezákonný z důvodů namítaných v kasační stížnosti.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshled al kasační stížnost důvodnou,
a proto ji podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem podle ust. §109
odst. 2 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla
bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatelka v řízení úspěch neměla a inspektorátu náklady s tímto řízením
nevznikly.
Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože jí soudem
nebyla uložena žádná povinnost, v souvislosti s níž by jí náklady vznikly, a ani nenavrhla,
aby jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení z důvodů zvláštního zřetele hodných
(§60 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2015
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu