ECLI:CZ:NSS:2015:7.AS.272.2014:46
sp. zn. 7 As 272/2014 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: Terinvest,
spol. s r.o., se sídlem Bruselská 14/266, Praha 2, zastoupena JUDr. Jiřím Svobodou, advokátem
se sídlem Stavitelská 6/1099, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy,
se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I. Ministerstvo
financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, II. ABF, a.s., se sídlem Mimoňská 645, Praha 9,
zastoupena Mgr. Davidem Belhou, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 13/1153, Praha 5,
III. Výzkumný a zkušební letecký ústav, a.s., se sídlem Beranových 130, Praha 9, IV. PVA
servis s.r.o. v likvidaci, se sídlem Beranových 667, Praha, zastoupena Mgr. Jaroslavem
Dvořákem, advokátem se sídlem Gorkého 502, Kladno, v řízení o kasační stížnosti osoby
zúčastněné na řízení III. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2014,
č. j. 6 A 62/2012 – 104,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Osoba zúčastněná na řízení III. je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů
řízení částku 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce
žalobkyně JUDr Jiřího Svobody, advokáta.
III. Žalovaný a osoby zúčastněné na řízení I., II. a IV. n e m a j í právo na náhradu
nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se osoba zúčastněná na řízení III. domáhá u Nejvyššího
správního soudu vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 27. 11. 2014, č. j. 6 A 62/2012 – 104, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) výrokem I. napadeného usnesení zastavil
řízení o žalobě společnosti Terinvest, spol. s r.o., kterou se domáhala přezkoumání a zrušení
rozhodnutí žalovaného Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 21. 1. 2012, č. j. S-MHMP
984226/2011/OST/So, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. O nákladech řízení rozhodl
městský soud výrokem II. napadeného usnesení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení a výrokem III. téhož usnesení rozhodl o vrácení poměrné části zaplaceného
soudního poplatku žalobkyni.
Městský soud při svém rozhodování vyšel z toho, že v předmětné věci nebylo doposud
jednáno a že žalobkyně vzala podáním doručeným správnímu soudu dne 21. 11. 2014 svou
žalobu v celém rozsahu zpět. Z uvedených důvodů proto podle ust. §47 písm. a) s. ř. s. řízení
o žalobě společnosti Terinvest, spol. s r.o. zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl městský
soud podle ust. §60 odst. 3 s. ř. s. a o vrácení soudního poplatku podle ust. §10 odst. 3 věty prvé
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto usnesení podala osoba zúčastněná na řízení III, Výzkumný a zkušební
letecký ústav, a.s. jako stěžovatelka (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost, kterou
opřela o ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Stěžovatelka napadá usnesení městského soudu kasační stížností ve všech jeho výrocích.
Namítá, že městský soud neměl řízení o žalobě usnesením zastavit, ale měl se podanou žalobou
meritorně zabývat a ve věci pak rozhodnout rozsudkem. Jde-li o výrok o nákladech řízení,
tak i zde městský soud postupoval nezákonně, když měl správně rozhodnout až v závislosti podle
úspěchu či neúspěchu stran v řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření považuje kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení III.
za obstrukční a nedůvodnou. Mimořádný opravný prostředek stěžovatelky svědčí o tom,
že stěžovatelka, byť zastoupena osobou s právnickým vzděláním, není obeznámena
s dispozičním oprávněním žalobkyně, tj. s jejím právem vzít žalobu zpět a k tomu se vztahující
povinností správního soudu řízení o takové žalobě bez dalšího zastavit (§47 s. ř. s.). Navrhuje
proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
Žalovaný Magistrát hlavního města Prahy k podané kasační stížnosti uvádí, že postup
pro případ, kdy žalující osoba vezme svou žalobu zpět, stanoví jednoznačně ust. §47 písm. a)
s. ř. s. Toto ustanovení zřetelně ukládá rozhodujícímu soudu povinnost řízení o žalobě zastavit,
vzal-li žalobce svůj návrh zpět. Tak tomu bylo i v této věci. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní
soud podanou kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
Osoba zúčastněná na řízení IV. PVA servis s.r.o. v likvidaci se zcela ztotožňuje
s postupem městského soudu a je přesvědčena o jeho správnosti. Vzhledem k tomu, že žalující
osoba může vzít svůj návrh zpět, dokud o něm soud nerozhodl (§37 odst. 4 s. ř. s.), byl správní
soud v tomto případě oprávněn zkoumat pouze to, zda byly naplněny podmínky pro zastavení
řízení (projev vůle žalobce vedoucí k zastavení řízení a skutečnost, že ve věci doposud nebylo
rozhodnuto správním soudem). Jelikož obě tyto podmínky byly v předmětné věci splněny,
městský soud řízení zastavil v souladu se zákonem. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
Osoby zúčastněné na řízení I. (Ministerstvo financí) a II. (ABF, a.s.) se k podané kasační
stížnosti osoby zúčastněné na řízení III. nevyjádřily, ač s ní byly řádně obeznámeny.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení městského soudu
v souladu s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán při tom rozsahem a důvody, které uplatnila
stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není opodstatněná.
Z předloženého soudního spisu vyplývá, že žalobou ze dne 20. 4. 2012, doručenou
městskému soudu dne 23. 4. 2012, se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí
správního orgánu - Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního, ze dne 21. 1. 2012,
sp. zn. S-MHMP 984226/2011/OST/So, jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí Úřadu
městské části Praha 18 ze dne 2. 8. 2011, č. j. MC18/795-14/2010/OV/UR/Ry, a vrácení věci
žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení. Dne 21. 11. 2014 byla městskému soudu
ke sp. zn. 6 A 62/2012, doručena písemnost žalobkyně ze dne 20. 11. 2014, označená jako
„ZPĚTVZETÍ ŽALOBY, SOUHLAS SE ZPĚTVZETÍM ŽALOBY, VZDÁNÍ SE NÁROKU
NA NÁHRADU NÁKLADŮ ŘÍZENÍ“. V tomto podání žalobkyně, mimo jiné, výslovně
uvedla, že bere svou žalobu v plném rozsahu zpět a navrhla městskému soudu, aby řízení o její
žalobě zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Městský soud usnesením
ze dne 27. 11. 2014, č.j. 6 A 62/2012 - 104, poté řízení o žalobě společnosti Terinvest, spol. s r.o.
zastavil (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl městský soud výrokem II. napadeného usnesení
tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. téhož usnesení
rozhodl o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč žalobkyni.
Kasační stížnost není opodstatněná.
Podle ust. §37 odst. 4 s. ř. s. navrhovatel může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět,
dokud o něm soud nerozhodl.
Podle ust. §47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj
návrh zpět; šlo-li však o společný návrh více osob, vezme předseda senátu toliko zpětvzetí návrhu
jedním z navrhovatelů usnesením na vědomí.
Otázkou přezkoumávání usnesení krajského soudu o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí
žaloby se Nejvyšší správní soud zabýval dříve. Již v rozsudku ze dne 13. 11. 2003,
č.j. 3 Ads 36/2003 - 54, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 407/2004, mimo jiné konstatoval, že: „Jestliže žalobkyně ve svém podání výslovně uvedla, že žalobu
proti rozhodnutí správního orgánu bere zpět, soud za splnění podmínek §37 odst. 4 s. ř. s. řízení dle §47 písm.
a) s. ř. s. zastaví“. V rozsudku ze dne 16. 5. 2012, č.j. 4 As 24/2012 - 18, který je dostupný
na www.nssoud.cz, vyslovil Nejvyšší správní soud právní názor, že: „Nejvyšší správní soud není
při rozhodování o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu, kterým bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí
žaloby, oprávněn jakýmkoli způsobem projednávat věc samu. Předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu
je v takovém případě pouze to, zda krajský soud správně posoudil podmínky pro zastavení řízení“.
Nejvyšší správní soud se proto ve světle uvedené právní úpravy a předestřených
judikaturních závěrů zabýval jen otázkou, zda v řízení před městským soudem byly naplněny
zákonné podmínky pro zastavení řízení podle ust. §47 písm. a) s. ř. s., či nikoliv. Kasační soud
při své přezkumné činnosti dospěl k závěru, že městský soud řízení o žalobě společnosti
Terinvest, spol. s r.o. zastavil oprávněně. Je tomu tak proto, že z podání žalobkyně
ze dne 20. 11. 2014 zcela zřetelně a srozumitelně vyplývá projev vůle žalobkyně, že svou žalobu
bere zpět. Na tomto projevu vůle nic nemění ani vyjádření žalobkyně o deklarovaném narovnání,
či vzdání se práva na náhradu nákladů řízení osob zúčastněných na řízení II. a IV. Uvedenému
procesnímu postupu městského soudu nebrání ani žádná jiná skutečnost (srov. §96 OSŘ), neboť
v předmětné věci nebylo do vydání napadeného usnesení jednáno. Do okamžiku zpětvzetí
návrhu žalobkyně (21. 11. 2014) rovněž nebylo městským soudem o žalobě společnosti Terinvest,
spol. s r.o. rozhodnuto.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je nedůvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní
soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení II. se opírá o ust. §60 odst. 1, věta první s. ř. s. ve spojení
s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatelka (osoba zúčastněná na řízení III.), jejíž kasační stížnost byla
zamítnuta, neměla ve sporu úspěch a je proto povinna zaplatit procesně úspěšné žalobkyni,
zastoupené na základě plné moci advokátem, na náhradě nákladů řízení částku 4.114 Kč. Náklady
spočívají v odměně advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření ke kasační stížnosti osoby
zúčastněné na řízení) v hodnotě 3.100 Kč [§1 odst. 1, §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm.
d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen:
„advokátní tarif“)] a v náhradě hotových výdajů 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Protože
je advokát plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšuje se tento nárok o částku
odpovídající dani, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů a která
činí 714 Kč. Jelikož náklady řízení žalobkyně vznikly výlučně ve vztahu ke kasační stížnosti osoby
zúčastněné na řízení III., uložil soud povinnost k náhradě těchto nákladů právě osobě zúčastněné
na řízení III., resp. neúspěšné stěžovatelce.
Výrok o náhradě nákladů řízení III. se opírá o ust. §60 odst. 1 a 5 s. ř. s. ve spojení
s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatelka ve věci úspěch neměla a úspěšnému žalovanému podle obsahu
spisu žádné náklady v řízení o kasační stížnosti před soudem nevznikly. Obdobně žádné náklady
nevznikly ani osobám zúčastněným na řízení I., II. a IV. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak,
že žalovaný a osoby zúčastněné na řízení I., II. a IV. nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2015
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu